3 VSPH 1670/2016-A-33
KSLB 82 INS 7578/2016 3 VSPH 1670/2016-A-33

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové v insolvenčním řízení dlužníka: Ing. Rudolf anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec VI-Rochlice, Dobiášova 883/22, zast. Jiřím Kafkou, advokátem, se sídlem Liberec, Pražská 4, zahájeném na návrh věřitele: Hypoteční banka, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, IČO 13584324, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 7578/2016-A-19, ze dne 25. července 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 7578/2016-A-19, ze dne 25. července 2016, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (dále též insolvenční soud) usnesením č.j. KSLB 82 INS 7578/2016-A-19 ze dne 25.7.2016 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek Ing. Rudolfa anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku na majetek dlužníka prohlásil konkurs a v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem JK Insolv, v.o.s., se sídlem v Brně (dále jen správce), v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. V bodech V. až XIV. výroku pak insolvenční soud promítl účinky rozhodnutí o úpadku, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky a správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužníka, vyzval osoby, jež mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění poskytovali správci, nikoliv dlužníku, stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů, na níž předvolal dlužníka a správce, jemuž uložil předložit seznam přihlášených pohledávek do 15 dnů před konáním přezkumného jednání, dlužníku uložil ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení sestavit a odevzdat správci seznam svého majetku a závazků a konstatoval, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení insolvenční soud uvedl, že mu věřitel Hypoteční banka, a.s. (dále jen Věřitel) doručil dne 31.3.2016 insolvenční návrh, v němž tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.061.659,21 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 3800/211718-01/08/01-001/00/R ze dne 9.7.2008 (dále jen ÚS), jíž poskytl dlužníku úvěr ve výši 1.200.000,-Kč. Dlužník provedl poslední splátku úvěru dne 26.8.2015, výše dluhu po splatnosti činí ke dni 28.3.2016 částku 90.909,12 Kč, přičemž nejstarší dlužná splátka byla splatná ke dni 10.6.2015. Věřitel vyzval dlužníka k úhradě dluhu dne 9.10.2015. Pohledávka je zajištěna nemovitostí dlužníka, a to bytovou jednotkou č. 883/9 v budově 883 zapsané na pozemku parc. č. 1586/15 se spoluvlastnickým podílem v rozsahu 7667/155977 na společných částech domu č.p. 883 a na pozemku isir.justi ce.cz parc. č. 1586/15, vše zapsané na LV 5703 vedeném pro k.ú. Rochlice u Liberce a obec Liberec (dále jen nemovitosti), na základě zástavní smlouvy č. 3800/211718-01/08/01-002/00/R ze dne 9.7.2008 (dále jen ZS). Věřitel označil ve svém návrhu jako další věřitele dlužníka Úvěrový servis, s.r.o. a MULTIRENT FINANCE, s.r.o.

Usnesením ze dne 6.4.2016 (A-6) insolvenční soud vyzval dlužníka, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k přiloženému insolvenčnímu návrhu, a aby v souladu s § 128 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), předložil seznam svého majetku, seznam svých závazků a seznam svých zaměstnanců; současně byl poučen, že může do 30 dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu podat návrh na povolení oddlužení. Usnesení bylo spolu s insolvenčním návrhem dlužníkovi doručeno dne 22.4.2016. Dlužník se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení spolu s insolvenčním návrhem nepředložil návrh na povolení oddlužení, k nařízenému jednání se nedostavil.

Insolvenční soud z ÚS a ZS zjistil, že Věřitel poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 1.200.000,-Kč, jež se dlužník zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8.195,-Kč po dobu 22 let, a jeho splacení zajistil nemovitostmi dle ZS. Z výpisu z hypotečního účtu a přehledu dlužných splátek vzal za prokázané, že k datu 28.3.2016 je po lhůtě splatnosti pohledávka z úvěru ve výši 90.909,12 Kč. Z přihlášky Věřitele zjistil, že přihlásil za dlužníkem pohledávku na jistině ve výši 1.007.576,04 Kč a příslušenství (úroky, úroky z prodlení) ve výši 54.083,17 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí vzal rovněž za prokázané, že dlužník je zapsán jako jediný vlastník uvedené nemovitosti.

Pokračoval, že vyzval v insolvenčním návrhu označené další věřitele dlužníka, aby se vyjádřili, zda mají vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, a tuto pohledávku případně doložili příslušnými listinami. Existenci splatné pohledávky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti potvrdil věřitel Úvěrový servis, s.r.o. ve výši 16.797,22 Kč s příslušenstvím s tím, že je tato pohledávka vymáhána v exekučním řízení. Z přihlášek pohledávek věřitelů zjistil, že: MULTIRENT FINANCE, s.r.o., eviduje za dlužníkem nezajištěnou pohledávku ve výši 41.728,38 Kč ze smlouvy č. 14804092 ze dne 20.10.2014, jedná se o vykonatelnou pohledávku dle rozhodčího nálezu, Net Credit, s.r.o., eviduje za dlužníkem pohledávku ve výši 9.000 Kč splatnou k 11.6.2014, a že Zdeněk Blaha eviduje za dlužníkem pohledávku ve výši 79.457,64 Kč ze smlouvy č. 238960, splatnost pohledávky nastala k 20.6.2015.

Insolvenční soud uzavřel, že Věřitel má za dlužníkem splatnou pohledávku po lhůtě splatnosti delší 3 měsíců zajištěnou nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka a pohledávky vůči dalším věřitelům ve výši 146.983,24 Kč rovněž po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, takže se ve smyslu § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. Současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, neboť nejsou splněny podmínky pro jiný způsob řešení, když dlužník nepodal v zákonné lhůtě návrh na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítl, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek dlužníka není osvědčen, jakož i proto, že tomu brání překážka stanovená insolvenčním zákonem, resp. že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a důkazům a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu nejsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny s tím, že podrobnější odůvodnění zašle dodatečně.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.), ve věci nařídil jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z nařízeného jednání se dlužník a jeho právní zástupce omluvili, avšak odvolací soud shledal jejich omluvu jako nedůvodnou, neboť se jednalo již o druhou omluvu zástupce dlužníka. Proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (Věřitel se též omluvil).

Podle § 97 odst. 5 IZ je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Věřitelem dlužníka je ve smyslu § 105 IZ osoba, která má za dlužníkem splatnou pohledávku.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 5 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Neschopnost dlužníka plnit peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), může být v rovině rozhodných skutečností obsažených v insolvenčním návrhu uplatněna tvrzením, z něhož lze usuzovat na některou z vyvratitelných domněnek obsažených v § 3 odst. 2 IZ. Nebyly-li takové domněnky v průběhu insolvenčního řízení dlužníkem vyvráceny, pak osvědčují dlužníkovu neschopnost platit své splatné závazky. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012 (zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 83/2012) se podává, že je-li dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 IZ, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy platební neschopnosti platit své splatné závazky, vede to jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní ohledně skutečností, že k úhradě svých splatných závazků je schopen. Jinak řečeno, dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Dále Nejvyšší soud poukázal na své usnesení z 2.12.2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009 (uveřejněné pod R 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž uzavřel, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek; v usnesení z 27.10.2011 sen. zn. 29 NSČR 36/2009 k tomu Nejvyšší soud doplnil, že takto formulovaný závěr má zcela jistě obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů (viz též i usnesení z 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, zveřejněné pod č. 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto závěry pak Nejvyšší soud shrnul v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 113/2013 z 12.12.2013 (zveřejněné pod č. 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž vyslovil, že při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli.

V seznamu majetku podle § 104 odst. 2 IZ je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají, nebo ohledně nichž bylo již příslušným orgánem rozhodnuto, a tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků podle § 104 odst. 3 IZ je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých pohledávek a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, uvede jej odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, a dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ). O uložení povinnosti dlužníku předložit seznamy uvedené v § 104 IZ může rozhodnout insolvenční soud v případě, že není insolvenčním navrhovatelem, a má-li vykonatelnou pohledávku, uloží insolvenční soud tuto povinnost dlužníku vždy; seznam majetku zveřejní v takovém případě v insolvenčním rejstříku až po rozhodnutí o úpadku (§ 128 odst. 3 IZ).

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Podle § 389 odst. 1 a 3 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) nebo fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání; jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat.

Podle § 390 odst. 1 IZ může dlužník podat návrh na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podaného jinou osobou; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. Podle § 390 odst. 3 téhož zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Podle § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se Věřitel insolvenčním návrhem, s nímž spojil přihlášku své pohledávky, domáhal rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka s tvrzením, že má vůči němu splatnou pohledávku z ÚS zajištěnou zástavním právem k nemovitostem. Pohledávka z ÚS se stala splatnou, dlužníka Věřitel vyzval k úhradě, ten však nezaplatil ničeho; k datu podání insolvenčního návrhu činila výše této pohledávky na jistině 1.007.576,04 Kč a na příslušenství 54.083,17 Kč. Dále Věřitel označil další věřitele dlužníka, jak uvedeno shora.

Insolvenční soud usnesením z 6.4.2016 (A-6) vyzval dlužníka, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil soudu seznamy svých závazků, svého majetku a svých zaměstnanců s uvedením náležitostí, jež mají tyto seznamy obsahovat podle § 104 odst. 1 až 4 IZ s výrazným upozorněním, že je musí podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné s poučením, že nesplní-li dlužník povinnost předložit požadované seznamy, bude se mít podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ za to, že není schopen plnit své splatné závazky. Současně poučil dlužníka o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři návrh na řešení svého úpadku oddlužením.

Na tuto výzvu soudu dlužník nijak nereagoval a nepodal ani návrh na povolení oddlužení. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutkové závěry soudu prvního stupně, na nichž tento staví svůj podrobně a přesvědčivě odůvodněný právní závěr o důvodnosti insolvenčního návrhu, mají spolehlivou oporu ve zjištěném skutkovém stavu věci a jsou náležitě právně posouzeny. Protože ve stádiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by zakládalo důvod pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí, na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně lze odkázat. Dlužník ani nedoplnil své odvolání, přičemž svou námitku, že jeho úpadek nebyl osvědčen, nijak blíže nekonkretizoval.

V podrobnostech tak odvolací soud především sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že Věřitel je k podání insolvenčního návrhu věcně legitimován. V řízení osvědčil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z ÚS, a že i další jím označení věřitelé mají za dlužníkem pohledávky, jež dlužník nepopírá.

Na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně lze odkázat co do závěru o neschopnosti dlužníka plnit své závazky s tím, že se mu nepodařilo vyvrátit domněnku své platební neschopnosti založenou tím, že své peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ). Domněnku platební neschopnosti nastolil sám dlužník i tím, že nesplnil řádně svoji povinnost dle § 104 odst. 1 IZ (§ 3 odst. 2, písm. d/ IZ), neboť k výzvě soudu řádné seznamy majetku, závazků a zaměstnanců nepředložil.

Za dané situace soud prvního stupně správně rozhodl podle § 136 odst. 1 IZ o úpadku dlužníka a správně spojil podle § 148 odst. 1 IZ s rozhodnutím o jeho úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu na jeho majetek, neboť řešení jeho úpadku reorganizací nebo oddlužením je vyloučeno. V řízení nebylo osvědčeno, že je dlužník podnikající osobou, a že by bylo lze uvažovat o řešení jeho úpadku reorganizací podle § 316 IZ, oddlužení pak u něj nepřipadá v úvahu, neboť návrh na oddlužení v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu Věřitele nepodal (§ 390 odst. 1 IZ).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 23. listopadu 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková