3 VSPH 1663/2014-B-225
KSPH 66 INS 1293/2014 3 VSPH 1663/2014-B-225

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Příbramská uzenina, a.s. se sídlem Příbram, Jinecká 315, IČO: 45147744, o odvolání věřitele č. 103: SAMOVANE, a.s. se sídlem Praha 1, Pařížská 68/9, IČO 24667943, zast. Mgr. Norbertem Ostrčilem, advokátem se sídlem Praha 1, Široká 36/5, a Zdeňka Mezery, bytem Písek, Jeremiášova 2239, za účasti státního zastupitelství, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 1293/2014-B-59 ze dne 4. srpna 2014, o přihlášce pohledávky,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 1293/2014-B-59 ze dne 4. srpna 2014 se z r u š u j e. II. Odvolání Zdeňka Mezery se o d m í t á.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) rozhodl, že na pohledávky věřitele č. 103 SAMOVANE, a.s., IČO 24667943, se sídlem Pařížská 68, 110 00 Praha 1 (dále jen Věřitel), a to P104/1 (přihlášená v celkové výši 10.696.164,37 Kč), P104/2 (přihlášená v celkové výši 21.392.328,80 Kč), P104/3 (přihlášená v celkové výši 5.348.082,20Kč), P104/4 (přihlášená v celkové výši 5.348.082,20Kč), P104/5 (přihlášená v celkové výši 5.348.082,20Kč), P104/6 (přihlášená v celkové výši 10.696.164,37Kč) a P104/7 (přihlášená v celkové výši 5.344.467,06 Kč) se ve smyslu ust. § 198 odst. 1 insolvenčního zákona bude nadále pohlížet jako na nezajištěné.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dne 27.5.2014 se konalo přezkumné jednání, na kterém byl věřitel č. 103 SAMOVANE, a.s. přítomen. Na tomto jednání zároveň insolvenční správce popřel ve výroku rozhodnutí uvedené pohledávky co do pravosti a co do pořadí. Pokud se jedná o popření co do pravosti, podal s ohledem na skutečnost, že se jedná o pohledávky přihlášené jako vykonatelné, insolvenční správce v zákonné lhůtě žalobu s tím, že součástí této žaloby (o pravost) učinil z opatrnosti i žalobu o pořadí. Věřitel žádnou žalobu nepodal.

Cituje § 197, § 198 a § 199 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), insolvenční soud konstatoval, že za situace, kdy ze strany Věřitele nebyla podána žaloba ke správcem učiněnému popření pohledávek co do pořadí, platí ustanovení § 198 odst. 1 IZ, věta poslední. To s ohledem na skutečnost, kdy při popření pořadí podává žalobu vždy věřitel. Přitom odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 ICdo 11/2011 ve spojení se stanoviskem NS ČR Cpjn 19/98, dle kterého Bylo-li popřeno pořadí pohledávky nebo právo na oddělené uspokojení, podává žalobu vždy přihlašovatel. To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na základě kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na oddělené uspokojení titulem nejsou řešeny (pokryty), a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob u nevykonatelných pohledávek.

Insolvenční soud uzavřel, že výše uvedené pak nemění nic na tom, že ze strany insolvenčního správce byla podána žaloba na určení pravosti výše uvedených pohledávek, o které nebylo doposud rozhodnuto.

Toto usnesení napadli Věřitel a též další dlužníkův věřitel Zdeněk Mezera v zákonem stanovené lhůtě odvoláním.

Věřitel navrhl, aby je odvolací soud zrušil. Namítl, že předně nesouhlasí s výkladem insolvenčního soudu, že by v případě popření pořadí pohledávek u věřitele, kterému byly uznány pohledávky jako vykonatelné a který má pohledávky za dlužníkem, nejedná se o věřitele, jenž má nárok na uspokojení pouze ze zajištění, podává žalobu vždy bez dalšího věřitel, neboť takový výklad nemá oporu v účinném znění insolvenčního zákona. V případě vykonatelných pohledávek podává žalobu insolvenční správce dle § 199 IZ bez jakékoliv výjimky. Pokud insolvenční správce popírá pravost, výši i pořadí pohledávky, pak by to ve svém důsledku vedlo k tomu, že budou probíhat u soudu dvě řízení, přičemž v řízení o popření pohledávky by soud zkoumal to samé, tj. zda vůbec pohledávka existuje a v jaké výši. Připustil, že jiná situace může nastat, jak odkazuje insolvenční soud i na rozhodnutí Nejvyššího soudu, v případě uspokojení pohledávky pouze z majetku, jenž je předmětem zajištění-typicky v případě, kdy je dlužník pouze zástavním dlužníkem odlišným od osobního dlužníka-kdy popření pořadí, resp. práva na uspokojení ze zajištění má tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky; jedná se o specifickou situaci předvídanou v § 196 odst. 2 IZ. Právě tato situace je předmětem rozhodnutí Nejvyššího soudu shora insolvenčním soudem citovaného. Rovněž nesouhlasí s tím, že by se měly v daném případě použít závěry Nejvyššího soudu vyslovené v Cpjn 19/98, neboť se týkají zcela jiné úpravy, konkrétně stanoviska k § 23 a § 24 zák. č. 328/1991 Sb.

Závěrem Věřitel namítl, že i kdyby připustil názor insolvenčního soudu, nebyl o podání žaloby řádně insolvenčním správcem nebo insolvenčním soudem poučen, neboť na přezkumném jednání byli poučeni pouze věřitelé popřených nevykonatelných pohledávek s tím, že musí podat žalobu do 30 dnů ode dne přezkumného jednání. Naopak věřitelům s vykonatelnou pohledávkou bylo sděleno, že žalobu podává insolvenční správce ve lhůtě 30 dnů ode dne přezkumného jednání. Tím se však insolvenční soud při vydání napadeného rozhodnutí nezabýval.

Věřitel Zdeněk Mezera ve svém odvolání uvedl, že jej podává proto, že Věřitel je v insolvenčním řízení dlužníka nečinný a odvolání podává z důvodu zachování lhůty a předběžné opatrnosti. V doplnění odvolání z 24.1.2015 uvedl, že je opět zajištěným věřitelem, neboť Věřitel dne 21.7.2014 odstoupil od smlouvy o úplatném převodu jeho pohledávek z 30.12.2013, přičemž předložil kopii žaloby podané u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 18.11.2014, v níž se v postavení žalobce proti Věřiteli v postavení žalovaného domáhá určení, že je věřitelem shora uvedených pohledávek P104/1 až P104/7 za dlužníkem, event., že je žalovaný (Věřitel) povinen podat u insolvenčního soudu v insolvenčním řízení dlužníka návrh, aby na jeho místo vstoupil on jako věřitel dlužníka.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 196 odst. 2 IZ popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má však u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky.

Nejvyšší soud ČR ve shora citovaném rozhodnutí sen. zn. 29 ICdo 11/2012 (chybně uvedeno 2011) ze dne 28.2.2013 dovodil, že je-li popřeno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v poměrech předvídaných ustanovením § 196 odst. 2 IZ, pak bez ohledu na důvody popření (tj. bez ohledu na to, zda je popřena /jen/ pravost /existence/ pohledávky vůči osobnímu dlužníku /odlišnému od zástavního dlužníka, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení/, nebo zda je popřeno /jen/ právo na uspokojení ze zajištění /aniž by byla zpochybněna existence pohledávky vůči osobnímu dlužníku/, popř. zda je popřena jak existence pohledávky, tak i právo na uspokojení ze zajištění), podává žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění věřitel pohledávky. Žalobu na popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podanou insolvenčním správcem, jenž s účinky podle ustanovení § 196 odst. 2 IZ popřel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, soud jako podanou neoprávněnou osobou odmítne (§ 160 odst. 4, věta první, IZ); ustanovení § 198 odst. 3 IZ v daných poměrech aplikovat nelze. Skutečnost, že taková žaloba byla insolvenčním správcem podána dříve, než podal žalobu na určení práva na uspokojení ze zajištění věřitel, tak není překážkou, která by bránila tomu, aby následně podanou žalobu soud projednal a rozhodl o ní (není překážkou podle § 83 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odst. 1). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Podle § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušeného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzen věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

V daném případě odvolací soud z protokolu o přezkumném jednání ze dne 26.5.2014 (B-31) zjistil, že insolvenční soud rozhodl, že pohledávka Věřitele bude posuzována jako vykonatelná, a že ji insolvenční správce popřel, resp. popřel shora specifikované jednotlivé pohledávky co do pravosti a pro právní jistotu, a dále co do pořadí, přičemž každou jednotlivou pohledávku uznal co do výše 1,-Kč, ve zbývajících částech je popřel. Přezkumného jednání se zúčastnil zástupce Věřitele Ing. Kočárek.

Insolvenční soud závěrem uložil insolvenčnímu správci, aby vyhotovil vyrozumění o popření pohledávek, toto do tří dnů od konání jednání zaslal věřitelům, jejichž pohledávka byla (částečně) popřena a po obdržení dodejek předložil tyto bezodkladně spolu s předmětným vyrozuměním soudu.

Současně poučil přítomné, že Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci, popř. dlužníku. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo,

že popřená pohledávka je pohledávkou nevykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199. Insolvenční správce, popř. dlužník, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem a v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Za popsaného stavu věci dovozuje-li insolvenční soud, že Věřitel měl podat žalobu proti insolvenčnímu správci na popření pořadí pohledávky, pak měl být o tom poučen při jednání, což se v daném případě nestalo. Avšak ani kdyby se takové poučení Věřiteli dostalo, z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 11/2012 se podává, že dopadá na zástavního dlužníka odlišného od osobního dlužníka, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení, což však není případ dlužníka v projednávané věci, jenž je osobním i zástavním dlužníkem, neboť ručí svým majetkem.

Odvolací soud konstatuje, že není správné rozhodnutí insolvenčního soudu, pokud vyslovil, že na pohledávky Věřitele se ve smyslu ust. § 198 odst. 1 IZ bude nadále nahlížet jako na nezajištěné. Podmínky, kdy se k přihláškám nepřihlíží-následně soud odmítá přihlášku pohledávky a ukončuje účast věřitele v řízení podle § 185 IZ-insolvenční zákon stanoví jen v § 173, § 178, § 188 a § 198. Jde o případ, kdy přihláška byla podána po lhůtě, která je určena v rozhodnutí o úpadku, dále o situaci, kdy přihlášená pohledávka bude po přezkoumání zjištěna tak, že její skutečná výše činí méně než 50 % přihlášené částky, dále pokud nejsou odstraněny vady anebo o situaci, kdy žaloba podle § 198 IZ ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nedojde.

Pakliže insolvenční soud žalobu věřitele podanou podle § 198 IZ zamítne, nebo vyhoví-li žalobě insolvenčního správce nebo dlužníka podané podle § 199 IZ, byla-li tím definitivně popřena pravost pohledávky (popř. popřeno právo na uspokojení pohledávky za jinou osobou než dlužníkem ze zajištění poskytnutého z dlužníkova majetku, které má stejné právní následky jako popření pravosti pohledávky), právní mocí tohoto rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí, aniž by zákon předpokládal jiné rozhodnutí soudu o této otázce (viz usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 4.4.2011 č.j. MSPH 96 INS 2351/2008, 3 VSPH 934/2010-P15-7 ze dne 4.4.2011). Za uvedené situace měl proto insolvenční soud rozhodnout o odmítnutí pořadí přihlášky pohledávky Věřitele, nikoliv vyslovit, že se na ně bude pohlížet jako na nezajištěné. Z uvedeného vyplývá, že v daném případě pro postup, jež zvolil soud prvního stupně, zákon nedává žádnou oporu.

Ze všech výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) a napadené usnesení zrušil, neboť řízení bylo postiženou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to bez náhrady, neboť takové rozhodnutí nemělo být vydáno.

V případě odvolání věřitele Zdeňka Mezery odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání podal, aniž by k tomu byl oprávněn (§ 218 písm. b/ o.s.ř.), neboť o jeho pohledávce nebylo rozhodováno. Skutečnost, že se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 tento věřitel domáhá určení vlastnictví ke sporným pohledávkám proti žalovanému, na jeho legitimaci k podání odvolání nic nemění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. srpna 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná