3 VSPH 1656/2012-A-11
MSPH 59 INS 25656/2012 3 VSPH 1656/2012-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 9, Khodlova 981/18, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 25656/2012-A-6 dne 22. října 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze č.j. MSPH 59 INS 25656/2012-A-6 ze dne 22. října 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužník mu doručil 18.10.2012 návrh na zjištění jeho úpadku s návrhem na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Ve vylíčení rozhodujících skutečností, které mají jeho úpadek osvědčit uvedl, že spolu s manželkou má celkem 14 peněžitých závazků u 5 věřitelů v celkové výši 1.293.928,--Kč a že výše měsíčních splátek je vyšší než jejich společný měsíční příjem. Cituje ustanovení § 390 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že dlužník zákonným požadavkům na vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se jeho úpadku formulovaným v § 103 InsZ nevyhověl, neboť neuvedl žádná tvrzení týkající se splatnosti svých závazků (k jakému datu splatnost závazku nastala) ani době, po kterou není schopen tyto závazky plnit, přičemž údaje o splatnosti závazků nejsou uvedeny ani v přiloženém seznamu závazků. Doplnil, že seznam závazků a seznam majetku nejsou dlužníkem podepsány. Uzavřel, že výše uvedené nedostatky mu brání v řízení pokračovat, a proto podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh odmítl.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se jeho insolvenční návrh neodmítá. Zdůraznil, že se domáhal společně se svou manželkou zjištění hrozícího úpadku a následně povolení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře. Trval na tom, že v insolvenčním návrhu uvedl rozhodující skutečnosti, jež osvědčují jeho hrozící úpadek.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející (§ 212a odst. 6 občanského soudního řádu-o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá.

Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 4 InsZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 391 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (blíže usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 22/2009 z 20.5.2010 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 7/2008 z 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách č. 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře), jejichž vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto platný formulář v kolonkách č. 16-21 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje a údaje vyplněné v kol. č. 18 a 20 náležitosti seznamů závazků nemá.

V této souvislosti odvolací soud poukazuje na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, jenž v rozhodnutí ze dne 1. března 2012, sp.zn. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A, dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) InsZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil, že i když povinnost dlužníka uvést v seznamu svých závazků výši každého konkrétního závazku a jeho splatnost není ve výše citovaných ustanoveních insolvenčního zákona formulována výslovně, z formulace seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů i z legislativní zkratky seznam závazků je patrné, že jde v prvé řadě o seznam závazků . Prioritu v daném ohledu zcela zjevně hrají právě závazky (jejich specifikace), což vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětných ustanovení, ale též z výkladu teleologického a logického; pak je nepochybné, že nezbytnou obsahovou náležitostí takového seznamu musí být uvedení výše závazku i jeho splatnosti, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Z insolvenčního zákona přitom nevyplývá, že by zákonodárce kladl na seznam závazků podle § 104 odst. 1 InsZ jiné požadavky podle toho, jde-li o přílohu dlužnického insolvenčního návrhu nebo o seznam, k jehož předložení vyzval insolvenční soud dlužníka v řízení o věřitelském insolvenčním návrhu postupem podle § 128 odst. 3 InsZ.

Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. ledna 2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 publikované pod 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval závěr, podle něhož u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 InsZ), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 InsZ, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků.

Z obsahu spisu plyne, že v kolonce č. 6 návrhu na povolení oddlužení dlužník uvedl, že navrhuje, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku. Uvedl, že má s manželkou celkem 14 peněžitých závazků u 5 věřitelů v celkové výši 1.293.928,--Kč, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 16.500,--Kč, průměrný čistý měsíční příjem jeho manželky činí 15.203,--Kč, a jejich společný průměrný čistý příjem tak činí 31.703,--Kč měsíčně, zatímco celková výše měsíčních splátek činí 37.124,--Kč. Dovozoval, že jejich měsíční příjem nepokryje měsíční splátky všech uvedených závazků a základních životních potřeb, v důsledku čehož se dostávají s manželkou do prodlení a neschopnosti je hradit, a že následná prodlení splátek povedou k zesplatnění závazků, podání žaloby a exekuci. Dále v této kolonce uvedl své věřitele, výši jejich pohledávek s uvedením měsíčních splátek, avšak bez uvedení jejich splatnosti, přehled závazků své manželky Jitky anonymizovano a jejich přehled uvedl i v kolonce č. 18 formuláře návrhu na povolení oddlužení. Uzavřel, že 5.424,--Kč představuje částku, jež jim chybí na měsíční splátky všech peněžitých závazků. Seznam závazků, přiložený k insolvenčnímu návrhu dlužník nepodepsal.

Z uvedeného vyplývá, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl u žádného ze svých závazků údaj o jejich splatnosti, neučinil tak ani v připojeném seznamu, který je kromě tohoto nedostatku vadný i pro absenci podpisu dlužníka. Dlužník tedy neuvedl skutečnosti podstatné pro závěr, že se nachází ve stavu hrozícího úpadku dle § 3 odst. 4 InsZ, tedy že v budoucnu nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků-že v budoucnu nastane v takovémto rozsahu jeho platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 InsZ. Nutno dodat, že dlužníkova tvrzení o jeho prodlení se splácením stávajících závazků spíše nasvědčují tomu, že se v úpadku (insolvencí dle § 3 odst. 1 InZ) již nachází, nicméně i pro závěr o již nastalém úpadku dlužníka jsou jeho tvrzení bez údajů o splatnosti závazků nedostatečná. Lze tedy uzavřít, že dlužník v insolvenčním návrhu-ani prostřednictvím připojených seznamů-nevylíčil řádně skutečnosti, jež by jeho hrozící úpadek ve smyslu § 3 odst. 4 InsZ, popř. existující úpadek dle § 3 odst. 1 InsZ osvědčovaly.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako insolvenční soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením ho bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení insolvenčního soudu, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh (opatřený předepsanými obsahovými náležitostmi, včetně jeho povinných příloh) znovu podal a aby se spolu s ním domáhal řešení svého úpadku oddlužením.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 13. prosince 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva