3 VSPH 1655/2015-A-32
KSPH 65 INS 22922/2014 3 VSPH 1655/2015-A-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem v Benešově, Masarykovo nám. 100, zahájené k návrhu navrhovatele EUROVISOR, spol. s r.o., IČO 01863754, se sídlem v Praze 1, Smetanovo nábř. 327/14, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 22922/2014-A-26 ze dne 3. srpna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 22922/2014-A-26 ze dne 3. srpna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) zastavil insolvenční řízení zahájené k návrhu navrhovatele EUROVISOR, spol. s r.o.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatel se insolvenčním návrhem doručeným mu 21.8.2014 domáhá zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek. Uvedl, že usnesením z 22.6.2015 (dok. A-25) uložil navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí, že usnesení nabylo právní moci 18.7.2015 a poslední den lhůty k zaplacení zálohy připadl na 3.8.2015. Postupoval podle § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), neboť uloženou povinnost navrhovatel nesplnil. Zároveň rozhodl o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu (o.s.ř.).

Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je zrušil a vrátil odvolacímu (správně insolvenčnímu soudu) k dalšímu řízení s odůvodněním, podle kterého insolvenční soud nesprávně postupoval formálně zcela v rozporu se skutkovými zjištěními. Odkázal přitom na judikaturu Ústavního soudu, z níž plyne, že formalistický postup soudů v rozporu se skutkovými zjištěními nebo byla-li některá z norem podústavního práva interpretována způsobem nacházejícím se v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, jsou zásahem do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina). Poznamenal, že insolvenční soud měl při vydání napadeného usnesení přihlédnout ke skutečnosti, zda řešení úpadku dlužníka je nezbytné, resp. obecně žádoucí, za situace, kdy dlužnice sama ve svém vyjádření proti insolvenčnímu návrhu nebrojila. Formální lpění na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení zhodnotil jako formalistické, k tíži jejích věřitelů a ku prospěchu dlužnice, resp. v rozporu s principem a účelem insolvenčního řízení. Postup insolvenčního soudu označil za obstrukční s cílem ochránit dlužnici. Nad rámec uvedeného navrhovatel poznamenal, že napadené usnesení insolvenční soud vydal v poslední den lhůty ke splnění uložené povinnosti, a proto neměl splněny podmínky pro jeho vydání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a poté, co z insolvenčního rejstříku nezjistil, že by ke dni vydání rozhodnutí byla záloha na náklady insolvenčního řízení insolvenčnímu soudu zaplacena, dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčnímu návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč, je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit (odst. 3).

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením z 22.6.2015 (dok. A-25) bylo uloženo navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení na účet soudu k označenému variabilnímu symbolu s poučením, že neučiní-li tak ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení, insolvenční soud podle § 108 odst. 3 InsZ insolvenční řízení zastaví, rozhodnutí bylo doručeno navrhovateli fikcí 2.7.2015 a nabylo právní moci 18.7.2015, posledním dnem lhůty 15 dnů bylo pondělí 3.8.2015. Ke dni rozhodování odvolacího soudu nebylo doloženo zaplacení zálohy.

Odvolací soud konstatuje, že postup insolvenčního soudu nelze označit za formalistický za situace, kdy postupoval podle § 108 odst. 3 InsZ, jenž je formulován zcela srozumitelně, a jeho aplikace nevyžaduje jakékoliv další úvahy. Dikce uvedeného ustanovení jasně dává možnost insolvenčnímu soudu insolvenční řízení zastavit, nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena. Navrhovatelem uváděné závěry Ústavního soudu na uvedený případ nedopadají, neboť v případě, že by insolvenční soud projednal insolvenční návrh, aniž by pravomocně uložená záloha na náklady insolvenčního řízení byla zaplacena, porušil by zákon, jímž však je vázán (čl. 95 zák. č. 1/1993 Sb.-Ústavy České republiky). Jeho závěr o tom, že postup soudu vede k ochraně dlužnice a upírá mu právo na spravedlivý proces, tak není správný. Žádná skutková zjištění zatím insolvenční soud nečinil, neboť dokud uložená záloha na náklady insolvenčního řízení není zaplacena, nelze v insolvenčním řízení pokračovat, resp. činit skutková zjištění ve věci.

Nelze zároveň pominout, že navrhovatel v postavení věřitele dlužnice povinnost podat insolvenční návrh nemá na rozdíl od dlužníka, kterému ustanovení

§ 98 InsZ přímo ukládá podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku; jeho věřitelé jsou tak dostatečně chráněni proti porušení této povinnosti dlužníkovou odpovědností za škodu nebo jinou újmu, kterou tím věřiteli způsobí (§ 99 InsZ).

Lze souhlasit s navrhovatelovou výtkou, že napadené usnesení bylo vydáno v poslední den lhůty k plnění povinnosti uložené soudem, tj. 3.8.2015, avšak odvolací soud akcentuje, že v tento den nic nebránilo navrhovateli uloženou povinnost splnit a odvolací soud by nepochybně tuto skutečnost zohlednil ve svém rozhodnutí o odvolání a učinil by tak i v případě, že by záloha byla zaplacena později v průběhu odvolacího řízení, což se však nestalo. Pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho vydání (§ 7 InsZ, § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř.) a navrhovatel dosud zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, proto přes výše uvedenou výtku napadené usnesení obstojí.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování skutečnosti, že v odvolacím řízení z procesního hlediska úspěšné dlužnici žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. září 2015

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová