3 VSPH 165/2013-A-16
KSPH 39 INS 32434/2012 3 VSPH 165/2013-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubín a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: České lesy, a.s., IČO 25197401, zast. Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, zahájené k insolvenčnímu návrhu navrhovatele: JUDr. Wojtěch Slóvik, bytem v Praze 4, Nechvílova 1854/12, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j.KSPH 39 INS 32434/2012-A-11 ze dne 2. ledna 2013

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 32434/2012-A-11 ze dne 2. ledna 2013 se v bodu III. mění tak, že navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradu nákladů řízení 12.826,--Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Martina Dolečka, advokáta se sídlem v Praze 4.

II. Odvolání dlužníka proti bodu I. a II. výroku se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) usnesení č.j. KSPH 39 INS 32434/2012 ze dne 21.12.2012 zrušil (bod I. výroku), řízení o insolvenčním návrhu zastavil (bod II. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že 21.12.2012 bylo k návrhu navrhovatele zahájeno insolvenční řízení ve věci výše uvedeného dlužníka a že téhož dne rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho nedostatečná tvrzení o vzniku navrhovatelovi pohledávky. Podáním z 27.12.2012 insolvenční navrhovatel vzal svůj insolvenční návrh zpět.

Cituje ustanovení § 129 a § 130 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), insolvenční soud insolvenční soud své rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu zrušil a řízení zastavil. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. při respektování okolnosti, že náklady řízení, které dlužníkovi mohly vzniknout v souvislosti s vyjádřením, nebyly účelně vynaloženými náklady.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neboť se nevypořádal s jeho námitkou, že se zpětvzetím insolvenčního návrhu nesouhlasí a jeho povinností bylo rozhodnout podle § 96 odst. 3 o.s.ř. tak, že vysloví, že zpětvzetí insolvenčního návrhu je neúčinné.

Navrhovatel se k odvolání dlužníka nevyjádřil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka proti bodům I. a II. výroku je nepřípustné, avšak je důvodné pokud se jedná o bod III. výroku.

K odvolání dlužníka proti bodům I. a II. výroku napadeného usnesení:

Podle § 7 odst. 1 InsZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Vztah mezi o.s.ř. a InsZ je vztahem zákona obecného k zákonu speciálnímu, což znamená, že právní úprava o.s.ř. se použije pouze tam, kde speciální úprava InsZ neobsahuje úpravu vlastní. Pokud InsZ vlastní procesní úpravu neobsahuje, je v řízení přímo použita úprava daná o.s.ř., pokud nevyvolá rozpor se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 129 InsZ insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu (odst. 1). Věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej může podat pro tutéž pohledávku znovu až po 60 měsících ode dne jeho zpětvzetí. Totéž platí pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla (odst. 2).

Podle § 130 InsZ je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí dosud není v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí (odst. 1). Je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme zpět jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu k navrhovateli, který vzal návrh zpět (odst. 2). Byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 doručí insolvenční soud zvlášť insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku; osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze insolvenční navrhovatel (odst. 4). By-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zavinil zastavení insolvenčního řízení (odst. 5).

Z výše uvedené právní úpravy plyne, že InsZ obsahuje komplexní úpravu zpětvzetí insolvenčního návrhu a nelze zde proto přiměřeně aplikovat právní úpravu podle § 96 odst. 3. Podle speciální právní úpravy InsZ dlužník není osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení a protože odvolání proti napadenému usnesení podal, je osobou, jíž nesvědčí subjektivně právo se proti němu odvolat v rozsahu bodů I. a II. výroku.

K odvolání dlužníka proti bodu III. výroku:

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Věta druhá tohoto ustanovení je pak doplněna speciálním ustanovením § 130 odst. 5 InsZ, jež však na projednávanou věc nedopadá. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného, nýbrž procesního práva, je třeba zavinění posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku.

V projednávané věci insolvenční navrhovatel vzal insolvenční návrh zpět. Avšak dříve, než insolvenční soud rozhodl napadeným usnesením, dlužník se bránil tomuto zpětvzetí tím, že namítal, že tu jsou důvody, pro něž nelze než rozhodnout tak, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné ve smyslu § 96 odst. 3 o.s.ř.

V situaci, kdy insolvenční navrhovatel vzal insolvenční návrh zpět, viděno z procesního hlediska, nedosáhl svého cíle, který svým podáním sledoval, a proto na něho třeba hledět jako na osobu, jež úspěch ve věci neměla a zavinila zastavení insolvenčního řízení, a proto při rozhodování o nákladech řízení bylo namístě postupovat podle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. a nikoliv podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení pak v bodu III. výroku podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že zavázal navrhovatele k náhradě nákladů řízení dlužníkovi v sazbě podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 10.000,--Kč a dvou náhrad hotových výdajů po 300,--Kč (převzetí zastoupení a podání vyjádření), tj. 10.600,--Kč, po připočtení DPH ve výši 21 % 12.826,--Kč. Odvolání dlužníka proti bodům I a II. výroku podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků insolvenčního řízení měl v odvolacím řízení úspěch jen zčásti.

Poučení: Proti bodům I. a III. výroku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Proti bodu II. výroku rozhodnutí odvolání není přípustné.

V Praze 5. února 2013

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva