3 VSPH 1643/2014-B-43
KSLB 76 INS 21485/2011 3 VSPH 1643/2014-B-43

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Cihelní 577, 738 01 Frýdek-Místek, doručovací adresa Dobiášova 885, 460 06 Liberec 6, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 21485/2011-B-33 ze dne 13. června 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 21485/2011-B-33 ze dne 13. června 2014 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 21485/2011-B-33 ze dne 13.6.2014 v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužníka Milana anonymizovano (dále jen dlužník), v bodech II. a III. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs a rozhodl, že bude projednáván jako nepatrný, a v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSLB 76 INS 21485/2011-B-10 ze dne 27.2.2012 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, první splátka byla stanovena na březen 2012. Soud sám vykonává funkci věřitelského výboru, přičemž o zrušení schváleného oddlužení rozhodl bez návrhu, když takový návrh žádný z věřitelů nepodal.

Soud vycházel z toho, že dle zprávy insolvenčního správce ze dne 10.2.2014 dlužník neplní svou povinnost dle § 412 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť nedodal přehled svých příjmů za období červenec až prosinec 2013. Nadto dlužník přestal hradit mimořádný příjem ve výši 1.000,-Kč dle darovací smlouvy ze dne 21.11.2011 uzavřené s dárcem Jozefem Čonkou, přestože povinnost odvádět tento příjem byla dlužníku stanovena výrokem V. usnesení ze dne 27.2.2012. Dlužník již uhradil 25 % svých závazků, které byly přihlášeny ve výši 484.112,84 Kč. Příjem ze sjednaného daru, který svým věřitelům nabídl, neuhradil v červenci 2013 a dále jej nehradil od září do prosince 2013. Dlužník tedy měl splnitelnou možnost dalšího příjmu, který však věřitelům neposkytuje, čímž-jak soud shledal-naplnil důvod pro zrušení schváleného oddlužení.

Soud nařídil jednání o zrušení schváleného oddlužení na den 13.6.2014, k němuž dlužníka předvolal usnesením ze dne 28.3.2014 (B-29), ve kterém byly uvedeny důvody, pro které soud hodlá oddlužení i bez návrhu zrušit. Dlužník se však jednání nezúčastnil. Insolvenční správce na jednání uvedl, že dlužník pracoval u zaměstnavatele Globus, tento právní poměr byl ukončen a dlužník nastoupil k agenturnímu zaměstnavateli; dne 2.6.2014 soudu doručil kopii pracovní smlouvy. Od září 2013 ale dlužník neodvádí mimořádný příjem ve výši 1.000,-Kč, ke kterému se zavázal, aniž by bylo známo, proč tak nečiní. Dlužník tak neplní své podstatné povinnosti dle splátkového kalendáře.

Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník tím, že neodvádí své mimořádné příjmy, neplní povinnosti stanovené v § 412 odst. 1 písm. b) IZ, a proto soud-třebaže lze očekávat uspokojení věřitelů ve výši 30 %-podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ rozhodl o zrušení schváleného oddlužení a o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Současně rozhodl, že konkurs dlužníka, který není podnikatelem, bude podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ řešen jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Uvedl, že mu nebyla doručena žádná písemnost na jeho adresu Dobiášova 885, 460 06 Liberec 6, kde se svými rodiči bydlí od 7.3.2013, a že tuto svoji adresu písemně oznámil insolvenčnímu správci a též insolvenčnímu soudu. Dne 6.8.2014 donesl soudu své výplatní pásky, a teprve tehdy mu bylo soudem sděleno, že jeho oddlužení bylo zrušeno. Svoji novou adresu dlužník na původní adrese v Kociánově ulici nikomu neudal, a proto mu odtud žádná písemnost nemohla dojít. Dále uvedl, že mu dárce J. Čonka nesdělil, z jakého důvodu přestal platit dar ve výši 1 tis. Kč. Nedoplatek na daru ale dlužník je ochoten začít splácet, pokud bude vyhověno jeho odvolání a jeho oddlužení formou splátkového kalendáře bude ponecháno v platnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (§ 418 odst. 2).

Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (§ 418 odst. 3 IZ).

Ustanovení § 418 odst. 4 IZ pak určuje, že rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Jestliže v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře bude-po náležitém projednání věci postupem dle § 418 odst. 4 IZ-zjevné, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (a z toho důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů), insolvenční soud schválené oddlužení-i bez návrhu-podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ zruší. Okolnost, že dlužník není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoli řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 IZ, tak není-jak vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28.2.2013, uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ; postup podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ tím však není vyloučen. Lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře přitom je lhůtou konečnou (nejzazší) a její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

V dané věci soud prvního stupně usnesením č.j. KSLB 76 INS 21485/2011-B-10 ze dne 27.2.2012 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku) a v bodě II. výroku mu uložil, aby označeným nezajištěným věřitelům po dobu 5 let nebo do úplného uspokojení jejich pohledávek ve zde určeném poměru platil prostřednictvím insolvenční správkyně Ing. Jany Horákové (dále jen insolvenční správkyně nebo správkyně) vždy k 20. dni v měsíci částku určenou dle § 398 odst. 3 IZ z příjmů, které získá po schválení oddlužení. V bodě III. výroku soud určil termín první splátky dnem 20.3.2012 s tím, že bude zaplacena z příjmu dlužníka pobíraného od zaměstnavatele Globus ČR, k.s. V bodě IV. výroku tomuto plátci dlužníkovy mzdy uložil, aby z ní po dobu trvání účinků tohoto schváleného oddlužení prováděla příslušné zákonné srážky a vyplácela je nikoli dlužníku, ale insolvenční správkyni. V bodě V. výroku dlužníku uložil, aby po dobu trvání účinků schváleného oddlužení zasílal insolvenční správkyni částku 1.000,-Kč jako svůj mimořádný příjem vyplácený dárcem Jozefem Čonkou na základě darovací smlouvy ze dne 21.11.2011. V bodě VI. uložil insolvenční správkyni, aby si z částky sražené dlužníku ponechala za každý započatý měsíc trvání účinků schváleného oddlužení 750,-Kč na její odměnu a 150,-Kč na paušální náhradu hotových výdajů 150,-Kč (celkem 900,-Kč) plus DPH, aby hradila případné jiné pohledávky v režimu za majetkovou podstatou a aby deponovala částky připadající ve zde určeném poměru na věřitele, jejichž pohledávka byla popřena nebo zjištěna jako podmíněná, do doby, než budou zjištěny nebo dojde ke splnění odkládací podmínky.

Z obsahu spisu odvolací soud dále zjistil, že dlužník je svobodný bez vyživovacích povinností, v době schválení oddlužení byl zaměstnán u Globus ČR, k.s., poté byl od 26.10.2012 (patrně až do dubna 2013) v pracovní neschopnosti pro pracovní úraz (a srážky byly prováděny z nemocenských dávek). Z vyplaceného odškodnění za dlužníkův pracovní úraz pak správkyně částku 28.422,-Kč rozdělila jako mimořádnou splátku věřitelům pojatým do splátkového kalendáře, stejně naložila i s vydanou částkou 15.299,-Kč exekučně deponovanou zaměstnavatelem dlužníka. Dne 30.4.2014 byl dohodou ukončen dlužníkův dosavadní pracovní poměr a od 6.5.2014 dlužník vstoupil do pracovního poměru se zaměstnatelem EDYMAX Holding, a.s., v němž až dosud setrval; ze mzdy byly dlužníku prováděny zákonné srážky. Podle schváleného splátkového kalendáře měl dlužník poskytovat pro plnění splátkového kalendáře navíc také příjem ve výši 1.000,-Kč z darovací smlouvy, již dne 21.11.2011 uzavřel s dárcem Jozefem Čonkou, nicméně od září 2013 toto plnění absentovalo. I tak ovšem dlužník do června 2014 (kdy bylo vydáno napadené usnesení), tedy za 28 měsíců trvání splátkového kalendáře, poskytl nezajištěným věřitelům-při zapravení přednostních nároků insolvenční správkyně-plnění v celkové výši 132.755,-Kč (viz zprávu správkyně na B-39). Toto plnění představovalo dosavadní uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 27,42 %, a dle kalkulace správkyně by při pokračování splátkového kalendáře a zachování dosavadních příjmů dlužníka bylo možno očekávat celkového uspokojení věřitelů v rozsahu 58,76 %, když jejich pohledávky byly nakonec zjištěny jen ve výši 484.112,84 Kč (viz usnesení o změně schváleného splátkového kalendáře č.j. KSLB 76 INS 21485/2011-B-12 ze 6.6.2012). K uspokojení těchto pohledávek v zákonné minimální třicetiprocentní výši by tak za 5 let postačilo celkové plnění 145.234,-Kč, při placení přednostních nároků správkyně ve výši 1.089,-Kč měsíčně. Podle zpráv insolvenční správkyně srážky ze mzdy dlužníka trvají, v červenci 2014 byla srážka slabší a očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů tak klesla na 56,74 %.

Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně přesvědčen o tom, že při popsaném průběhu schváleného oddlužení splátkovým kalendářem nemůže být důvodem pro jeho zrušení jen okolnost, že dárce od září 2013 neplatí sjednaný dar ve výši 1.000,-Kč. Dárcovu schopnost nebo ochotu poskytovat toto plnění nemůže dlužník nijak ovlivnit, přičemž i bez tohoto daru lze v případě dokončení splátkového kalendáře-se stávajícími příjmy dlužníka-předpokládat zaplacení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 55 %. Za takových okolností se nejeví dostatečným důvodem pro zrušení oddlužení ani to, že dlužník prodléval s podáváním přehledů o svých příjmech, které ale nakonec zatím všechny předložil, a to i poslední přehled, jehož absenci soud dlužníku vytýkal, tedy přehled příjmů za období července až prosince 2013, který dlužník soudu podal dne 12.2.2014 (B-26) a tedy ještě před vydáním napadeného usnesení. Poté předložil dne 6.8.2014 (B-38) i následný přehled za období od ledna do června 2014.

Nadto ale ze spisu plyne, že soud prvního stupně-v rozporu s § 418 odst. 4 IZ -s dlužníkem zrušení jeho schváleného oddlužení neprojednal. Jednání o věci totiž konal dne 13.6.2014 bez dlužníkovy účasti (viz protokol na B-32), ač k tomu ve smyslu § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) podmínky dány nebyly, neboť dlužník k jednání nebyl řádně předvolán (usnesení o nařízení jednání mu nebylo doručeno).

V návrhu na povolení oddlužení dlužník zadal svoji korespondenční adresu Kociánova 659, Liberec s tím, že tu bydlí s rodiči a v místě svého evidovaného trvalého pobytu Cihelní 577, Frýdek-Místek se tudíž nezdržuje. Dlužník sice v odvolání tvrdí, že soudu posléze sdělil svoji novou adresu pro doručování (Dobiášova 885, Liberec 6), ale podle obsahu spisu se tak nestalo. Pak dlužník sám zavinil, že soud musel (při absenci datové schránky dlužníka) používat při doručování zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 a § 75 IZ) jeho původní nezměněnou korespondenční adresu v Kociánově ulici, a že tam dlužník nemohl žádnou písemnost od soudu obdržet (převzít).

Takto ale soud nepostupoval při nařízení jednání o zrušení oddlužení. Soudkyně dala kanceláři správně pokyn, aby usnesení o nařízení jednání s předvolánkou (označené jako B-26, ač správně šlo o dokument zařazený jako B-27) zvlášť doručila na dlužníkovu korespondenční adresu v Kociánově ulici, a to obálkou typu III. (tedy prostým doručením dle § 50 o.s.ř.). Tento pokyn ale soudní kancelář nerespektovala. Nejenže usnesení o nařízení jednání doručovala dlužníku do vlastních rukou (postupem dle § 49 o.s.ř.), ale především je dlužníku adresovala nikoli na jeho korespondenční adresu, nýbrž na adresu jeho trvalého pobytu. Tam dlužník nebyl poštovním doručovatelem zastižen, přičemž ovšem nemohly nastat ani účinky náhradního doručení marným uplynutím lhůty k vyzvednutí zásilky dle § 49 odst. 4 o.s.ř., když nešlo o dlužníkovu doručovací adresu. Již z toho důvodu nemohly nastat účinky doručení usnesení o nařízení jednání ani postupem dle § 80 IZ (tj. opakovanou vyhláškou provedenou dle § 71 odst. 1 IZ zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku), k němuž soud přikročil. Soud tedy dlužníku usnesení o nařízení jednání nedoručil a v protokolu o jednání také neuvedl, že má jeho doručení dlužníku vykázáno. Místo toho jen zaznamenal, že se dlužník nedostavil, a vyhlásil usnesení, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti, ačkoli se tak stát nemohlo a jednání mělo být odročeno, když dlužník k nařízenému jednání řádně předvolán nebyl.

Popsaným nesprávným postupem tak soud prvního stupně odepřel dlužníku právo na řádné projednání věci, o níž pak v neprospěch dlužníka žádné rozhodné skutkové a právní závěry činit nemohl.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci.

V Praze dne 26. září 2014 Mgr. Ivana Mlejnková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová