3 VSPH 1642/2013-A-15
KSPL 54 INS 22996/2013 3 VSPH 1642/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Pod Vrchem 526/64, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 22996/2013-A-6 ze dne 22. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 22996/2013-A-6 z 22.8.2013 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 22.8.2013 uložil dlužníkovi zaplatit do deseti dnů od právní moci usnesení zálohu 5.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 19.8.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem s návrhem na oddlužení. Soud odkázal na ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a uvedl, že podle insolvenčního návrhu má dlužník splatné závazky vůči 8 věřitelům v celkové výši 101.830,-Kč, nemá vyživovací povinnost a pobírá mzdu 12.000,-Kč měsíčně. Soud učinil závěr, že v souladu se soudní praxí pokud přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka oddlužením formou splátkového kalendáře, jako je tomu v tomto případě, je zpravidla potřeba zálohy podstatně nižší, než v případě dlužníkova konkursu. Soud proto, s přihlédnutím k očekávaným výdajům na odměnu a náhradu nákladů správce, uložil dlužníkovi zaplatit na náklady správce částku 5.000,-Kč.

Dlužník podal včas proti usnesení odvolání, v jehož doplnění navrhl zálohu odpustit. Odvolání odůvodnil tím, že náklady insolvenčního řízení spočívající v odměně a výdajích insolvenčního správce lze strhávat pravidelnou měsíční částku.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a shledal odvolání dlužníka důvodným.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován insolvenční zákon, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona insolvenční zákon ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Úkony, o kterých se zmiňuje Čl. II. přechodných ustanovení, nejsou pouze úkony účastníků, ale též rozhodnutí soudu (viz např. § 40b odst. 2 o.s.ř. a § 11 zákona č. 121/2008 Sb.). Nicméně napadené usnesení nenabylo právní moci do 31.12.2013, neboť dlužník podal proti němu odvolání, tudíž nevyvolalo v uvedené lhůtě právní účinky. Z toho důvodu je nutno na danou věc aplikovat insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.

Odvolací soud uzavírá, že nenabylo-li z důvodu podaného odvolání právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně vydané do 31.12.2013, odvolací soud postupuje v odvolacím řízení probíhajícím po uvedeném datu dle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně majetku a závazků dlužníka s tím, že celkový součet závazků dlužníka odpovídá částce 116.830,-Kč. Ze spisu se podává, že dlužník nemá dluhy z podnikání a nemá žádný majetek, který by mohl být zpeněžen. Dlužník je patrně schopen věřitelům uhradit plněním splátkového kalendáře (s přihlédnutím k jeho povinnosti plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 900,-Kč, vč. 21 % DPH celkem 1.089,-Kč) během 5 let zcela jistě více než 30 % výše jejich pohledávek, tudíž podmínka stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) IZ by byla splněna.

Je správný závěr soudu prvního stupně, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 druhé věty IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jsou-li v insolvenčním řízení splněny podmínky k bezodkladnému rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníku uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Místo toho soud v takovém rozhodnutí uloží dlužníku povinnost k zálohovému placení nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, jež mu budou náležet podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 dle následně zvoleného (schváleného) způsobu oddlužení.

Odvolací soud dále poukazuje na to, že s ohledem na novelizované znění § 397 odst. 1 IZ insolvenční soud povolí oddlužení, i když má pochybnosti o oprávnění dlužníka podat návrh na oddlužení. Sporné otázky lze přezkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Na základě těchto zjištění a veden výše uvedenými názory, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. února 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková