3 VSPH 164/2012-A-22
MSPH 95 INS 17485/2011 3 VSPH 164/2012-A-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Kladno 4, Smečenská 733, zast. JUDr. Vladimírem Musílkem, zmocněncem, bytem Praha 4-Chodov, Benkova 1689/40, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2012, č.j. MSPH 95 INS 17485/2011-A-14,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2012, č.j. MSPH 95 INS 17485/2011-A-14, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Uvedl, že podáním doručeným insolvenčnímu soudu 4.1.2012 na předepsaném formuláři návrhu na povolení oddlužení se dlužník domáhá, aby soud rozhodl o jeho úpadku a povolil ho řešit oddlužením. Vyšel ze zjištění, že dlužník v kolonce č. 21 formuláře určené k vylíčení skutečností osvědčujících úpadek uvedl: Vzhledem k mé současné tíživé rodinné a sociální situace-půjčky byly učiněny v závislosti na finančních mé matky (řešeno i přes orgány činné v trestním řízení) vidím tuto žádost jako poslední možné řešení.

Cituje ustanovení § 97 odst. 3 a § 103 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), vysvětlil, jaké nároky jsou zákonem kladeny na insolvenční návrh, a dále s odkazem na § 106 odst. 1, § 390 odst. 1 a § 391 odst. 2 IZ vysvětlil, že dlužník nepodnikatel, jenž hodlá svůj úpadek řešit oddlužením musí spojit insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, a to za použití formuláře, jehož obsahové náležitosti stanoví vyhl. č. 311/2007 Sb. a jehož podoba je zveřejněna na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR. Pokračoval, že kolonka č. 6 tohoto formuláře umožňuje, aby byl současně využit k podání insolvenčního návrhu, jenž musí mít náležitosti stanovené v § 103 odst. 2 IZ.

Insolvenční soud učinil závěr, podle něhož insolvenční návrh trpí nedostatky ve vylíčení rozhodných skutečností, jež by osvědčovaly úpadek dlužníka, a není ani datován, a proto jej podle § 128 odst. 1 IZ odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že dlužníku dosud žádné náklady řízení nevznikly. Nad rámec ještě uvedl, že je dlužník povinen k insolvenčnímu návrhu přiložit listiny požadované v § 104 IZ, jehož obsah citoval.

Toto rozhodnutí napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že návrh na oddlužení podal prostřednictvím v záhlaví uvedeného zmocněnce s průvodním dopisem z 23.9.2011, jenž byl v uvedený den přijat i podatelnou soudu a téhož dne byla i zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. K vadám vytčeným insolvenčním soudem namítl, že v kolonce č. 14 (formuláře) uvedl veškeré závazky, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné, stejně tak jako jediný závazek zajištěný. Uzavřel, že v příloze dodává aktualizaci vývoje popsané situace Úřední záznam + Usnesení PČR, kterými již dříve popsanou situaci dokladují, a že na výzvu soudu je připraven své závazky znovu doložit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují; z návrhu také musí být patrno, čeho se jím dlužník domáhá. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencnizakon.cz, a to ode dne 1.4.2011. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 391 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (blíže usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 22/2009, z 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 7/2008, z 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník pro podání v insolvenčního návrhu použil původní formulář návrhu na povolení oddlužení, jenž k datu podání (27.9.2011) již nebyl předepsaným formulářem, jehož kolonka č. 21 (nyní č. 6) sloužila k podání insolvenčního návrhu, a v níž skutečně uvedl pouze, že: Vzhledem k mé současné tíživé rodinné a sociální situace-půjčky byly učiněny v závislosti na finančních mé matky (řešeno i přes orgány činné v trestním řízení) vidím tuto žádost jako poslední možné řešení. Seznamy majetku, závazků a zaměstnanců k návrhu nepřipojil. K tomu-s ohledem na odvolací argumentaci dlužníka-nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny. Údaje o majetku a závazcích dlužníka obsažené v kolonkách č. 16-17 a č. 18-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení tak neslouží ani ke splnění jeho povinnosti předložit povinné seznamy. Vyplněním uvedených částí návrhu na povolení oddlužení dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách č. 16-21 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, ani nepředepisuje.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu samotném neuvedl konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech (vyjma příjmu ze zaměstnání 16.500,-Kč netto ), ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačil své víceré věřitele. Dlužník tedy v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamů, jež k návrhu nepřipojil) nevylíčil řádně skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu, tj. neuvedl žádná tvrzení o konkrétní lhůtě splatnosti jednotlivých závazků.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako insolvenční soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením ho bez dalšího odmítl, neboť postrádá uvedení skutečností, jež by svědčily o tom, že dlužník má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, k nimž teprve lze připínat závěr o neschopnosti je plnit ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil jakékoliv doplnění návrhu k podanému odvolání, nemělo by to z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné uvést, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh (opatřený předepsanými obsahovými náležitostmi, včetně jeho povinných příloh) znovu podal a aby se spolu s ním domáhal řešení svého úpadku oddlužením.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5.února 2013

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva