3 VSPH 1638/2012-A-16
MSPH 89 INS 24001/2012 3 VSPH 1638/2012-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníků: a) Pavel anonymizovano , anonymizovano , b) Jana anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Praha 10, Veronské náměstí 382, zahájeném k návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 24001/2012-A-11 ze dne 8. listopadu 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 24001/2012-A-11 ze dne 8. listopadu 2012 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 89 INS 24001/2012-A-11 ze dne 8.11.2012 uložil dlužníkům Pavlu anonymizovano a Janě anonymizovano (dále jen dlužníci), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužníci svými insolvenčními návrhy spojenými s návrhy na oddlužení domáhají zjištění jejich úpadku a jeho řešení oddlužení ve formě splátkového kalendáře. Odkázal na § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon -dále jen IZ), s tím, že je záloha dlužníkům ukládána ve fázi řízení, kdy není jisté, zda bude jejich úpadek zjištěn, resp. zda bude povoleno řešit jej oddlužením, či konkursem, když po předběžném posouzení návrhu na povolení oddlužení lze usuzovat, že dlužníci jsou osobami, u nichž zákon oddlužení v zásadě připouští. Pokračoval, že v případě řešení úpadku dlužníků konkursem nebo oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, slouží záloha na pokrytí prvotních výdajů insolvenčního správce, v případě řešení úpadku oddlužením splátkovým kalendářem by měla záloha sloužit k pokrytí výdajů spojených s realizací oddlužení v rozsahu, v němž takové výdaje budou kryty paušální náhradou jeho hotových výdajů ve výši 150,-Kč + DPH měsíčně. Uvedl, že ze zkušeností z jiných insolvenčních řízení, resp. řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře má zkušenost, že zákonný paušál k úhradě nákladů spojených s tímto procesem nepostačuje a insolvenční správci je hradí ze své odměny, což považuje za nepřijatelný stav, a proto by tyto náklady měli nést insolvenční navrhovatelé, k čemuž institut zálohy slouží. Uzavřel, že v dané věci soud považuje zálohu ve výši 10.000,-Kč za přiměřenou s ohledem na majetkové poměry a výši příjmů navrhovatelů.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali. Uvedli, že zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši nejsou schopni uhradit, neboť jejich momentální finanční situace jim to neumožňuje. Z těchto důvodů navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a výši zálohy na náklady insolvenčního řízení snížil na částku 5 tis. Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení nedostál, když žádná skutková zjištění a právní závěry, které jsou ve smyslu výše uvedeného pro věc podstatné, neuvedl. Namísto toho se omezil jen na neúplnou citaci § 108 odst. 1 a 2 IZ s poukazem na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z formulace odůvodnění lze usuzovat, že z hlediska posouzení podmínek k uložení povinnosti zaplatit zálohu soud vycházel z toho, že při každém ze způsobů řešení úpadku budou sledované náklady insolvenčního řízení v zásadě stejné, resp. při řešení úpadku dlužníků oddlužením ve formě splátkového kalendáře lze k úhradě výdajů insolvenčního správce lze použít toliko zákonem stanovenou paušální částku 150,-Kč měsíčně při trvání splátkového kalendáře, aniž by se k jejich očekávané výši jakkoli vyslovil. V písemném vyhotovení napadeného usnesení insolvenční soud uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč řádně neodůvodnil, neboť neučinil žádná zjištění, z nichž by bylo možné dovodit očekávatelný způsob řešení dlužníkova úpadku a závěr, že uložení zálohy je nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak, a že těmto zjištěním je odpovídající konkrétní výše této zálohy. Odůvodnění napadeného usnesení je tak formulováno jen v obecné rovině bez vazby na projednávaný insolvenční návrh.

Lze tedy uzavřít, že soud řádně neobjasnil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je jí zapotřebí právě ve stanovené výši.

Odvolací soud proto napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ke shora uvedenému odvolací soud doplňuje, že účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení, a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srov. § 38 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně vycházel z mylného úsudku, že v případě řešení úpadku dlužníků oddlužením ve formě splátkového kalendáře, jsou nároky insolvenčního správce hrazeny v měsíčních splátkách po 150,-Kč, což se však děje toliko v průběhu plnění splátkového kalendáře. Mimo to je třeba zajistit úhradu jeho nároků i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Ty spočívají v náhradě prokázaných hotových výdajů insolvenčního správce vzniklých mu v rozhodné době (s limity jejich výše dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky) a v odměně za činnost, kterou insolvenční správce v tomto období vykoná a která tedy nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře; tuto odměnu insolvenční soud určuje v přiměřené výši dle § 5 vyhlášky.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. července 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová