3 VSPH 1637/2012-A-18
KSPH 37 INS 19732/2012 3 VSPH 1637/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice: Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Mníšek pod Brdy, 5. května 560, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 19732/2012-A-11 ze dne 9. října 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 19732/2012-A-11 ze dne 9. října 2012, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 37 INS 19732/2012-A-11 ze dne 9.10.2012 odmítl v bodě I. výroku insolvenční návrh dlužnice Jany anonymizovano (dále jen dlužnice) a v bodě II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 14.8.2012 domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení.

Dále soud uvedl, že dlužnice je povinna v insolvenčním návrhu uvést rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, ocitoval § 3 odst. 1 a 2, § 103 odst. 1 až 3 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), s tím, že insolvenční návrh dlužnice tyto skutečnosti neobsahuje. Dlužnice toliko uvedla, že po rozvodu s manželem zařizovala novou domácnost, což financovala úvěry a půjčkami, které nedokázala splácet, že je zaměstnána a má pravidelný příjem ve výši 18.335,-Kč, v návrhu na povolení oddlužení v kolonce č. 16 označila svůj majetek a v kolonce č. 18 své věřitele. Soud dovodil, že taková tvrzení dlužnice neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužnice nachází v úpadků podle § 3 odst. 1 IZ, ani to nevyplývá z dlužnicí přiloženou přílohou-čestným prohlášením o vzniku její úpadkové situace, v němž se ke svým závazkům nijak konkrétně nevyjadřuje. Povinné seznamy podle § 104 IZ k návrhu dlužnice nepřiložila, takže chybějící údaje z nich soud nemohl čerpat.

Protože tak dlužnice neuvedla žádné rozhodující skutečnosti prokazující její úpadek, soud podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh odmítl. Přitom dlužnici poučil, že odmítnutí návrhu není překážkou pro podání nového, bezvadného insolvenčního návrhu, i o tom, jaká kritéria musí splňovat v případě navrženého oddlužení splátkovým kalendářem.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Uvedla, že návrh podávala v dobré víře a s vědomím, že její podání splňuje všechny zákonné náležitosti. Má 7 věřitelů, jež podrobně rozepsala , její závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a není je schopna splácet, více jak 5 měsíců žádné splátky svých dluhů nezaplatila, a dle jejího uvážení doložila všechny náležité přílohy. Uzavřela, že ze svého platu je schopna během 5 let uspokojit závazky svých věřitelů ve více jak 30 %.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Proto formulář v kolonkách 16-21 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, ani nepředepisuje.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením kolonky č. 6 (od 1.1.2014 č. 7) ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že soudu prvního stupně byl dne 14.8.2012 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu dlužnice uvedla toliko, že po rozvodu s manželem pro sebe a své děti zařizovala novou domácnost, splátky pak řešila dalšími půjčkami a nakonec neměla na splátky, pokuty a sankce. Věří, že v případě schválení insolvence bude řádně splácet soudem určené splátky nezatížené penále a dalšími pokutami. Seznamy majetku, závazků a zaměstnanců k návrhu nepřipojila.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje ani o svých majetkových poměrech, včetně své příjmové situace, ani o výši svých jednotlivých dluhů a jejich splatnosti a neoznačila žádné své věřitele. Seznamy majetku a závazků k návrhům nepřipojila. Z toho plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů, které absentují) nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit; tuto povinnost, jak uvedeno shora, nemohla splnit ani v případě vyplnění kolonek č. 16 a 18 návrhu na oddlužení. Neuvedla tedy rozhodné skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly (úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ u dlužnice jež není podnikatelem nepřichází v úvahu), přestože taková skutková tvrzení jsou obligatorní náležitostí insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 30. ledna 2014

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová