3 VSPH 1630/2014-P8-10
KSHK 40 INS 4445/2009 3 VSPH 1630/2014-P8-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem 549 83 Vernéřovice 221, o odvolání věřitele JUDr. Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem 470 01 Česká Lípa, T. G. Masaryka 1/1, korespondenční adresa: 470 01 Česká Lípa, Sokolská 270/8, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 4445/2009-P8-2 ze dne 18. června 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 4445/2009-P8-2 ze dne 18. června 2014, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové v insolvenčním řízení dlužníka Pavla anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSHK 40 INS 4445/2009-P8-2 ze dne 18.6.2014 odmítl přihlášku pohledávky věřitele JUDr. Josefa anonymizovano (dále jen Věřitel) za dlužníkem ve výši 45.000,-Kč a uvědomil ho o tom, že právní mocí tohoto usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že v insolvenčním řízení dlužníka, zahájeném dne 15.7.2009, usnesením č.j. KSHK 40 INS 4445/2009-A-11 ze dne 7.9.2009 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením; současně (dle § 136 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení insolvenční zákon-dále též jen IZ), vyzval věřitele, aby své pohledávky přihlásili u insolvenčního soudu na předepsaném formuláři ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. do dne 7.9.2009, a poučil je (ve smyslu § 173 odst. 1 IZ), že k přihláškám, které budou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Lhůta pro uplatnění práva počala běžet dne 8.9.2009 a její konec připadl na 7.10.2009. Věřitel uplatnil svůj nárok u zdejšího soudu dne 27.3.2014, tj. opožděně.

Soud cituje § 173 odst. 1 a § 185 IZ uzavřel, že Věřitel uplatnil v daném insolvenčním řízení přihlášku pohledávky opožděně, proto ji z uvedených důvodů odmítl a ukončil jeho účast v řízení.

Toto usnesení napadl Věřitel včasným odvoláním, v němž požadoval, aby s jeho uplatněnou pohledávkou ve výši 45.000,-Kč bylo nakládáno jako s pohledávkou přednostní s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1560/2012-P32-8 ze dne 13.11.2012. Uvedl, že dlužník byl pravomocně odsouzen Okresním soudem v České Lípě ze dne 9.7.2013, č.j. 4 T 267/2008-296, aniž by tomuto soudu sdělil skutečnosti, že se nachází v insolvenci a ponechal bez jakéhokoliv návrhu výrok tohoto rozsudku v části podle § 228 odst. 1 tr. řádu v platnosti. Pohledávka za dlužníkem mu vznikla 27.4.2007, dlužník se však vyhýbal placení, a proto bylo nutností, aby si zaplacení alespoň částky 45.000,-Kč zajistil podáním trestního oznámení, z čehož pak byl shora citovaným rozsudkem uznán vinným. Pohledávka ve výši nejméně 45.000,-Kč tedy vznikla až, kromě jiného, pravomocně vyhlášením shora uvedeného rozsudku, tj. po prohlášení insolvence na dlužníka; jde o pohledávku za podstatou dle shora citovaného judikátu Vrchního soudu v Praze. Dlužník o tomto svém závazku neinformoval ani insolvenčního správce, ani insolvenční soud, přestože jej opakovaně k zaplacení částky 45.000,-Kč vyzýval. Vyjádřil nesouhlas se závěry insolvenčního správce o opožděnosti přihlášky a o tom, že se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou dlužníka. Uzavřel, že soudní exekutor zahájil sice exekuční řízení po právní moci rozsudku Okresního soudu v České Lípě, avšak doba, po kterou již nebude moci být pohledávka uplatněna z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení, bude natolik zdlouhavá, že nebude již reálné ji vymáhat. Návrh na exekuci přiznané pohledávky pak podal dne 1.8.2013.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Režim uplatnění (a uspokojení) pohledávek v insolvenčním řízení vymezuje insolvenční zákon v závislosti na jejich charakteru a době vzniku.

Přihláškou se neuplatňují pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň, které jsou zahrnuty v taxativním výčtu obsaženém v § 168 odst. 1 a 2 a § 169 odst. 1 IZ, nebo které za takovéto pohledávky výslovně označují jiná ustanovení IZ. Tyto pohledávky v režimu za podstatou se v průběhu insolvenčního řízení uplatňují podle § 203 odst. 1 a 2 IZ písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními; osoba s dispozičními oprávněními je pak uspokojuje v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku z majetkové podstaty (§ 168 odst. 3, § 169 odst. 2 a § 203 odst. 3 IZ).

Ostatní pohledávky za dlužníkem (jak deklaruje § 165 odst. 1 IZ), včetně pohledávek zajištěných věřitelů (§ 2 písm. g/ a § 166 IZ), mohou být v insolvenčním řízení-v rámci zvoleného způsobu řešení úpadku a dle svého pořadí (jako nezajištěné nebo zajištěné)-uspokojeny, jen pokud byly řádně a včas přihlášeny a následně po jejich přezkoumání postupem dle § 190 a násl. IZ také zjištěny. Zvláštní skupinu tvoří dle § 165 odst. 2 IZ pohledávky přihlášené ze zákona, tedy nároky, o nichž IZ nebo jiný zákon stanoví, že jejich věřitelé mají právo na uspokojení, jež jinak přísluší jen přihlášeným pohledávkám, bez toho, že by tyto své nároky do insolvenčního řízení přihlásili postupem dle § 173 a násl. IZ. Jde tedy o pohledávky, jejichž přihlášky se nepodávají a bez dalšího jim přísluší postavení pohledávek přihláškou uplatněných, které ovšem rovněž podléhají přezkoumání.

Pro pohledávky podléhající jejich uplatnění přihláškou § 173 odst. 1 IZ stanoví, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ (v rozhodném znění účinném do 31.10.2009) insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Podle § 136 odst. 3 a 4 IZ (v témže rozhodném znění) stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V daném případě soud prvního stupně napadeným usnesením odmítl jakožto opožděnou přihlášku pohledávky (evidovanou pod P8) podanou u tohoto soudu dne 27.3.2014, jíž uplatnil vůči dlužníku pohledávku ve výši 45.000,-Kč na jistině z titulu smlouvy o půjčce ze dne 27.4.2007 jako nezajištěnou a vykonatelnou na základě shora citovaného rozsudku Okresního soudu v České Lípě. K přihlášce připojil průvodní dopis, v němž uvedl, že dlužník nesplnil svou povinnost uvést v insolvenčním návrhu všechny své věřitele, ačkoliv v době zahájení insolvenčního řízení byla již projednávána u Okresního soudu v České Lípě označená trestní věc, v níž byl rozsudek vydán až 9.7.2013 a ve stejný den nabyl právní moci. Pokračoval, že nebyl obeznámen s podáním dlužníkova insolvenčního návrhu, avšak vzhledem k tomu, že dlužník neplní podmínky stanovené pro oddlužení a ve věci bylo nařízeno na 31.1.2014 jednání před insolvenčním soudem a lze se domnívat, že na dlužníka bude prohlášen konkurs, lze poté přihlášku podat a zařadit ji do tohoto konkursního řízení.

Odvolací soud nesdílí námitky Věřitele, že se jedná o pohledávku za podstatou nebo ji postavenou na roveň ve smyslu § 168 a § 169 IZ, a že není ani přiléhavá argumentace shora citovaným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. To řešilo zcela jinou situaci, a to vznik pohledávky po rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, kdy věřiteli vzniklo právo na vrácení plnění po odstoupení od smlouvy podle § 168 odst. 2 písm. h) IZ. V případě Věřitele se však jedná o pohledávku, jež má původ ve smlouvě o půjčce ze dne 27.4.2007, již Věřitel uplatnil v trestním řízení vůči dlužníkovi a o níž bylo pravomocně rozhodnuto až v průběhu insolvenčního řízení. Věřiteli však nic nebránilo v tom, aby přihlášku své pohledávky přihlásil jako nevykonatelnou, aniž by musel vyčkat rozhodnutí o ní v trestním řízení. Protože nejde ani o žádnou z pohledávek, které se v insolvenčním řízení považují za přihlášené ze zákona, jde o pohledávku, která v tomto řízení může být uspokojena pouze, pokud ji Věřitel řádně a včas-postupem dle § 173 a násl. IZ-přihlásil. To však Věřitel-veden zřejmě nesprávným názorem o tom, že ji může přihlásit toliko jako vykonatelnou pohledávku-neučinil.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že v dané věci insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka a současně povolil jeho oddlužení usnesením č.j. KSHK 40 INS 4445/2009-A-11 ze dne 7.9.2009, které bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku a tím okamžikem nabylo dle § 89 odst. 1 IZ účinnosti. V tomto usnesení soud stanovil věřitelům (v souladu s tehdejším § 136 odst. 4 IZ) třicetidenní lhůtu k podávání přihlášek, a to s řádným poučením o následcích zmeškání této lhůty dle § 173 odst. 1 IZ. Ve smyslu § 57 odst. 1 o.s.ř. lhůta k podávání přihlášek běžet počala následujícího dne (8.9.2009) a její poslední den připadl na 7.10.2009. Vzhledem ke skutečnosti, že tato lhůta je lhůtou procesněprávní, je dle § 57 odst. 3 o.s.ř. zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon (přihláška pohledávky) u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Protože podle § 83 IZ prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení, včetně lhůty k podání přihlášky, není přípustné, je nezvratný závěr, že k Věřitelově přihlášce pohledávky P8 podané po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty se dle § 173 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nepřihlíží a tato pohledávka v něm tedy nemůže být uspokojována.

Za této situace soud prvního stupně postupoval správně, když opožděnou přihlášku Věřitele podle § 185 IZ bez dalšího odmítl, a odvolací soud proto napadené usnesení dle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 7. července 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová