3 VSPH 1630/2013-A-11
KSLB 76 INS 23958/2013 3 VSPH 1630/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice: Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem v Liberci, Dlouhá 11, adresa pro doručování: Liberec, Jáchymovská 283, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 23958/2013-A-5 ze dne 6.září 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 23958/2013-A-5 ze dne 6.září 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (Soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění napadeného usnesení Soud uvedl, že mu byl 28.8.2013 doručen insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Soud vyšel z tvrzení dlužnice, která v kolonce č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář) uvedla, že má 7 nezajištěných věřitelů s 10 peněžitými závazky v celkové výši 504.119,--Kč, přičemž u 9 z nich je v prodlení déle než 3 měsíce. Soud uvedl, že dlužnice neoznačila své věřitele a neuvedla ani výši závazků a jejich splatnost. Uvedl, že dlužnice sice připojila ke insolvenčnímu návrhu seznam svých závazků a majetku, avšak v seznamu závazků označila pouze své věřitele s uvedením jejich pohledávek a nikoliv také splatnost těchto pohledávek, takže tento seznam nemá všechny zákonné náležitosti, a proto obsahové nedostatky insolvenčního návrhu nelze nahradit v něm obsaženými údaji, přičemž upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 29 NSČR 38/2010-A-62, MSPH 88 INS 7327/2009 z 1.3.2012. Cituje ustanovení § 103, § 104 a § 128 InsZ dospěl k závěru, že insolvenční návrh trpí nedostatky, jež brání Soudu k pokračování insolvenčního řízení, a proto insolvenční návrh odmítl. Zároveň poučil dlužnici, že napadené usnesení nepředstavuje překážku věci rozsouzené a že po jeho právní moci může podat nový insolvenční návrh, jenž musí splňovat všechny zákonem stanovené náležitosti, aby je Soud mohl projednat.

Toto rozhodnutí napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil a jejímu návrhu vyhověl. Vyjádřila nesouhlas se závěrem Soudu, že neuvedla v kolonce č. 6 Formuláře rozhodující skutečnosti a zopakovala, že v současné době má 7 nezajištěných věřitelů s 10 peněžitými závazky ve výši 504.119,--Kč a že s 9 peněžitými závazky je v prodlení déle než 3 měsíce a že z tohoto důvodu se nachází v úpadku. Namítla, že rozhodující skutečnosti jsou uvedeny i v ostatních částech návrhu, neboť v kolonce č. 20 uvedla své vykonatelné závazky a označila rozhodnutí, z nichž vykonatelnost vyplývá, a doplnila, že by jí nebylo uloženo soudem zaplatit uváděné závazky, pokud by neexistovaly, resp. nebyly v době vydání soudních rozhodnutí splatné.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 InsZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 4 InsZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 (v současnosti č. 7) Formuláře, v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 (nyní 7) ve Formuláři projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném Formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačila, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o úpadku a co do popisu rozhodujících skutečností, které její úpadek osvědčují, se omezila jen na tvrzení, že má 7 nezajištěných věřitelů s 10 peněžitými závazky ve výši 504.119,--Kč a že s 9 peněžitými závazky je v prodlení déle než 3 měsíce; z toho důvodu je v úpadku. K insolvenčnímu návrhu připojila seznam svých závazků, v němž odděleně uvedla nezajištěné věřitele s nevykonatelnými pohledávkami a nezajištěné věřitele s vykonatelnými pohledávkami, u nichž však neuvedla tituly, na jejichž základě se jejich vykonatelnost zakládá, a u žádné pohledávky nespecifikovala jejich důvod a splatnost.

Z uvedeného plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-v seznamu závazků nejsou uvedeny lhůty splatnosti pohledávek věřitelů) nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit, neboť kolonky č. 9-11, 15 a 20 Formuláře, jež dlužnice vyplnila, slouží k uvedení zákonných náležitostí návrhu na povolení oddlužení a při posuzování úplnosti insolvenčního návrhu je nelze brát v potaz. Neuvedla tedy rozhodné skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 InsZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Odvolací soud proto shodně jako Soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., Soud postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné dodat, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost nicméně dlužnici-jak ji správně poučil Soud, nebrání v tom, aby insolvenční návrh posléze podala znovu a aby se spolu s ním domáhala řešení svého úpadku oddlužením. Prvotním předpokladem vyhovění těmto návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužníka návrh na povolení oddlužení odmítl a zároveň rozhodl, že jeho úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 InsZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10.února 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová