3 VSPH 1628/2013-A-27
KSPL 54 INS 2544/2013 3 VSPH 1628/2013-A-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Jiřiny Lomozníkové, nar. 5.9.1964, bytem v Ostravě, Údernická 501/21, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. září 2013, č.j. KSPL 54 INS 2544/2013-A-20,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. září 2013, č.j. KSPL 54 INS 2544/2013-A-20, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. září 2013, č.j. KSPL 54 INS 2544/2013-A-20 zastavil insolvenční řízení dlužnice.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno na základě jejího návrhu ze dne 30.1.2013. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21.3.2013, č.j. KSPL 54 INS 2544/2013-A-10, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31.7.2013, č.j. 2 VSPH 818/2013-A-17, byla dlužnice vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč. Jelikož dlužnice ve stanovené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila, soud prvního stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční řízení zastavil.

Usnesení insolvenčního soudu o zastavení insolvenčního řízení napadla dlužnice včas odvoláním, které následně k výzvě soudu prvního stupně doplnila o odvolací důvody. V nich namítá, že usnesení soudu prvního stupně, kterým byla vyzvána k úhradě stanovené zálohy, nemohlo nabýt právní moci, neboť se proti němu včas odvolala a rozhodnutí odvolacího soudu jí nikdy nebylo doručeno. Proto na něj také nemohla reagovat a zálohu uhradit, ačkoliv je k tomu i nyní připravena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 a 2 IZ (ve znění účinném do 31.12.2013), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu není možné zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Podle odst. 3 citovaného ustanovení nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V posuzovaném případě soud prvního stupně usnesením ze dne 21.3.2013, č.j. KSPL 54 INS 2544/2013-A-10, dlužnici uložil, aby do 10 dnů od právní moci usnesení na účet soudu zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč. Toto usnesení odvolatelka napadla odvoláním, o němž Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31.7.2013, č.j. 2 VSPH 818/2013-A-17, rozhodl tak, že napadené usnesení potvrdil.

I když uvedené usnesení odvolacího soudu je třeba dlužnici zaslat zvlášť (viz § 75 odst. 2 IZ), nemění tato skutečnost nic na tom, že usnesení soudu prvního stupně o stanovení zálohy i potvrzující usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci bez ohledu na doručení rozhodnutí o odvolání jejich zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Podle § 74 odst. 1 IZ je totiž zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku dokladem o doručení i při zvláštním způsobu doručení této písemnosti. Doručení usnesení zvlášť má toliko význam jen pro běh lhůt k podání opravného prostředku nebo jiného procesního úkonu (§ 74 odst. 2 IZ). V daném případě je s doručením potvrzujícího usnesení odvolacího soudu spojena lhůta k zaplacení zálohy, což však není procesní úkon, a proto je ve vztahu k okamžiku nabytí právní moci jak usnesení o záloze soudu prvního stupně, tak potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu rozhodný pouze okamžik zveřejnění uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze v insolvenčním rejstříku, což se stalo dne 12.8.2013. V tento den tedy nabyla obě uvedená rozhodnutí právní moci a zvláštní doručení usnesení odvolacího soudu dlužnici je tak z tohoto hlediska irelevantní. Ve smyslu § 57 odst. 1 o.s.ř. pak následujícího dne počala běžet lhůta k uhrazení stanovené zálohy, která skončila dne 22.8.2013.

Dlužnice ve stanové lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila a neučinila tak ani do doby vydání napadeného rozhodnutí, ač byla o možném následku nesplnění této povinnosti spočívajícího v zastavení řízení poučena (srov. č.dok. A-10). Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když za této situace dle § 108 odst. 3 IZ napadeným usnesením insolvenční řízení dlužnice zastavil.

Jelikož ani v průběhu odvolacího řízení dlužnice stanovenou zálohu neuhradila, ačkoliv, jak sama ve svém odvolání uvádí, tak učinit mohla, odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 21. ledna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková