3 VSPH 1627/2013-A-13
KSCB 28 INS 25365/2013 3 VSPH 1627/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Počátkách, Horní 631, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. září 2013, č.j. KSCB 28 INS 25365/2013-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. září 2013, č.j. KSCB 28 INS 25365/2013-A-5, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na oddlužení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 12.9.2013. Insolvenční soud cituje ustanovení § 3, 103 a 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zdůraznil, že insolvenční návrh musí obsahovat (mimo jiné) i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka; tedy vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit.

Na tomto základě dospěl soud k závěru, že insolvenční návrh postrádá zákonem vyžadované náležitosti, neboť navrhovatel v něm (v příslušné kolonce 06) neuvedl žádné konkrétní údaje o splatnosti svých peněžitých závazků. Jeho insolvenční návrh tak postrádá vylíčení okolností, z nichž by vyplýval závěr, že je v úpadku. Jelikož tyto údaje neuvedl ani v připojeném seznamu závazků, insolvenční soud postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl s tím, že navrhovateli nic nebrání v tom, aby po právní moci usnesení podal nový řádný insolvenční návrh obsahující veškeré náležitosti.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že veškeré vytýkané vady svého insolvenčního návrhu odstranil svým podáním ze dne 13.9.2013, které obsahuje nový insolvenční návrh, k němuž doplnil řádný seznam svých závazků.

Vrchní soud v Praze, aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z ustanovení § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce ustanovení § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 5 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.3.2012, sp. zn. 29 NSČR 38/2010-A, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 4 IZ musí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 (dříve kolonku č. 6) formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

V této souvislosti odvolací soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, jenž v rozhodnutí ze dne 1.3.2012, sp. zn. 29 NSČR 38/2010-A, dospěl k závěru, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) IZ musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených, neboť bez těchto údajů takový seznam není schopen plnit svou základní funkci-osvědčit úpadek dlužníka. Tento požadavek je pak od 1.1.2014 v § 104 odst. 3 věta druhá IZ, uveden již výslovně.

Soud prvního stupně správně vycházel z judikatorních závěrů vyjádřených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutích publikovaných pod č. R 91/2009, R 88/2010 a R 26/2011 a správně dovodil, že v insolvenčním návrhu musí dle § 103 odst. 2 IZ být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Dlužník, který označením bodu 7 (dříve bodu 6) ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) všech rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel-nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem [coby jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a) a b) IZ] předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaném na předepsaném formuláři, v jehož kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačil, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností, jež jeho úpadek osvědčují, dlužník uvedl, že má celkem 2 závazky, a to vůči věřitelům Optimum Plus Consulting Ltd. a AKCENTA, spotřební a úvěrové družstvo; první ve výši 983.386,45 Kč, druhý ve výši 348.852,-Kč. Na splácení těchto závazků dlužníkovi nezbývá z jeho čistého měsíčního příjmu dostatek prostředků, a proto je přestal splácet. Postupem času se dostal do dluhové spirály.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní údaje o splatnosti svých dluhů. Takovéto rozhodující skutečnosti nenabídl dlužník ani prostřednictvím seznamu závazků, který k návrhu připojil. Ani v něm totiž u žádného ze závazků neuvedl jeho splatnost ani žádné jiné údaje, z nichž by bylo možno na dobu splatnosti usuzovat. Rovněž v něm není dostatečně označen věřitel Optimum Plus Consulting Ltd., u kterého není uvedeno jeho identifikační číslo a namísto sídla je vyznačena pouze jeho doručovací adresa v České republice. Tento seznam tudíž zjevně postrádá zákonné náležitosti (srov. § 104 odst. 3 a 4 IZ).

Lze tedy shrnout, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Neuvedl tak rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Vzhledem k tomu, že dlužník není podnikatelem (srov. č.dok. A-9), nepřichází v úvahu ani dlužníkův úpadek předlužením podle § 3 odst. 3 IZ.

Insolvenční návrh dlužníka tedy vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl.

Jelikož může navrhovatel odstranit vady insolvenčního návrhu, jen dokud soud prvního stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, nemůže mít z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu doplnění insolvenčního návrhu, které navrhovatel učinil k odstranění jeho nedostatků až po vydání napadeného usnesení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, uveřejněné pod č. 11/2009 Sb. NS).

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné uvést, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh (opatřený předepsanými obsahovými náležitostmi, včetně jeho povinných příloh) znovu podal a aby se spolu s ním domáhal řešení svého úpadku oddlužením (obsahové náležitosti návrhu na povolení oddlužení upravuje § 391 a § 392 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 23. ledna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková