3 VSPH 1619/2014-B-77
KSCB 26 INS 13745/2012 3 VSPH 1619/2014-B-77

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Českých Budějovicích, U Tří lvů 14, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 13745/2012-B-41 ze dne 13. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 13745/2012-B-41 ze dne 13. června 2014 se z r u š u j e a věc se vrací insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (insolvenční soud) zamítl dlužníkův návrh na zproštění JUDr. Jiřího Švihly, sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 32, funkce insolvenčního správce.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužník navrhl odebrání věci insolvenčnímu správci JUDr. Švihlovi (ustanovený usnesením č.j. KSCB 26 INS 13745/2012-A-28, potvrzeným v odvolacím řízení-Správce), neboť jeho klientem jako advokáta je společnost MIDAS, spol. s r.o., resp. Ing. Chmel, její společník a jednatel, a Ing. Chmel sám využil jeho služeb i v trestním řízení. Ing. Chmela označil za jeho hlavního škůdce, který zapříčinil existenci insolvenčních řízení, jež proti němu jsou vedena (pod sp. zn. 26 INS 4579/2009 a v projednávané věci). Namítl, že je věřitelem pohledávky za Ing. Chmelem a že v řízení o náhradu škody před soudem Správce k výzvě soudu nepodal návrh na pokračování v důsledku prohlášeného konkursu přerušeného řízení a na výzvu nereagoval, že Správce nereagoval ani na jeho pokusy se s ním kontaktovat ve věci řešení postupu navazujícího na průběh řízení o žalobách na náhradu škody proti JUDE-Trade, spol. s r.o. vedené pod sp. zn. 11 C 12/2014 (u Okresního soudu v Českých Budějovicích a Revital Group, spol. s r.o. vedené pod sp. zn. 6 Cm 7/2013 u Okresního soudu v Chomutově). Dlužník dovozoval, že Správce není nestranný a v kontextu s uvedeným jednáním ho považuje za podjatého. K vyjádření správce doplnil, že Správce vynaložil nízkou míru aktivity při vymáhání jeho pohledávek za třetími osobami.

Správce k žádosti dlužníka uvedl, že zákonné předpoklady pro jeho případnou podjatost podle § 24 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) nejsou dány, není podjatý vůči účastníkům řízení (dlužníkovi a věřitelům). Připustil, že v roce 2003 zastupoval Ing. Chmela v trestní věci, avšak na toto zastupování se již upamatoval jen proto, že si tuto informaci ověřil u Ing. Chmela. Tato skutečnost nezakládá jeho podjatost v insolvenčním řízení. K dlužníkovým pohledávkám za společností JUDE-Trade, spol. s r.o. ve výši 10 mil. Kč, za Liborem Bartoškou ve výši 5 mil. Kč (řízení vedeno před Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 232/2012) a za společností Revital Group, spol. s r.o. ve výši 1 mil. Kč, o nichž vede dlužník spory, uvedl, že v prvním případě se jedná o pohledávku nevymahatelnou, neboť dlužník byl trestním soudem pravomocně odsouzen pro zpronevěru a dlužník nenabízí žádné důkazy, jež by uplatněnou pohledávku doložily podobně jako i v druhém případě a třetím případě. K pohledávce dlužníka za Ing. Chmelem ve výši 10 mil. Kč se odmítl vyjádřit s ohledem na střet zájmů.

Cituje ustanovení § 32 odst. 1, § 36 a § 37 InsZ insolvenční soud dospěl k závěru, že návrh na zproštění insolvenčního správce funkce v insolvenčním řízení není důvodný. Konstatoval, že se nedomnívá, že by v insolvenčním řízení postupoval Správce v rozporu s cíli insolvenčního řízení, tj. ve prospěch insolvenčních věřitelů v rámci jejich společného zájmu, jež vždy musí mít přednost před zájmy jiných osob, a vyjmenoval jednotlivé jeho činnosti v rámci insolvenčního řízení. Ve vztahu k dlužníkově pohledávce za Ing. Chmelem z opatrnosti pro posouzení jeho pohledávky a její vymahatelnosti ustanovil dlužníkovi odděleného insolvenčního správce v osobě Mgr. Ing. Hany Műllerové. Nedomnívá se zároveň, že by důvodem pro zproštění Správce funkce byla okolnost, že obhajoval v minulosti Ing. Chmela v trestním řízení. V činnosti Správce neshledal nedostatek odborné péče a svědomitosti v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 InsZ. Uzavřel proto, že tu nejsou naplněny podmínky pro zproštění funkce insolvenčního správce. Nelze odhlédnout od skutečnosti, doplnil, že dlužník od zahájení insolvenčního řízení, s jehož průběhem nesouhlasí, za hlavní příčinu označuje jednání Ing. Chmela a svou úpadkovou situaci hodnotí jako důsledek protiprávního jednání třetí osoby, přičemž dovozuje, že se stal obětí podvodného jednání pana Bartošky. Dlužníkovým odvoláním, resp. dovoláním proti rozhodnutí soudu nebylo soudy vyšších stupňů vyhověno. Konstatoval, že přes uvedené okolnosti by očekával od dlužníka spíše předpokládanou součinnost s insolvenčním správcem (§ 210 InsZ), zejména ke zjišťování rozsahu majetkové podstaty, resp. jejímu ocenění než poukaz na jeho nedostatečnou aktivitu Správce.

Toto rozhodnutí napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a vyjádřil nesouhlas se závěry insolvenčního soudu. Zdůraznil, že jeho pohledávky za třetími osobami z titulu odpovědnosti za škodu byly řádně popsány a k jednotlivým skutkům byla vydána pravomocná usnesení. Vyjádřil podiv nad tím, že v napadeném usnesení insolvenční soud vycházel ze zpráv Správce o nevymahatelnosti jeho pohledávek. Uvedl, že z napadeného usnesení plyne zřejmá neochota věc dále řešit a že komunikace je omezena na názor Správce kooperujícího přímo s hlavním škůdcem Ing. Chmelem a dalšími společníky , který tak není při svém rozhodování nezávislou osobou, ale přímo součástí problému.

K podanému odvolání Správce uvedl, že je považuje za neslušné a netaktní. K dlužníkovu tvrzení, že do stavu úpadku se dostal přičiněním Ing. Chmela a dalších osob v důsledku prvního insolvenčního řízení (sp. zn. KSCB 26 INS 4579/2009-řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí insolvenčního návrhu) konstatoval, že většina pohledávek přihlášených do tohoto insolvenčního řízení byla splatná dlouho před rokem 2009, kdy byl první insolvenční návrh podán (splatnosti v letech 2005 až 2008), a je namístě závěr, že se dlužník nacházel ve stavu úpadku již před rokem 2009 a jeho argumentace tak není namístě. Zopakoval důvody, jež ho vedly k nevymáhání shora uvedených dlužníkových pohledávek za třetími osobami; nikdy od dlužníka neobdržel dostatek podkladů pro jejich vymáhání a dlužník mu neposkytl potřebnou součinnost. Není ve věci podjatý a v případě dlužníkovy pohledávky za Ing. Chmelem důvody svého vyloučení insolvenčnímu soudu sdělil (mandátní vztah Správce k Ing. Chmelovi v minulosti) a ten v uvedeném rozsahu ustanovil dlužníkovi odděleného insolvenčního správce (usnesení insolvenčního soudu dok. B-38).

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než uplatněných důvodů.

Podle § 32 odst. 1 InsZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

Podle § 24 odst. 1 InsZ insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu. Specifikace podmínek daných pro závěr o podjatosti insolvenčního správce je shodná s podmínkami stanovenými pro podjatost soudce podle § 14 o.s.ř. Pokud tedy insolvenční správce zjistí indicie o možném poměru své osoby k věci nebo k osobám účastníků řízení, zpochybňující jeho nepodjatost, je povinen tyto důvody oznámit insolvenčnímu soudu. K uvedení těchto důvodů by měl správce rovněž sdělit, zda se sám za podjatého považuje či nikoliv. Obdobně by domněnku podjatosti správce měl insolvenčnímu soudu neprodleně oznámit i insolvenční věřitel či dlužník. O důvodnosti oznámení o podjatosti insolvenčního správce rozhoduje insolvenční soud. Insolvenční správce je z důvodu podjatosti vyloučen z řízení tehdy, pokud by jeho podjatost byla konstatována insolvenčním soudem. Soud přitom rozhoduje po posouzení tvrzení a důkazů, jež má k otázce podjatosti insolvenčního správce k dispozici. Pokud insolvenční správce oznámí svoji podjatost bezprostředně po svém ustanovení do funkce, je to důvodem pro odmítnutí funkce z jeho strany podle § 22 InsZ. Není vyloučen ani vznik jeho podjatosti v průběhu insolvenčního řízení a pak by se jednalo o důvod pro odvolání insolvenčního správce podle § 31 InsZ.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v průběhu insolvenčního řízení dlužník může namítnout podjatost insolvenčního správce z týchž důvodů jako jsou důvody pro vyloučení soudce podle § 14 o.s.ř. a je také oprávněn navrhnout insolvenčnímu soudu zproštění insolvenčního správce podle § 32 InsZ.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník ve svém podání z 11.4.2014 (dok. B-30) namítl, že jednání insolvenčního správce z důvodů uvedených v podání je jednoznačně podjaté a navrhl, aby mu konkursní věc byla odebrána. Správce ve svém podání z 30.4.2014 (dok. B-32) k výzvě insolvenčního soudu, aby se vyjádřil k dlužníkovu návrhu na zproštění funkce insolvenčního správce, uvedl, že v jeho případě nejsou dány zákonné předpoklady pro jeho případnou podjatost ve smyslu § 24 odst. 1 InsZ vůči dlužníkovi, či věřitelům (§ 14 InsZ), ve vyjádření k odvolání (dok. B-52) Správce, svou profesí také advokát, nadále přes formulaci výroku v napadeném usnesení trvá na tom, že není vůči dlužníkovi podjatý. Napadeným usnesením však insolvenční soud rozhodl o tom, že dlužníkův návrh na zproštění Správce funkce insolvenčního správce se zamítá. Nerozhodl tedy o námitce podjatosti Správce, tj. zda jsou tu podmínky jeho vyloučení z důvodů uvedených v § 14 o.s.ř., jež však se nekryjí s důvody, pro něž lze insolvenčního Správce zprostit funkce podle § 32 InsZ. Lze se tak jen domnívat, že insolvenční soud zhodnotil návrh dlužníka podle obsahu jako návrh na zproštění Správce jeho funkce (za přiměřené aplikace § 41 odst. 2 o.s.ř. podle § 7 InsZ). Za situace, kdy insolvenční soud takové hodnocení v napadeném usnesení neodůvodnil a Správce stále má za to, že není ve věci podjatý namísto toho, aby vyvracel důvody pro své zproštění funkce insolvenčního správce, nelze než dovodit nepřezkoumatelnost napadeného usnesení.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž nejdříve odstraní své pochybnosti o dlužníkově návrhu, aby bylo nepochybné, čeho se návrhem domáhá, a pak o takovém návrhu znovu rozhodne.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. července 2015

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová