3 VSPH 1617/2013-A-29
KSUL 45 INS 21293/2013 3 VSPH 1617/2013-A-29

USNES EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Prime Products, s.r.o. se sídlem Novosedlická 394, 415 01 Teplice, IČO 28725301, zast. Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem Školská 38, 110 00 Praha 1, zahájeném na návrh věřitelů a) Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Zahradní 162, 417 01 Dubí u Teplic, b) Bc. Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem J. A. Komenského 1724, 415 01 Teplice, c) Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Česká 758/75, 434 01 Most, d) Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústecká 24, 417 42 Krupka-Soběchleby, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 21293/2013-A-19 ze dne 6. září 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labe m č.j. KSUL 45 INS 21293/2013-A-19 ze dne 6. září 2013 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu říze ní.

Od ůvo d ně n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 45 INS 21293/2013-A-19 ze dne 6.9.2013 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužníka Prime Products, s.r.o. (dále jen dlužník), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem SVOBODA-VRŠANSKÝ, v.o.s. a v bodě III. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, tj. dne 6.9.2013. V dalších bodech IV. až XI. výroku soud vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách, nebo jiných majetkových hodnotách, a též vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníku, ale insolvenčnímu správci, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 5.11.2013, stanovil insolvenčnímu správci lhůtu pro předložení seznamu přihlášených pohledávek a zprávy o hospodářské situaci dlužníka, připojil poučení o dalších účincích rozhodnutí o úpadku (rozsahu přechodu dispozičních oprávnění k majetku podstaty z dlužníka na insolvenčního správce a o podmínkách přípustnosti započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele) a konstatoval, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byly dne 31.7.2013 doručeny insolvenční návrhy shora uvedených navrhovatelů Jany anonymizovano (dále jen navrhovatelka a), Bc. Jany anonymizovano (dále jen navrhovatelka b), Lubomíra anonymizovano (dále jen navrhovatel c) a Zdeňky anonymizovano (dále jen navrhovatelka d), kteří ke svým návrhům připojili přihlášky pohledávek P1 až P4. Navrhovatelé se domáhali zjištění úpadku dlužníka s tvrzením, že vůči němu mají splatné nevykonatelné nezajištěné pohledávky z titulu nezaplacených mezd. U navrhovatelky a) jde aktuálně o pohledávku ve výši 6.194,-Kč; z původně uplatňované částky v přihlášce pohledávky P1 ve výši 48.359,-Kč bylo uhrazeno

Úřadem práce ČR-krajská pobočka v Ústí nad Labem 42.165,-Kč dle č.l. A-13. U navrhovatelky b) jde aktuálně o pohledávku 32.010,-Kč; z původně uplatňované částky v přihlášce P2 ve výši 100.732,-Kč bylo uhrazeno Úřadem práce ČR-krajská pobočka v Ústí nad Labem 40.433,-Kč + 28.289,-Kč dle č.l. A-13 a A-15. U navrhovatele c) jde aktuálně o pohledávku 14.318,-Kč dle přihlášky P3; celou částku dlužník uznal svým uznáním dluhu ze dne 16.8.2013 s tím, že bude splacena ve dvou splátkách po 7.159,-Kč, a to ke dni 15.9.2013 a 15.10.2013; Úřadem práce ČR-krajská pobočka v Ústí nad Labem nebylo na jeho pohledávku uhrazeno ničeho. U navrhovatelky d) činí aktuální výše její pohledávky 3.985,-Kč; z původně uplatňované částky v přihlášce pohledávky P4 ve výši 53.689,-Kč bylo uhrazeno Úřadem práce ČR-krajská pobočka v Ústí nad Labem 49.704,-Kč dle č.l. A-13.

Pohledávky navrhovatelů dlužník sám uvedl v seznamu majetku a závazků a uvedl i další závazky z titulu nezaplacených mezd v celkové výši 833.299,-Kč, z nichž některé jsou až 6 měsíců po splatnosti a ve svém součtu převyšují hodnotu dlužníkova majetku. Tyto seznamy (zpracované ke dni 8.8.2013) dlužník-spolu s aktuálním seznamem svých 3 zaměstnanců-předložil k výzvě soudu ze dne 2.8.2013 podáním doručeným soudu dne 21.8.2013. Jde o knihu pohledávek, z níž vyplývají pohledávky ve výši 316.564,20 Kč, knihu obchodních závazků (ve výši 832.968,48 Kč), knihu mzdových závazků (ve výši 833.299,-Kč), seznam majetku (v němž dlužník tvrdí obchodní majetek v hodnotě 697.594,20 Kč, z toho movitý majetek v odhadované hodnotě 381.000,-Kč a výše uvedené pohledávky ve výši 316.564,20 Kč). Insolvenční návrhy navrhujících věřitelů dlužník nerozporoval.

Dalším věřitelem dlužníka je Úřad práce ČR-krajská pobočka v Ústí nad Labem, který uhradil některé mzdové nároky zaměstnanců dlužníka dle zák.č. 118/2000 Sb., jak je uvedeno na č.l. A-13 a A-15. Má tedy za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 209.844,-Kč.

Soud prvního stupně citoval § 133 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že k projednání insolvenčního návrhu jiné osoby než dlužníka soud vždy nařídí jednání, že výjimkou z této zásady jsou jen situace předvídané v § 133 odst. 1 IZ a že dlužníku musí být dána vždy možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

Dlužník byl výše uvedeným usnesením ze dne 2.8.2013 (A-11) vyzván, aby se k připojenému návrhu vyjádřil (zejména aby uvedl, zda nárok uplatněný v návrhu uznává, popř. v jakém rozsahu, aby vylíčil rozhodující skutečnosti, označil důkazy a připojil listiny k prokázání svých tvrzení), a aby do 5 dnů od doručení usnesení předložil seznamy svého majetku, závazků zaměstnanců s náležitostmi stanovenými v § 104 IZ. Dlužník byl poučen o lhůtě k podání návrhu na vyhlášení moratoria dle § 115 a násl. IZ. Usnesení spolu s insolvenčním návrhem bylo dlužníku doručeno do datové schránky dne 5.8.2013. Dne 20.8.2013 mu uběhla lhůta k podání návrhu na vyhlášení moratoria; nadále běží lhůta k podání návrhu na reorganizaci dle § 318 IZ, resp. dle § 316 odst. 5 IZ k podání tohoto návrhu a reorganizačního plánu přijatého alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů do 15 dnů od rozhodnutí o úpadku, tj. do 23.9.2013.

Soud prvního stupně uzavřel, že další věřitelé mu nejsou známi (žádní se po oznámení zahájení insolvenčního řízení vyhláškou ze dne 31.7.2013 k podaným insolvenčním návrhům nevyjádřili), a že navrhovatelé i Úřad práce ČR-krajská pobočka v Ústí nad Labem doložili svá skutková tvrzení listinami, kterými svůj nárok osvědčili. Při rozhodování o zjištění úpadku soud vycházel z § 133 odst. 1 IZ, podle kterého lze o insolvenčním návrhu rozhodnout bez jednání v případě, že insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů za situace, kdy bylo zcela vyhověno návrhu navrhujícího věřitele.

Soud dospěl k závěru, že dlužník je dle § 3 odst. 1 IZ v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Proto rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, s nímž nespojil dle § 148 odst. 1 IZ i rozhodnutí o prohlášení konkursu, když dlužníku dosud neuplynula lhůta k tzv. předjednané reorganizaci podle § 316 odst. 5 IZ; případné prohlášení konkursu ponechává soud na rozhodnutí svolané schůze věřitelů.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil. Uvedl, že jeho insolvenční řízení bylo zahájeno podáním insolvenčních návrhů věřitelů -navrhovatelů a že soud prvního stupně byl povinen tyto návrhy zkoumat a umožnit dlužníku, aby se k nim vyjádřil. Tuto povinnost však řádně nesplnil. Soud v napadeném usnesení konstatoval pohledávky navrhovatelů (z hlediska plurality věřitelů), skutečnosti uvedené ve vyjádření dlužníka a to, že pohledávky navrhovatelů byly uspokojeny úřadem práce, aniž by však také uvedl, v jakém rozsahu pohledávky navrhovatelů takto zanikly. Tím se však soud měl zabývat prioritně, neboť jde o skutečnosti svědčící o tom, že v době podání přihlášek již na straně navrhovatelů pohledávky neexistovaly-přešly na stát, a je jen na něm, zda bude tyto nároky vůči dlužníku dále vymáhat (v insolvenčním řízení uplatňovat). Jestliže navrhovatelům jejich pohledávky za dlužníkem zanikly, nebyly dány předpoklady pro zahájení jeho insolvenčního řízení.

Dlužník nesouhlasil ani se způsobem, jakým soud zjišťoval jeho úpadek. Soud prohlásil za zjištěný jeho úpadek dle § 3 odst. 1 IZ (pouhou citací dikce tohoto ustanovení), a to fakticky jen na základě údajů obsažených v dlužníkem předloženém seznamu závazků a pohledávek. Podle dlužníka ale nelze z takových seznamů bez dalšího vycházet, neboť vykázání závazku v knize závazků a pohledávek ještě neznamená, že věřitel má zájem či dokonce povinnost svoji pohledávku vůči dlužníku uplatňovat nebo vymáhat (to záleží jedině na jeho vlastním rozhodnutí). Proto je dlužník přesvědčen o tom, že soud neměl primárně vycházet z jeho účetních podkladů, nýbrž z informací navrhovatelů či dalších přihlášených věřitelů. Navíc se soud nijak nevypořádal s dlužníkovým tvrzením, že finanční nároky navrhovatelů byly chybně započteny a tudíž i chybně uplatněny v insolvenčních návrzích, přičemž toto pochybení se mohlo přenést i do rozhodnutí úřadu práce o plnění navrhovatelům. Z těchto důvodů má dlužník za to, že závěr o jeho úpadku není podložen žádnými důkazy a zjištěními o jeho věřitelích.

Navrhovatelé v písemných vyjádřeních k odvolání dlužníka zrekapitulovali stav svých uplatňovaných pohledávek vůči dlužníku. Navrhovatelky a), b) a d) vyčíslily aktuální výši svých pohledávek pozůstávajících po plnění, jež obdržely od úřadu práce; navrhovatelky a) a d) přitom poukázaly na opravu jejich výplatních pásek provedenou dlužníkem po upozornění úřadu práce na nesprávný výpočet zdravotního a sociálního pojištění s tím, že za dlužníkem mají vedle dlužných mezd také pohledávku neodvedených příspěvků zaměstnavatele na jejich životní pojištění, které byly dlužníkem z jejich mzdy sráženy. Navrhovatel c) uvedl, že dlužník ze splátek dohodnutých v uznání dluhu ze dne 16.8.2013 první splátku v termínu nezaplatil a i u druhé budoucí splátky již avizoval její nezaplacení; proto dluh zůstal v celé výši splatným k 15.3.2013.

Vrchní soud v Praze-aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ)-přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Podle § 133 odst. 1 IZ o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Podle § 133 odst. 2 IZ insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě návrhu dlužníka.

Podle § 133 odst. 3 IZ dlužníku musí být dána vždy možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

Vrchní soud v Praze již mnohokráte zdůraznil (viz např. již jeho usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B ze dne 21.1.2009 nebo usnesení sp.zn. KSHK 41 INS 1042/2009, 1 VSPH 269/2009-A ze dne 19.6.2009), že ve smyslu § 7 odst. 1 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V jeho odůvodnění soud o samotném obsahu insolvenčních návrhů navrhovatelů a) až d) uvedl jen tolik, že v nich uplatnili vůči dlužníku nevykonatelné nezajištěné pohledávky z titulu nezaplacených mezd, aniž by specifikoval, za které měsíce a v jaké výši jsou tyto jednotlivé dlužné mzdy poptávány. U navrhovatelek a), b) a d) uvedl jen údaj o původně uplatňované částce a o výši plnění poskytnutého jim příslušným úřadem práce, aniž by ozřejmil, kdy k tomuto plnění došlo a zda tvrzení a důkaz o tom nabídly samy navrhovatelky, dlužník nebo úřad práce. Takto nelze ani seznat, zda údaj o aktuální výši těchto pohledávek navrhovatelek, uvedený soudem hned v úvodu odůvodnění, představuje jeho vlastní zjištění (jehož podklad ovšem neobjasnil), nebo zda jde jen o tvrzení navrhovatelek (popř. dlužníka). O tom, kdy nastala splatnost pohledávek navrhovatelek a), b) a c), soud neuvedl ničeho. U pohledávky navrhovatele c) pak odkázal na dlužníkovo uznání dluhu (u kterého opět není zřejmé, kým bylo předloženo) a podle nějž má být dluh uhrazen ve dvou splátkách-k 15.9.2013 a 15.10.2013. Soud ale neučinil žádný závěr k tomu, zda jde o změnu splatnosti této pohledávky (podloženou dohodou věřitele s dlužníkem), která pak ovšem činí v době rozhodování soudu pohledávku navrhovatele c) nesplatnou, nebo zda splátky právně účinným způsobem sjednány nebyly a platí tudíž původní splatnost dluhu (o níž soud nic neuvedl). Údaj o splatnosti soud neuvedl ani u pohledávky Úřadu práce-krajské pobočky v Ústí nad Labem, jehož jako dalšího věřitele dlužníka (z titulu plnění pracovních nároků, které za dlužníka co zaměstnavatele navrhovatelkám poskytl) v napadeném usnesení zmínil.

Soud přitom nijak nereprodukoval ani obsah vyjádření dlužníka k podaným insolvenčním návrhům, které ten podáním ze dne 20.8.2013 (A-16) k výzvě soudu ze dne 2.8.2013 (A-11) předložil. Místo toho soud jen bez dalšího konstatoval, že dlužník insolvenční návrhy nerozporoval , a poznamenal, že pohledávky navrhovatelů dlužník uvedl v připojeném seznamu závazků, aniž by konkretizoval, v jaké výši, z jakého důvodu a s jakou splatností dlužník pohledávky navrhovatelů (jako jím uznávané) vykázal. K tomu soud pouze -bez jakéhokoli upřesnění-dodal, že dlužník v seznamu uvedl i další závazky z titulu nezaplacených mezd v celkové výši 833.299,-Kč, z nichž některé jsou 6 měsíců po splatnosti.

Nato soud uzavřel, že navrhovatelé a Úřad práce-krajská pobočka v Ústí nad Labem co další věřitel doložili svá skutková tvrzení listinami, kterými svůj nárok osvědčili. To však je naprosto bezcenné konstatování za situace, kdy z napadeného usnesení nejsou patrná ani ona skutková tvrzení uvedených osob, ani listiny, které k prokázání svých tvrzení nabídly, a ani to, jak je soud hodnotil. Soud tedy neozřejmil podklad, na základě kterého shledal, že navrhovatelé a uvedený další věřitel své nároky osvědčili, přičemž ani nevyslovil, které jejich splatné nároky má za zjištěné, tedy které jejich pohledávky za dlužníkem a od kterého data jsou již splatné (a že nejméně u dvou věřitelů jde o pohledávky splatné déle než 30 dnů). Napadené usnesení tudíž postrádá skutkový a právní závěr jak ohledně doložení aktivní legitimace navrhovatelů (co základního předpokladu úspěchu jejich insolvenčních návrhů ve smyslu § 105 IZ), tak i ohledně naplnění zákonných podmínek úpadku ve formě insolvence, jejž soud shledal prokázaným, tedy stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) a dlužníkovy platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ (případně ve spojení s některou domněnkou stanovenou v § 3 odst. 2 IZ).

K tomu nutno zdůraznit, že i za situace, kdy insolvenční soud za splnění podmínek vymezených v § 133 odst. 1 IZ rozhodne o insolvenčním návrhu dlužníkova věřitele bez nařízení jednání, a kdy tudíž pro věc rozhodná zjištění nevzejdou z dokazování provedeného dle § 122 a násl. o.s.ř., musí soud tato zjištění (a jejich podklad) v usnesení o úpadku dlužníka uvést.

Přitom nelze pouštět ze zřetele, že ve smyslu § 133 odst. 1 IZ lze insolvenčnímu návrhu dlužníkova věřitele vyhovět bez nařízení jednání jedině pokud dlužník tomuto návrhu (ač mu byl nebo musel být znám) neodporoval (je s ním zjevně srozuměn), anebo pokud se dlužník v procesním úkonu adresovaném soudu jednoznačně vzdá práva na projednání věci, popřípadě udělí výslovný souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, obojí za předpokladu, že lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů. Tyto předpoklady musí být vykládány přísně restriktivně v obvyklém poměru zásady a výjimky z ní, tedy podle principu v pochybnostech vždy ve prospěch zásady, a to je povinnost soudu nařídit jednání.

V daném případě však dlužník ani ostatní účastníci soudu nesdělili svůj souhlas s rozhodnutím o věci bez jednání, ani se práva své účasti na jednání nevzdali (soud po nich ostatně takové stanovisko nežádal), přičemž obsah soudem vyžádaného (ale nereprodukovaného) vyjádření dlužníka k podaným insolvenčním návrhům ze dne 20.8.2013 (A-16), ve spojení s připojenými seznamy závazků, rozhodně nebylo možno interpretovat bez dalšího tak, že je s insolvenčními návrhy srozuměn a nijak jim neoponuje. Podmínky pro rozhodnutí o úpadku dlužníka bez nařízení jednání tudíž dány nebyly.

Odvolací soud proto uzavírá, že napadené usnesení zjevně vykazuje takové nedostatky odůvodnění, které brání jeho věcnému přezkoumání, a protože je navíc soud v rozporu s § 133 IZ vydal bez nařízení jednání, bylo řízení předcházející vydání napadeného usnesení stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Po uče ní : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 19. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová