3 VSPH 1616/2013-A-38
KSPA 59 INS 4492/2012 3 VSPH 1616/2013-A-38

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Větrníku 1206, 537 05 Chrudim IV, zast. JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se sídlem 17. listopadu 623, 530 02 Pardubice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 4492/2012-A-33 ze dne 27. srpna 2013,

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 4492/2012-A-33 ze dne 27. srpna 2013 se v bodech II. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v insolvenčním řízení dlužníka Petra Mrázka (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPA 59 INS 4492/2012-A-33 ze dne 27.8.2013 v bodě I. výroku rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, v bodě II. výroku zamítl jeho návrh na povolení oddlužení, v bodě III. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs, v bodě IV. výroku ustanovil insolvenčním správcem BANKRUPCY TRUSTEES, v.o.s. a v bodě V. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V bodech VI. až VIII. výroku soud vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky a aby sdělili insolvenčnímu správci svá zajišťovací práva váznoucí na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách a jiných majetkových hodnotách, a osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval k plnění ve prospěch insolvenčního správce, v bodě IX. výroku nařídil konání přezkumného jednání na 27.11.2013 a na týž den svolal schůzi věřitelů, s poučením věřitelům o hlasování mimo schůzi věřitelů prostřednictvím hlasovacího lístku (bod X. výroku), v bodech XI. a XII. výroku soud určil insolvenčnímu správci lhůtu k předložení seznamu přihlášených pohledávek a zprávy o hospodářské situaci dlužníka a v bodě XIII. výroku sdělil, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 24.2.2012 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž uvedl, že má dva věřitele a tři závazky v celkové výši 3.136.144,50 Kč, jež jsou více než tři měsíce po lhůtě splatnosti, všechny pocházejí ze směnek. Svému zaměstnavateli avaloval v roce 2009 dvě směnky na řad České spořitelny, a.s., třetí směnku vlastní vystavil ve prospěch fyzické osoby. Podle seznamu majetku dlužník vlastní kolo, fotoaparát a tři pohledávky ze směnek v celkové výši 605.882,-Kč (dle svého tvrzení nedobytné). Uvedl dále, že je nyní zaměstnán u KPM STAV, s.r.o., jeho průměrný příjem činí 11.352,-Kč měsíčně. Má tři vyživovací povinnosti, na dvě své děti je na základě rozhodnutí soudu povinen platit výživné v celkové výši 9.000,-Kč, třetí dítě s ním žije ve společné domácnosti. Dlužník doložil smlouvu o důchodu na částku 16.000,-Kč měsíčně a smlouvu o přistoupení k závazku výživného na děti ve shora uvedené výši.

Z příloh insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po lhůtě 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen dlouhodobě plnit. Současně ale soud zjistil, že zaměstnavatelem, jemuž dlužník avaloval směnky na řad České spořitelny, a.s., je společnost HIM-Stavební s.r.o., v níž dlužník v roce 2009 působil jako jediný společník a jednatel (což v návrhu neuvedl). Tyto závazky soud považuje za závazky dlužníka pocházející z jeho podnikatelské činnosti, které představují podstatnou část jeho dluhů, když nepodnikatelský je jen třetí dlužníkův závazek z vlastní směnky z roku 2011 ve výši 50.000,-Kč. Dlužník přitom nedoložil, že by byl směnečný věřitel srozuměn s tím, aby jeho pohledávka byla podrobena režimu oddlužení.

Na základě uvedených zjištění došel soud k závěru, že v dlužníkově případě je dána překážka bránící uplatnění institutu oddlužení, a proto podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) neschválil oddlužení dlužníka a rozhodl o řešení jeho úpadku konkursem.

Toto usnesení co do bodů II. až III. výroku napadl dlužník včasným odvoláním, v němž požadoval, aby v tomto rozsahu odvolací soud napadené usnesení změnil a oddlužení povolil. Poukázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009, uveřejněného pod č. 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž dlužníkem, který není podnikatelem, se rozumí ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání; osobu podnikatele přitom definuje ustanovení § 2 odst. 2 obchodního zákoníku. Dále dlužník uvedl, že sice byl jediným jednatelem a společníkem HIM-Stavební s.r.o. v době, kdy tato společnost vystavila směnku České spořitelně, a.s. a dlužník ji avaloval, šlo ale o závazek HIM-Stavební s.r.o., nikoli dlužníka. Výkon funkce jednatele a společníka ve společnosti není podnikatelskou činností, podnikatelem je jen sama společnost, nikoli osoba, jejímž prostřednictvím společnost jedná nebo která má ve společnosti obchodní podíl. Oddlužení nemůže bránit okolnost, že dlužník avaloval směnku zajišťující dluh jiné osoby z jejího podnikání, protože nejde o dlužníkův dluh z jeho vlastní podnikatelské činnosti. Ostatně i odvolací soud v dané věci v usnesení č.j. 3 VSPH 953/2012-A-27 ze dne 28.1.2013 dovodil, že nelze mít za vyloučené řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Proto podle dlužníka není důvodné zamítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu, který je navíc způsobem řešení úpadku odporující zájmu jeho věřitelů. Dlužník má zajištěny příjmy pouze pro případ schválení oddlužení, a v rámci konkursu by tak byli věřitelé uspokojeni v podstatně menší míře.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), v odvoláním dotčeném rozsahu přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 389 odst. 1 IZ jedině dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Subjektivní podmínku přípustnosti oddlužení vymezenou v § 389 odst. 1 IZ zkoumá soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli, nebo které jinak vyšly najevo; zjištění o nesplnění těchto podmínek má za následek odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 IZ.

Podle ustálených judikatorních závěrů vyjádřených v dlužníkem citovaném usnesení Nejvyššího soudu R 79/2009 se dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Současně v tomto usnesení Nejvyšší soud vymezil kriteria rozhodná pro úvahu, zda vskutku má být neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání pokládán za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení.

V daném případě dlužník není podnikatelem, jeho živnostenské oprávnění (jak plyne z údajů živnostenského rejstříku) zaniklo ke dni 5.4.2011. Soud prvního stupně však dlužníku přičítal převažující dluhy pocházející z podnikání, které jeho oddlužení brání, a to závazky z titulu dlužníkova avalu směnek vystavených společností HIM-Stavební s.r.o. (tehdejšího dlužníkova zaměstnavatele, jehož byl i jediným jednatelem a společníkem) na řad České spořitelny, a.s. Tyto závazky ze směnečného rukojemství dlužníka však za podnikatelské dluhy považovat nelze. Jak vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSCR 9/2009, ze dne 23.2.2011, uveřejněném pod č. 112/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podmínka, že dlužník nemá dluhy z podnikání, je pro účely posouzení, zda návrh na povolení oddlužení podala k tomu oprávněná osoba (ve smyslu § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 IZ), splněna i tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení podal dlužník, který svým majetkem pouze zajistil jako směnečný rukojmí dluh jiné osoby z jejího podnikání. Odvolací soud ostatně v dané věci již v předchozím svém usnesení ze dne 28.1.2013 (A-27), jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč, vyslovil, že dlužníkovy vykázané dluhy nemají původ v podnikání. Z hlediska stavu závazků dlužníka přitom (ve sledovaných souvislostech) nedošlo k rozhodné změně ani po vydání napadeného usnesení. Vedle soudem uvažovaných závazků dlužníka vůči Milanu Štefanidesovi z vlastní směnky a závazků vůči České spořitelně, a.s. z dlužníkova směnečného rukojemství, jež-jak již řečeno-nemají podnikatelský charakter, byla do insolvenčního řízení ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku přihlášena jen bagatelní pohledávka Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (50,-Kč) a menší pohledávka Finančního úřadu pro Pardubický kraj (1.056,-Kč) z titulu daně z převodu nemovitosti (úroku z prodlení), která rovněž nepochází z dlužníkova podnikání.

Lze tedy uzavřít, že závěr soudu prvního stupně o subjektivní nepřípustnosti dlužníkova oddlužení (který v rozporu s § 390 odst. 3 IZ vyjádřil neodpovídajícím zamítavým výrokem, jejž nadto odůvodnil jako rozhodnutí o neschválení povoleného oddlužení) je nesprávný, věcná legitimace dlužníka nebyla ničím zpochybněna. V důsledku svého nesprávného právního názoru o nepřípustnosti oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ se soud prvního stupně nezabýval zkoumáním ostatních podmínek pro povolení oddlužení, vymezených v § 395 IZ.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodě II. a III. výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 18. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová