3 VSPH 1604/2013-A-25
KSUL 77 INS 14046/2013 3 VSPH 1604/2013-A-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Blatenská 4020, 430 03 Chomutov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. července 2013, č.j. KSUL 77 INS 14046/2013-A-15

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. července 2013, č.j. KSUL 77 INS 14046/2013-A-15, se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem uložil Lubomíru Kučerovi (dále jen dlužník), aby do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník domáhal insolvenčním návrhem rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení. Vyšel ze zjištění, že dlužník stále mezi svými závazky eviduje i dluhy vzniklé z jeho přechozího podnikání. Nesplňuje proto podmínky pro povolení oddlužení dle § 389 insolvenčního zákona a jeho úpadek bude nutno řešit prohlášením konkursu na jeho majetek.

Proto rozhodl o uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) v předepsané výši tak, aby pokrývala potřebu úhrady nákladů insolvenčního správce v úvodní fázi insolvenčního řízení a zajistila též úhradu minimální odměny insolvenčního správce při prohlášení konkursu, která činí 45.000,-Kč.

Dlužník podal včas proti označenému usnesení odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, aby mu záloha nebyla odvolacím soudem uložena. Odvolání odůvodnil tím,

že sice eviduje závazky ze svého minulého podnikání, je však schopen plněním splátkového kalendáře uhradit 100 % pohledávek všech svých věřitelů, neboť dosahuje měsíčního čistého příjmu ve výši 20.825,-Kč, což i při plnění stanovené vyživovací povinnosti ve výši 2.500,-Kč měsíčně postačuje k plné úhradě pohledávek všech věřitelů v době kratší než 5 let trvání splátkového kalendáře.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a shledal odvolání dlužníka důvodným.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován IZ, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Ze spisu se podává, že dlužník nevlastní žádný zpeněžitelný movitý nebo nemovitý majetek, výše nezajištěných závazků dlužníka činí přibližně částku 542.000,-Kč, přičemž závazky v rozsahu 385.178,-jsou závazky z podnikání a závazky vzniklé jejich vymáháním.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě se odvolací soud domnívá, že závěr soudu I. stupně o tom, že nebude patrně možné řešit dlužníkův úpadek oddlužením, je předčasný. Ze spisu vyplývá, že dlužník je schopen věřitelům uhradit plněním splátkového kalendáře (s přihlédnutím k jeho povinnosti plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 900,-Kč a výživné ve výši 2.500,-Kč) během 5 let 100 % jejich pohledávek.

Dlužník sice dosud nepředložil souhlas věřitelů u závazků z podnikání s povolením oddlužení (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), ze spisu však vyplývá, že dlužník nabídl takové uspokojení pro své věřitele, které může zaručit plné uspokojení jejich pohledávek. To by v souladu s názorem Nejvyššího soudu v jeho usnesení 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 113/2011) mohlo vést k závěru, že ani dluh z podnikání dlužníka, jenž by byl zcela uspokojen plněním splátkového kalendáře, by nebránil povolení jeho oddlužení.

Odvolací soud dále poukazuje na to, že s ohledem na novelizované znění § 397 odst. 1 IZ insolvenční soud povolí oddlužení, i když má pochybnosti o oprávnění dlužníka podat návrh na oddlužení. Sporné otázky lze přezkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Podle § 136 odst. 4 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku rozhodne insolvenční soud také o žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu (§ 316 odst. 5 a 6). V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že lze-li bez zbytečného odkladu očekávat vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení před vydáním takového rozhodnutí, ale až v takovém rozhodnutí samém, a to jen ve formě záloh.

V dané věci rozhodnutí o úpadku, s nímž by bylo spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, dosud vydáno nebylo. Proto nelze dlužníku uložit-při změněné právní úpravě-povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. ledna 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková