3 VSPH 1595/2013-A-24
KSPL 56 INS 3094/2013 3 VSPH 1595/2013-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Anežka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Postřekově 260, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 3094/2013-A-17 ze dne 21.srpna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 3094/2013-A-17 ze dne 21.srpna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) zamítl žádost dlužnice o prodloužení lhůty pro zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení stanovené v jeho usnesení č.j. KSPL 56 INS 3094/2013-A-7 (bod I. výroku) a insolvenční řízení zastavil (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPL 56 INS 3094/2013-A-7 z 2.4.2013 uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,--Kč ve lhůtě sedmi dnů od jeho právní moci na účet soudu pod označeným variabilním symbolem a že k odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením č.j. KSPL 56 INS 3094/2013, 2 VSPH 798/2013-A-13 ze dne 27.6.2013 bylo toto usnesení potvrzeno. Konstatoval, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci 29.7.2013 a lhůta k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uběhla 5.8.2013. Po uplynutí této lhůty požádala dlužnice podáním doručeným 9.8.2013, aby jí byla prodloužena lhůta k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, aniž by sama navrhla novou lhůtu ke splnění uložené povinnosti. Do vydání napadeného usnesení dlužnice však zálohu nezaplatila, a proto žádost o prodloužení lhůty pro zaplacení zálohy zamítl. Cituje ustanovení § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) uzavřel, že na základě pravomocného rozhodnutí dlužnice svou povinnost nesplnila, a proto podle citovaného ustanovení insolvenční řízení zastavil.

Toto usnesení dlužnice napadla v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se řízení nezastavuje, neboť insolvenční soud nevzal v úvahu její finanční situaci, kdy nemohla zvládnout zaplatit zálohu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením č.j. KSPL 56 INS 3094/2013-A-7 ze 2.4.2013 byla dlužnici uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení 15.000,--Kč na označený účet pod uvedeným variabilním symbolem ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí se závěrem, že lze očekávat řešení jejího úpadku konkursem a nikoliv oddlužením, jak navrhovala. Zároveň byla poučena o tom, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil usnesením č.j. KSPL 56 INS 3094/2013, 2 VSPH 798/2013-A-13 z 27.6.2013. Toto usnesení bylo doručeno dlužnici 29.7.2013. Dnem následujícím začal běh lhůty 7 dnů ke splnění rozhodnutím uložené povinnosti a poslední den této lhůty připadl na 5.8.2013; zálohu na náklady insolvenčního řízení dosud dlužnice nezaplatila. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 9.8.2013 požádala dlužnice o prodloužení doby pro zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Třeba zdůraznit, že v tomto odvolacím řízení se nelze zabývat otázkou důvodů pro uložení zálohy, stejně tak ani otázkou lhůty, o jejíž prodloužení dlužnice požádala, neboť ty byly již pravomocně vyřešeny, a proto insolvenční soud v bodu I. výroku napadeného usnesení správně žádost dlužnice o prodloužení lhůty ke splnění povinnost zamítl.

K zastavení řízení třeba uvést, že jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, ať již lze očekávat jeho řešení oddlužením (jehož se v daném případě dlužník domáhá), anebo konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ InsZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 InsZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Za této situace insolvenční soud postupoval správně, když řízení o insolvenčním návrhu dlužnice zastavil a zamítl žádost dlužnice na prodloužení lhůty ke splnění uložené povinnosti, a proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné uvést, že po pravomocném skončení tohoto insolvenčního řízení bude dlužnice moci podat nový insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, v němž nabídne svým nezajištěným věřitelům úhradu alespoň 30 % jejich pohledávek, byť i na základě smlouvy o důchodu se třetí osobou s tím, že při řešení úpadku oddlužením záloha na náklady insolvenčního řízení je zpravidla podstatně nižší, než se stalo v projednávané věci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. září 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová