3 VSPH 158/2016-A-24
MSPH 89 INS 9736/2015 3 VSPH 158/2016-A-24

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , IČO: 47593989, bytem Dušní 927/3, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 9736/2015-A-19 ze dne 8. prosince 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 9736/2015-A-19 ze dne 8. prosince 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením MSPH 89 INS 9736/2015-A-19 ze dne 8. prosince 2015 zastavil insolvenční řízení dlužníka Petra anonymizovano (dále jen dlužník ).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem podaným dne 14. 4. 2015 domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Usnesením č.j. MSPH 89 INS 9736/2015-A-7 ze dne 16.4.2015 soud dlužníkovi uložil, aby do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 10. 2015. Záloha na náklady insolvenčního řízení měla být zaplacena do 20. 10. 2015, dlužník však dosud zálohu nezaplatil. Proto soud prvního stupně postupoval podle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení dlužník včas podal odvolání, které doposud neodůvodnil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 a 2 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud také dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V posuzovaném případě soud prvního stupně usnesením č.j. MSPH 89 INS 9736/2015-A-7 ze dne 16.4.2015 dlužníkovi uložil, aby do 3 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč; současně jej poučil o možném následku nesplnění povinnosti zaplatit zálohu spočívající v zastavení insolvenčního řízení. Dlužník se proti tomuto usnesení odvolal a následně odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze potvrdil usnesením č.j. 4 VSPH 1186/2015-A-14 ze dne 15.9.2015. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14.10.2015. Dlužníkovi bylo řádně zvlášť doručeno na označené adrese jeho bydliště dne 30.11.2015. V určené třídenní lhůtě, ani později, dlužník stanovenou zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil a nesplnil tak povinnost, jež mu byla pravomocným soudním rozhodnutím uložena, přestože o možném následku nezaplacení zálohy dle § 108 odst. 3 IZ byl soudem poučen.

Nedošlo-li v mezidobí k rozhodné změně poměrů dlužníka, z nichž insolvenční soud při svém rozhodnutí o záloze vycházel (a o ničem takovém obsah spisu ani odvolání nesvědčí), může úvaha soudu záležet jen v tom, zda pro nesplnění této povinnosti je namístě insolvenční řízení zastavit, anebo přikročit k vymáhání zálohy.

Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může být soud s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, jehož řešení -jako v daném případě-lze očekávat jedině konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Provedení takového výkonu rozhodnutí a exekuce je (i za trvání konkursu dlužníka) umožněno toliko pro pohledávky v režimu za podstatou, a to na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného dle § 203 odst. 5 IZ (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ); to ovšem není případ nároku z titulu povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Za této situace tedy soud prvního stupně postupoval správně, když insolvenční řízení dlužníka zastavil. Protože k žádné změně stavu věci nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Současně považoval odvolací soud za vhodné poučit dlužníka o tom, že pravomocné zastavení insolvenčního řízení, jímž se řízení končí, nebrání tomu, aby insolvenční návrh podal znovu.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. února 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková