3 VSPH 1573/2013-A-13
KSUL 69 INS 21484/2013 3 VSPH 1573/2013-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužníka: Karel anonymizovano , anonymizovano , bytem 417 03 Dubí, Ruská 245/8, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 21484/2013-A-6 ze dne 9. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 21484/2013-A-6 ze dne 9. srpna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem (Soud) usnesením č.j. KSUL 69 INS 21484/2013-A-6 ze dne 9.8.2013 odmítl insolvenční návrh dlužníka Karla anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení Soud uvedl, že mu byl dne 2.8.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka na předepsaném formuláři (dále jen formulář), jímž dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Konstatoval, že dlužník v kolonce č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení však neuvedl žádné konkrétní skutečnosti osvědčující jeho úpadek, tedy zejména uvedení data splatnosti jednotlivých peněžitých závazků vůči konkrétním věřitelům a uvedení skutečností prokazujících, že dlužník své závazky není schopen plnit, přičemž jde o rozhodující skutečnosti pro naplnění podmínky úpadku ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ). Soud pokračoval, že z podaného návrhu dlužníka by tedy muselo být zřejmé, kolik věřitelů vůči němu uplatňuje své pohledávky, v jaké výši, kdy nastala splatnost jednotlivých pohledávek, jaké jsou celkové měsíční splátky, a v návrhu by muselo být výslovně uvedeno, proč a z jakého důvodu se dlužník nachází v úpadku. Jedině z těchto údajů je možné posoudit, zda dlužník je či není v úpadku. Z podaného insolvenčního návrhu však nic takového nevyplývá.

Dlužník v návrhu pouze obecně konstatoval, že v současné době má 9 nezajištěných peněžitých závazků v celkové výši 143.897,93 Kč, avšak splatnost jednotlivých závazků blíže nespecifikoval. Dále zejména uvedl, že se dostal do finančních problémů, své závazky neplní po dobu delší tří měsíců a má tedy za to, že je v úpadku. I když dále v kolonce č. 18 formuláře dlužník uvádí své závazky, tak pouhý výčet závazků nelze bez dalšího považovat za rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka.

Soud upozornil, že z judikatury Vrchního soudu v Praze (rozhodnutí ze 7.4.2011, č.j. KSUL 77 INS 3491/2011, 3 VSPH 333/2011-A-12) vyplývá, že skutečnosti rozhodné pro konstatování úpadku dlužníka musí být vyjádřeny v kolonce č. 6 formuláře a nelze je vyvozovat z obsahu jiných částí návrhu či odkázat na listinné důkazy připojené k insolvenčnímu návrhu jako příloha (i když v tomto případě dlužník na tyto neodkazoval), ledaže jde o řádné seznamy majetku a závazků (tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ) připojené k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Seznam závazků dlužníka však neobsahuje zákonem předepsané náležitosti, a to data splatnosti jednotlivých závazků a sdělení, zda jsou věřiteli dlužníka osoby dlužníka blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern (tyto skutečnosti musí dlužník výslovně uvést).

Soud cituje § 128 odst. 1 IZ uzavřel, že uvedené vady návrhu mu brání pokračovat v řízení, neboť z podaného návrhu nelze zjistit, zda dlužník je či není v úpadku. Vzhledem k tomu, že vady insolvenčního návrhu nelze odstranit postupem podle § 43 občanského soudního řádu (o.s.ř.), nemá jinou možnost, než vadný insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání s námitkou, že data splatnosti v návrhu na povolení oddlužení doplnil, a proto si myslí, že řízení může nadále pokračovat a nebylo namístě jeho insolvenční návrh odmítnout.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ (ve znění účinném do 31.12.2013, jež bude citován v dalším textu) plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (v předchozí podobě formuláře platné do 31.12.2013 šlo o kolonku č. 6), v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem (tedy i s výše uvedenými skutkovými tvrzeními svědčícími o úpadku nebo hrozícím úpadku dlužníka), jak popsáno shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě,

že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označení další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník dne 2.8.2013 podal svůj insolvenční návrh, a to ve spojení s návrhem na povolení oddlužení na příslušném formuláři prostřednictvím k tomu určené kolonky č. 6 formuláře, v níž vyznačil, že se domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek dlužník uvedl, že má 9 závazků a 7 věřitelů v celkové výši 143.897,93 Kč, věřitele řádně označil, u každého závazku uvedl důvod a jeho výši s poznámkou, že není z podnikání a označil měsíc a rok (bez bližšího vysvětlení). Dlužník popsal způsob, jakým se dostal postupně do finančních problémů, kdy se od roku 2012 zadlužoval formou půjček, jež v současné době nezvládá splácet. Po zaplacení nájmu mu již nezbývají žádné prostředky na živobytí, věřiteli je však neustále urgován o zaplacení dluhů, což psychicky nezvládá. Má zato, že jsou splněny podmínky v § 3 odst. 1 IZ, neboť má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a v souladu s § 3 odst. 2 IZ své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců. Proto se domnívá, že je v úpadku.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní údaje o svých majetkových poměrech, včetně své příjmové situace, řádně sice označil své věřitele s výší závazků vůči nim, avšak o jejich splatnosti neuvedl ničeho. Takové rozhodující skutečnosti nenabídl ani prostřednictvím k návrhu připojeného seznamu závazků, ve kterém rovněž splatnost jednotlivých závazků neuvedl-v rubrice Vznik závazku a splatnost popsal důvod závazku a že není z podnikání. Údaj o splatnosti pak nebylo lze nahradit datem v další rubrice tohoto seznamu- Vyčíslení závazku ke dni.

Je tedy zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím připojených vadných seznamů) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by osvědčovaly jeho tvrzený úpadek podle § 3 odst. 1 IZ (úpadek ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ u dlužníka nepodnikatele nepřichází v úvahu), přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal, a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení, jak jej správně poučil Soud v napadeném usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 5. listopadu 2014

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková