3 VSPH 1571/2013-A-17
KSCB 28 INS 16387/2013 3 VSPH 1571/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , IČO 60870885, Třeboňská 543/32, 373 71 Rudolfov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. září 2013, č.j. KSCB 28 INS 16387/2013-A-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. září 2013, č.j. KSCB 28 INS 16387/2013-A-10, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil Ivaně anonymizovano (dále jen dlužnice) domáhající se vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že dlužnice podala návrh na zahájení insolvenčního řízení a povolení oddlužení. Z obsahu návrhu a předložených příloh plyne, že dlužnice má jen movitý majetek o zůstatkové hodnotě 6.000,-Kč a má jednu pohledávku ve výši 100.697,-Kč, kterou lze vymáhat. Závazky dlužnice činí celkem 786.149,-Kč, z toho závazky dlužnice vůči České správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 80.118,-Kč vznikly z podnikání dlužnice.

Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z toho, že dlužnici nebude moci být povoleno oddlužení s ohledem na existenci jejích závazků z podnikání. Protože přichází v úvahu jako způsob řešení úpadku dlužnice jen konkurs, dovodil, že bude třeba zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se správou a zpeněžováním majetkové podstaty a současně zajistit záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty. V případě prohlášení konkursu by odměna správce představovala podstatnou část nákladů a podle vyhl. č. 313/2007 Sb. by činila nejméně 45.000,-Kč. Proto dospěl k závěru, že je záloha stanovená ve výši 10.000,-Kč přiměřená.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a vrátil zpět k dalšímu posouzení soudu I. stupně. Zejména namítala, že se soud I. stupně nezabýval vůbec úvahou, zda je schopna svým věřitelům uhradit alespoň 30 % výše jejích závazků. Tvrdila, že dluh vůči České správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR vznikl proto, že hradila pohledávky ostatních svých věřitelů a finančně podporovala svou dceru, která má ve své výchově nezletilé dítě. Upozorňovala, že její účty jsou postižené exekucí, a nemá možnost uhradit ani minimální zálohu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice má závazky vůči svým věřitelům v celkové výši přibližně 780.000,-Kč, podniká, a rozdíl mezi příjmy a výdaji z podnikání činí za poslední 3 roky přibližně 79.000,-až 145.000,-Kč ročně (hrubý příjem). Dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost, eviduje jako svůj majetek pouze movité věci nevysoké hodnoty, z jejichž zpeněžení by nebylo možno náklady insolvenčního řízení zcela hradit. Z podnikání dlužnice vznikly dluhy u věřitelů: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR ve výši 72.660,-Kč a Okresní správa sociálního zabezpečení ve výši 7.458,-Kč.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě je pro posouzení důvodnosti uložení zálohy dlužnici soudem I. stupně podstatná otázka, zda bude možno řešit úpadek dlužnice jí navrhovaným oddlužením (a zálohu jí tudíž neukládat), nebo zda bude nutné jej řešit konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 insolvenčního zákona), a insolvenčnímu správci v takovém případě zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se správou a zpeněžením majetkové podstaty dlužnice.

Protože dlužnice eviduje závazky ze svého předchozího podnikání a nedoložila souhlas těchto věřitelů s povolením oddlužení (§ 389 odst. 2 insolvenčního zákona), ale též s ohledem na doložený příjem dlužnice za poslední 3 roky, který svou výší nedává po odečtení zálohy na odměnu a náklady insolvenčního správce ve výši 900,-Kč měsíčně záruku uspokojení alespoň 30% výše závazků jejích věřitelů, jeví se povolení oddlužení dlužnici nepravděpodobné. Proto lze očekávat jako způsob řešení majetku dlužnice konkursem, a vyvstává potřeba zajistit pro insolvenčního správce prostředky na úhradu jeho počátečních nákladů. Kromě toho vzhledem ke skladbě evidovaného majetku dlužnice nelze očekávat, že by se zpeněžením tohoto majetku podařilo pokrýt významnou část nákladů řízení. Proto se odvolacímu soudu jeví úvaha soudu I. stupně o potřebě uložení zálohy dlužnici i výše stanovené zálohy jako přiměřená.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužnici, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 27. ledna 2014

Mgr. Luboš Dörfl, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová