3 VSPH 156/2013-A-25
KSPA 56 INS 18897/2012 3 VSPH 156/2013-A-25

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc Mgr. Ivany Mlejnkové a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenním ízení dlužníka SANDY line, s.r.o. v likvidaci se sídlem Husova 102, 530 02 Pardubice-Bílé P edmČstí, IýO 25946161, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, poboky v Pardubicích .j. KSPA 56 INS 18897/2012-A-20 ze dne 13. listopadu 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, poboky v Pardubicích .j. KSPA 56 INS 18897/2012-A-20 ze dne 13. listopadu 2012 se potvrzuje.

Od vodnČní:

Krajský soud v Hradci Králové, poboka v Pardubicích usnesením .j. KSPA 56 INS 18897/2012-A-20 ze dne 13.11.2012 uložil dlužníku SANDY line, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), aby ve lh tČ 15 dn od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 50.000,-K.

V od vodnČní svého usnesení soud prvního stupnČ uvedl, že dne 3.8.2012 obdržel návrh dlužníka na zahájení insolvenního ízení. V insolvenním návrhu a jeho p ílohách dlužník uvedl, že nedisponuje žádným majetkem, nemá finanní prost edky na útech ani v hotovosti a nemá ani žádné pohledávky. Navíc ukonil podnikatelskou innost, je v likvidaci a nemá žádné zamČstnance. Vlastním šet ením soud zjistil, že dlužník není zapsán v registru vozidel jako vlastník, ani jako provozovatel, nemá u bankovních ústav disponibilní finanní prost edky a není vlastníkem ani spoluvlastníkem žádné nemovitosti. Dlužník deklaroval závazky ve výši 1.279.830,57 K.

Dále soud citoval § 108 odst. 1 a 2 insolvenního zákona (dále jen IZ) s tím, že pokud by zjistil úpadek dlužníka, byl by nejspíše ešen konkursem, v nČmž odmČna insolvenního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky . 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) iní nejménČ 45.000,-K (anebo 54.000,-K, jestliže je insolvenní správce plátcem DPH). Další náklady pak budou tvo eny p ípadnými výdaji na správu a udržování majetkové podstaty a hotovými výdaji správce. Nelze po insolvenním správci spravedlivČ požadovat, aby v p ípadČ konkursu dlužníka, který z ejmČ nepovede k žádnému uspokojení jeho vČ itel , nesl náklady ízení ze svého a tyto pak následnČ zatížily rozpotové prost edky soudu. Úelem insolvenního ízení je uspo ádání majetkových vztah dlužníka k osobám doteným jeho úpadkem, smyslem složení zálohy na náklady insolvenního ízení je pak zajištČní materiálních podmínek pro ádný pr bČh ízení. Bylo by zcela v rozporu se zásadou úelnosti a hospodárnosti civilního procesu zahajovat insolvenní ízení, k jehož ádnému a rychlému pr bČhu by nebyly vytvo eny dostatené materiální p edpoklady. Soudu je proto svČ eno existenci takových podmínek zhodnotit a jejich naplnČní zajistit. Dlužníku nic nebránilo podat insolvenní návrh d íve, již pro hrozící úpadek, tedy v dobČ, kdy ještČ mČl dostatek disponibilních finanních prost edk . Podáním insolvenního návrhu plní dlužník svou zákonnou povinnost dle § 98 odst. 1 IZ se všemi d sledky z toho plynoucími. K tomu soud dodal, že záloha na náklady insolvenního ízení není soudním poplatkem, takže ustanovení o osvobození od soudního poplatku obsažené v § 138 obanského soudního ádu (dále jen o.s. .) nelze na tuto zálohu použít ani p imČ enČ, a že IZ prominutí zaplacení zálohy neumož uje.

V daném p ípadČ soud uložil dlužníku povinnost k zaplacení zálohy ve výši 50.000,-K s p ihlédnutím k popsaným majetkovým pomČr m dlužníka, když zatím nelze p edvídat, jaký bude reálný výnos zpenČžení majetkové podstaty a zda postaí k úhradČ náklad spojených s jejím udržováním vetnČ nárok správce na jeho odmČnu a úhradu hotových výdaj . Záloha p i absenci finanních prost edk dlužníka zajistit aktivní innost insolvenního správce po rozhodnutí o úpadku, zejména p i zjiš ování rozsahu majetkové podstaty a jejím p ípadném zpenČžování. V dané vČci p itom není možné rozhodnout dle § 144 IZ, protože dlužník není obchodní spoleností zrušenou rozhodnutím soudu, ale notá ským zápisem.

Proti tomuto usnesení se dlužník prost ednictvím svého podepsaného likvidátora JUDr. Petra Wildta, Ph.D. vas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zmČnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení se mu neukládá. Likvidátor uvedl, že insolvenní návrh podal jménem dlužníka jako jeho likvidátor ustanovený usnesením soudu .j. 54 Cm 103/2011-4 ze dne 9.12.2011. Dlužník byl celou dobu nekontaktní, neposkytl mu žádnou souinnost ani nep edložil žádné doklady, z nichž by bylo možno usuzovat o nČjakých pohledávkách, majetku i závazcích. Dlužníkovo p edlužení bylo zjištČno z vyjád ení 5 vČ itel s pohledávkami ve výši 1.279.830,57 K, které dlužník nebyl schopen plnit po dobu nejménČ jednoho roku. Proto likvidátor-jak uvedl i v insolvenním návrhu-shledal, že majetek dlužníka nepostauje ani k úhradČ náklad insolvenního ízení, a že jsou splnČny podmínky pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dle § 144 odst. 1 písm. a) až c) IZ.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání není opodstatnČno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nČjž insolvenní soud m že p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu uložit insolvennímu navrhovateli, aby ve stanovené lh tČ zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení až do ástky 50.000,-K, je-li to nutné ke krytí náklad ízení a prost edky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenního ízení ve stanovené lh tČ zaplacena, m že insolvenní soud p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu insolvenní ízení zastavit, a neuiní-li tak, m že p ikroit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenního navrhovatele pouit. Zálohu na náklady insolvenního ízení soud nepožaduje po insolvenním navrhovateli, který je zamČstnancem dlužníka a jehož pohledávka spoívá pouze v pracovnČprávních nárocích.

Úelem institutu zálohy podle § 108 IZ je poskytnout zdroj úhrady prvotních náklad insolvenního ízení a souasnČ zajistit úhradu celkových náklad insolvenního ízení, vetnČ hotových výdaj a odmČny insolvenního správce, pro p ípad, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatnČna i v p ípadČ, kdy sice lze poítat s výtČžkem ze zpenČžení majetkové podstaty postaujícím (by ástenČ) k úhradČ náklad insolvenního ízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpenČžení majetkové podstaty) dostatek volných finanních prost edk dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenní ízení (aby mohlo zákonem stanoveným zp sobem pokraovat) nutnČ vyžádá. Konená výše náklad insolvenního ízení se pak odvíjí od konkrétního zp sobu ešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických pomČr vČci, jež výši sledovaných náklad v rámci daného zp sobu ešení úpadku ovliv ují. To platí i pro hotové výdaje a odmČnu insolvenního správce, které vždy pat í mezi náklady insolvenního ízení a jejichž výše je pro jednotlivé zp soby ešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišnČ.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenním návrhem ze dne 30.7.2012 domáhal zjištČní svého úpadku a prohlášení konkursu s tím, že má za splnČné podmínky pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ. Insolvenní návrh podal jménem dlužníka likvidátor JUDr. Petr Wildt, Ph.D., který byl do této funkce jmenován rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové .j. 54 Cm 103/2011-4 ze dne 9.12.2011 (jako osoba vybraná ze seznamu insolvenních správc ). Z dokument založených ve Sbírce listin dlužníka vyplývá, že tato spolenost byla zrušena s likvidací ke dni 25.6.2007 rozhodnutím její valné hromady, p ijatým dne 21.6.2007 formou notá ského zápisu sepsaného notá kou v Pardubicích JUDr. Dagmar P íborskou pod NZ 116/2007, N 137/2007.

Likvidátor v insolvenním návrhu uvedl, že nemohl sestavit ádnou zahajovací likvidaní úetní rozvahu, protože dlužník je (na adrese sídla zapsaného v obchodním rejst íku) nekontaktní a nep edal tedy likvidátorovi žádný podklad, ze kterého by mohl posoudit zjistit dlužníkovy závazky nebo pohledávky. K období let 2000-2007, kdy dlužník provozoval svou innost, se vztahuje minimum doklad , jež pro úely insolvenního ízení i likvidace nelze relevantnČ využít. Proto likvidátor nemČl ani možnost p ezkoumat neplatnost nebo neúinnost právních úkon dlužníka. Stav dlužníkova p edlužení vyplývá z toho, že je evidováno 5 jeho vČ itel se splatnými pohledávkami v celkové výši 1.279.830,59 K a nebyl zjištČn žádný majetek dlužníka, ani jeho pohledávky, pokladní hotovost nebo bankovní úet, jak vyplývá i z p ipojených seznam , 5 let již neprovozuje podnikatelskou innost a nemá žádné zamČstnance. V p ipojené zprávČ o provČ ení možnosti uplatnit v insolvenním ízení neplatnost nebo neúinnost právních úkon dlužníka podle § 144 odst. 1 písm. c) IZ likvidátor uvedl, že z informací, které zjistil, nelze dovodit, že by dlužník uinil právní úkon, ohlednČ kterého by bylo možné uplatnit v ízení neplatnost i neúinnost.

Úelem insolvenního ízení (§ 1 IZ)-jak správnČ vystihl soud prvního stupnČ -je ešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka nČkterým ze zákonem stanovených zp sob tak, aby došlo k uspo ádání majetkových vztah k osobám doteným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadnČ pomČrnému uspokojení dlužníkových vČ itel (§ 1 IZ). Úelem insolvenního ízení tudíž není ani nem že být vytvá ení podmínek pro zánik nefunkních obchodních spoleností. Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenní ízení m že mít smysl jedinČ za p edpokladu, že v majetkové podstatČ existuje majetek, z nČhož by mohly být-v závislosti na zp sobu ešení úpadku dlužníka-alespo ástenČ uspokojeny pohledávky vČ itel .

Jedinou-by nesystémovou-výjimkou z této koncepce je ustanovení § 144 IZ, které v p ípadČ obchodních spoleností (od 1.11.2012 i družstev) zrušených rozhodnutím soudu za splnČní kumulativních podmínek stanovených v jeho odstavci 1 pod písmeny a) až e) p ipouští, aby právní prost edí insolvenního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, t ebaže v takovém ízení k uspo ádání majetkových vztah k osobám doteným dlužníkovým úpadkem dojít zjevnČ nem že.

V daném p ípadČ však podmínky pro zamítnutí insolvenního návrhu pro nedostatek majetku dle § 144 odst. 1 IZ nejsou dány. Dlužník je totiž obchodní spoleností, která nebyla zrušena rozhodnutím soudu (§ 144 odst. 1 písm. a/ IZ), ale rozhodnutím jeho valné hromady.

K tomu toliko pro úplnost nutno dodat, že likvidátorovu zprávu o provČrce právních úkon dlužníka by dle § 144 odst. 1 písm. c) IZ nebylo možno považovat za ádnou. Z jeho tvrzení v insolvenním návrhu se totiž podává, že tuto provČrku ve skutenosti neprovedl, a to pro nesouinnost dlužníka, od nČjž se mu k tomu úelu nepoda ilo získat žádné informace ani doklady. Likvidátor p itom neobjasnil, jakým zp sobem a s jakým výsledkem vyžádal pot ebnou souinnost od dlužníkova jednatele a spoleníka, i zda ohlednČ majetkové situace dlužníka inil nČjaká vlastní šet ení u p íslušného finanního ú adu apod. Za této situace lze d vodnČ pochybovat o tom, že likvidátor k zajištČní podklad pro posouzení majetkových pomČr dlužníka a jeho p edchozího hospoda ení, které jsou k ádnému provedení likvidace i k p edmČtné provČrce pot ebné, vskutku uinil vše, co po nČm bylo možno spravedlivČ žádat. To však nic nemČní na tom, že dlužník není osobou, u níž by zamítnutí jejího insolvenního návrhu dle § 144 odst. 1 IZ p icházelo v úvahu.

Za popsaného stavu vČci tak soud prvního stupnČ správnČ vycházel z toho, že je t eba oekávat ešení dlužníkova úpadku konkursem, pop . nepatrným konkursem. V nČm náklady insolvenního ízení budou tvo eny mimo jiné i hotovými výdaji a odmČnou insolvenního správce, která p i výpotu dle § 1 odst. 1 až 4 vyhlášky iní minimálnČ (bez DPH) 45 tis. K, jinak se správcova odmČna urí úvahou soudu dle § 5 téže vyhlášky. Dosavadní výsledky ízení p itom nenasvČdují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpenČžením by mohly být získány finanní prost edky postaující k úhradČ náklad insolvenního ízení, když podle likvidátora dlužník žádný majetek nevlastní a nemá žádné p íjmy, a zatím nic nesvČdí ani tomu, že by nČjaký majetek mohl být do majetkové podstaty získán z d vodu neplatnosti nebo neúinnosti d ívČjších právních úkon dlužníka.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupnČ správnČ posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenního ízení vetnČ její výše. Se z etelem k tomu odvolací soud napadené usnesení dle § 219 o.s. . jako vČcnČ správné potvrdil. Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že dokonení likvidace a výmaz dlužníka (spolenosti) z obchodního rejst íku nejsou realizací insolvenního ízení nijak podmínČny, a že není-li likvidátor dlužníka schopen zálohu na náklady insolvenního ízení zaplatit a soud toto ízení zastaví, nic likvidátorovi nebrání, aby mimo rámec insolvenního ízení likvidaci spolenosti dokonil.

Pouení: Proti tomuto usnesení je dovolání p ípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ýR do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí odvolacího soudu prost ednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, poboky v Pardubicích.

V Praze dne 10. ervence 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva