3 VSPH 1559/2015-A-13
KSPL 27 INS 18018/2015 3 VSPH 1559/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Radomír anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Skrétova 50, zast. JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Římská 31a, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. července 2015, č.j. KSPL 27 INS 18018/2015-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. července 2015, č.j. KSPL 27 INS 18018/2015-A-6, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením insolvenční soud odmítl insolvenční návrh dlužníka, došlý soudu dne 10.7.2015, spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Odkazuje na ustanovení § 3, § 103, 128 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb., dále jen InsZ, vyšel z toho, že dlužník svůj návrh řádně neodůvodnil, když tento postrádá vylíčení skutečností, které jeho úpadek (ať už z důvodu platební neschopnosti či z důvodu předlužení) osvědčují. Jeho návrh postrádá konkrétně údaje o tom, že má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po splatnosti s uvedením jejich výše, dále údaje o jeho majetku a vylíčení okolností svědčících o jeho neschopnosti plnit své závazky či o tom, že souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Konstatoval, že kolonka č. 7 formuláře, za jehož použití byl návrh podán, vyhrazená pro uvedení těchto údajů, zůstala nevyplněna. Proto dospěl k závěru, že nezbylo, než návrh, jehož vady nelze odstranit dle § 43 z.č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř., odmítnout.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádá, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Má za to, že návrh vytýkanými vadami netrpí, neboť, jak plyne z jeho příloh, dlužník označil dva své věřitele včetně uvedení výše svých závazků vůči nim, které není schopen po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti plnit. Z návrhu je rovněž zřejmé, že se domáhá oddlužení formou splátek. Vyjádřil přesvědčení, že soud postupoval v rozporu s ustanovením § 393 InsZ, když jej k odstranění vad návrhu nevyzval.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 2, 3 InsZ v insolvenčním návrhu musí být (vedle obecných náležitostí podání a označení insolvenčního navrhovatele, dlužníka a popřípadě jejich zástupců dle § 103 odst. 1 InsZ) uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh je nutné předložit s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby každý, komu se doručuje, dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník ve svému insolvenčnímu návrhu ze dne 10.7.2015 vskutku nelíčí všechny rozhodující okolnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek. Použitý formulář neobsahuje v kolonce č. 7 vyhrazené pro uvedení skutečností osvědčujících úpadek žádné údaje. Co do svých závazků dlužník označuje dva věřitele (GE Money Bank, a.s. a Hypoteční banku, a.s.) a výši svých závazků vůči nim (676.375,-Kč v prvém případě a 3.000.000,-Kč v druhém případě).

Odkazuje-li dlužník ve svém odvolání také na obsah listin, které tvoří přílohu jeho návrhu, nelze než konstatovat, že tyto dle § 103 odst. 3 InsZ součástí insolvenčního návrhu nejsou (na rozdíl od povinných seznamů, jejichž obsah však nelze vzít v potaz jako náhradu za chybějící tvrzení o úpadku v kolonce č. 7 formuláře). Je přitom třeba vycházet i z toho, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009 sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (R 91/2009).

Zjištění soudu prvního stupně, ze kterých ve svém rozhodnutí vychází, jsou tedy správná, a k odmítnutí návrhu pro absenci zákonem předepsaných náležitostí tudíž došlo dle § 128 odst. 1 InsZ důvodně.

Odkazuje-li odvolatel ve svém odvolání také na úpravu obsaženou v § 393 InsZ, tato jeho argumentace je zcela bez významu. Zde zákon upravuje postup při opravě a doplnění návrhu na povolení oddlužení (a nikoliv insolvenčního návrhu). Takový návrh však předmětem odvoláním napadeného rozhodnutí není. Usnesení, jímž insolvenční soud odmítá dlužnický insolvenční návrh dle § 128 odst. 1 InsZ, není usnesením o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, bez zřetele k tomu, že dlužník takový návrh (na povolení oddlužení) podal spolu s insolvenčním návrhem. Dlužník, který projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A (R 88/2010).

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, a proto jej podle § 7 InsZ a § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. srpna 2015

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná