3 VSPH 1551/2013-A-13
MSPH 89 INS 22460/2013 3 VSPH 1551/2013-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Miloslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Rochovská 765/20, 198 00 Praha 9, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 22460/2013-A-7 ze dne 30. srpna 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 22460/2013-A-7 ze dne 30. srpna 2013 se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 89 INS 22460/2013-A-7 ze dne 30. srpna 2013 odmítl insolvenční návrh dlužníka Miloslava anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 14.8.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka ze dne 9.8.2013 spojený s návrhem na povolení oddlužení, jež požadoval provést ve formě splátkového kalendáře.

V kolonce č. 6 formuláře návrhu, jež má obsahovat popis rozhodujících skutečností osvědčující jeho úpadek, dlužník uvedl, že má 19 nezajištěných závazků u 9 věřitelů v celkové výši 1.850.000,-Kč, že u tří závazků je v prodlení se splácením více než 30 dnů, u některých více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, a že věřitele označil v bodě 18 formuláře a dalších jeho oddílech a jednotlivé závazky charakterizoval v přílohách-seznamu závazků. Dlužník nepopsal, jak se dostal do současné finanční situace, a neuvedl údaje rozhodné pro posouzení přípustnosti oddlužení. Netvrdil, že má více věřitelů a není schopen své závazky splácet, tedy že se nachází v úpadku. V bodě 16 návrhu na povolení oddlužení dlužník nespecifikoval majetek s uvedením jeho pořizovací a aktuální ceny, odkázal na přiložený seznam majetku.

Soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka ve smyslu § 103 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) postrádá vylíčení rozhodných konkrétních skutečností, které osvědčují jeho úpadek (skutečností, ze kterých jeho úpadek insolvencí definovaný v § 3 odst. 1 IZ logicky vyplývá). Netvrdil totiž, že se nachází v úpadku a že není schopen své závazky splácet a rovněž v návrhu na povolení oddlužení nedostatečně konkretizoval svůj majetek. Proto soud postupoval dle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o zjištění jeho úpadku a o povolení oddlužení, nebo aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Namítal, že jím podaný návrh je právně perfektní a tudíž způsobilý projednání, když v návrhu a jeho přílohách jsou konkrétní skutečnosti vymezující jeho úpadek (§ 3 odst. 1 IZ) jednoznačně identifikovány. Prezentoval svá tvrzení obsažená v kolonce 6 formuláře návrhu (jež má za dostatečné vylíčení okolností úpadku) i obsah dalších částí návrhu. Soudu prvního stupně vytýkal, že nevzal v potaz ustálenou judikaturu vyšších soudů (usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 27 INS 6903/2009, 3 VSPH 131/2010-A ze dne 22.7.2010 nebo sp. zn. MSPH 96 INS 28247/2012, 1 VSPH 1745/2012-A ze dne 17.12.2012) a ke skutečnostem uvedeným v seznamech nepřihlédl. Dodal, že některé přílohy jsou přiloženy pouze u návrhu jeho manželky Ivany Černé, jejíž řízení je vedeno pod sp. zn. MSPH 89 INS 22463/2013, protože se oba domnívali, že jejich řízení (jak navrhovali) budou spojena, a pořizování kopií listin by bylo zbytečně nákladné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 vskutku nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že takové skutečnosti může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačil, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností, jež jeho úpadek osvědčují, uvedl, že je ženatý a spolu s manželkou má 9 věřitelů s 19 nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 1.850.000,-Kč. Všichni jejich věřitelé jsou označeni a jejich pohledávky charakterizovány v seznamu závazků a v kolonce č. 18 formuláře, z nichž závazky pod č. 9, 13 a 15 jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a některé (např. závazky pod č. 4, 11 a 12) nejsou s manželkou schopni plnit po dobu delší 3 měsíců; u většiny závazků jsou splátky nejméně 1 měsíc po splatnosti a placení jejich podstatné části museli zastavit. Aktuální měsíční splátky v celkové výši 46.120,-Kč mnohonásobně převyšuje jejich měsíční příjmy ve výši 33.785,-Kč i hodnotu jejich majetku, když musí hradit také pravidelné náklady na živobytí rodiny. Proto není možné ani dosáhnout uspokojení jejich splatných peněžitých závazků ani výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Z uvedeného dlužník dovozoval, že se s manželkou nacházejí v platební neschopnosti. Prohlásil, že není podnikatelem a jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, a žádal o spojení jeho řízení s řízením manželky Ivany Černé.

K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil řádný seznam závazků, v němž v souladu s § 104 odst. 4 IZ označil všech 9 svých nezajištěných věřitelů způsobem předepsaným v § 103 odst. 1 IZ. U každého z 19 závazků uvedl údaje o tom, zda je celý splatný či nesplatný anebo kdy byla uhrazena poslední splátka úvěru. Z těchto údajů plyne, že u 6 dlužníkových závazků vůči 4 jeho věřitelům nastala jejich splatnost v období dubna až července 2013. Seznam majetku dlužník nepředložil s tím, že je součástí insolvenčního návrhu jeho manželky v řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 89 INS 22463/2013.

Z uvedeného je zřejmé, že jakkoli dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní údaje o svých věřitelích a o výši jednotlivých svých dluhů a jejich splatnosti, tyto skutečnosti dostatečným způsobem konkretizoval v předloženém seznamu závazků. Z takto vylíčených skutečností plyne, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami, které jsou splatné déle než 30 dnů, resp. dokonce déle než 3 měsíce, a dlužník zastavil jejich platby. Tím je dle § 3 odst. 2 písm. a) a b) IZ nastolena domněnka, že dlužník úhrady těchto závazků není schopen. Tuto domněnku nic nevyvrací, když dlužník současně v insolvenčním návrhu označil příjmy, kterých s manželkou měsíčně dosahují a které na úhradu uvedených splatných závazků zjevně nestačí, a jiný potřebný disponibilní finanční majetek nevlastní.

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu ve spojení se seznamem závazků nabídl dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ, a že tudíž tento návrh nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by jej bylo namístě dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Protože dlužník nepředložil seznam svého majetku (vč. svých pohledávek a jiných majetkových práv) dle § 104 odst. 2 IZ, v němž musí uvést i údaje o tom, které majetkové položky jsou v jeho výlučném vlastnictví a které náležejí do jeho společného jmění manželů, a který ve vztahu k návrhu na povolení oddlužení musí opatřit i dalšími údaji vymezenými v § 392 odst. 2 IZ, soud prvního stupně v dalším řízení postupem dle § 128 odst. 2 a § 393 odst. 2 IZ vyzve dlužníka k odstranění těchto vad jeho návrhů-absentujících povinných příloh (či případných obsahových nedostatků návrhu na povolení oddlužení postupem dle § 392 odst. 1 IZ).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 6. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková