3 VSPH 1550/2014-A-16
MSPH 90 INS 16182/2014 3 VSPH 1550/2014-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 4, Podolská 1046/62, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 16182/2014-A-11 ze dne 24.července 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 16182/2014-A-11 ze dne 24.července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že 12.6.2014 podal dlužník insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení ke Krajskému soudu v Praze, který mu věc postoupil usnesením z 13.6.2014 jako soudu místně příslušnému. Vyšel z toho, že dlužník v insolvenčním návrhu uvedl pouze, že celková výše jeho závazků činí 202.879,--Kč, přičemž v kolonce č. 19 formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář) uvedl výčet svých závazků, avšak pouze tak, že neuvedl důvod vzniku závazku a řádně ani neoznačil své věřitele včetně výše závazku a splatnosti celého závazku. Cituje ustanovení § 3 a § 103 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 7/2008 (publikované pod číslem 91/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) dospěl k závěru, podle něhož insolvenční návrh není projednatelný, neboť postrádá údaje o splatnosti jednotlivých pohledávek a nelze tak dovodit dobu, po kterou není schopen pohledávky svých věřitelů splácet, resp. zda uvedené skutečnosti, byly-li by prokázány, osvědčují dlužníkův úpadek. Z tohoto důvodu postupoval podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh odmítl. Nad rámec uvedeného upozornil dlužníka na to, že jeho nabídka pro oddlužení v situaci, kdy má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem a pobírá jen podporu v nezaměstnanosti měsíčně 8.632,--Kč, je nulová, neboť z uvedeného příjmu nelze srazit žádnou částku.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neomítá. Namítl, že jeho insolvenční návrh je srozumitelný a úplný včetně připojených povinných příloh.

Konstatoval však, že splatnost pohledávek svých věřitelů nezná. K závěru insolvenčního soudu o nedostatečné nabídce věřitelům pro oddlužení plněním splátkového kalendáře uvedl, že předloží její rozšíření na základě uzavřené darovací smlouvy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Insolvenční soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (do 31.12.2013 šlo o kolonku č. 6), v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu na povolení oddlužení.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 (dříve kolonka č. 6) ve Formuláři projeví úmysl podat insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení a rezignuje v něm na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen.zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti (tento požadavek byl formulován nově v novelizovaném ustanovení § 104 InsZ ve znění účinném od 1.1.2014).

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Insolvenční návrh zároveň však musí především obsahovat obecné náležitosti podání k soudu podle § 42 občanského soudního řádu (o.s.ř.) a musí být srozumitelný a obsahově nerozporný.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář), v jehož kolonce č. 7 uvedl, že se dostal do platební neschopnosti v průběhu posledních tří let a marně se ji snažil oddálit tím, že by se dohodl se svými věřiteli na splátkových kalendářích. Uvedl, že má závazky vůči svým věřitelům v celkové výši 202.879,--Kč vůči 7 věřitelům s 12 pohledávkami, jež nejsou zajištěné, avšak do výše 73.925,--Kč jsou vykonatelné. Uvedl své věřitele jejich firmou, sídlem a identifikačním číslem, výši jednotlivých pohledávek, u nevykonatelných uvedl lhůtu splatnosti poslední pohledávky a u čtyř vykonatelných pohledávek označil Exekutorský úřad se spisovou značkou, pod kterou je pohledávka vymáhána; v posledním případě vykonatelné pohledávky Dopravního podniku hl.m. Prahy, a.s. neuvedl její výši. Shrnul, že má 7 věřitelů s 12 nezajištěnými pohledávkami ve výši celkem 202.879,--Kč. V seznamu závazků, jež připojil k insolvenčnímu návrhu, uvedl obsahově shodné skutečnosti jako v insolvenčním návrhu. Dlužník však uvedl nikoliv 7, nýbrž 8 svých věřitelů s 12 pohledávkami, a to věřitele Českou kancelář pojistitelů (tři pohledávky), Generali Pojišťovnu, a.s. (dvě pohledávky), Městskou část Praha 5 (jedna pohledávka), EOS KSI Českou republiku, spol. s r.o. (dvě pohledávky), T-Mobile Czech Republic, a.s. (jedna pohledávka), Hlavní město Praha (jedna pohledávka), Českou pojišťovnu, a.s. (jedna pohledávka), Dopravní podnik hl.m. Prahy, a.s. (jedna pohledávka bez uvedení její výše) a součet jejich pohledávek činí nikoliv 202.879,--Kč, nýbrž 183.846,--Kč. Lze se jen dohadovat, že rozdíl pak představuje vykonatelnou pohledávku Dopravního podniku hl.m. Prahy, a.s., kterého však zřejmě do celkového počtu svých nezajištěných věřitelů dlužník nezapočetl.

Odvolací soud má za to, že z insolvenčního návrhu je zjevné, že má dlužník více věřitelů s vykonatelnými pohledávkami, jež jsou exekučně vymáhány, a že tyto pohledávky jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, což plyne i z jednotlivých spisových značek, tj. že žádný exekuční návrh nebyl podán v roce 2014. Insolvenční návrh však trpí vnitřními rozpory, jež jej činí neprojednatelným a údaje z připojeného seznamu závazků tyto rozpory neodstraňují. Pokud pak dlužník v kolonce č. 17 Formuláře specifikoval řádně výši pohledávky Dopravního podniku hl.m. Prahy, a.s., pak tím naplňoval jen náležitosti návrhu na povolení oddlužení, k nimž však při posuzování projednatelnosti insolvenčního návrhu přihlížet nelze. Ani v případě, že by přihlédl k této skutečnosti uvedené jen v návrhu na povolení oddlužení, nebyl by odstraněn rozpor mezi dlužníkovým tvrzením, že má 7 věřitelů, zatímco jich uvedl 8.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka není projednatelný, byť z jiných než insolvenčním soudem uváděných důvodů. Přesto však věcně napadené usnesení ve svém výroku obstojí, a proto je odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. října 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová