3 VSPH 155/2012-B-14
KSPL 54 INS 11930/2011 3 VSPH 155/2012-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Bohuslav anonymizovano , anonymizovano , bytem v Polánce 21, 335 01 Nepomuk, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. ledna 2012, č.j. KSPL 54 INS 11930/2011-B-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. ledna 2012, č.j. KSPL 54 INS 11930/2011-B-6, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni schválil oddlužení dlužníka (bod I. výroku), uložil dlužníkovi po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech pohledávek platit prostřednictvím ustanoveného insolvenčního správce měsíčně, nejpozději k poslednímu dni kalendářního měsíce ze všech svých příjmů, které získá po schválení oddlužení částku v rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, přičemž z takto určené částky pak insolvenční správce nejprve vyplatí zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce v přiznané výši podle bodu III. výroku tohoto usnesení, pak další pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a po jejich uspokojení zůstatek rozvrhne v daném poměru nezajištěným věřitelům, jejichž nepodmíněné pohledávky či jejich části byly zjištěny a vyplatí věřitelům postupem podle bodu V. výroku, příp. je deponuje na svém účtu a zbývající část připadající na nezajištěné věřitele, jejichž nepodmíněné pohledávky či jejich části nebyly zjištěny, deponuje na svém účtu, první termín k platbám určil do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení a návrh dlužníka na stanovení nižších nežli zákonem stanovených měsíčních splátek zamítl (bod II. výroku). Přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu a zálohu náhradu hotových výdajů ve výši 750,--Kč bez DPH a 150,--Kč bez DPH za každý měsíc trvání schválení oddlužení a dále zálohu na odměnu ve výši 750,--Kč bez DPH a zálohu na náhradu hotových výdajů 1.255,70 Kč včetně DPH za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího, v němž nastaly účinky oddlužení; návrh insolvenčního správce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za uvedené období zamítl (bod III. výroku), plátcům všech dlužníkových příjmů přikázal ode dne doručení tohoto usnesení provádět stanovené měsíční srážky podle platných právních předpisů a tyto vyplácet insolvenčnímu správci a tuto povinnost uložil i dlužníkovi ohledně jeho dalších příjmů (bod IV. výroku). Insolvenčnímu správci JUDr. Josefu Šťastnému, bytem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, uložil povinnosti v souvislosti s průběhem dalšího řízení (bod V. výroku) a věřitelům uložil, aby ve lhůtě 10 dnů od zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku sdělili insolvenčnímu správci bankovní spojení pro zasílání měsíčních plateb a v případě, že byli ustanoveni jako členové věřitelských orgánů, aby v téže lhůtě sdělili osoby oprávněné za ně jednat, jestliže tak dosud neučinili (bod VI. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že svým usnesením č.j. KSPL 54 INS 11930/2011-A-14 z 2.9.2011 zjistil dlužníkův úpadek, povolil jeho řešení oddlužením a současně ustanovil dlužníkovi insolvenčního správce. Konstatoval, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 5 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 276.535,02 Kč, že insolvenční správce při přezkumném jednání všechny tyto pohledávky uznal a že žádná z nich nebyla popřena věřitelem. Vzhledem k tomu, že se věřitelé na schůzi věřitelů nedostavili, ač byli o jednání řádně vyrozuměni vyhláškou, shledal, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o způsobu oddlužení podle § 402 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), a proto schválil dlužníkovo oddlužení plněním splátkového kalendáře. Vycházel přitom ze zjištění, podle něhož je dlužník rozvedený, má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a očekávaný příjem 15.813,--Kč měsíčně a že je schopen po úplné úhradě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ze zbývající části svých příjmů, resp. zabavitelné části poskytnout svým nezajištěným věřitelům za dobu 5 let částku, která činí nejméně 30 % jejich nezajištěných pohledávek. Uzavřel, že vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka, který nedisponuje majetkem, jež by odůvodňoval schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a k tomu, že v průběhu řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, jež by oddlužení uvedeným způsobem bránily (§ 405 InsZ), schválil dlužníkovo oddlužení plněním splátkového kalendáře.

K návrhu dlužníka na stanovení nižších než zákonných splátek (bod II. výroku) uvedl, že výši splátek dlužník nenavrhl a ani dodatečně svůj návrh neupřesnil a k přezkumnému jednání spojenému se schůzí věřitelů se bez omluvy nedostavil. Vyšel ze zjištění, že ze svého současného příjmu je schopen dlužník v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit 83 % přihlášených pohledávek, že dlužník je rozvedený, má rozhodnutím soudu stanovenou vyživovací povinnost k nezletilé dceři ve výši 3.000,--Kč, a na základě svých skutkových zjištění učinil závěr, že mu není známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala snížení zákonem určených splátek. Cituje ustanovení § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 InsZ dovozoval, že důvody, které vedly k úpadku dlužníka, nezakládají opodstatněnost jeho návrhu na snížení splátek, neboť jednak věřitelé s ním nevyjádřili souhlas ani dodatečně, a z dosavadního přístupu dlužníka nelze dovozovat, že by činil zvláštní opatření směřující k zachování, resp. zvýšení svých příjmů, či ke snížení svých závazků. Za důvod vyhovění žádosti o snížení splátek neshledal ani to, že se do úpadkové situace dlužník dostal z důvodů ručení a že v důsledku toho uzavíral smlouvy o půjčkách, jež nebyl schopen splácet.

Při rozhodování o odměně insolvenčního správce (bod III. výroku) postupoval podle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, avšak toliko jako zálohu, neboť vyúčtování odměny a hotových výdajů přichází v úvahu až v konečné zprávě či ve zprávě o činnosti, nebo rozhodnutí o splnění oddlužení (§ 413 InsZ). Uvedl, že tomuto závěru nasvědčuje i to, že dosud není zřejmé, jak dlouho budou účinky oddlužení trvat; proto návrh insolvenčního správce na přiznání odměny zamítl.

Bod IV. výroku odůvodnil ustanovením § 406 odst. 3 písm. d) a § 411 odst. 2 InsZ.

Bod V. a VI. výroku odůvodnil ustanovením § 36 odst. 2 a § 11 odst. 2 InsZ.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodu II. výroku a navrhl, aby bylo vyhověno jeho návrhu na nižší než zákonem stanovené splátky. Poukázal na závěry insolvenčního soudu, podle nichž má závazky ve výši 276.535,02 Kč a při plnění zákonných splátek tak uspokojí své věřitele v rozsahu 83 %. Požádal z tohoto důvodu o snížení splátek a očekával, že jejich výše bude projednána při jednání u soudu, jehož se nemohl zúčastnit, neboť jej stávající zaměstnavatel neuvolnil z důvodu projednávání prodloužení jeho pracovní smlouvy a písemnou omluvu nestačil včas odeslat. Očekával, že při tomto jednání soud seznámí i s možnostmi získání dalšího zaměstnání a zvýšení splátek a se svou tíživou finanční situací. Doplnil, že má uzavřenu pracovní smlouvu na dobu neurčitou a nehrozí, že by se ocitl bez zaměstnání. Svou zaneprázdněnost při jednání u soudu dokládal potvrzením ambulance ortopedie Mulačovy nemocnice, spol. s r.o.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadené části i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 391 InsZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku (odst. 2). Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři (odst. 3).

Podle § 393 InsZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů (odst. 1). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3).

Podle § 398 odst. 3 InsZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 398 odst. 4 InsZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z citovaných ustanovení plyne, že návrh na určení nižších než zákonných splátek (Žádost) musí mít určité náležitosti, aby mohl sloužit jako podklad pro jeho projednání a formulář ve své kolonce č. 15 vyžaduje, aby dlužník navrhl konkrétní výši měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a zejména popis důvodů, které vedly k úpadku dlužníka. Pokud Žádost tyto obsahové náležitosti nemá, je insolvenční soud povinen postupovat podle

§ 393 InsZ a vyzvat dlužníka k jejímu upřesnění a poučit ho o tom, že pokud nebude doplněna, že se jí zabývat věcně nebude.

V projednávané věci se dlužník v kolonce č. 15 formuláře omezil jen na sdělení (proškrtnutím příslušného políčka), že žádá, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky a k výši navrhovaných splátek a důvodům, které jej vedly k úpadku, neuvedl nic. I když lze tyto důvody vedoucí k jeho úpadku částečně čerpat z insolvenčního návrhu (kolonka č. 6) obsahujícího rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek, nepochybně tato tvrzení nejsou dostatečná pro kvalifikované posouzení Žádosti o nižší splátky, aby mohla být posouzena ze všech hledisek uvedených v § 398 odst. 4 InsZ.

V projednávané věci insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka, přičemž dlužníkovu Žádost zamítl, aniž by byla projednatelná, k níž by se mohli kvalifikovaně vyjádřit jednotliví dlužníkovi věřitelé, resp. insolvenční správce, a kterou by insolvenční soud mohl řádně ze všech hledisek uvedených v § 398 odst. 4 InsZ posoudit. Insolvenční soud sice v odůvodnění napadeného usnesení se zabývá těmito důvody, avšak za situace, kdy mu není známa výše navrhovaných splátek, a důvody, jež vedly dlužníka k podání Žádosti, jsou jeho závěry prakticky nepřezkoumatelné, neboť nejsou podloženy řádným návrhem dlužníka obsahujícím rozhodné skutečnosti, jež by mohl posoudit. Uvedeným postupem, kdy nevyzval dlužníka k doplnění Žádosti podle § 393 InsZ a v důsledku toho ji neprojednal, avšak přesto o ní věcně rozhodl, zatížil insolvenční soud řízení také vadou, jež mohla mít za následek nesprávné posouzení věci.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu, který nejdříve poučí dlužníka o tom, jak doplnit návrh na povolení oddlužení, tj. formulář v jeho kolonce č. 15 (zejména o důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku), a teprve poté, co bude mít k dispozici řádnou Žádost, na schůzi věřitelů za tím účelem svolané ji předloží věřitelům k hlasování o tom, zda doporučí Žádosti vyhovět, a ve smyslu § 398 odst. 4 InsZ o ní pak v rámci schválení oddlužení splátkovým kalendářem rozhodne; pokud zůstane Žádost neprojednatelná, zabývat se jí nebude, tj. neprojedná ji a s důvody takového postupu se vypořádá v odůvodnění rozhodnutí, jímž schválí dlužníkovo oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 11.dubna 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová