3 VSPH 1549/2014-B-12
KSPA 59 INS 4943/2014 3 VSPH 1549/2014-B-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem v Březině 86, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 4943/2014-B-7 ze dne 9. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 4943/2014-B-7 ze dne 9. července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích (insolvenční soud) neschválil oddlužení dlužnice (bod I. výroku), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku) a vyslovil, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl 25.2.2014 doručen insolvenční návrh dlužnice s návrhem na povolení oddlužení. V insolvenčním návrhu dlužnice uvedla, že má 8 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami o celkové výši 161.684,--Kč, že pobírá invalidní důchod ve výši 6.085,--Kč a dále mzdu ve výši 6.508,--Kč, nemá vyživovací povinnost k druhé osobě. Na základě výše uvedeného by při oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé 100 % jejich pohledávek za méně než 5 let trvání splátkového kalendáře. Usnesením č.j. KSPA 59 INS 4943/2014-A-8 zjistil dlužničin úpadek, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil dlužnici správcem majetkové podstaty JUDr. Josefa Cupku (Správce); na 9.7.2014 nařídil přezkumné jednání. Insolvenční soud zjistil:

-ze zprávy Správce z 27.6.2014 (dok. B-2), že dlužnice Správci neposkytla žádnou součinnost, ačkoliv k ní byla vyzvána, nesdělila mu požadované informace vedoucí ke zjištění majetkové podstaty a nevyjádřila se k přihlášeným pohledávkám, -ze seznamu přihlášených pohledávek, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 12 nezajištěných věřitelů s pohledávkami v souhrnné výši 2.461.471,--Kč, z nichž pohledávka ve výši 11.141,--Kč byla přihlášena jako podmíněná; Správce pohledávky uznal,

-z protokolu o přezkumném jednání, že se k němu dlužnice nedostavila, -z omluvy dlužnice doručené den před konáním přezkumu, tj. 8.7.2014 omluvila svou nepřítomnost s tím, že z důvodu dovolených ostatních zaměstnanců nemůže být ze strany zaměstnavatele uvolněna (dok. B-5), přičemž své tvrzení nedoložila.

Správce při přezkumném jednání uvedl, že dvakrát písemně dlužnici vyzval k plnění povinností vyplývajících pro ni ze zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), aniž by dlužnice na výzvy jakkoliv reagovala, následně ji kontaktoval přes zaměstnavatele s upozorněním na to, že nemá dostatečné příjmy pro schválení oddlužení, avšak dlužnice nepředložila do data přezkumu žádnou nabídku navýšení svých příjmů.

Insolvenční soud vzhledem k tomu, že se schůze věřitelů následující po přezkumném jednání nezúčastnil žádný věřitel, kteří tak rezignovali na výkon oprávnění v rámci insolvenčního řízení, rozhodl, že působnost věřitelského výboru bude vykonávat sám.

Cituje § 405, § 395 InsZ dospěl k závěru, že vzhledem k výši přihlášených pohledávek z jejích příjmů by byla s to uspokojit 7,41% pohledávek nezajištěných věřitelů, kteří nevyjádřili souhlas s uspokojením svých pohledávek v nižší než zákonem stanovené míře, a vzhledem k tomu, že není majetná (zařízení domácnosti a věci osobní spotřeby v ceně cca 13.500,--Kč), vyloučil i možnost oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty.

Zdůraznil zároveň, že nelze odhlédnout ani od toho, že zatímco podle seznamu závazků předloženého dlužnicí měla mít nezajištěné věřitele s pohledávkami ve výši celkem 161.684,--Kč, v průběhu insolvenčního řízení se přihlásili nezajištění věřitelé s pohledávkami o celkové výši 2.461.471,91 Kč, přesahující pohledávky podle seznamu závazků více než patnáctkrát, kdy zamlčela pohledávku zejména JUDr. Gřešáka s pohledávkou ve výši 1.745.648,--Kč. Z tohoto rozdílu dovozoval pochybnosti o tom, že by dlužnice podala návrh na povolení vedena poctivým záměrem. Poznamenal zároveň, že dlužnice neposkytovala součinnost Správci a nedoložila řádně omluvu k přezkumnému jednání, když její zaměstnavatel měl povinnost ve smyslu § 200, resp. 202 zák. práce dlužnici na toto jednání uvolnit a nedostavila se přesto, že v předvolánce byla poučena o tom, že je povinna se ho zúčastnit osobně (§ 399 odst. 1 a § 410 odst. 1 InsZ).

Insolvenční soud uzavřel, že institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek je mu prominuta část závazků. Lze proto od něho požadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Na základě výše uvedených okolností dospěl insolvenční soud k závěru, podle kterého dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužnice ke jejím povinnostem v rámci insolvenčního řízení, a že bez ohledu na to její nabídka nezajištěným věřitelům je nedostatečná jak pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, tak zpeněžením majetkové podstaty. Podle § 405 InsZ proto neschválil oddlužení dlužnice a prohlásil na její majetek konkurs.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž projevila nesouhlas se závěry insolvenčního soudu, neboť konkurs v jejím případě nic neřeší; je ochotna navýšit svou nabídku nezajištěným věřitelům prostřednictvím pomoci třetích osob. Konstatovala, že k insolvenčnímu návrhu připojila všechny zákonem požadované přílohy, v seznamu závazků potvrdila jeho správnost a úplnost. Uzavřela, že její insolvenční návrh je srozumitelný, že se nachází v úpadku, neboť zastavila potřebnou část plateb svým věřitelům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není opodstatněno.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ).

Podle § 395 InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a), že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b), že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24.8.2010).

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) InsZ a k požadavku předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani v režimu právní úpravy platné do 31.12.2013 nevyčerpávala (jen) jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány v § 395 odst. 3 InsZ. Jako nepoctivý záměr bude zpravidla posuzováno jednání dlužníka, které směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Budiž zdůrazněno, že-jak plyne z ustálené soudní judikatury-insolvenční soud má při zkoumání poctivého záměru dlužníka vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. V tom směru soud může ve prospěch dlužníka zohlednit v potřebných souvislostech např. skutečnost, že před zahájením insolvenčního řízení projevoval náležitou snahu o zapravení svých závazků, že usiluje o maximální možné uspokojení svých nezajištěných věřitelů v oddlužení a v tom smyslu si pro navržený splátkový kalendář opatřil co nejvyšší výdělek, kterého je schopen dosáhnout, nebo se mu dokonce podařilo zajistit nad rámec těchto příjmů, které by umožnily minimální zákonnou míru uspokojení nezajištěných věřitelů, další finanční přispění od třetích osob, anebo že v rámci oddlužení je možno reálně očekávat vyšší uspokojení nezajištěných věřitelů než v konkursu.

Podle § 405 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením č.j. KSPA 59 INS 4943/2014-A-8 ze dne 5. května 2014 insolvenční soud zjistil dlužničin úpadek, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil jí insolvenčního správce v osobě JUDr. Josefa Cupky, sídlem v Praze 2, Trojanova 18. Podle seznamu závazků, o němž dlužnice prohlásila, že je úplný a správný, má dlužnice nezajištěné věřitele s pohledávkami ve výši 161.684,--Kč, zatímco podle seznamu pohledávek (dok. B-2) má ve skutečnosti 12 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami o celkové výši 2.461.471,91 Kč, jež byly v insolvenčním řízení zjištěny. Ze zprávy správce plyne, že dlužnice mu neposkytuje součinnost a že její nabídka by vedla k uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 7,41%. Dlužnice se přezkumného jednání nezúčastnila a důvody omluvy k jednání nedoložila.

Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem konstatuje, že oddlužení představuje pro dlužníka příležitost za splnění zákonem požadovaných podmínek, tj. při uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30% za dobu 5 let, osvobodit se od nesplacených zůstatků těchto pohledávek v rozsahu 70% a že je zcela na dlužníkově přístupu k insolvenčnímu řízení, který vyústí ve schválení oddlužení a ke splnění konečného cíle oddlužení.

V projednávané věci dlužnice projevila minimálně nedbalý a lehkomyslný přístup k insolvenčnímu řízení, což se projevilo v dramatickém rozdílu sumy pohledávek nezajištěných věřitelů, jež uvedla v seznamu závazků a objemu zjištěných pohledávek podle jejich seznamu. Její laxní přístup se pak projevil i přístupem k výzvám Správce, kterému neposkytla potřebnou součinnost a svou neúčastí při přezkumném jednání nemohla být poučena o tom, že může navýšit nabídku nezajištěným věřitelům prostřednictvím daru třetí osoby.

Na základě výše uvedeného tak odvolací soud dospěl k závěru, že bez ohledu na míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, kterou nabízí dlužnice, důvodem pro neschválení oddlužení je její nedbalý a nezodpovědný přístup k insolvenčnímu řízení (aniž by bylo třeba se zabývat jejím nepoctivým úmyslem při podání návrhu na povolení oddlužení). Již z tohoto důvodu bylo namístě oddlužení dlužnice neschválit. Dalším důvodem pro neschválení oddlužení dlužnice je, že její nabídka ani majetek nenabízí uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30%.

Nad rámec uvedeného odvolací soud považuje za vhodné doplnit, že výše uvedené závěry může přičítat dlužnice jen sobě, stejně jakož ke své tíži i okolnost,

že se konkursem její majetková situace nevyřeší. Pokud dlužnice v odvolání namítala úplnost svého insolvenčního návrhu, pak pro posouzení napadeného usnesení je bez významu, neúplnost insolvenčního návrhu by mohla vést jen k jeho odmítnutí, nikoliv ke zjištění úpadku, jak rozhodl insolvenční soud.

Insolvenční soud správně povolené oddlužení dlužnice neschválil.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. července 2015

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová