3 VSPH 154/2012-A-60
MSPH 91 INS 2460/2011 3 VSPH 154/2012-A-60

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: KPM trading, spol. s r.o. se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 16, IČO 26236672, zast. Mgr. Jiřím Helánem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 1, zahájené k návrhu navrhovatele: Česká spořitelna, a.s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 62, IČO 45244782, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012, č.j. MSPH 91 INS 2460/2011-A-46,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012, č.j. MSPH 91 INS 2460/2011-A-46, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), prohlásil na dlužníkův majetek konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem dlužníka ustanovil První konkursní, v.o.s. se sídlem v Praze 4, Severozápadní II 32/306 (bod III. výroku). V dalších bodech výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky, pokud tak dosud neučinili, a insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkově majetku, osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby nepříště plnění z nich poskytovaly insolvenčnímu správci, nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů, insolvenčnímu správci uložil ve stanovené lhůtě předložit zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, dlužníkovi uložil ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení o zjištění úpadku odevzdat insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů, uvedl, že bude zveřejňovat svá rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, a vyslovil, že v rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a že insolvenční správce je povinen zaslat případným zahraničním věřitelům podle čl. 40 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 oznámení o zahájení řízení s výzvou k přihlášení pohledávky a formulář přihlášky pohledávky.

V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že navrhovatel se proti dlužníkovi domáhá zjištění úpadku s odůvodněním, že za ním má pohledávku z kontokorentního úvěru poskytnutého mu na základě smlouvy č. 1685/08/LCD ze 26.6.2008 a obchodních podmínek poskytování úvěrů právnickým osobám a fyzickým osobám-podnikatelům ve znění platném od 2.1.2008 (Smlouva). Uvedl, že navrhovatel poskytl dlužníkovi peněžní prostředky do výše 5 mil. Kč a že dlužník se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději 26.6.2009, že dlužník svůj závazek ze Smlouvy ve výši 4.835.241,57 Kč s příslušenstvím uznal co do důvodu a výše v exekutorském zápisu č. EZ 09/34 ze 4.8.2009 se svolením k přímé vykonatelnosti a že dlužník od 13.9.2010 na úhradu svého závazku již nezaplatil ničeho. Navrhovatel tak k 3.2.2011 eviduje za dlužníkem pohledávku ve výši 4.027.008,89 Kč; tato pohledávka je zajištěna zástavním právem k pohledávkám dlužníka z obchodního styku a k pohledávkám z vkladů na jeho účtu podle smlouvy o zastavení pohledávek č. ZP/1685/08/LCD ze 26.6.2008. Uvedl, že navrhovatel označil další dlužníkovy věřitele, a to PROFI AUTO CZ, a.s., IČO 26178559, s pohledávkou ve výši 65.055,50 Kč déle než jeden rok po lhůtě splatnosti, JANDA, spol. s r.o., IČO 48154440, s pohledávkou ve výši 23.557,50 Kč více jak tři měsíce po lhůtě splatnosti, VECTURA, spol. s r.o., IČO 45354413, s pohledávkou ve výši 14.388,--Kč splatnou 29.12.2009, EWALS CARGO CARE, spol. s r.o. s pohledávkou z mezinárodní přepravy ve výši 47.799,--Kč, Jabor pro, spol. s r.o., IČO 40231259, s pohledávkou ve výši 60.111,99 Kč, částečně přiznanou pravomocným platebním rozkazem soudu, TOPNAD, a.s., IČO 36528978, s pohledávkou ve výši 34.913,85 Kč přiznanou platebním rozkazem soudu a CHEDOS, a.s., IČO 31677339, s pohledávkou 173.997,78 Kč více jak rok po lhůtě splatnosti. Z uvedených skutkových tvrzení dovozoval navrhovatel, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti a zároveň zcela zastavil své platby. Insolvenční soud poukázal na to, že dlužník se k výzvě, aby se k návrhu vyjádřil a předložil mu seznamy majetku, závazků, zaměstnanců a listiny dokládající úpadek nebo hrozící úpadek s poučením o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě k návrhu nevyjádří, bude předpokládáno, že mu neodporuje, nikterak nevyjádřil, požadované seznamy nezaslal a podal stížnost, v níž se omezil na to, že navrhovateli a insolvenčnímu soudu vytkl jejich nesprávný postup, a na sdělení, že se v úpadku nenachází, neboť nadále vyvíjí širokou podnikatelskou činnost.

Insolvenční soud vyšel ze zjištění, podle něhož JANDA, spol. s r.o. má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 25.500,--Kč z právního důvodu provedené mezinárodní přepravy, jež mu byla přiznána vykonatelným rozhodnutím soudu ze 6.4.2010, EWALS CARGO CARE, spol. s r.o. má za dlužníkem pohledávku z právního důvodu provedené mezinárodní přepravy ve výši 50.620,--Kč, jež mu byla přiznána pravomocným platebním rozkazem ze 14.10.2009 a k jejímu vymáhání byla nařízena exekuce rozhodnutím ze 14.1.2010, Jabor pro, spol. s r.o. má za dlužníkem pohledávku ve výši 61.683,13 Kč přisouzenou mu vykonatelným platebním rozkazem soudu z 25.6.2010, CHEDOS, a.s. má za dlužníkem pohledávky v celkové výši 200.048,42 Kč přisouzené mu pravomocnými platebními rozkazy soudu z 19.11.2009, 5.11.2009 a 7.1.2011 vymáhané na základě usnesení exekutora o nařízení exekuce. Insolvenční soud dále zjistil, že do insolvenčního řízení přihlásilo své pohledávky 81 věřitelů, že v průběhu insolvenčního řízení 18.3.2011 došlo k zápisu změny osoby jednatele a společníka ve společnosti dlužníka a k 10.5.2011 k zápisu změny sídla dlužníka.

Svá zjištění učinil insolvenční soud při jednání 11.1.2012 konaném podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti jednatele dlužníka Stanislava Rozehnala (jednatel), neboť vyhověl jeho omluvě z jednání nařízeného na 14.12.2011, zaslané soudu 13.12.2011 a doložené ambulantní kartou obsahující potvrzení o návštěvě u lékaře, přestože z ní nevyplynula neschopnost jednatele se jednání u insolvenčního soudu zúčastnit, avšak jeho další omluvu k jednání nařízenému na 11.1.2012 zaslanou dopisem z 10.1.2012 bez doložení tvrzených zdravotních potíží již důvodnou neshledal. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu ČR uvedené v jeho rozhodnutí pod sp.zn. 21 Cdo 3358/2007, podle nichž soud posuzuje žádost účastníka řízení o odročení jednání vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu a tvrzený důvod omluvy není povinen akceptovat zejména tehdy, není-li v souladu se smyslem a účelem § 101 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že ze strany jednatele dlužníka se jedná o obstrukční jednání (nedůvodné stížnosti a omluvy), jež insolvenční řízení zahájené 16.2.2011 neúměrně prodlužuje v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, a že dlužník měl dostatek času, aby se od 8.3.2011, kdy nejpozději měl možnost se seznámit s výzvou a průběhem insolvenčního řízení, k insolvenčnímu návrhu vyjádřil a předložil soudu požadované seznamy a právně významné listiny, jimiž by vyvrátil navrhovatelova tvrzení.

Na základě svých zjištění insolvenční soud podle § 136 odst. 1 InsZ rozhodl o dlužníkově úpadku, neboť má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, zastavil své platby a neplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil, a že jeho platební neschopnost tak plyne z ustanovení § 3 odst. 2 písm a),b), a d) InsZ. Zároveň rozhodl o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek za splnění podmínek § 148 InsZ.

Toto usnesení dlužník v zákonem stanovené lhůtě napadl odvoláním a k výzvě odvolacího soudu je doplnil a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že mu nebylo umožněno zúčastnit se jednání insolvenčního soudu 11.1.2012, k němuž se řádně omluvil. Nesprávným postupem mu tak insolvenční soud odňal možnost tvrdit rozhodné skutečnosti, dokládat je důkazy a vyjádřit se k tvrzením a navrhovaným důkazům navrhovatele. Nemohl tak uvést, že vymáhá splatnou pohledávku za společností Energo Life, spol. s r.o. ve výši 5.905.009,40 Kč, o čemž se již zmínil v odvolání proti usnesení insolvenčního soudu, jímž byl vyzván k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu a založení seznamu majetku, závazků a zaměstnanců. Upozornil na ustanovení § 143 odst. 3 InsZ a důvody bránící zjištění jeho úpadku, jimiž se však insolvenční soud nezabýval a měl provést i jiné než navrhované důkazy k těmto důvodům vzhledem k ustanovení § 86 InsZ.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (také o.s.ř.) a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

K procesnímu postupu insolvenčního soudu:

Podle čl. 38 odst. 2 Základní listiny práv a svobod (úst. zák. č. 23/1991 Sb.) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Podle § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 101 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení návrh na zahájení řízení nebo písemné vyjádření k němu, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu (odst. 1). Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní (odst. 2). Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (odst. 3). Účastník řízení může požádat o odročení jednání jen z důležitého důvodu, přičemž omluva k jednání je důvodná, jestliže tvrdí takové skutečnosti, které jsou způsobilé jeho neúčast u jednání u soudu omluvit. Nemoc účastníka řízení zpravidla je důvodem způsobilým omluvit jeho neúčast u jednání. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 21 Cdo 3358/2007).

Z insolvenčního spisu plyne, že k vyhlášce o zahájení insolvenčního řízení (dokument A-2 ze 16.2.2011), podal dlužník stížnost s odůvodněním, že před jejím vydáním mu nebyl doručen insolvenční návrh, který si tak nemohl prostudovat a k němu se vyjádřit. Dlužník podal odvolání proti usnesení insolvenčního soudu, jímž ho vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne jejího doručení vyjádřil písemně k insolvenčnímu návrhu a připojil listinné důkazy, jichž se bude případně dovolávat, a uložil mu v téže lhůtě předložit seznamy svého majetku, svých závazků a zaměstnanců s poučením o jejich náležitostech, přestože byl poučen o tom, že proti němu není odvolání přípustné. Výzvě soudu nevyhověl a tvrdil v něm jen, že vyvíjí širokou podnikatelskou činnost a že navrhovatel mu svým postupem způsobil škody ve výši několika miliónů korun. K předvolání k jednání na 14.12.2011 dlužník podal odpor proti místní nepříslušnosti (dokument A-35) doručený insolvenčnímu soudu 24.11.2011, v němž uvedl, že došlo ke změně sídla dlužníka a insolvenční soud není nadále místně příslušný k projednání věci. Poté, co bylo o této námitce rozhodnuto tak, že se zamítá (dokument A-36 doručený dlužníkovi 8.12.2011), dlužník se prostřednictvím svého jednatele k jednání omluvil podáním doručeným soudu 13.12.2011 ze zdravotních důvodů (dokument A-37) a důvodnost omluvy doložil ambulantní kartou z 13.12.2011, z níž plyne, že jednatel dlužníka navštívil lékaře s tím, že má asi 14 dní bolesti v oblasti krční páteře, nemůže pořádně otočit hlavu, a bolesti na hrudi, jež neguje. Insolvenční soud omluvu dlužníka přijal a jednání odročil na 11.1.2012, k němuž se dlužník prostřednictvím svého jednatele omluvil s odůvodněním, že jeho jednatel má vážné zdravotní problémy nedovolujícímu jakoukoliv zátěž, s žádostí o odročení na duben 2012 (dokument A-42 doručený 10.1.2012), aniž by zdravotní potíže svého jednatele doložil.

Odvolací soud dospěl k závěru, že z výše uvedeného chování dlužníka prostřednictvím jeho jednatele, který využívá jakékoliv možnosti, aby nemohlo být ve věci insolvenčního návrhu rozhodnuto, je zřejmé, že jeho smyslem je protahovat insolvenční řízení a představuje zneužití ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. Shodně s insolvenčním soudem odvolací soud proto omluvu dlužníka k jednání na 11.1.2012 neshledává vzhledem okolnostem projednávané věci důvodnou, a má za to, že byly naplněny podmínky k jednání insolvenčního soudu 11.1.2012 podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

Ke správnosti napadeného usnesení z věcných důvodů:

Podle § 97 odst. 3 InsZ je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Věřitelem dlužníka je ve smyslu § 105 InsZ osoba, která má za dlužníkem splatnou pohledávku. Podle § 136 odst. 1 InsZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 InsZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 InsZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Podle § 141 odst. 1 a 2 InsZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Podle § 143 odst. 3 InsZ není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků.

Po přezkoumání věci dospěl odvolací soud k závěru, že v řízení před insolvenčním soudem bylo dokazováním zjištěno, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, tj. nachází se v úpadku ve formě insolvence podle § 3 odst. 1 a 2 InsZ, a že tento závěr nebyl zpochybněn ani v průběhu odvolacího řízení.

Odvolací soud doplnil dokazování a z přihlášky pohledávky Milana Sadílka (věřitel č. 2) ve výši 29.819,--Kč zjistil, že jejím právním důvodem je odměna za provedenou přepravu zboží a úroky z prodlení a že mu byla tato pohledávka přisouzena pravomocným rozhodnutím soudu, jež nabylo právní moci 24.3.2010, z přihlášky pohledávky JAPO-autodoprava, spol. s r.o. (věřitel č. 3) v celkové výši 24.844,--Kč zjistil, že jejím právním důvodem je smlouva o přepravě a úroky z prodlení, že v jistině ve výši 12.447,--Kč mu byla pohledávka přisouzena rozhodnutím Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 3 C 429/2009, jež nabylo právní moci 29.12.2009 a z přihlášky pohledávky Viery Križanové (věřitel č. 6) ve výši 33.683,51 Kč zjistil, že jejím právním důvodem je odměna za přepravu zboží a úroky z prodlení, že v jistině ve výši 178.682,--Kč jí byla tato pohledávka přisouzena rozhodnutím Okresního soudu v Jihlavě, č.j. 18 C 308/2009-34, jež nabylo právní moci 30.10.2009 a k jejímu vymožení byla nařízena exekuce.

Při jednání odvolacího soudu dlužník nevznesl žádné námitky proti existenci pohledávek zjištěných insolvenčním soudem, ani proti zjištění odvolacího soudu o existenci pohledávek dalších věřitelů, jejichž pohledávky byly jim přiznány pravomocnými rozhodnutími soudu, a je tak namístě závěr, že dlužník má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní po dobu delší 3 měsíců pod lhůtě jejich splatnosti. Dlužník v řízení před insolvenčním soudem ani v odvolacím řízení neuvedl také žádná tvrzení, jimiž by vyvracel dvě domněnky existence svého úpadku podle § 3 odst. 2 písm. b) a d) InsZ. Neuvedl žádné skutečnosti ani důkazy k nim, jež by měly prokazovat, že závěr insolvenčního soudu o jeho úpadku není správný, a závěry insolvenčního soudu se mu tak zpochybnit nepodařilo. Zároveň obstojí i rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž byl prohlášen konkurs na dlužníkův majetek, neboť v průběhu řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti svědčící o přípustnosti řešení dlužníkova úpadku jiným způsobem.

K dlužníkově výhradě, že insolvenční soud měl povinnost podle § 86 InsZ provádět jiné než dlužníkem navrhované důkazy k osvědčení toho, že jednal v dobré víře a že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků, třeba uvést, že nelze zaměňovat požadavky na vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na zahájení insolvenčního řízení, resp. vyjádření k němu s pravidly důkazního řízení. Aby mohly být právně významné skutečnosti předmětem osvědčení či dokazování-lhostejno přitom, o kterých skutečnostech je soud povinen provádět důkazy účastníky nenavržené-musí tu být úplná a dostatečně konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež je třeba prokázat. Jakkoli § 86 InsZ ukládá insolvenčnímu soudu provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, než byly účastníky navrhovány, jde o projev vyšetřovací zásady, jejíž aplikace neznamená povinnost soudu pátrat po skutečnostech, které mají (mohou) být dokazovány a týká se také tvrzení rozhodných skutečností dlužníkem na obranu proti navrhovateli. Tato zásada sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojící povinnost tvrzení, jež stíhá insolvenčního navrhovatele k osvědčení dlužníkova úpadku, resp. dlužníka k vyvrácení tvrzení jeho úpadku. Povinnost insolvenčního soudu stanovená v § 86 InsZ je tak pojmově spojena s dokazováním skutečností tvrzených účastníky řízení. Za situace, kdy se dlužník brání zjištění svého úpadku s odkazem na ustanovení § 143 odst. 3 InsZ, tj. že do úpadkové situace se dostal v důsledku protiprávního jednání třetích osob, za nimiž má pohledávky po lhůtě splatnosti, nutno připomenout, že taková obrana by mohla vést k zamítnutí insolvenčního návrhu jen za předpokladu, že by byl schopen svou platební neschopnost odvrátit do tří měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků, což dlužník ani tvrdit nemohl, neboť bylo zjištěno, že jeho závazky jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání proti výroku potvrzujícímu rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka podanému do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 18. dubna 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová