3 VSPH 1538/2014-B-15
KSPL 20 INS 31976/2013 3 VSPH 1538/2014-B-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Lhovice 88, 340 12 Švihov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 31976/2013-B-10 ze dne 16. června 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 31976/2013-B-10 ze dne 16. června 2014 se z r u š u j e a věc se vr a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 20 INS 31976/2013-B-10 ze dne 16.6.2014 v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužnice Jiřiny anonymizovano (dále jen dlužnice) a v bodě II. výroku na její majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení usnesením č.j. KSPL 20 INS 31976/2013-A-10 ze dne 16.12.2013 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil oddlužení.

Při přezkumném jednání konaném dne 18.3.2014 a zvláštním přezkumném jednání konaném dne 24.4.2014 byly zjištěny pohledávky 20 nezajištěných věřitelů v celkové výši 776.173,85 Kč. V průběhu přezkumného jednání soud zjistil, že dlužnice krátce před podáním návrhu na povolení oddlužení uzavřela celkem 23 smluv o půjčkách a spotřebitelských úvěrech, kterými na sebe postupně vzala závazek splácet až 32.000,-Kč měsíčně, což je závazek zcela nepřiměřený k příjmům dlužnice ve výši cca 12.275,-Kč čistého měsíčně.

Soud pokračoval: Z těchto důvodů soud v jednání dlužnice spatřuje nepoctivý záměr, totiž záměr obohatit se na úkor věřitelů, kteří byli uvedeni v omyl tím, že dlužnice rozsah svých dřívějších závazků zamlčela nebo dokonce učinila prohlášení o bezdlužnosti. Jedná se o tyto závazky

-dne 1.7.2008 dlužnice uzavřela se Stavební spořitelnou České spořitelny, a.s. smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru 100.000,-Kč a zavázala se splácet 850,-Kč měsíčně

-dne 24.10.2008 dlužnice uzavřela se Stavební spořitelnou České spořitelny, a.s. smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru 150.000,-Kč a zavázala se splácet 1.325,-Kč měsíčně -18.12.2009 dlužnice uzavřela s ESSOX, s.r.o. smlouvu o úvěru na 25.000,-Kč a zavázala se úvěr splácet po 1.155,-Kč -dne 25.6.2010 uzavřela dlužnice s Českou spořitelnou smlouvu o kontokorentním úvěru 5.000,-Kč, splatnou 16.12.2013 -dne 20.7.2012 dlužnice uzavřela s GE Money Bank, a.s. smlouvu o úvěru na 180.000,-Kč, splatnou v 96 splátkách po 4.020,52 Kč (část úvěru byla použita na úhradu dřívějších úvěrů u Home Creditu, České spořitelny, CETELEM ČR)-dne 22.1.2013 dlužnice uzavřela s V6profit spol. s r.o. smlouvu o úvěru 5.000,-Kč, splatnou jednorázově 5.8.2013 -31.1.2013 dlužnice uzavřela s CETELEM ČR, a.s. smlouvu o úvěru 17.928,-Kč včetně příslušenství, splatnou ve 36 splátkách po 498,-Kč -23.1.2013 dlužnice uzavřela s Home Credit, a.s. smlouvu o půjčce na 15.000,-Kč, splatnou ve splátkách po 561,-Kč -dne 19.4.2013 dlužnice obdržela půjčku od C.C.leasing, s.r.o. 10.000,-Kč -dne 26.4.2013 dlužnice uzavřela s Provident Financial, s.r.o. smlouvu o půjčce 11.000,-Kč splatnou v 66 splátkách po 337,-Kč -dne 30.4.2013 dlužnice uzavřela s Friendly Finance, s.r.o. dohodu o prodloužení splatnosti úvěru, podle které se zavázala zaplatit 7.441,-Kč do 21.5.2013 -dne 13.6.2013 dlužnice uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru s PROFI CREDIT Czech, a.s. na 38.000,-Kč a zavázala se tento úvěr splatit ve 36 splátkách po 3.199,-Kč -dne 27.6.2013 dlužnice uzavřela s Home Creditem, a.s. úvěrovou smlouvu na 50.000,-Kč, splatnou v 60 splátkách po 1.725,-Kč -dne 4.7.2013 se dlužnice zavázala zaplatit věřiteli Collect Partner, s.r.o. dluh ve výši 15.345,-Kč v šesti splátkách po 2.557,50 Kč od července do prosince 2013, ale žádnou splátku nezaplatila -dne 30.7.2013 přijala od věřitele MRM FINANCIAL, s.r.o. půjčku 3.000,-Kč, splatnou v celé výši 22.8.2013-v žádosti o půjčku uvedla, že má vlastní byt a není proti ní vedena žádná žaloba pro neplacení závazků, exekuce ani insolvence, půjčku nesplatila, byt nevlastnila -dne 5.8.2013 dlužnice uzavřela s Provident Financial, s.r.o. smlouvu o půjčce 15.000,-Kč splatnou v 60 splátkách po 460,-Kč -dne 22.8.2013 uzavřela dlužnice s Door Financial, a.s. smlouvu o půjčce 16.800,-Kč, splatnou ve splátkách po 1.200,-Kč -dne 30.8.2013 uzavřela dlužnice s JET Money, s.r.o. smlouvu o úvěru 43.000,-Kč včetně příslušenství, splatnou ve splátkách po 3.250,-Kč -dne 27.9.2013 dlužnice uzavřela s Provident Financial, s.r.o. smlouvu o půjčce 15.000,-Kč splatnou v 60 splátkách po 460,-Kč -dne 13.10.2013 dlužnice uzavřela s EC Financial Services, a.s. smlouvu o úvěru 35.360,-Kč včetně příslušenství, splatnou v 16 splátkách po 2.210,-Kč -dne 15.10.2013 dlužnice uzavřela s FINFAST, s.r.o. smlouvu o půjčce 2.000,-Kč, splatnou do 12.11.2013 -dne 24.10.2013 dlužnice uzavřela s Fair Credit International, SE smlouvu o půjčce na 23.865,-Kč včetně příslušenství a zavázala se ji splatit ve 43 splátkách po 555,-Kč

-dne 25.11.2013 dlužnice uzavřela s ACM Money Česká republika, a.s. (nyní UNIDEBT Czech, SE) smlouvu o úvěru na 130.000,-Kč, splatnou v 96 splátkách po 2.605,-Kč.

Nato soud bez dalšího uzavřel tím, že podle § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a že pokud insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, a že podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ se jedná o nepatrný konkurs, jestliže dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil nebo změnil tak, že jí oddlužení formou splátkového kalendáře povolí. Uvedla, že na schůzi věřitelů konanou po povolení jejího oddlužení se žádný z věřitelů nedostavil, ani nehlasoval prostřednictvím hlasovacího lístku. Z toho podle názoru dlužnice vyplývá, že věřitelé s jejím návrhem na povolení oddlužení souhlasí a nemají proti němu žádnou výhradu. Přesto soud prvního stupně napadeným usnesením oddlužení neschválil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs s odůvodněním, že v jejím návrhu na povolení oddlužení spatřuje nepoctivý záměr, jelikož se údajně hodlala obohatit na úkor věřitelů. Takový záměr ale dlužnice nikdy neměla, jen se snažila svoji tíživou finanční situaci vyřešit a své závazky řádně splatit. Byla v situaci, kdy ji věřitelé neustále telefonicky upomínali o zaplacení opožděných splátek s tím, aby si někde půjčila a jejich pohledávku uhradila, jinak že podají návrh na exekuci. Když si dlužnice uvědomila, že tuto situaci nezvládne, požádala soud o pomoc formou oddlužení. K odvolání dlužnice připojila smlouvu o důchodu ze dne 23.6.2004 (s úředně ověřenými podpisy stran), kterou se Jiřina anonymizovano zavázala poskytovat dlužnici od schválení jejího oddlužení plněním splátkového kalendáře peněžitý důchod ve výši 5.000,-Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze (aniž nařizoval jednání-§ 94 odst. 2 c/ a d/ IZ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 389 odst. 1 IZ (v rozhodném znění účinném do 31.12.2013) dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 398 odst. 1 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty (viz odstavec 2) nebo plněním splátkového kalendáře (viz odstavec 3).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24.8.2010).

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani v režimu právní úpravy platné do 31.12.2013 nevyčerpávala (jen) jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány v § 395 odst. 3 IZ. Jako nepoctivý záměr bude zpravidla posuzováno jednání dlužníka, které směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění věcných podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněného pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněného pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Dále nutno zdůraznit, že ve smyslu § 7 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat vždy požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to s tím, že všechna rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení, s nimiž se pojí rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, tedy jak rozhodnutí uvedená v § 396 IZ (zamítnutí návrhu i rozhodnutí, jímž soud návrh odmítne nebo vezme na vědomí jeho zpětvzetí), tak i rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 IZ, musí být s ohledem na povahu těchto rozhodnutí vždy odůvodněna, přičemž ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná skutková zjištění učinil a na jakém podkladě, jakými úvahami se při hodnocení těchto zjištění řídil a jak je právně posoudil. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v písemném vyhotovení napadeného usnesení zjevně nedostál.

Soud v odůvodnění tohoto usnesení předně neuvedl výslovně, z jakého zákonného důvodu o neschválení oddlužení dlužnice vlastně rozhodl. Dovozoval nicméně nepoctivý záměr dlužnice a tedy podle všeho měl za naplněný důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ (byť na aplikaci toto ustanovení nijak nepoukazoval), kterýžto důvod pak podle § 405 IZ ve fázi po povolení oddlužení vede k jeho neschválení a k rozhodnutí o řešení úpadku konkursem.

Úsudek o tom, že dlužnice sledovala podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, soud stavěl na poznatku, že před podáním tohoto návrhu uzavřela postupně 23 smluv o půjčkách či spotřebitelských úvěrech, v nichž sjednané splátky činily celkem 32.000,-Kč měsíčně, ačkoli čisté příjmy dlužnice činí jen 12.275,-Kč měsíčně, a že své věřitele také uvedla v omyl tím, že jim rozsah svých dřívějších závazků zamlčela nebo dokonce učinila prohlášení o své bezdlužnosti. K tomu soud uvedl, že se jedná o závazky, které způsobem shora reprodukovaným popsal. Nevysvětlil však, zda těmito závazky jsou ty, které pak byly v insolvenčním řízení ve výši 776.173,85 Kč zjištěny, nebo zda se jedná o nějaké jiné závazky, které vyšly v řízení najevo, zda někteří z přihlášených věřitelů nepoctivé jednání dlužnice při uzavírání smluv (zamlčení dřívějších jejích závazků) v insolvenčním řízení namítali, nebo zda se takové skutečnosti podávají z příloh přihlášek (či jiných dokladů). Soud ani neuvedl, při uzavření kterých smluv dlužnice učinila prohlášení o své bezdlužnosti, kdy a kterým věřitelům své předchozí závazky zamlčela (a o které tehdy existující závazky dlužnice se jednalo) a zda vskutku byl takový údaj po dlužnici jednotlivými věřiteli žádán. Je zřejmé, že pokud věřitelé při uzavírání smluv o půjčkách či úvěrech po dlužnici údaje o stavu jejích závazků výslovně nežádali, pak takovou okolnost nepovažovali za významnou k tomu, aby půjčku či úvěr dlužnici poskytli (nebo si její zadluženost-jak je běžné-zjišťovali sami z databází dlužníků a výsledek vyhodnotili tak, že požadované finanční prostředky poskytnou).

Závěr soudu, že dlužnice věřitelům při žádostech o půjčky či úvěry zamlčovala své stávající závazky, tak zjevně postrádá náležité odůvodnění. Stejně je tomu i se závěrem soudu o neakceptovatelném zadlužování dlužnice přijatými závazky, k němuž potřebná rozhodná skutková zjištění a právní závěry rovněž nenabídl. Pouhý údaj o současné výši příjmů dlužnice nevypovídá o tom, jaké byly její finanční možnosti (nebo stav zpeněžitelného majetku) v době uzavírání smluv o půjčkách či úvěrech, které se datují od roku 2008. Soud přitom neuvedl nic ani o tom, zda pohledávky věřitelů z těchto smluv byly nějak zajištěny (třebas i ručitelsky), zda sjednané jednorázové či postupné splátky dlužnice platila, či které z nich (a v jaké výši) neuhradila, odkdy se nacházela v úpadku (tj. ve stavu, kdy nebyla schopna dostát svým vícerým aktuálním závazkům splatným déle než 30 dnů) a jaké vysvětlení k těmto okolnostem dokumentujícím průběh a důvody jejího zadlužování podala. Je zřejmé, že kdyby přijaté závazky (splátky) nakonec nepřevyšovaly příjmy dlužnice, nemohla by se ocitnout v platební neschopnosti, pro niž insolvenční návrh s návrhem jeho řešení oddlužením podala. Nepřípustnost oddlužení dlužnice pro její nepoctivý záměr tudíž nelze dovozovat bez zkoumání všech skutečností, které jsou v tom směru (z hlediska její dlužnické historie) rozhodné, tj. zejména bez zjištění svědčících o tom, že si dlužnice brala další půjčky či úvěry, aniž se snažila jejich pomocí umořit své předešlé peněžité závazky, a že na sebe ony další závazky brala v době, kdy již zjevně nemohla počítat s tím, že by je byla schopna hradit.

Popsané další rozhodné skutkové okolnosti věci se z odůvodnění napadeného usnesení nepodávají, a soud prvního stupně je podle všeho nepovažoval za podstatné, a tedy nijak nezkoumal. K tomu by totiž bylo mimo jiné zapotřebí, aby soud s dlužnicí -v intencích uvedeného-všechny okolnosti rozhodné pro závěr o jejím nepoctivém záměru řádně projednal. To se však-jak plyne z obsahu spisu-nestalo.

K projednání podmínek schválení oddlužení (jeho přípustnosti) a k volbě způsobu jeho provedení byla určena první schůzi věřitelů (§ 399 až 403 IZ), jež se podle usnesení č.j. KSPL 20 INS 31976/2013-A-10 ze dne 16.12.2013, kterým soud rozhodl o úpadku dlužnice a o povolení oddlužení, měla konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání dne 18.3.2014. Soud však tuto schůzi neuskutečnil pro neúčast věřitelů, ačkoli taková okolnost nebyla důvodem k tomu, aby se schůze za účasti přítomné dlužnice a insolvenční správkyně JUDr. Evy Kabelkové neuskutečnila. Otázku přípustnosti oddlužení tak soud řešil uvedeného dne na přezkumném jednání. Na tomto jednání soud po provedeném přezkoumání přihlášených pohledávek přečetl písemnou zprávu insolvenční správkyně, akceptoval dlužnicí předloženou smlouvu o důchodu ze dne 10.3.2014, kterou si pro plnění oddlužení splátkovým kalendářem sjednala s matkou placení důchodu ve výši 2.500,-Kč měsíčně, a správkyně pak doporučila navržené oddlužení schválit s tím, že s oním smluvním důchodem jsou příjmy dlužnice dostatečné k uspokojení věřitelů ve splátkovém kalendáři v rozsahu 35 %. Poté se neudálo nic jiného, než že soud konstatoval svůj závěr o nepoctivém záměru dlužnice s tím, že téměř všechny smlouvy o půjčkách a úvěrech uzavřela během roku 2013 a zavázala se k měsíčním splátkám vysoce převyšujícím její příjmy, a uvedl data smluv, které dlužnice s přihlášenými věřiteli uzavřela, a výši sjednaných splátek. Nato soud, aniž by po dlužnici žádal jakýchkoli vysvětlení, bez dalšího uzavřel, že oddlužení nelze schválit a na majetek dlužnice bude prohlášen konkurs, a že upozorní orgány činné v trestním řízení na podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Na zvláštním přezkumném jednání konaném za účasti dlužnice a správkyně dne 24.4.2014 pak soud jen konstatoval, že dlužnice je nemajetná, avšak její příjmy se smluvním důchodem postačují při splátkovém kalendáři k uspokojení věřitelů v rozsahu 34 %, načež odkázal na svůj závěr vyslovený na předchozím jednání s tím, že doba uzavření smluv, jejich počet a výše splátek nasvědčují nepoctivému záměru dlužnice spočívajícímu v tom, že musela při uzavírání smluv v roce 2012 a 2013 vědět, že nebude schopna půjčené peníze vrátit. Soud pak-aniž dal dlužnici slovo-uzavřel, že z těchto důvodů rozhodne o neschválení oddlužení a o řešení úpadku dlužnice konkursem, a že se proti takovému rozhodnutí dlužnice bude moci odvolat.

Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně-omeziv se jen na sdělení výše uvedených nedostatečných skutkových zjištění-nedal dlužnici na jednání příležitost, aby se k jeho závěru o nepřípustnosti jejího oddlužení pro nepoctivý záměr vyjádřila, a naopak dal najevo, že s ní tuto otázku vůbec projednat nehodlá a že to nechává odvolacímu řízení. V napadeném usnesení pak navíc přičítal dlužnici nepoctivý záměr též kvůli tomu, že při uzavírání smluv o půjčkách a úvěrech věřitelům zamlčela své dřívější závazky (učinila prohlášení o své bezdlužnosti), ačkoli takové výtky předtím dlužnici nikterak nepředestřel a v napadeném usnesení je ani více nekonkretizoval.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 17. září 2014

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová