3 VSPH 1538/2013-A-23
KSLB 76 INS 2720/2013 3 VSPH 1538/2013-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Mikhail anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 5, Sobín 151/14, korespondenční adresa Česká Lípa, Pražská 2881, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 2720/2013-A-16 ze dne 29. srpna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 2720/2013-A-16 ze dne 29. srpna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (Soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka Mikhaila anonymizovano (dále jen dlužník). V odůvodnění napadeného usnesení Soud uvedl, že dlužník podal 31.1.2013 insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením č.j. KSLB 76 INS 2720/2013-A-14 z 28.5.2013 (dále jen výzva) vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení doplnil insolvenční návrh o listiny dokládající úpadek, listiny dokládající příjem a výpis z rejstříku trestů z rodné země dlužníka s poučením, jak je třeba doplnění provést a že nebude-li insolvenční návrh doplněn, soud jej odmítne podle § 128 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenční zákon-IZ); též odmítne návrh na povolení oddlužení podle § 393 odst. 3 IZ.

Soud uvedl, že výzva byla dlužníku doručena dne 18.6.2013. Dlužník podáním došlým soudu dne 2.7.2013 doplnil svůj návrh o výplatní pásky za období leden až květen 2013 a sdělil, že výpis z rejstříku trestů dodá dodatečně. Konstatoval, že dlužník však do dne rozhodnutí nedoplnil svůj insolvenční návrh o listiny dokládající úpadek, ani o všechny listiny prokazující příjem, na které byl vyzván a v neposlední řadě nedoložil ani výpis z rejstříku trestů své rodné země.

Cituje ustanovení § 128 odst. 2 IZ Soud dospěl k závěru, že jsou naplněny důvody pro postup podle citovaného ustanovení, neboť dlužník k výzvě soudu nedoplnil insolvenční návrh o zákonem požadované přílohy návrhu jako jsou listiny prokazující úpadek dlužníka.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž namítl, že příjmy ve stanovené lhůtě doložil, a pokud jde o výpis z rejstříku (trestů) uvedl, že jej doloží později. Důvodem této žádosti byla skutečnost, že o výpis musel požádat mimo Českou republiky, a proto jej nemohl předat ve stanovené lhůtě, ale předkládá jej dodatečně spolu s dohodou o změně sjednaných pracovních podmínek a výplatními páskami.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ (ve znění do 31.12.2013, jež bude užito v dalších citacích) plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 4 IZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ, dále jen formulář), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení (od 1.1.2014 kolonka č. 7), v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (R 91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek (od 1.1.2014 je tato povinnost stanovena přímo v zákoně v § 104 odst. 3 IZ), a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 (dříve bodu 6) ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne (odst. 2). K postupu soudu podle § 128 odst. 2 IZ se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí pod č.j. KSUL 77 INS 6209/2011, 29 NSČR 45/2011-A-20 z 21.12.2011, v němž formuloval závěr, že není-li insolvenční návrh projednatelný, je namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ a nikoli zkoumání a odstraňování vad příloh podle § 128 odst. 2 IZ.

Ze spisu plyne, že dlužník podal k Soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na formuláři, v jehož kolonce č. 6 uvedl, že má 3 závazky a 3 věřitele, a to Hypoteční banku, a.s. na částku 7.948.000,-Kč déle než 8 měsíců po splatnosti, Komerční banku, a.s. na částku 1.150.000,-Kč splácí pravidelně a Kooperativa pojišťovnu na částku 5.294,-Kč déle než 6 měsíců po splatnosti. Celkový objem jeho závazků činí 9.103.294,-Kč, jeho čistý měsíční příjem činí 15.000,-Kč. Hodnota nezajištěného majetku činí 49.000,-Kč, a zajištěného 10.000.000,-Kč. V roce 2008 si vzal hypotéku u Hypoteční banky na dům v kat. Sobín pro svého otce, jenž ji měl splácet. Zpočátku platil úvěr včas, avšak dostal se do finančních problémů a přestal platit. Sám si mezitím zajistil bydlení s využitím hypotečního úvěru u Komerční banky, za nějž si pořídil byt a úvěr řádně splácí. Pojistka u Kooperativa pojišťovny je na dům. Dále uvedl, že nezvládá platit dvě hypotéky, přičemž na dům již byla nařízena dražba. Na řešení své situace nabízí rodinný dům insolvenčnímu soudu k dispozici. Není reálný předpoklad, že by v dohledné době získal větší finanční obnos, anebo došlo k podstatnému zvýšení jeho příjmu, nebude ani nadále schopen řádně hradit své závazky. Domnívá se, že jeho situace zcela odpovídá stavu označeném v zákoně jako úpadek a jako jediný vhodný způsob řešení se mu jeví oddlužení. Situaci by velice rád řešil a svým závazkům dostál. Na základě těchto skutečností žádá, aby soud rozhodl o jeho úpadku a zároveň o povolení oddlužení společně s manželkou, neboť mají společné jmění manželů.

Dlužník přiložil k insolvenčnímu návrhu seznam závazků, v němž řádně označil své shora uvedené tři věřitele s výší jejich pohledávek a celkovou výši, jak uvedeno v insolvenčním návrhu, pohledávky uznává co do výše a důvodů, připojil prohlášení o jejich správnosti a úplnosti. U pohledávky Hypoteční banky, a.s. neuvedl její splatnost, nýbrž poznámku insolvence dlužníka 8 měsíců, shodně jako u pohledávky věřitele Kooperativa pojišťovna, a.s., kdy prodlení činí 6 měsíců, u pohledávky Komerční banky, a.s. uvedl, že je splácena. V rozporu s ust. § 104 odst. 3 IZ dlužník odděleně neuvedl zajištěné věřitele (tj. Hypoteční banku, a.s. a Komerční banku, a.s., u nichž uvedl toliko právo na uspokojení ze zajištění: ano ) s označením věcí, práva či pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, označení druhu zajištění a důvodu jejího vzniku.

Usnesením č.j. KSLB 76 INS 2720/2013-A-14 z 28.5.2013, jež bylo dlužníkovi doručeno 28.3.2013, se podává, že Soud dlužníka mimo jiné vyzval, aby předložil listiny dokládající jeho úpadek, především listiny prokazující, že má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (úvěrovou smlouvu od Komerční banky, a.s., úvěrovou smlouvu od Hypoteční banky, a.s., nebo exekutorský zápis s podpisy účastníků, dále smlouvu uzavřenou se společností Kooperativa pojišťovna a.s., případně upomínky věřitelů, výzvy k zaplacení, exekuční příkazy-tedy listiny prokazující existenci jeho jednotlivých závazků).

Zároveň Soud dlužníka poučil o tom, že nebude-li insolvenční návrh řádně doplněn, insolvenční soud jej odmítne podle § 128 odst. 2 IZ a současně rozhodne o řešení úpadku (bude-li zjištěn dlužníkův úpadek) konkursem. V reakci na výzvu dlužník Soudu doručil 1.7.2013 požadované výplatní pásky s tím, že výpis z rejstříku trestu doloží dodatečně.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní údaje o splatnosti jednotlivých pohledávek a řádně odděleně neuvedl zajištěné věřitele s označením věcí, práva či pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, označení druhu zajištění a důvodu jejího vzniku. Z toho plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím jeho povinných příloh-seznamů, které jsou neúplné) nevylíčil skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by osvědčovaly jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ (úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ u dlužníka jako nepodnikatele ani nepřichází v úvahu), přestože taková skutková tvrzení jsou obligatorní náležitostí insolvenčního návrhu.

Protože insolvenční návrh dlužníka zjevně nebyl způsobilý projednání (čehož si byl i Soud vědom, pokud dlužníka vyzval doplnění insolvenčního návrhu), neboť ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vykazoval nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, byly dány podmínky jedině k tomu, aby soud prvního stupně tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl. Nebylo tedy důvodu, aby vyzýval dlužníka podle § 128 odst. 2 IZ k doplnění insolvenčního návrhu (a návrhu na povolení oddlužení) o řádné seznamy a další jeho přílohy. Ani po této výzvě se ale popsaná procesní situace nijak nezměnila, neboť dlužník na výzvu soudu insolvenční návrh nedoplnil.

Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka byly dány, a to nikoli až z toho důvodu, že dlužník návrh v soudem stanovené lhůtě nedoplnil o předepsané přílohy (§ 128 odst. 2 IZ), ale již proto, že jeho insolvenční návrh vykazuje popsané obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Proto odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal, a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení. Předpokladem vyhovění těmto návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužníka návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že jeho úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. listopadu 2014

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná