3 VSPH 1538/2012-B-19
KSPL 56 INS 8522/2012 3 VSPH 1538/2012-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem v Plesné u Chebu, Kaštanová 124, zahájené k návrhu: Hypoteční banka, a.s., IČO 13584324, se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 8522/2012-B-8 ze dne 17. října 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 8522/2012-B-8 ze dne 17. října 2012 se v bodech I. a II. výroku z r u š u j e a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) prohlásil na dlužníkův majetek konkurs (bod I. výroku), vyslovil, že tento konkurs bude projednán jako nepatrný (bod II. výroku) a jmenoval prozatímní výbor s uvedením jeho složení (bod III. a IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že podle § 103 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), zaslal dlužníkovi insolvenční návrh se žádostí, aby se k němu vyjádřil a předložil seznam majetku, závazků a dalších listin podle § 104 odst. 1 InsZ s poučením, že nejpozději ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu může podat návrh na povolení oddlužení a že ho odmítne pokud tak učiní opožděně. Usnesením č.j. KSPL 56 INS 8522/2012-A-23 z 28.8.2012 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, přičemž vycházel ze skutečnosti, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporuje, a ustanovil mu insolvenčního správce. Nestanovil zároveň způsob řešení zjištěného úpadku, neboť v úvahu přicházelo řešení dlužníkova úpadku jak konkursem, tak oddlužením. Uvedl, že základním předpokladem řešení úpadku dlužníka oddlužením by byl návrh na povolení oddlužení podaný ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Po zjištění, že uvedená lhůta uplynula marně a že dlužník tak nevyužil možnost danou mu ustanovením § 390 odst. 1 InsZ, dospěl k závěru, že jediným možným řešením dlužníkova úpadku je konkurs, jenž bude řešen jako nepatrný za podmínek § 314 odst. 1 písm. a) InsZ, neboť dlužník je fyzickou osobou, která není podnikatelem. V souladu s § 56, § 61 a § 62 InsZ do doby ustanovení věřitelského výboru a jeho potvrzení, jmenoval prozatímní věřitelský výbor.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním s odůvodněním, že v režimu konkursu na jeho majetek nedojde k uspokojení pohledávek jeho věřitelů ani ze 40 % a navrhl, aby byl jeho úpadek řešen povolením oddlužení bez jakéhokoliv dalšího tvrzení. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že není opodstatněno.

Pro posouzení důvodnosti odvolání proti napadenému usnesení, jímž byl prohlášen konkurs, na dlužníkův majetek, jenž bude projednáván jako nepatrný, je rozhodující, zda dlužník byl poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení a zda návrh na povolení oddlužení dlužník podal ve stanovené lhůtě.

Podle § 389 InsZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1).

Podle § 390 InsZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen (odst.1). Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala (odst. 2).

Dle právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dát dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 InsZ obsaženou mezi jinými ustanoveními insolvenčního zákona (bez uvedení obsahu ustanovení). Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. InsZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne.

Z výše podaného výkladu plyne, že potřeba poučit dlužníka při doručení věřitelského insolvenčního návrhu o možnosti podat návrh na povolení oddlužení nebude dána tam, kde insolvenčnímu soudu bude známo, že dlužník je podnikatelem (a jako takový je z tohoto způsobu řešení svého úpadku vyloučen). Jestliže otázka, zda dlužník je podnikatelem, není postavena najisto v době doručování věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku (což je situace typická zejména v případech, kdy insolvenční návrh věřitele směřuje proti dlužníku-fyzické osobě), lze mít poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení za náležitě konkrétní, jen obsahuje-li současně (nejméně) předpoklad vyjádřený ustanovením § 389 odst. 1 InsZ (že dlužník není podnikatelem). Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením č.j. KSPL 56 INS 8522/2012-A-6 ze 17.4.2012 (dokument A-6) insolvenční soud vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení předložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ (bod I. výroku), aby se v téže lhůtě písemně vyjádřil k přiloženému insolvenčnímu návrhu, zejména, aby uvedl, zda insolvenčnímu návrhu odporuje nebo neodporuje (bod II. výroku), aby se v téže lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání (bod III. výroku) a aby se v téže lhůtě vyjádřil, zda-li je podnikatelem a pokud ano, zda jeho obrat podle zvláštního předpisu přesahoval 2.000.000,-Kč za poslední předcházející účetní období (bod IV. výroku). Zároveň insolvenční soud poučil dlužníka podle § 390 odst. 1 InsZ s touto formulací: Dle ust. § 390 odst. 1 návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen . Není tak pravdivé tvrzení insolvenčního soudu v odůvodnění napadeného usnesení, že byl dlužník poučen o následcích nepodání návrhu na povolení oddlužení v zákonem stanovené lhůtě.

Odvolací soud ve shodě s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu má za to, že pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 InsZ obsaženou v dokumentu A-6 nebyla dostatečným poučením dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, neboť prostou citací tohoto ustanovení se podoba řádného poučení nevyčerpává.

Ze shora uvedeného důvodu odvolací soud uzavřel, že body I. a II. výroku napadeného usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku nepatrným konkursem jsou předčasné, neboť dlužníkovi dosud neuplynula lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení, jež se pojí s doručením poučení, jež má všechny výše uvedené obsahové náležitosti. Proto odvolací soud napadené usnesení v bodech I. a II. výroku podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (o.s.ř.) zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Řádného poučení se dlužníku dostalo v odůvodnění tohoto rozhodnutí, a proto zákonná lhůta 30 dnů k podání návrhu na povolení oddlužení poběží dlužníkovi ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

Nad rámec uvedeného vzhledem k tomu, že insolvenční návrh a dokument A-6 byly doručovány dlužníkovi opakovaně do vlastních rukou s pokynem nevkládat do schránky a také vyhláškou podle § 80 InsZ, považuje odvolací soud za potřebné upozornit na to, že k pokynu nevkládat písemnosti do schránky po marném uplynutí lhůty k vyzvednutí uložené zásilky zjevně při doručování insolvenčního návrhu nebyl žádný důvod a že dlužník mohl právem očekávat, že mu nakonec zásilka bude vhozena do poštovní schránky; opakovaným doručováním soud zpochybňuje svůj dosavadní postup. K opětovnému doručení uvedených dokumentů dlužníkovi vyhláškou podle § 80 InsZ nebyl žádný důvod, neboť tento postup přichází v úvahu jen tam, kde insolvenční soud doručuje na adresu uvedenou dlužníkem, zatímco v projednávané věci adresu dlužníka sdělil insolvenčnímu soudu navrhovatel.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. listopadu 2012 JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Brožová Eva