3 VSPH 1537/2012-A-29
KSPL 56 INS 17117/2012 3 VSPH 1537/2012-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Vobyt, spol. s r.o., IČO 25230565, se sídlem v Plzni, Husova 1250/71, o odvolání navrhovatele: Roman anonymizovano , anonymizovano , bytem v Plzni, Kolmá 3, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.září 2012, č.j. KSPL 56 INS 17117/2012-A-15,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.září 2012, č.j. KSPL 56 INS 17117/2012-A-15, se v bodu XIV. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) zjistil dlužníkův úpadek (bod I. výroku), ustanovil dlužníkovi insolvenčního správce (bod II. výroku), prohlásil na majetek dlužníka konkurs (bod III. výroku), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku s poučením (bod V. výroku), do dalších bodů výroku promítl svůj další postup v insolvenčním řízení (bod VI. až XIII. výroku) a navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,--Kč ve lhůtě tří dnů na označený účet a variabilní symbol (bod XIV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatel Roman anonymizovano , anonymizovano , bytem v Plzni, Kolmá 3 (navrhovatel), podal insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění dlužníkova úpadku, který navrhl řešit konkursem. Napadené usnesení vydal poté, co měl osvědčeno, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a za podmínek § 148 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), rozhodl o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem. Další body výroku odůvodnil odkazem na ustanovení § 136 odst. 2 InsZ. O povinnosti navrhovatele zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,--Kč odůvodnil ustanovením § 4 odst. 1 písm.e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění účinném od 1.9.2011 (SoudP) a jeho výši určil podle položky 4 odst. 1 písm.c) Sazebníku soudních poplatků (přílohy k zákonu č. 218/2011 Sb., jímž byl SoudP novelizován s účinností od 1.9.2011-dále jen Sazebník).

Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodu XIV. výroku, jímž mu bylo uloženo zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,--Kč a navrhl, aby je odvolací soud v napadeném rozsahu zrušil. Uvedl, že se uložením této povinnosti cítí poškozen. Návrh podal při dlužníkově dlouhodobém prodlení při vyplácení mzdy, jež přivedlo jeho rodinu do existenčních problémů, z nichž se nedokáže vzpamatovat, a k podání insolvenčního návrhu, který sepsal a poprvé odeslal insolvenčnímu soudu 29.6.2012, tj. v době, kdy byl stále dlužníkovým zaměstnancem, a doufal, že mu nebude uložena povinnost zaplatit soudní poplatek. Konstatoval, že insolvenční soud mu návrh pro nesplnění některých povinností vrátil a že vše obratem opravil. Uzavřel, že podaným odvoláním se snaží snížit své existenční problémy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 1 písm.a) SoudP soudní poplatky se vybírají za řízení před soud České republiky, a to z úkonů uvedených v Sazebníku.

Podle § 2 odst. 1 písm.a) SoudP poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně je navrhovatel.

Podle § 4 odst. 1 písm.e) SoudP ve znění účinném od 1.9.2011, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost v insolvenčním řízení uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu. V tomto směru byl SoudP v ustanovení § 11 zákonem č. 219/2001 Sb. s účinností od 1.9.2011 změněn tak, že nadále insolvenční řízení již není ve výčtu těch, jež jsou ze zákona osvobozena.

Podle § 5 SoudP sazby poplatků za řízení jsou stanoveny pevnou částkou nebo procentem ze základu poplatku. Sazby poplatků jsou uvedeny v Sazebníku.

Podle § 6a odst. 4 SoudP se poplatek za návrh na zahájení řízení nevybírá, jestliže soud návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítne.

Podle § 7 odst. 1 SoudP je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena.

Podle položky č. 4 odst. 1 Sazebníku činí soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění a) za každou nemovitost 5.000,--Kč, b) za každý podnik nebo za každou jeho organizační složku 15.000,--Kč, c) v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak 2.000,--Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu navrhovatelem 16.7.2012, že navrhovatel podal insolvenční návrh jako dlužníkův zaměstnanec a k výzvě soudu učiněné podle § 128 odst. 2 InsZ jej doplnil podáním přihlášky pohledávky doručené insolvenčnímu soudu 10.8.2012. O insolvenčním návrhu rozhodl insolvenční soud napadeným usnesením tak, že mu vyhověl.

Jelikož o insolvenčním návrhu navrhovatele bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. září 2012, č.j. KSPL 56 INS 17117/2012-A-15, podle § 4 odst. 1 písm.e) SoudP, vznikla navrhovateli podle § 4 odst. 1 písm.e) InsZ povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši stanovené pod položkou č. 4 odst. 1 písm.c) Sazebníku, tj. 2.000,--Kč. Insolvenční soud proto postupoval správně, když v souvislosti s vydáním napadeného usnesení v jeho bodu XIV. výroku uložil navrhovateli povinnost soudní poplatek zaplatit.

Z hlediska poplatkového není pro věc významné, že navrhovatel insolvenční návrh podal jako dlužníkův zaměstnanec, neboť mu nesvědčí zákonné osvobození od soudních poplatků podle § 11 SoudP. Tato skutečnost je významná jen z hlediska § 108 InsZ, podle něhož nelze zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, což insolvenční soud respektoval a povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení navrhovateli neuložil.

Navrhovatel však může podle § 7 InsZ za přiměřeného použití § 138 občanského soudního řádu (o.s.ř.) požádat o osvobození od soudních poplatků. Podle tohoto ustanovení na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Navrhovatel dosud nepodal žádost o osvobození od soudních poplatků. Proto z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodu XIV. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14.listopadu 2012

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová