3 VSPH 1536/2011-P174-7
MSPH 94 INS 7917/2009 3 VSPH 1536/2011-P174-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci dlužníka: AUTOMOBILTECHNIK PRAHA, s.r.o. se sídlem Praha 9, Beranových 140, IČO 26118394, o odvolání věřitele: Robert Bosch Energy and Body Systems Kft. se sídlem Robert Bosch park 3, Miskolc H-3526, Maďarsko, zast. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Balbínova 223/5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2011, č.j. MSPH 94 INS 7917/2009-P175, č.v. 174-2,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2011, č.j. MSPH 94 INS 7917/2009-P175, č.v. 174-2 se mění tak, že přihláška pohledávky věřitele Robert Bosch Energy and Body Systems Kft. se sídlem Robert Bosch park 3, Miskolc H-3526, Maďarsko, se neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl přihlášku věřitele č. 175 Robert Bosch Energy and Body Systems Kft. se sídlem Robert Bosch park 3, Miskolc H-3526, Maďarsko (dále jen Věřitel), pro opožděnost (bod I. výroku) a vyslovil, že se jeho účast v insolvenčním řízení dlužníka končí právní mocí tohoto usnesení (bod II. výroku).

Insolvenční soud vyšel ze zjištění, podle něhož usnesením č.j. MSPH 94 INS 7917/2009-A-2 ze dne 11.11.2009 vydal vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení, v níž byli věřitelé dlužníka, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení vyzváni, aby podali u insolvenčního soudu přihlášku své pohledávky ve lhůtě do rozhodnutí o úpadku, o němž tento soud rozhodl usnesením č.j. MSPH 94 INS 7917/2009-A-15 ze dne 10.1.2010 a v němž byli věřitelé dlužníka vyzváni k podání přihlášek svých pohledávek, pokud tak dosud neučinili, ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku s poučením o následcích zmeškání stanovené lhůty, a že poslední den lhůty k podání přihlášek připadl na 10.2.2010. Zjistil dále, že do podatelny insolvenčního soudu byla přihláška pohledávky Věřitele ve výši 3.714.384,30 Kč doručena dne 1.11.2011, tj. po marném uplynutí lhůty k přihlášení. Cituje § 173 odst. 1 a § 185 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ), dospěl k závěru, že přihláška Věřitele mu byla doručena opožděně, a proto ji odmítl a současně ho uvědomil o ukončení jeho účasti v tomto insolvenčním řízení.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se jeho přihláška pohledávky neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení se nekončí, neboť závěry insolvenčního soudu spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Konstatoval, že věřitel je zahraniční osobou se sídlem v Maďarsku, tj. v jednom z členských států Evropské unie, a proto je namístě postupovat podle § 426 IZ a aplikovat na věc přímo nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 25. května 2000 o úpadkovém řízení (Nařízení). Poukázal na čl. 39 Nařízení, podle něhož každý věřitel, který má své obvyklé sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil insolvenční řízení, má právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení a dále na čl. 40 odst. 1, podle něhož je-li v některém členském státu zahájeno úpadkové řízení, příslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodleně informují známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech, přičemž ustanovení § 430 IZ ukládá tuto informační povinnost insolvenčnímu soudu; v čl. 40 odst. 2 a čl. 42 odst. 1 Nařízení jsou stanoveny náležitosti tohoto oznámení, avšak insolvenční soud ho shora uvedeným postupem nevyrozuměl. Uvedl, že pojem známý věřitel by měl být vykládán tak, že se jím věřitel stává okamžikem, kdy se insolvenční soud dozví o možnosti jeho existence bez ohledu na okamžik, kdy se tak stane. S odvoláním na judikaturu Vrchního soudu v Praze (např. č.j. MSPH 93 INS 1923/2008, 3 VSPH 172/2010-P6-11) namítl, že i kdyby nečinnost insolvenčního soudu ve vztahu k němu mohla být důsledkem porušení povinnosti dlužníka k předložení řádného a úplného seznamu jeho závazků, nelze jeho přihlášku jako opožděnou odmítnout, a proto je irelevantní, zda-li o probíhajícím insolvenčním řízení vedeném proti dlužníku věděl či nikoliv, jak se podává i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 ze dne 4.9.2008 zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 25/2009. Poukázal na to, že přihlásil pohledávku z bezdůvodného obohacení, jež představuje duplicitní platbu, již zřejmě dlužník neuvedl v seznamu závazků, ačkoliv o něm prohlásil, že je správný a úplný, přesto měl dlužník o její existenci vědět a do tohoto seznamu zahrnout. Zdůraznil, že ho měl insolvenční soud poté, co obdržel jeho přihlášku pohledávky, informovat dle čl. 40 a 42 Nařízení, což se nestalo, takže v projednávané věci mu lhůta k přihlášení pohledávky dosud nezačala běžet. Dospěl k závěru, že svým postupem mu insolvenční soud upřel právo přihlásit pohledávku ve smyslu čl. 39 Nařízení. V důsledku toho, že insolvenční soud nepostupoval podle výše uvedených ustanovení Nařízení, nemohla Věřiteli lhůta k podání přihlášky pohledávky uplynout, neboť ani nezačala běžet, a proto byla přihláška pohledávky Věřitelem podána včas. Pro případ, že by odvolací soud jeho argumentaci neshledal důvodnou, navrhl přerušit řízení podle § 109 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu (o.s.ř.) a předložit Soudnímu dvoru Evropských společenství předběžnou otázku týkající se výkladu pojmu známý věřitel .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 426 odst. 1 IZ insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práv Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje; tímto předpisem je nařízení Rady (ES) 1346/2000 z 29.5.2000, o úpadkovém řízení (dále Nařízení).

Podle § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II. IZ (§ 426 až 430 IZ) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 IZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena (blíže Rc 25/2009-viz shora).

Jak uvedeno výše, ustanovení § 430 IZ vychází přímo z aplikovatelného Nařízení, které v čl. 40 bodu 2 stanoví, že vyrozumění musí obsahovat zejména lhůty, důsledky nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky a zda jsou pro přihlášení předepsána jiná opatření. Toto vyrozumění rovněž obsahuje informaci o tom, zda věřitelé s právy přednostního uspokojení nebo s pohledávkami zajištěnými věcným právem musí své pohledávky přihlašovat. Výzva věřitelům z jiných členských států Evropské unie přitom musí být učiněna v souladu s čl. 42 Nařízení prostřednictvím formuláře se záhlavím Výzva k přihlášení pohledávky. Závazné lhůty provedeným ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie (formulář výzvy je přístupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33).

Z těchto ustanovení je zřejmé, že informace obsažené ve vyrozumění musí být dostatečně podrobné a srozumitelné. Smyslem této úpravy je zohlednit skutečnost, že zahraniční věřitel podniká v zemi jiných (právních) zvyklostí a že svá práva musí uplatňovat podle práva státu, v němž bylo úpadkové řízení zahájeno (lex fori concursus), a proto musí být podrobně informován nejen o způsobech a formách uplatnění svých práv, nýbrž i o důsledcích spojených se zmeškáním lhůt stanovených k jejich uplatnění.

Odvolací soud z přílohy k insolvenčnímu návrhu dlužníka z 25.11.2009 (událost A-7) zjistil, že na straně 40 v seznamu závazků dlužník uvedl závazek vůči Robert Bosch EB vyplývající ze zahraniční faktury přijaté č. 090617 na částku 8.376,88 Kč vystavenou 1.7.2009 se splatností 31.7.2009 s variabilním symbolem 107604688 bez jakéhokoliv bližšího údaje o jeho sídle; rovněž z něj nezjistil, že by soud Věřitele vyzval, jak uvedeno shora.

V projednávané věci není pochyb o tom, že Věřitel je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Maďarsku tj. v jednom z členských států Evropské unie, a proto je namístě postupovat podle § 426 IZ a aplikovat na věc přímo Nařízení od okamžiku, kdy se Věřitel stal známým věřitelem v insolvenčním řízení, a to již na základě předloženého seznamu závazků, pokud by se jednalo o shodného věřitele, nebo na základě podání přihlášky, jež nebyla podána ve lhůtě, neboť právní úprava § 430 IZ časově neomezuje okamžik, dokdy nejpozději se takový věřitel může stát známým věřitelem v průběhu insolvenčního řízení. Závěry obsažené v Rc 25/2009, podle nichž teprve ode dne, kdy je známému věřiteli uvedenému v § 430 odst. 1 IZ výzva k podávání přihlášek zvlášť doručena, začíná mu podle § 74 odst. 2 téhož zákona běžet lhůta k podání přihlášky, se tedy prosadí i v projednávané věci.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v rozporu se zákonem nepředložil soudu a správci řádné seznamy svých závazků (viz událost A-7) s úplným označením svých věřitelů. Judikatura Vrchního soudu v Praze (např. usnesení sp.zn. MSPH 93 INS 1923/2008, 3 VSPH 172/2010-P6 ze dne 1.9.2010) ovšem vychází z tohoto, že je v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení založit odmítnutí přihlášky věřitele jako opožděné na porušení základní povinnosti dlužníka, jež je právě ve vztahu k zahraničním věřitelům zárukou, že i jim budou poskytnuty rovné možnosti, neboť s nimi bude zacházeno jako se známými věřiteli dlužníka. Ochrana majetkových zájmů zahraničních věřitelů dlužníka je totiž závislá na řádném plnění povinností, které dlužníkovi ukládá zákon jak v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu, tak v souvislosti s jeho povinností předložit k výzvě soudu seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ i v případě, že dlužník není insolvenčním navrhovatelem.

Je tedy zřejmé, že insolvenční soud podle § 430 IZ a Nařízení nepostupoval, ač tak postupovat měl. Věřiteli tak nezačala běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky a závěr insolvenčního soudu vyjádřený v napadeném usnesení je předčasný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. občanského soudního řádu ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se přihláška pohledávky Věřitele neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. listopadu 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva