3 VSPH 1531/2015-B-33
KSLB 87 INS24498/2013 3 VSPH 1531/2015-B-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a Jindřicha Havlovce a v insolvenční věci dlužnice Gabriely anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kravařích, Petra Bezruče 128, adresa pro doručování: Česká Lípa, Bohuslava Martinů 3, o odvolání Mgr. Jany Luštíkové, bytem v Hradci Králové, tř. Karla IV. 25, insolvenční správkyně dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 24498/2013-B-21 ze dne 9.července 2015

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (insolvenční soud) zamítl žádost insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové (Správkyně), o přiznání zálohy na náhradu cestovních výdajů ve výši 1.387,31,-Kč za cestu k přezkumnému jednání konanému 24.1.2014 z Hradce Králové do Liberce a zpět osobním vozidlem Ford Mondeo, reg. zn. 5H7 83 48.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že s účinky od 5.9.2013 na základě insolvenčního návrhu dlužnice usnesením z 11.12.2013 zjistil úpadek dlužnice a současně povolil její řešení oddlužením; insolvenčním správce jí ustanovil Správkyni. Usnesením ze 20.2.2014 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Usnesením z 23.4.2015 zamítl žádost Správkyně o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za její činnost v době předcházející schválení oddlužení a současně rozhodl o vydání zálohy na náklady insolvenčního řízení Správkyni a udělil jí souhlas s čerpáním zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 2.178,-Kč odpovídající paušální odměně a paušální náhradě hotových výdajů insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podáním z 5.5.2015 Správkyně požádala o přiznání zálohy na náhradu cestovních výdajů ve výši 1.387,31,-Kč za cestu k k přezkumnému jednání a zpět s tím, že cestovní výdaje dle jejího názoru nejsou kryty paušální částkou, neboť podle § 7 odst. 1 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), a jejich výše se řídí zvláštními právními předpisy, přičemž § 7 odst. 4 Vyhlášky na ně nedopadá.

Insolvenční soud cituje § 38 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a § 7 odst. 4 Vyhlášky neshledal žádost Správkyně důvodnou se závěrem, že částka paušální náhrady hotových výdajů insolvenčního správce pokrývá rovněž jeho cestovní výdaje, a to nejen k přezkumnému jednání.

Toto usnesení napadla Správkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že jí požadovanou náhradu cestovních výdajů přizná, pokud nedospěje k závěru, že je namístě je zrušit a věc vrátit insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Zopakovala svou dosavadní argumentaci, že cestovní výdaje nejsou kryty paušální náhradou ve smyslu § 7 odst. 4 Vyhlášky, ale že je třeba postupovat podle § 7 odst. 1 Vyhlášky a rozhodnout o nich podle zvláštního předpisu, na který právní úprava odkazuje. Namítla zároveň, že insolvenční soud neměl postupovat podle Vyhlášky účinné od 1.1.2014, nýbrž s ohledem na to, že přezkumné jednání se konalo před 31.12.2013, podle Vyhlášky v dosavadním znění. Odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 3 VSPH 1239/2010 z 19.5.2011, v nichž soud dovodil, že o nárocích insolvenčního správce třeba rozhodnout podle § 5 Vyhlášky a o jeho hotových výdajích v prokázané a důvodně vynaložené výši v rámci limitů podle § 7 odst. 1 až 3 Vyhlášky.

Vrchní soud v Praze se především zabýval otázkou, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 38 odst. 4 InsZ insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně.

Podle § 10 InsZ insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen "dohlédací činnost").

Podle § 11 odst. 1 InsZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle § 91 InsZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Podle § 7 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud podle § 38 odst. 4 InsZ rozhodl o vyplacení zálohy na hotové výdaje insolvenčnímu správci, nelze na základě citované právní úpravy než dospět k závěru, že odvolání je podáno proti rozhodnutí vydanému při výkonu dohlédací činnosti dle § 11 odst. 1 InsZ, proti kterému dle § 91 InsZ není odvolání přípustné. Nic na tom nemění nesprávné poučení o opravném prostředku, kterého se účastníkům v napadeném rozhodnutí dostalo.

Odvolací soud proto odvolání insolvenční správkyně dle § 7 a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.

Nehledě na uvedené, odvolací soud považuje za vhodné poznamenat, že rozhodl-li soud prvního stupně podle citovaných ustanovení vyhlášky v jejím aktuálním znění (účinném od 1.1.2014), přehlédl, že vyhláška č. 398/2013 Sb., jež s účinností ode dne 1.1.2014 novelizovala vyhlášku 313/2007 Sb. v přechodných ustanoveních obsažených v čl. II. bodu 1. stanoví, že v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této (novelizační) vyhlášky, v nichž do dne nabytí její účinnosti již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, se postupuje podle vyhlášky ve znění účinném do dne nabytí účinnosti novelizační vyhlášky, tedy ve znění vyhlášky účinném do 31.12.2013 (o způsobu řešení úpadku bylo rozhodnuto před 31.12.2013). Pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 InsZ) Vyhláška v dosavadním znění stanovila výši odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b/) a výši náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) jen ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí. To je z konstrukce těchto správcových nároků jednoznačně patrné, když byly Vyhláškou vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře.

K otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Praze vyslovil v usnesení sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, a poté opakovaně v řadě dalších svých rozhodnutí (viz. např. usnesení sp. zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2011), v nichž konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu, již mu soud určí v přiměřené výši dle § 5 vyhlášky (tj. s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti), a na náhradu svých hotových výdajů, již mu soud přizná v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle ust. § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky. V případě završení dlužníkova insolvenčního řízení splněním oddlužení ve formě splátkového kalendáře jsou tak nároky insolvenčního správce za dobu výkonu jeho funkce saturovány jeho odměnou a náhradou hotových výdajů určenou mu v souvislosti s činností konanou od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem a týmiž nároky náležejícími správci za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení tohoto oddlužení určené paušálními částkami.

Nárok správkyně na náhradu cestovních výdajů vynaložených za účelem její účasti u přezkumného jednání konaného dne 24.1.2014 v podobě cesty osobním vozem z její kanceláře z Hradce Králové do Liberce a zpět tak bylo na místě posuzovat ve světle uvedených závěrů, tedy z toho hlediska, zda se v rámci limitů stanovených v § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky jedná o doložené výdaje, které byly vynaložené důvodně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 4. listopadu 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková