3 VSPH 1530/2015-A-62
MSPH 60 INS 24513/2014 3 VSPH 1530/2015-A-62

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: HALLA, a.s., IČO 60201916, se sídlem v Praze 9, Litvínovská 288, zast. JUDr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, za účasti státního zastupitelství, o odvolání navrhovatele TELEPIKE, spol. s r.o., IČO 29415403 proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 24513/2015-A-51 ze dne 25. června 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 24513/2015-A-51 ze dne 25. června 2015 , se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) nepřiznal navrhovateli TELEPIKE, a.s. (navrhovatel) osvobození od soudních poplatků.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatel se domáhá insolvenčním návrhem zjištění úpadku dlužníka (řízení zahájeno 9.9.2014) a podáním z 24.11.2014 požádal o osvobození od soudních poplatků s odůvodnění své nepříznivé finanční situace, neboť nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl uhradit soudní poplatek a není ani vlastníkem či spoluvlastníkem nemovitých věcí. Uvedl, že usnesením č.j. 60 INS 24513/2014-41 z 12.5.2015 vyzval navrhovatele k předložení vyplněného formuláře, jenž mu zaslal a v němž uvede konkrétní skutečnosti ke svým majetkovým poměrům a dále, aby mu předložil potvrzení příslušných orgánů a institucí, z nichž budou zřejmé jeho majetkové poměry za zdaňovací období let 2013 a 2014 a výpisy všech bankovních a obdobných účtů za dobu od podání insolvenčního návrhu dosud a další doklady prokazující majetkové poměry, odůvodňující osvobození od soudních poplatků.

Insolvenční soud vyšel z předloženého prohlášení o majetkových poměrech, z nichž plyne, že navrhovatel nemá žádnou nemovitou nebo movitou věc větší hodnoty, a nemá bankovní účty. Z předloženého přiznání k daním z příjmu právnických osob za rok 2014 zjistil, že všechny jeho kolonky jsou vyplněny číslem 0 a není ani doloženo, že toto daňové přiznání bylo přijato příslušným finančním

úřadem; daňové přiznání za rok 2015 není úplné. Podle čestných prohlášení navrhovatel nemá žádné nemovitosti, bankovní účty a má pouze pohledávky pouze ve výši 13,5 mil. Kč.

Cituje § 138 občanského soudního řádu (o.s.ř.) dále s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/2008 insolvenční soud konstatoval, že účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit poplatníkovi přístup k soudu, tj. k ochraně jeho práv i v tíživé finanční situaci. V projednávané věci však dospěl k závěru, že navrhovatel vznikl 29.1.2013, dle daňových přiznání za roky 2013 a 2014 dosahoval nulových zisků, zatímco v témže období poskytl partnerům půjčky v celkové výši 13,5 mil. Kč. Dovodil, že je na navrhovateli, aby se obrátil svými nároky na obecný soud. Připomenul zároveň rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 Cmo 630/1999, v němž soud uvedl, že nevýhody podnikatelského rizika neloze přenášet na stát formou osvobození od povinnosti platit soudní poplatky. Podnikatele nelze podrobit stejnému měříku jako sociálně slabého občana nevlastního žádný majetek většího rozsahu, jehož jediným příjem je minimální plat nebo důchod. Poměry podnikatele by odůvodňovaly osvobození či částečné osvobození od soudního poplatku tam, kde by se dostal do tíživé finanční situace z důvodu tzv. vyšší moci či nepředvídaných okolností nemajících původ v jeho podnikání; takové okolnosti však v projednávané věci neshledal.

Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že mu přizná osvobození od soudních poplatků. Závěry insolvenčního soud odmítl s tím, že z hlediska základních práv a svobod je třeba všechny právní subjekty řadit na jednu úroveň a ve svém důsledku představují odepření spravedlnosti, resp. právo na spravedlivý proces a soudní ochranu na straně jedné a znevýhodnění dlužníka na straně druhé. Akcentoval, že insolvenčnímu soudu doložil listiny, z nichž důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků plynou. Namítl, že insolvenční soud nesprávně tyto listiny označil, neboť nezakládal daňové přiznání z rok 2015, nýbrž jen za rok 2013 a 2014, přičemž to pozdější doručil finančnímu úřadu elektronicky do datové schránky, takže jeho písemné vyhotovení nemůže obsahovat razítko finančního úřadu o jeho přijetí.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 138 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí (odst. 1). Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (odst. 2). Zásadním předpokladem pro přiznání osvobození od soudních poplatků jsou majetkové poměry poplatníka. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výše soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U právnických osob, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební schopnostem, avšak je třeba také přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku s cílem vyhnout se poplatkové povinnosti, tj. zda neobchází zákon za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Jestliže nejde o zřejmě svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva a majetkové poměry takové osobě nedovolují zaplatit soudní poplatky, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků.

Z insolvenčního spisu plyne, že navrhovatel podal insolvenční návrh proti dlužníkovi 9.9.2014 s odůvodněním, že se dlužník nachází v úpadku, neboť má za dlužníkem pohledávku ve výši 3 mil. Kč ze směnky dokládající půjčku dlužníkovi, jejíž splatnost nastala 5.7.2014 avšak uhrazena nebyla stejně jako poskytnutá půjčka. Uvedl zároveň další dva věřitele s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti o celkové výši 305.955,-Kč, jež není s to uspokojit z důvodu platební neschopnosti. Usnesení z 29.1.2015 (dok. A-25), jímž byl insolvenční návrh odmítnut podle § 128 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), navrhovatelovi uloženo zaplatit na náhradu nákladů dlužníkovi ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí 10.200,-Kč a uložena pořádková pokuta ve výši 25.000,-Kč bylo usnesením Vrchního soudu v Praze z 23.2.2015 (dok. A-31) zrušeno a věc vrácena insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že napadené usnesení trpí zmatečnosti, neboť bylo vydáno vyšším soudním úředníkem a rozhodnutí podle § 128a InsZ svou povahou představuje rozhodnutí o věci samé. Usnesením ze 4.6.2015 (dok. A-47) byl insolvenční návrh navrhovatele zamítnut a bylo mu uloženo zaplatit dlužníkovi na náhradu nákladů řízení 18.755,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení; rozhodnutí navrhovatel napadl odvoláním. Před tím návrhem doručeným 24.11.2014 (dok. A-18) požádal navrhovatel o osvobození od soudních poplatků s tím, že nedisponuje žádným majetkem nemovitým ani finančně hodnotným majetkem movitým. Je věřitelem pohledávek, které se snaží podáním insolvenčního návrhu vymáhat. Výzvou z 12.5.2015 (dok. A-41) vyzval insolvenční soud navrhovatele k předložení přiloženého formuláře (prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce-Prohlášení), přiznání k dani právnických osob za roky 2013 a 2014, výpisy ze všech bankovních účtů a obdobných účtů, jež má, za dobu od podání insolvenčního návrhu, výpisy z evidence nemovitostí a dalších dokladů prokazujících jeho majetkové poměry. Z Prohlášení plyne, že navrhovatel vznikl 29.1.2013, že nemá žádný majetek, resp. movité věci větší hodnoty, nemá bankovní účty. Naopak je věřitelem pohledávek majících původ ve 4 půjčkách poskytnutých třem právnickým osobám (včetně dlužníka) 5.12.2013, 13.3.2013,19.7.2013, a 17.6.2013 o celkové výši 13,5 mil. Kč; důvodem žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků je okolnost, že výše uvedené prostředky půjčil v dobré víře svým obchodním partnerům, kteří se nacházeli ve špatné finanční situaci a nebyli schopni plnit své závazky z běžné obchodní činnosti a tyto půjčky dosud nesplatili. Z přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2013 a 2014 plyne, že navrhovatel v uvedených obdobích měl hospodářský výsledek ve výši 0,-Kč, příjmy ve výši 0,-Kč a daň v obou případech je ve výši 0,-Kč, podle rozvahy ve zjednodušeném rozsahu k 31.12.2013 má navrhovatel dlouhodobý majetek 11,5 mil. Kč a krátkodobý majetek ve výši 0,2 mil. Kč, podle rozvahy k 31.12.2014 má navrhovatel dlouhodobý majetek ve výši 13,5 mil. Kč a krátkodobý finanční majetek 0,2 mil. Kč.

Odvolací soud má za to, že důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků navrhovateli nejsou dány, neboť navrhovatel má pohledávky ve výši 13,5 mil. Kč a nadto krátkodobý majetek 0,2 mil. Kč, z něhož může hradit soudní poplatky, o nichž rozhoduje insolvenční soud až v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu a který činí 2.000,-Kč a ani další poplatky spojené s návrhem na předběžné opatření nedosahují výše, kterou by nebyl navrhovatel schopen ze svého krátkodobého finančního majetku uhradit. Nadto nelze pominout okolnost, že navrhovatel vznikl 29.1.2013 a v letech 2013 a 2014, jak plyne z jeho daňových přiznání, neměl žádné příjmy z podnikatelské činnosti a jeho hospodářský výsledek činí 0,-Kč, přičemž není zřejmé, jak získal finanční prostředky o objemu 3,5 mil. Kč, jež půjčil svým obchodním partnerům, z nichž jeden je dlužníkem, krátce po svém vzniku v průběhu roku 2013. Za této situace zůstává otázkou, z jakého důvodu označuje navrhovatel své dlužníky obchodními partnery, když zároveň uvádí, že neměl žádné zdanitelné příjmy, a z jakého důvodu se nedomáhá uspokojení svých půjček, představující jeho majetek běžnou žalobu na zaplacení. Všechny tyto okolnosti odvolací soud zhodnotil a dospěl k závěru závěry insolvenčního soudu jsou správné a že zamítnutím insolvenčního návrhu není navrhovatel nikterak zkrácen v právu na soudní ochranu, neboť disponuje majetkem, z něhož by v budoucnu uložené povinnosti k zaplacení soudního poplatku byl s to uhradit.

Na základě výše uvedených skutečností proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. srpna 2015

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná