3 VSPH 1528/2011-B-17
KSUL 44 INS 5537/2011 3 VSPH 1528/2011-B-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka-navrhovatele: Ivan anonymizovano , anonymizovano , bytem v Hudcově, nám. Osvobození 31, identifikační číslo 43234500, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7.listopadu 2011, č.j. KSUL 44 INS 5537/2011-B-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7.listopadu 2011, č.j. KSUL 44 INS 5537/2011-B-5, se v bodu I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) prohlásil na dlužníkův majetek konkurs (bod I. výroku), vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod II. výroku), nařídil konání zvláštního přezkumného jednání (bod III. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby nejpozději do 18.11.2011 předložil soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek určených ke zvláštnímu přezkumnému jednání, aby jej bylo možné zveřejnit nejpozději 15 dnů přede dnem přezkumného jednání (bod IV. výroku), a potvrdil volbu zástupce věřitelů (bod V. výroku).

V odůvodnění svého usnesení uvedl, že usnesením č.j. KSUL 44 INS 5537/2011-A-21 z 23.9.2011 zjistil dlužníkův úpadek. Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužník nenavrhnul způsob řešení svého úpadku reorganizací podle § 316 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), že se dlužník omluvil z přezkumného jednání z pracovních důvodů a že jeho omluva nebyla jím podepsána. Dospěl k závěru, že tu nejsou podmínky pro reorganizaci podle § 316 odst. 4 InsZ ani pro oddlužení, a protože nepřichází v úvahu jiný způsob řešení než konkurs, postupoval podle § 149 InsZ a prohlásil na dlužníkův majetek konkurs. Omluvu dlužníka z přezkumného jednání neshledal důvodnou, neboť jeho zaměstnavatel je podle zákoníku práce povinen svému zaměstnanci poskytnout volno za účelem účasti u soudního jednání a bez ohledu na to, nebyla dlužníkem podepsána. Volbu zástupce věřitelů potvrdil za podmínek § 57 odst. 3 InsZ.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním s odůvodněním, podle něhož insolvenční soud neměl podmínky pro prohlášení konkursu na jeho majetek za situace, kdy dosud není vyřešené trestní oznámení na neznámého pachatele v souvislosti se složením zálohy na náklady insolvenčního řízení. Nadto namítl, že má rozjednaný prodej svého rodinného domku kupujícímu ze SRN a že ze zaplacené kupní ceny by mohly být uspokojeny pohledávky jeho věřitelů ve vyšší míře, než-li tomu bude v případě nedobrovolné dražby. Vyjádřil nesouhlas s konáním přezkumného jednání ve své nepřítomnosti a trval na tom, že se k němu řádně omluvil.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 148 InsZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Z § 149 InsZ vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím; v případě, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, tak soud učiní rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odstavec 2), a v ostatních případech tak učiní rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku s tím, že nesmí rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1).

Podle § 389 odst. 1 InsZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 390 odst. 1 InsZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Podle § 316 odst. 2 InsZ reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku.

Z insolvenčního spisu plyne, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka, s nímž dlužník nespojil návrh na povolení oddlužení. Ačkoli má dlužník živnostenského oprávnění pro obor silniční motorová doprava-nákladní , fakticky nepodniká, je zaměstnán jako řidič u Aleše Feďjuka v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 1.9.2010 uzavřené na dobu neurčitou na pracovní úvazek 40 hodin týdně.

Z uvedených důvodů nelze na dlužníka nahlížet jako na podnikatele dle § 2 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku, tedy jako na osobu, která na základě živnostenského oprávnění je k podnikání oprávněna (provozování živnosti nebylo přerušeno nebo pozastaveno nebo soudem zakázáno) a která také tuto podnikatelskou činnost definovanou v § 2 odst. 1 obchodního zákoníku provádí. Z tohoto důvodu je u dlužníka dle § 316 odst. 2 InsZ vyloučeno řešení jeho úpadku reorganizací. To znamená, že i kdyby včasný návrh na povolení reorganizace podal některý z věřitelů dlužníka nebo sám dlužník (což se nestalo), a dokonce i kdyby s tímto návrhem dlužník do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil reorganizační plán schválený alespoň polovinou zajištěných a nezajištěných věřitelů dle § 316 odst. 5 InsZ, anebo kdyby se na dlužníkově reorganizaci usnesla schůze věřitelů, nemohl by soud reorganizaci povolit. Současně je ovšem vyloučeno i řešení dlužníkova úpadku oddlužením, neboť návrh na povolení oddlužení se svým insolvenčním návrhem nepodal (§ 390 odst. 1 InsZ). Insolvenční soud proto správně dospěl k závěru, že dlužníkův úpadek nelze řešit jinak než konkursem.

Protože dlužník ani v odvolání neuplatnil žádné argumenty, jež by byly způsobilé zpochybnit správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs, když povolení jeho oddlužení či reorganizace bylo v době vydání napadeného usnesení (resp. již v době rozhodnutí o jeho úpadku) vyloučeno, odvolací soud toto usnesení v napadeném bodě I. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného proti potvrzujícímu výroku do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 28.února 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová