3 VSPH 1523/2012-B-162
KSUL 44 INS 4653/2010 3 VSPH 1523/2012-B-162

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka METAZ a.s., IČ 45147841, se sídlem Ing. Fr. Janečka 147, Týnec nad Sázavou, o odvolání věřitele RNDr. Bc. Pavla Červenky, bytem v Úvalech, 5. května 71, zastoupeného Ing. Jiřím Klímou, MBA, bytem v Praze 14, Doubecká 528/9 a věřitele České republiky-České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. září 2012, č.j. KSUL 44 INS 4653/2010-B-135,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. září 2012, č.j. KSUL 44 INS 4653/2010-B-135, se z r u š u j e a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením z 21. září 2012, č.j. KSUL 44 INS 4653/2010-B-135, soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl, že pohledávka věřitele Michala Štěpánka, Ovčí Hájek 4/2154, 150 00 Praha 5, z úvěrového financování v neuhrazené výši 3.100.000,-Kč bude uspokojena z výtěžku zpeněžení ve výši 100 %, tj. částkou 3.100.000,-Kč. Ve výroku II. soud rozhodl, že pohledávky věřitelů dle ustanovení § 168 odst. 2 b) IZ, tj. náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka v neuhrazené výši 17.104.379,-Kč budou uspokojeny z výtěžku zpeněžení poměrně ve výši 40 % částkou 6.841.725,-Kč mezi jednotlivé věřitele částkami určenými pod bodem 1. až 119. Ve výroku III. soud uložil insolvenčnímu správci, aby uspokojení z výtěžku zpeněžení dle výroku I. a II. tohoto usnesení provedl do 30 dnů od právní moci usnesení.

V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že o úpadku dlužníka rozhodl usnesením č.j. KSUL 44 INS 4653/2010-A-8 ze dne 5.5.2010. Dalším usnesením č.j. KSUL 44 INS 4653/2010-B-87 ze dne 9.12.2011 pak přeměnil schválenou reorganizaci v konkurs. Odkázal též na usnesení č.j. KSUL 44 INS 4653/2010-B-116 ze dne 23.11.2011 ve znění opravného usnesení na č.l. B-117 ze dne 7.12.2011, jímž vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zajištěným věřitelům (jež označil a uvedl výši výtěžku zpeněžení).

Dne 29.5.2012 byl soudu doručen návrh insolvenční správkyně na vydání usnesení o pořadí a poměrné úhradě pohledávek za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených; podle návrhu ukončení řízení brání pouze neuhrazený nadměrný odpočet ze strany finančního úřadu ve výši 1,2 mil. Kč. K datu podání zprávy činil zůstatek majetkové podstaty uložený na bankovních účtech cca 20 mil. Kč, oproti tomu pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené činí 63,2 mil. Kč. Podle insolvenční správkyně zůstatek výtěžku ze zpeněžení majetkové podstaty nebude postačovat k úplnému krytí pohledávek a nákladů za majetkovou podstatou podle § 296 odst. 1 IZ. Tyto pohledávky měly vzniknout v době, kdy dispoziční oprávnění k majetkové podstatě měl dlužník. V návrhu správkyně též uvedla, že pohledávky podle ustanovení § 169 odst. 1 písm. e) a § 169 odst. 1 písm. g) IZ nejsou přihlášeny.

Insolvenční soud, cituje ustanovení § 296 odst. 1, § 297 odst. 1, 2 a § 305 odst. 2 IZ, návrh přezkoumal a bez bližšího odůvodnění ho shledal správným. Uzavřel, že ostatní pohledávky za podstatou a pohledávky jim postavené na roveň pravděpodobně nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny, přičemž definitivní závěr bude možné učinit až po projednání konečné zprávy. Příjmy a výdaje insolvenčního řízení budou podle insolvenčního soudu projednány po předložení konečné zprávy, kterou zatím insolvenční správkyně z výše uvedeného důvodu nemůže předložit.

Rozhodnutí o uspokojení pohledávky Michala Štěpánka z úvěrového financování ve výši 3.100.000,-Kč (100 %) insolvenční soud odůvodnil pouze odkazem na ustanovení § 305 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení se včas odvolali věřitelé RNDr. Bc. Pavel Červenka a Česká správa sociálního zabezpečení. První z odvolatelů namítal, že mu bylo znemožněno se seznámit s pohledávkami za podstatou a s pohledávkami jim naroveň postavenými, jakož i s původem pohledávky Michala Štěpánka, která má být podle napadeného usnesení uspokojena zcela. Od začátku roku 2010 nebyly vypláceny mzdy řádně a částečná mzda ve výši 5000,-Kč za únor 2012 byla vůbec poslední vyplacenou mzdou až do rozhodnutí o úpadku. Současně docházelo podle odvolatele k vyplácení zvláštních mnohasettisícových odměn a příspěvků vybraným jednotlivým zaměstnancům, kteří byli výrazně zvýhodněni a upřednostněni v uspokojení pohledávek. Novému zaměstnanci Ing. Knappovi byl vyplacen více než třísettisícový náborový příspěvek, ačkoliv-jak se uvádí v odvolání-z firmy odešel již po pár měsících. Většina zaměstnanců přitom nedostávala výplaty vůbec. Tento selektivní postup je podle odvolatele v rozporu se zásadami insolvenčního řízení; věřitelé, jmenovitě se zásadou rovného postavení věřitelů. Některé z pohledávek vzniklých za podstatou v době po povolení reorganizace byly placeny v plné výši, jiné naopak zaplaceny nebyly a insolvenční správkyně navrhuje jejich částečné uspokojení, některé se neuspokojují zřejmě vůbec. Odvolatel odtud dovozuje, že pohledávky zaměstnanců se ocitly zcela mimo uspokojení, jestliže nebyly vyplaceny z majetkové podstaty již dříve. Podle odvolatele bylo předčasné přistoupit k vydání napadeného usnesení, jestliže mu nepředcházela konečná zpráva. Navrhuje, aby odvolací soud z tohoto důvodu usnesení insolvenčního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Druhá odvolatelka, činíc stejný odvolací návrh, namítala, že v napadeném usnesení měl být řešen osud všech pohledávek zapodstatových a jim na roveň postavených, nikoliv pouze těch, jež jsou vypočteny v § 168 odst. 2 písm. b) IZ. V rozporu s tím, co se uvádí v napadeném usnesení, vznikla odvolatelce za období od prosince 2010 do června 2011 pohledávka z titulu neodvedeného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve výši 9.500.710,-Kč. O tom odvolatelka insolvenční správkyni informovala.

Odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené usnesení včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání jsou opodstatněna.

K otázkám, jež odvolání nastolují, se již z převážné části Vrchní soud v Praze vyjádřil v usnesení ze dne 18.5.2009, sp.zn. KSUL 45 INS 1285/2008, 1 VSPH 42/2009-B, byť v souvislosti s posuzováním subjektivní přípustnosti odvolání proti rozhodnutí o zrušení konkursu. V něm vysvětlil zákonná východiska úpravy, jež pouze insolvenčnímu správci a přihlášeným věřitelům přiznává právo odvolání proti rozhodnutí o zrušení konkursu. Předpokládá se totiž, že o nárocích jiných věřitelů, jejichž pohledávky se nepřihlašují, ale v konkursu mohou být uspokojeny, již bylo před zrušením konkursu rozhodnuto. Vrchní soud zdůraznil, že odpovídajícím způsobem rozhodnutí je vydání usnesení o schválení konečné zprávy dle § 304 odst. 4 IZ, popř. usnesení dle § 297 odst. 2 IZ o pořadí úhrady těchto dosud neuhrazených pohledávek nebo o jejich poměrné uspokojení podle pravidel stanovených v § 305 odst. 2 IZ. Takováto úprava subjektivní přípustnosti odvolání je tedy založena na předpokladu, že o ostatních nárocích, tj. o přednostních nárocích, které se přihláškou neuplatňují a uspokojují se kdykoli po rozhodnutí o úpadku-o pohledávkách za podstatou dle § 168 IZ a pohledávkách jim na roveň postavených dle § 169 IZ, bylo již před zrušením konkursu zákonem předpokládaným způsobem definitivně rozhodnuto, a tudíž věřitelé těchto pohledávek nemohou odvoláním proti zrušení konkursu žádné změny v jejich uspokojení dosáhnout.

Rozhodnutí podle § 305 odst. 2 IZ vždy musí předcházet konečná zpráva. V konečné zprávě, již je insolvenční správce dle § 302 odst. 1 IZ-spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů dle 303 IZ-povinen v konkursu v závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenčnímu soudu předložit (zpeněžení majetkové podstaty bylo v dané věci podle sdělení insolvenční správkyně ukončeno), musí být ve smyslu § 302 odst. 2 a 3 IZ obsažen přehled zpeněžení majetkové podstaty s uvedením jeho výsledku, přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, a to jak těch, které již uspokojil (včetně výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty), tak i těch, které ještě uspokojit zbývá. Všechny tyto údaje musí vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele (s označením těchto věřitelů a údajem o výši jejich podílů na této částce).

Pokud ze schválené konečné zprávy a vyúčtování vyplyne, že dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty-po zapravení zajištěných pohledávek v rozsahu stanoveném v § 298 a 299 odst. 1 IZ-postačuje i k uspokojení dalších pohledávek uvedených v § 305 odst. 1 IZ, jež se (v režimu § 203 IZ) uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení, tj. pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168 IZ) pohledávek jim na roveň postavených (§ 169 IZ), a je k dispozici i další částka, jež má být rozdělena mezi věřitele v rozvrhu, insolvenční správce uspokojí všechny dosud neuhrazené pohledávky uvedené v § 305 odst. 1 IZ a po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží soudu návrh rozvrhového usnesení (§ 306 odst. 1 IZ). Sestaví ho tak, že z výtěžku vyčlení částku na předpokládané výlohy spojené s ukončením řízení (§ 305 odst. 3 IZ) a ohledně zbytku výtěžku uvede, kolik má být (dle rozvrhových pravidel obsažených v § 306 odst. 3 až 5 IZ) vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Jen konečná zpráva může autoritativně odpovědět na otázku zda se-co do osudu pohledávek za postatou a pohledávek jim na roveň postavených-v konkrétním insolvenčním řízení uplatní (v závislosti na výtěžnosti zpeněžení majetkové podstaty) postup podle § 297 odst. 1 IZ, resp. podle § 305 odst. 2 IZ. Bude-li ze schválené konečné zprávy a vyúčtování zřejmé, že výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty po uspokojení nároků zajištěných věřitelů, ani spolu s prostředky získanými zálohou na náklady insolvenčního řízení či zálohou poskytnutou věřitelským výborem-nepostačuje k úplné úhradě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (§ 297 odst. 1 IZ), a že tedy k rozvrhu dojít nemůže, insolvenční soud dle § 297 odst. 2 IZ na základě návrhu insolvenčního správce buď rozhodne o pořadí úhrady těchto dosud neuhrazených pohledávek nebo o jejich poměrné úhradě podle pravidel vymezených v § 305 odst. 2 IZ.

Otázka, zda a v jakém rozsahu byly tyto svou povahou přednostní pohledávky v konkursu již uspokojeny, je předmětem projednání v rámci konečné zprávy, a podle výsledků zjištění v tom směru a dalších výsledků konkursu následuje některý z výše popsaných procesních postupů. Proto je insolvenční správce povinen uvést v konečné zprávě jak přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které již uspokojil, tak i přehled takovýchto pohledávek, které uspokojit zbývá, tj. stávajících (již vzniklých) pohledávek, které dosud nebyly uspokojeny, ač jim podle správce právo na uspokojení v režimu za podstatou náleží (§ 302 odst. 2 písm. a/ IZ). Není-li takových neuspokojených přednostních pohledávek, uvede to insolvenční správce v konečné zprávě výslovně.

K námitce odvolatele k nerovnému zacházení s pohledávkami zaměstnanců odvolací soud zdůrazňuje, že konečná zpráva musí též skýtat jednoznačný podklad pro závěr, jak s těmito pohledávkami bylo naloženo. Ve smyslu § 302 odst. 2 písm. a) IZ musí v této části konečné zprávy insolvenční správce uvést přehled těchto pohledávek, zda a v jaké výši na ně plnil, a které ještě neuspokojil. V citovaném usnesení Vrchní soud v Praze uzavřel, že nevyřešil-li insolvenční soud v rozhodnutí o konečné zprávě otázku existence dosud neuspokojených uplatněných přednostních pohledávek, pak je zřejmé, že dosud nebyla učiněna zjištění rozhodná pro postup řízení následující po konečné zprávě, jímž je buď úplné uspokojení případných dosud neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených dle § 305 s následným rozvrhem dle 306 IZ, nebo zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, jemuž při existenci dosud neuhrazených přednostních pohledávek uvedených v § 296 odst. 1 IZ a při současné existenci prostředků použitelných dle § 297 odst. 1 IZ k jejich úhradě předchází rozhodnutí o uspokojení takových pohledávek dle § 297 odst. 2 IZ.

Shrnuto; insolvenční soud zvolil zákonu neodpovídající postup. Třebaže neměl k dispozici konečnou zprávu insolvenčního správce (míněno projednanou a schválenou), rozhodl nesprávně s odkazem na ustanovení § 305 odst. 2 IZ jen o uspokojení části pohledávek za podstatou (jen těch, o nichž insolvenční správkyně tvrdila, že jde o náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty), aniž by současně ostatním věřitelům pohledávek za podstatou a jim na roveň postavených dal odpověď na otázku, jaký je konečný osud jejich pohledávek v insolvenčním řízení dlužníka. Zákonu neodpovídá ani rozhodnutí insolvenčního soudu o pohledávce věřitele Michala Štěpánka. Výrok I. rozhodnutí soud prvního stupně nikterak neodůvodnil a to zejména s přihlédnutím k námitce odvolatele, že nemělo jít o pohledávku z úvěrového financování ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 IZ.

Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. března 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová