3 VSPH 1522/2012-A-10
KSLB 54 INS 23882/2012 3 VSPH 1522/2012-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka TIRCO s.r.o., IČO 28705289, se sídlem Liberec-Liberec 14, Na Pískovně 738/7, PSČ 460 14, zastoupeného JUDr. Jakubem Schmitzem, advokátem se sídlem v Praze 2-Novém Městě, Malá Štěpánská 1932/3, PSČ 120 00, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 3. října 2012, č.j. KSLB 54 INS 23882/2012-A-5,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 3. října 2012, č.j. KSLB 54 INS 23882/2012-A-5, se m ě n í tak, že dlužníku se n e u k l á d á povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením ze dne 3. října 2012, č.j. KSLB 54 INS 23882/2012-A-5, uložil společnosti TIRCO s.r.o. (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud citoval ustanovení § 108 IZ a konstatoval, že v insolvenčním řízení je nutné zajistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (případně předběžného správce), a není možné případným řízením zatížit pouze státní rozpočet. Při svém rozhodování insolvenční soud vyšel z insolvenčního návrhu, podle něhož dlužník sice nemá žádný nemovitý majetek, avšak má disponovat majetkem ve výši cca 2,3 mil. Kč, který ovšem nikterak blíže nespecifikoval. Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že nemá dostatečnou finanční hotovost na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť na účtu má jen 11.724,-Kč a z tohoto účtu je měsíčně strhávána splátka úvěru vůči Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s. Soud dospěl k závěru, že je zapotřebí vybrat zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je značně nejisté, v jakém rozsahu se podaří zpeněžit majetek dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že v insolvenčním návrhu uvedl takové skutečnosti, které měly vést k upuštění od uložení povinnosti složit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník byl totiž nucen ukončit veškeré své podnikatelské aktivity a nedisponuje ničím, co by umožňovalo mu v jeho aktivitách pokračovat a dosáhnout tak jakýchkoliv výnosů. Žádné jiné finanční prostředky vyjma uvedených v insolvenčním návrhu dlužník nemá. V insolvenčním návrhu dlužník podrobně uvedl majetek včetně jeho hodnoty; tento majetek nezpeněžil a ani nezpeněžuje, neboť má za to, že ke zpeněžení a nakládání s majetkem, který bude náležet do majetkové podstaty, by měl být oprávněn pouze insolvenční správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami. Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka, je třeba důsledně trvat na tom, aby navrhovatel-věřitel, jenž se domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka, nabídl ve svém insolvenčním návrhu konkrétní skutková tvrzení svědčící jak o tom, že má vůči dlužníku splatnou pohledávku (a že je tedy k podání tohoto návrhu legitimován), tak i o tom, že dlužník je v úpadku, a to alespoň v jedné z jeho forem, jež jsou v § 3 IZ vymezeny. Břemeno tvrzení v tom směru tedy spočívá zcela na navrhovateli.

Z obsahu spisu se podává, že dlužník se v insolvenčním návrhu ze dne 26.9.2012 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Přistoupit k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení lze teprve tehdy, jestliže insolvenční návrh má všechny zákonem předepsané náležitosti, a je tak způsobilý projednání. Je pojmově vyloučeno činit další opatření vůči navrhovateli, jestliže insolvenční návrh je buď vadný ve smyslu § 128 odst. 1 IZ, anebo k němu nejsou připojeny předepsané přílohy ve smyslu druhého odstavce téhož ustanovení (v takovém případě nepřicházejí v úvahu jiné úkony insolvenčního soudu než ty, jež směřují k odstranění takových vad).

Dlužník k insolvenčnímu návrhu připojil pouze seznam závazků, majetku a zaměstnanců, výpis z rejstříku trestů a rozvahu a výsledovku za období od 1.1.2012 do 31.7.2012. Věřitele dlužník v rozporu s § 103 odst. 1 IZ označil pouze názvem a majetek specifikoval zcela neurčitě jako zařízení prodejny, zrcadla, výlohy, vybavení a označení prodejny, podlahy. U tohoto majetku dlužník uvedl pouze pořizovací cenu, jejíž součet činí 1,5 mil. Kč, tedy hodnotu odlišnou od dlužníkova tvrzení o majetku v insolvenčním návrhu (v něm uvedl, že vlastní majetek v hodnotě 2,3 mil. Kč).

Je tedy zřejmé, že procesní podmínky k rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy prozatím dány nebyly, neboť k dlužníkovu insolvenčnímu návrhu v rozporu s § 104 IZ není připojen řádný seznam majetku a závazků a ani listiny, které dokládají úpadek, a tudíž tento návrh zatím není způsobilý projednání. Teprve za předpokladu, že postupem dle § 128 odst. 2 IZ bude insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. prosince 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová