3 VSPH 1517/2015-A-17
KSPH 68 INS 5643/2015 3 VSPH 1517/2015-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků: a) Milan anonymizovano , anonymizovano , b) Helena anonymizovano , nar. 26.5.1963, oba bytem Liteň, Stará Škola 109, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. července 2015, č.j. KSPH 68 INS 5643/2015-A-12,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. července 2015, č.j. KSPH 68 INS 5643/2015-A-12, se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením insolvenční soud uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že k návrhu dlužníků bylo zahájeno insolvenční řízení, v němž dlužníci žádají zjištění úpadku a povolení oddlužení. Tvrdí, že mají více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto nejsou schopni plnit. Cituje ustanovení § 108 odst. 1 a § 38 odst. 2 z.č. 182/2006 Sb. (dále jen InsZ) a vycházeje z toho, že dlužník a) pobírá důchod a dlužník b) není trvale zaměstnán a má příjem pouze z darovací smlouvy, že dlužníci vlastní rodinný dům, který je předmětem zajištění a kromě obvyklého vybavení bytu jiný majetek nemají, jejich společné nezajištěné závazky činí 86.000,-Kč, insolvenční soud dospívá k závěru, že se jeví vhodným řešit jejich úpadek konkursem. Mimo jiné proto, že mezi náklady řízení náleží i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce. Tyto nelze uhradit jinak než ze zálohy, neboť dlužníci nedisponují potřebnými finančními prostředky pro prvotní výdaje správce. Vyměřená záloha ve výši 50.000,-Kč je tak odpovídající finančním možnostem dlužníka .

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali. Namítají, že není v jejich silách uloženou částku zaplatit. Návrh na povolení oddlužení podali právě proto, aby splácení svých závazků rozložili na dobu 5 let. Kdyby danou částkou disponovali, návrh na povolení oddlužení by nepodali.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 108 odst. 1,2 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 169 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.) vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo vedení řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 InsZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) InsZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 InsZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Je třeba totiž vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v druhé větě § 108 odst. 1 InsZ, či v § 368 odst. 1 InsZ) jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 InsZ musí být (v zájmu zajištění transparentnosti výkonu soudnictví a ochrany práva na spravedlivý proces ve smyslu § 1 o.s.ř.) odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když v jeho odůvodnění řádně nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 InsZ jsou dány, a že je zálohy zapotřebí právě v dané výši.

Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí omezil pouze na výše uvedená konstatování. Odůvodnění jeho rozhodnutí však postrádá relevantní úvahu o očekávané formě řešení úpadku dlužníka, s tím související úvahu o předpokládané výši nákladů insolvenčního řízení, jakož i konkrétní skutkové závěry, jež by se týkaly nejen majetkových poměrů dlužníka, pokud jde o jeho aktiva, nýbrž také konkrétních závazků dlužníka a jejich výše. Má-li soud prvního stupně za to, že úpadek dlužníků je vhodné řešit konkursem, takový závěr neježe není řádně odůvodněn, ale za stavu, kdy je odůvodněn tím, že mezi náklady řízení náleží i odměna a hotové výdaje správce, je navíc bez dalšího nesrozumitelný. Nelze přehlédnout ani to, že výrokem napadeného rozhodnutí byla záloha stanovena ve výši 20.000,-Kč, aby v odůvodnění bylo konstatováno, že dlužníci nedisponují finančními prostředky s tím, že záloha ve výši 50.000,-Kč odpovídá jejich finančním možnostem.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně odůvodnění výroku svého rozhodnutí formuloval nepřezkoumatelným způsobem, odvolací soud nemá na jakém podkladě vystavět a formulovat své úvahy o věci a přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 7 a § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude postupovat v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. srpna 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková