3 VSPH 1516/2016-B-34
KSUL 79 INS 14149/2014 3 VSPH 1516/2016-B-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , naposledy bytem Duchcov, Teplická 602/88, zemř. dne 2.1.2016, o odvolání insolvenčního správce: Ing. Soňa Aubrechtová, se sídlem Most, Bělehradská 7, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2016, č.j. KSUL 79 INS 14149/2014-B-29,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2016, č.j. KSUL 79 INS 14149/2014-B-29, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně bodem I. výroku zastavil insolvenční řízení, protože dlužník zemřel, bodem II. výroku zrušil konkurs na majetek dlužníka, bodem III. výroku zprostil správce funkce a bodem IV. výroku určil správci odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 13.673,-Kč včetně DPH s tím, že tato částka bude prostřednictvím účtárny Krajského soudu v Ústí nad Labem ze státního rozpočtu ČR .

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že usnesením ze dne 23.9.2014 (B-6) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Z důvodu neplnění povinností dlužníka usnesením ze dne 5.8.2015 (B-19) oddlužení zrušil a prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Dlužník dne 2.1.2016 zemřel. Správce dne 24.3.2016 zaslal soudu konečnou zprávu, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 29.3.2016. Vzhledem k tomu, že dlužník zemřel předtím, než byla konečná zpráva schválena, je na místě řízení zastavit. Insolvenční řízení smrtí dlužníka končí, neboť žádní právní nástupci v insolvenčním řízení v takovém případě nepřicházejí v úvahu. Konečnou zprávu nejde schválit po smrti dlužníka, veškerá jeho aktiva a pasiva, která měl zůstavitel (dlužník) v okamžiku smrti, již spadají do dědictví. Dědictví nabývají dědicové okamžikem smrti zůstavitele. Pokud má insolvenční správce další nároky vůči dlužníkovi, nezbývá mu tedy, než se přihlásit do dědického řízení.

O odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce rozhodl s odkazem na § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen isir.justi ce.cz vyhláška). Správci náleží odměna ve výši 750,-Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení. Podle § 38 odst. 1 IZ se pak obě tyto částky zvyšují o DPH. Dlužník za celou dobu oddlužení uhradil pouze 8.988,06 Kč, z nichž bylo plněno věřitelům ve výši 4.402,45 Kč a správci na úhradu jeho odměny ve výši 3.630,-Kč a hotových výdajů ve výši 726,-Kč vč. DPH. Odměnu měl správce obdržet za 11 měsíců, pročež výše odměny a náhrady hotových výdajů, které mu je třeba doplatit činí 7.623,-Kč vč. DPH. Za trvání konkursu od září 2015 do ledna 2016 soud přiznal insolvenčnímu správci odměnu ve výši 5.000,-Kč plus DPH, neboť její činnost spočívala v předložení konečné zprávy po urgencích soudu. Tato odměna je přiměřená, neboť reflektuje průběh a délku insolvenčního řízení, zejména skutečnost, že nebyl dohledán, ani zpeněžen jakýkoli majetek dlužníka. Uvedl, že odměna správce bude uhrazena ze státního rozpočtu spolu s hotovými náklady za trvání konkursu ve výši 566,-Kč včetně DPH.

Toto usnesení (konkrétně bod IV. výroku) napadl insolvenční správce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby jej odvolací soud co do výše přiznané odměny změnil tak, že tato činí 54.450,-Kč včetně DPH. Má za to, že insolvenční soud při svém rozhodování nerespektoval úpravu obsaženou v § 2a a 4 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb., podle které má nárok na odměnu ve výši nejméně 45.000,-Kč.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 310 InsZ, jestliže dlužník v průběhu konkursu zemře, nastupují na jeho místo jeho dědicové, a není-li jich, stát (odst. 1). Insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu zprávu o dosavadních výsledcích projednání konkursu spolu s vyúčtováním své poměrné odměny a již vynaložených výloh. Insolvenční soud předloženou zprávu přezkoumá a rozhodne o ní; § 304 platí přiměřeně (odst. 2). Po právní moci rozhodnutí o schválení zprávy podle odstavce 2 insolvenční soud zruší konkurs a postoupí věc soudu, který projednává dědictví. O doručení a zveřejnění tohoto rozhodnutí platí § 309; odvolání proti němu však není přípustné (odst. 3).

Podle § 304 InsZ insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odst. 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odst. 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání zveřejní insolvenční soud vyhláškou; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odst. 3). Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li, že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí (odst. 4). Nebyly-li podány námitky proti konečné zprávě, může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 4 i bez nařízení jednání (odst. 5). Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno (odst. 6).

Podle § 38 odst. 1 InsZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 6). Tím je vyhláška.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že usnesením ze dne 14.7.2014 (č.d. A-16) soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil odvolatele do funkce správce. Usnesením z 23.9.2014 (č.d. B-6) schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře počínaje říjnem 2014. Usnesením ze dne 5.8.2015 (B-19) soud prvního stupně zrušil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Ke zpeněžení majetkové podstaty nedošlo. Dne 24.3.2016 (B-24) podal insolvenční správce konečnou zprávu s vyúčtováním své odměny a výdajů. Dne 25.4.2016 (B-28) soud prvního stupně obdržel zprávu o úmrtí dlužníka dne 2.1.2016.

Rozhodl-li soud prvního stupně napadeným usnesením o odměně insolvenčního správce (a o zastavení insolvenčního řízení, zrušení konkursu na majetek dlužníka a o zproštění správce jeho funkce), aniž současně, resp. před tím ve smyslu § 310 odst. 2 za přiměřeného použití § 304 InsZ přezkoumal zprávu o dosavadních výsledcích projednání konkursu s vyúčtováním poměrné odměny a již vynaložených výloh správce a rozhodl o ní, jeho postup, který v napadeném rozhodnutí není po právní stránce (mimo určení výše odměny správce) jakkoli právně odůvodněn, nemá oporu v zákoně (§ 310 InsZ). Tu koneckonců nemají ani jeho dílčí úvahy o tom, že řízení úmrtím dlužníka končí, a že dědicové nabývají dědictví okamžikem smrti zůstavitele (srov. zejm. § 1479, § 1670 občanského zákoníku, § 185 a § 194 z.č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních).

Řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, a kterou v odvolacím řízení nelze napravit.

Současně je rozhodnutí pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Usnesení o schválení zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce podle § 310 odst. 2 InsZ je svojí povahou rozhodnutím ve věci samé, jež musí být vždy odůvodněno a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. Z uvedeného ustanovení plyne, že soud je povinen v odůvodnění uvést, jaká zjištění učinil o skutečnostech významných pro jeho závěry právní, tj. opatřit si podklad, z něhož dovodí své skutkové závěry, jež posoudí po stránce právní a připojí výklad o tom, jaká mají účastníci na základě skutkových závěrů ve vztahu k předmětu věci práva a povinnosti a jak proto bylo rozhodnuto. Tyto nároky na odůvodnění rozhodnutí jsou dány právem dotčených účastníků řízení se závěrům soudu kvalifikovaně bránit.

Napadené rozhodnutí však tyto nároky nesplňuje. Co do určení výše odměny správce není zřejmé, z jakých důvodů má soud prvního stupně za přiměřenou odměnu za dobu trvání konkursu právě ve výši 6.050,-Kč a proč stanovil odměnu správce zvlášť za dobu trvání oddlužení a zvlášť za dobu konkursu. Z odůvodnění rozhodnutí nelze zjistit ani to, na základě jakých okolností má soud za opodstatněný nárok správce na náhradu hotových výdajů ve výši 566,-Kč. Natož pak na čem soud prvního stupně zakládá svůj závěr o tom, že se zbytkem svých nároků se má správce přihlásit do dědického řízení. Při takovýchto nedostatcích odůvodnění napadeného rozhodnutí je vyloučeno, aby odvolatel seznal, na jakých zjištěních (skutečnostech) soud své závěry o nárocích insolvenčního správce vlastně staví, a mohl tomuto rozhodnutí odvoláním konkrétně věcně oponovat.

Z napadeného rozhodnutí není navíc vůbec zřejmé, proč soud prvního stupně nerozhodl o podané zprávě správce dle § 310 odst. 2 InsZ, ale pouze o odměně a hotových výdajích správce a o jaká ustanovení zákona opírá své rozhodnutí o zastavení řízení, zrušení konkursu a zproštění správce jeho funkce.

Byť byl odvoláním napaden pouze výrok o odměně správce, odvolací soud má za to, že jím jsou z důvodu procesních vad, kterými soud prvního stupně řízení zatížil, dotčeny i ostatní související výroky (I. až III). Nejenže, jak již bylo uvedeno, z citované úpravy vyplývá (viz přiměřené použití § 304 InsZ), že o odměně správce nelze rozhodnout bez přezkoumání a rozhodnutí o zprávě podle § 310 odst. 2 InsZ, od které vyúčtování správce nelze oddělit. Ale zastavením řízení soud prvního stupně projednání takové zprávy a rozhodnutí o ní znemožnil a ve svém důsledku se zbavil možnosti odměnu správně stanovit. Nerespektoval-li zákonnou úpravu o tom, kdo je nástupcem dlužníka v daném řízení, je evidentní, že nejednal s účastníky řízení a ti, co by proti rozhodnutí o zastavení řízení mohli brojit, tak činit nemohou (dlužník zemřel a s jeho dědici, příp. státem soud prvního stupně nejednal).

Z citované právní úpravy vyplývá, že rozhodnutí o odměně správce musí (v situaci, kdy v průběhu konkursu dlužník zemřel) předcházet proces obdobný postupu při přezkoumání a rozhodnutí o konečné zprávě, jejíž součástí je i vyúčtování správce. V daném případě jde o zprávu o dosavadních výsledcích řízení s vyúčtováním poměrné odměny a již vynaložených výloh správce. Ten však může proběhnout pouze v probíhajícím řízení a nikoli v řízení, které bylo zastaveno. Pravomocné rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým bude schválena zpráva insolvenčního správce zpracovaná dle § 310 odst. 2 InsZ je pak podkladem pro úhradu odměny a doposud neuhrazených hotových výdajů insolvenčního správce z prostředků majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení nebo z prostředků státu (§ 38 odst. 2 InsZ).

Teprve po právní moci rozhodnutí o schválení zprávy podle § 310 odst. 2 InsZ insolvenční soud zruší konkurs a postoupí věc soudu, který projednává dědictví (§ 310 odst. 3 InsZ). Tam budou také řešeny v rámci konkursního řízení nevypořádané pohledávky věřitelů a případný zůstatek nacházející se v majetkové podstatě (po odečtení prostředků použitých dle § 38 odst. 2 InsZ k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v rámci insolvenčního řízení).

Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ, usnesení (v napadeném rozsahu včetně věcně souvisejících výroků) zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 14. října 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková