3 VSPH 1516/2015-P36-9
KSHK 40 INS 6079/2015 3 VSPH 1516/2015-P36-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem Hradec Králové, Sušilova 1337/2, o odvolání věřitele: Blažek Slovakia, s.r.o. se sídlem Bratislava, Einsteinova 18, Slovensko, IČO: 35917962, zast. Mgr. Jakubem Kučerou, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Mírové náměstí 5A, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. června 2015, č.j. KSHK 40 INS 6079/2015-P-36-2,

t a kt o:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. června 2015,

č.j. KSHK 40 INS 6079/2015-P-36-2, s e m ě n í tak, že přihláška pohledávky věřitele

Blažek Slovakia, s.r.o. za dlužníkem Zdeňkem Bělohlávkem ve výši 5,602.203,23 Kč se neodmítá a účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení nekončí.

O d ů v o dn ě n í :

Napadeným usnesením insolvenční soud odmítl přihlášku pohledávky věřitele Blažek Slovakia, s.r.o. (dále jen věřitel) a současně rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí. Cituje ustanovení § 173 odst. 1 a § 185 z.č. 182/2006 Sb. (dále jen InsZ) a vycházeje z toho, že lhůta pro podání přihlášky pohledávky věřitele podané dne 1.6.2015 uplynula dne 27.4.2015, dospěl k závěru, že nezbylo, než tuto přihlášku pro opožděnost odmítnout.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádá, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby bylo změněno tak, že přihláška věřitele se neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí. Má za to, že napadené rozhodnutí není správné, neboť přihlášenou pohledávku nabyl jejím postoupením na svoji osobu dne 2.3.2015. Přihlášku podal, jakmile se o probíhajícím insolvenčním řízení dozvěděl. Soud prvního stupně napadeným rozhodnutím porušil zákon i přímo aplikovatelné nařízení Rady 1346/2000, o úpadkovém řízení, neboť vůči němu nepostupoval dle ust. § 430 InsZ a čl. 40 citovaného nařízení, když nesplnil vůči němu informační povinnost upravenou v těchto právních předpisech. Aplikaci této úpravy v odůvodnění svého rozhodnutí navíc zcela pominul.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl závěru, že odvolání je důvodné.

Z ustanovení § 110 InsZ se podává, že věřitelé dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek. Insolvenční soud vyzve věřitele, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky. Tuto výzvu lze spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení; je-li výzva učiněna samostatně až v průběhu insolvenčního řízení, oznamuje se stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení. Přihlášky pohledávek na základě výzvy podle odstavce 2 mohou věřitelé podávat až do rozhodnutí o úpadku. Kratší lhůtu není insolvenční soud oprávněn stanovit. Náležitosti této výzvy stanoví prováděcí právní předpis.

Podle ustanovení § 136 odst. 2 písm. d), odst. 3 InsZ rozhodnutí o úpadku musí obsahovat i výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů.

Ustanovení § 173 odst. 1 InsZ pak určuje, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Dle ustanovení § 185 InsZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 426 odst. 1 InsZ insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práva Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje. Tím je nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení, dále jen nařízení .

Podle § 426 odst. 2 InsZ evropským mezinárodním prvkem se rozumí v souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství skutečnost, že hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou

Dánska a současně alespoň jeden z věřitelů nebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska.

Podle § 430 InsZ platí, že známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku. Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění. Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek.

Podle čl. 1, 2, písm. g), h) nařízení pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro úpadkové řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno (dále jen stát, který řízení zahájil ). Právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména pohledávky, které mají být přihlášeny proti dlužníkově majetku a způsob nakládání s pohledávkami, které vznikly po zahájení úpadkového řízení; a pravidla pro přihlašování, prověřování a přiznávání pohledávek.

Podle čl. 39 nařízení každý věřitel včetně správce daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil řízení, má právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení.

Podle čl. 40 odst. 1 a 2 nařízení jakmile je v některém členském státě zahájeno úpadkové řízení, příslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodleně informují známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech. Tyto informace předané prostřednictvím individuálních oznámení obsahují zejména lhůty, sankce za nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky a jiná stanovená opatření. Toto oznámení rovněž informuje o tom, zda věřitelé, jejichž pohledávky jsou přednostní nebo zajištěné věcným právem, musí své pohledávky přihlásit.

Z citované právní úpravy lze dovodit, že věřitel dlužníka, který má své sídlo na Slovensku, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 insolvenčního zákona, respektive ustanovení článku 40 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací (srov. např. usnesení Nejvyššího sudu ze dne 31.5.2012, KSCB 27 INS 3323/2008 29 NSČR 13/2010-P48-17). Teprve ode dne, kdy je známému věřiteli uvedenému v § 430 odst. 1 InsZ výzva k podání přihlášky zvlášť doručena, začíná mu podle § 74 odst. 2 InsZ běžet lhůta k podání přihlášky (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2008, sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11, R 25/2009).

Nic z obsahu insolvenčního spisu nenasvědčuje tomu, že by se věřitel stal známým věřitelem dlužníka ve smyslu § 430 InsZ dříve než podáním své přihlášky dne 1.6.2015 ani tomu, že by insolvenční soud vůči němu splnil informační povinnost dle § 430 InsZ a čl. 40 nařízení. Nestalo-li se tak (odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně jakékoli úvahy na toto téma postrádá a zcela ignoruje i v řízení daný mezinárodní prvek, tedy skutečnost, že věřitel je cizím státním příslušníkem, když nevysvětluje, z jakých důvodů ve svém rozhodnutí aplikoval české právo), sotva lze dospět k závěru, že by věřiteli lhůta k podání přihlášky své pohledávky vůbec počala běžet. Závěr soudu prvního stupně o opožděnosti přihlášky věřitele tedy nemůže být správný.

Na základě toho shledal odvolací soud odvolání důvodným, a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se přihláška pohledávky věřitele neodmítá. Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně tím nadále není zbaven plnění informační povinnosti vůči věřiteli dle § 430 InsZ a čl. 40 nařízení.

Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím o věci, a tedy odvolání proti němu, ač soud prvního stupně soudní poplatek za odvolání odvolateli vyměřil a také vybral, poplatkové povinnosti nepodléhá.

P ou č en í: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. srpna 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná