3 VSPH 1513/2012-A-13
KSHK 40 INS 16260/2012 3 VSPH 1513/2012-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Ing. Eli anonymizovano , anonymizovano , bytem Dvůr Králové nad Labem, Seifertova 1940, IČO: 47466987, zahájené k návrhu věřitele: Hypoteční banka, a.s., IČO: 13584324, se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. KSHK 40 INS 16260/2012-A-6 ze dne 17. července 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 16260/2012-A-6 ze dne 17. července 2012 se m ě n í tak, že se návrh věřitele na zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice Ing. Eli anonymizovano , anonymizovano , IČO: 47466987, bytem Dvůr Králové nad Labem, neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh věřitele (Hypoteční banky, a.s. dále jen Věřitel) na zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice Ing. Eli anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Věřitel podal dne 4.7.2012 u insolvenčního soudu návrh na zahájení insolvenčního řízení (proti dlužnici). Věřitel uvedl, že s dlužnicí uzavřel dne 28.7.2006 smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 1.000.000,-Kč, že se dlužnice zavázala tento úvěr včetně sjednaného příslušenství splatit v pravidelných splátkách, což nedodržela a opakovaně byla vyzývána k jejich úhradě a že je dlužnice v prodlení se splácením tohoto úvěru déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Pohledávka z tohoto úvěru je zajištěna zástavním právem k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj na základě zástavní smlouvy ze dne 28. července 2006. Věřitel dále uvedl, že dlužnice má několik dalších věřitelů, jejichž pohledávky jsou déle než 30 dní po lhůtě splatnosti a jež není schopna plnit. Mnohost věřitelů je dle tvrzení Věřitele zřejmá mimo jiné ze záznamů uvedených na výpisu z katastru nemovitostí; jedná se o Okresní správu sociálního zabezpečení v Trutnově

(dále jen OSSZ) s pohledávkou ve výši 100.438,-Kč z titulu dlužných neuhrazených zákonných odvodů a Finanční úřad ve Dvoře Králové nad Labem (dále jen FÚ) s pohledávkou ve výši 41.168,-Kč s příslušenstvím. Dále soud uvedl, že nečinil důkazy k navrhovatelovým pohledávkám a nehodnotil je, a to vzhledem k právnímu závěru pro neosvědčení splatnosti a délce prodlení pohledávky dalšího navrhovatelem označeného věřitele.

Soud konstatoval, že podle § 3 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), je další náležitostí insolvenčního návrhu pluralita věřitelů, přičemž Věřitel jejich existenci prokazoval výpisem z katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 100 pro kat. území Horní Žďár s tím, že uzná-li soud za nutné, nechť provede důkazy listinami v následujících spisech, a to rozhodnutím Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 13 E 108/2010.

Soud cituje § 103 odst. 1 a 2 IZ a s odkazem na závěry Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 dospěl k závěru, že je namístě insolvenční návrh odmítnout, neboť musí být konkrétně označeni další věřitelé dlužníka a jejich pohledávky za dlužníkem s konkrétními údaji o jejich výši a splatnosti v takové míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že je dlužnice v úpadku. Insolvenční soud uzavřel, že věřitel nedoložil, že by jím označený další věřitel měl peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Již v samotném návrhu musí být takové pohledávky dalšího věřitele konkrétně určeny ve smyslu citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a není na insolvenčním soudu, aby takový důkaz provedl ze spisu Okresního soudu v Trutnově.

Soud tedy uzavřel, že Věřitelův návrh odmítl podle § 128 odst. 1 IZ, jež ocitoval s tím, že se Věřitel může domáhat uspokojení své pohledávky za dlužnicí žalobou na zaplacení.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby odvolací soud insolvenčnímu návrhu vyhověl, neboť nesouhlasil s jeho závěrem, že insolvenční návrh nemá zákonem požadované náležitosti. V něm nepochybně osvědčil svou splatnou pohledávku za dlužnicí, jež je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužnice není schopna ji plnit, resp. ji neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, přičemž řádně označil další věřitele dlužnice s uvedením výše jejich pohledávek i splatností, neboť pohledávka OSSZ byla zčásti splatná v roce 2007 a další postupně v roce 2009 a 2010, což je období dvou let a zcela prokazatelně delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, pohledávka FÚ byla splatná 10.2.2012, tedy též déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Konstatoval, že závěru o tom, že pohledávka je po splatnosti v případě, kdy je pro tuto pohledávku vedeno exekuční řízení, svědčí i závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.2.2012, č.j. KSBR 29 INS 22506/2011, 3 VSOL 855/2011-A-10. Uzavřel, že požadavek soudu na uvedení dalších podrobných údajů o pohledávce jím označených dalších věřitelů dlužnice a závěr soudu o tom, aby neoznačoval jako důkaz soudní spis, případně nevycházel ze zjištění z listu vlastnictví a exekučních řízení jde nad rámec platné právní úpravy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označeni zde uvedeným způsobem (odstavec 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Nutno zdůraznit, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku. Naproti tomu při úpadku dlužníka (právnické osoby nebo fyzické osoby-podnikatele) ve formě předlužení se podmínka mnohosti jeho věřitelů neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných, ale rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel musí v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti, a současně takto (v případě tvrzeného úpadku insolvencí i co do splatnosti) identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky a nabídnout i potřebná další konkrétní skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

V insolvenčním návrhu Věřitel uvedl, že uzavřel s dlužnicí smlouvu o hypotečním úvěru reg. č. 5500/138682-02/06/01-001/00/R dne 28.7.2006, jejíž nedílnou součástí jsou Obecné podmínky a Oznámení banky, jímž jí byl poskytnut úvěr ve výši 1.000.000,-Kč, a že se dlužnice zavázala poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, a že pohledávky z úvěru byly zajištěny zástavní smlouvou k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 100 pro kat. území Horní Žďár, obec Hajnice, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště Trutnov, dle zástavní smlouvy ze dne 28.7.2006 reg. č. 5500/138682-02/06/01-002/00/R, a současně byla uzavřena s dlužnicí smlouva o zřízení a vedení běžného čerpacího účtu dne 28.7.2006 reg. č. 5500/138682-02/06/01-003/00/R. Dlužnice úvěr vyčerpala, avšak svou povinnost platit řádně a včas měsíční splátky neplnila již od počátku trvání úvěrového vztahu a byla v prodlení s jednotlivými splátkami. Dlužnice byla opakovaně vyzývána k jejich řádnému a včasnému plnění, naposledy předžalobní výzvou z 20.12.2010, avšak i nadále splátky nehradí a došlé platby jsou zúčtovávány na nejstarší dlužné částky; poslední úhradu dlužnice provedla k 28.12.2009, nejstarší dlužná částka se stala splatnou již dne 30.6.2008 a nejstarší anuitní měsíční splátka byla splatná k 15.1.2009. Ke dni podání insolvenčního návrhu (20.6.2012) představuje splatná pohledávka dlužnice 484.502,06 Kč, z čehož je zřejmé, že je tato pohledávka déle než 30 dní po lhůtě splatnosti a není hrazena déle než 3 měsíce.

Věřitel označil v insolvenčním návrhu názvem a sídlem další věřitele dlužnice, a to OSSZ s pohledávkou ve výši 100.438,-Kč s přísl., jež má představovat dlužné neuhrazené zákonné odvody, jejichž splatnost nastala částečně v roce 2007 a další postupně v letech 2009 a 2010 a jsou dle něj tedy zjevně déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, a FÚ se splatnou pohledávkou ve výši 41.168,-Kč s přísl., jejíž splatnost měla nastat již před 20.4.2010 a je též déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. K tomu odkázal na přiložený výpis z katastru nemovitostí-list vlastnictví č. 100 pro kat. území Horní Žďár, soudní spis Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 13 E 108/2010 a usnesení tohoto soudu (bez uvedení data) shodné spisové značky. Věřitel uzavřel, že uvedené svědčí o tom, že se jedná o pohledávky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců a dovodil, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má pohledávky, jež neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a navrhl, aby byl zjištěn její úpadek a za způsob řešení byl zvolen konkurs, neboť je podnikatelkou a insolvenční zákon u ní vylučuje řešení úpadku oddlužením.

Z uvedeného je zřejmé, že Věřitel v insolvenčním návrhu dostatečně identifikoval svou neuhrazenou pohledávku za dlužnicí, co do tvrzení o úpadku dlužnice vedle popisu své vlastní pohledávky za dlužnicí označil řádně další věřitele s údajem o vykonatelnosti jejich pohledávek, jež svědčí dostatečně o jejich existenci a o jejich splatnosti. Na základě těchto tvrzení lze přijmout závěr, že dlužník má vedle Věřitele i další věřitele, vůči nimž má závazek déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ). Za takové situace je proto namístě uvažovat o naplnění podmínky platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ. Pohledávky jak Věřitele, tak i označených dalších věřitelů jsou splatné déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, což zakládá dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ domněnku, že dlužník není tyto závazky schopen plnit. Uvedené rozhodující skutečnosti Věřitel doložil připojenými listinami.

Insolvenční návrh věřitele proto obsahuje povinná tvrzení, jež byla způsobilá (doložena listinami) osvědčit úpadek dlužníka, a za takového stavu věci tudíž nebyly dány podmínky k tomu, aby insolvenční soud rozhodoval ve smyslu § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Odvolací soud proto napadené usnesení znění podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. února 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková