3 VSPH 1503/2012-A-14
MSPH 98 INS 21302/2012 3 VSPH 1503/2012-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Michala Kubína a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenní vČci dlužníka: VARIFLEX, spol. s r.o., IýO 26935457 se sídlem v Praze 5-Hluboepích, Lamaova 860/30, zahájené k návrhu: a) Ing. Jakub anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Dvo e Králové nad Labem, Kollárova 1961, b) Karel anonymizovano , anonymizovano , bytem v MutČnicích, Tržní 1050, c) Ji í anonymizovano , anonymizovano , bytem v BrnČ, Úvoz 59a, o odvolání navrhovatel proti usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 98 INS 21302/2012-A-6 ze dne 5. zá í 2012

takto:

Usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 98 INS 21302/2012-A-6 ze dne 5. zá í 2012 se m Č n í tak, že se insolvenní návrh neodmítá.

Od vodnČní:

Napadeným usnesením MČstský soud v Praze (insolvenní soud) odmítl insolvenní návrh navrhovatel (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení.

V od vodnČní napadeného usnesení insolvenní soud uvedl, že mu navrhovatelé doruili 31.8.2012 insolvenní návrh, jímž se domáhají zjištČní dlužníkova úpadku a jeho ešení konkursem. Vyšel z toho, že navrhovatelé tvrdí skutenosti k závČru o hrozícím úpadku dlužníka, nebo nebude schopen nadále plnit své penČžité závazky. Uvedl, že z obsahu insolvenního návrhu plyne, že první pohledávka každého z navrhovatel je splatná nejd íve 21.6.2012 (mzdové nároky za kvČten 2012) a tak domnČnka jejich platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. b) zák. . 182/2006 Sb., úpadku a zp sobech jeho ešení (InsZ), nastane nejd íve 21.9.2012. Z jejich tvrzení tak neplyne závČr, že se dlužník nachází v hrozícím úpadku podle § 3 odst. 4 InsZ. P ipomnČl však, že jde-li o hrozící úpadek, m že insolvenní návrh podle § 97 odst. 2 InsZ podat pouze dlužník a nikoliv vČ itel. Cituje ustanovení § 3, § 103, § 109-§ 111 a § 128 InsZ insolvenní soud dospČl k závČru, že insolvenní návrh je nesrozumitelný a má vady, jež brání jeho projednání. Výrok o nákladech insolvenního ízení od vodnil ustanovením § 7 InsZ za p imČ ené aplikace ustanovení § 146 odst. 3 o.s. . p i respektování okolnosti, že dlužníkovi žádné náklady insolvenního ízení nevznikly.

Toto usnesení napadli navrhovatelé v zákonem stanovené lh tČ odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud zmČnil tak, že se zjiš uje dlužník v úpadek a aby na jeho majetek prohlásil konkurs. Zopakovali svou dosavadní argumentaci, podle níž jim dlužník nevyplatil mzdu za mČsíc duben 2012, jež byla splatná k 21.5.2012, že své pracovní pomČry k dlužníkovi okamžitČ zrušili podle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce a že s tím související další nároky jsou splatné k 21.6.2012. Konstatovali, že jim dosud dlužník jejich mzdové nároky neuhradil. Trvali proto na tom, že dlužník má t i vČ itele s pohledávkami déle než 30 dn po lh tČ splatnosti, jež dlužník není schopen platit, nebo v d sledku uplynutí lh ty 3 mČsíc po jejich splatnosti byla nastolena domnČnka jeho platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. b) InsZ. Shrnuli, že insolvenní návrh obsahuje konkrétní údaje o pluralitČ vČ itel dlužníka, že dlužník své splatné závazky nehradí po zákonem stanovenou dobu po lh tČ splatnosti, jakož i údaje, z nichž plyne, že dlužník po tuto dobu k úhradČ splatných závazk není schopen.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení mu p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání není opodstatnČno.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenní soud odmítne insolvenní návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neuritý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokraovat v ízení; uiní tak neprodlenČ, nejpozdČji do 7 dn poté, co byl insolvenní návrh podán. Ustanovení § 43 o.s. . se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 InsZ musí být v insolvenním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 InsZ), skutenosti, ze kterých vyplývá oprávnČní podat návrh, není-li insolvenním navrhovatelem dlužník, musí být oznaeny d kazy, kterých se insolvenní navrhovatel dovolává, a musí z nČj být patrno, eho se jím insolvenní navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více vČ itel a b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K poslednČ uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví vyvratitelné domnČnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo b) je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenní soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li p edlužen. O p edlužení jde tehdy, má-li dlužník více vČ itel a souhrn jeho závazk p evyšuje hodnotu jeho majetku. P i stanovení hodnoty dlužníkova majetku se p ihlíží také k další správČ jeho majetku, p ípadnČ k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se z etelem ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že dlužník bude moci ve správČ majetku nebo v provozu podniku pokraovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost vČ itel dlužníka. V p ípadČ úpadku ve formČ insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) musí jít o víceré (alespo 2) vČ itele s pohledávkami již splatnými, a to nejménČ po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu p i úpadku p edlužením se podmínka mnohosti vČ itel dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazk již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazk (splatných i nesplatných) p evyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Vzhledem k závažnosti dopad , jež m že i vadný insolvenní návrh vyvolat v pomČrech dlužníka nebo t etích osob, soudní praxe d slednČ trvá na tom, aby insolvenní navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník i vČ itel- ádnČ splnil zákonem p edepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 InsZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenního návrhu, tj. aby vylíil rozhodující skutenosti, které osvČdují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný vČ itelem, musí tento navrhovatel navíc ádnČ vylíit skutenosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnČní podat návrh, tj. skutenosti svČdící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 InsZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího vČ itele je primárním p edpokladem projednání dlužníkova úpadku (je pr kazem navrhovatelova oprávnČní požadovat, aby soud na podkladČ jeho insolvenního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjiš oval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 InsZ není možno mít za splnČnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenní navrhovatel ohlednČ p íslušných rozhodných skuteností odkáže na listinný d kaz, který p ipojí k insolvennímu návrhu jako p ílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSýR 7/2008-A ze dne 26.2.2009, uve ejnČné pod . 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve smyslu ustálených judikatorních závČr , vyjád ených i v usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSýR 14/2011-A ze dne 21.12.2011, uve ejnČném pod . 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek rozhodujícími skutenostmi, které osvČdují úpadek dlužníka ve formČ insolvence, se rozumí vylíení konkrétních okolností, z nichž insolvenní soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzav ít, že dlužník má více vČ itel (nejménČ dva), kte í v i nČmu mají pohledávky (v i nimž má penČžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSýR 1/2008-A ze dne 27.1.2010, uve ejnČné pod . 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formČ insolvence, pak osoba i osoby dalšího vČ itele dlužníka musí být v insolvenním návrhu p esnČ oznaeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich d vodu, výši a splatnosti náležitČ identifikovány s tím, že souasnČ se musí z konkrétních skuteností uvedených v návrhu podávat závČr o dlužníkovČ platební neschopnosti (objektivní i založené nČkterou ze zákonných domnČnek).

Z insolvenního spisu plyne, že insolvenní návrh podali dlužníkovi t i bývalí zamČstnanci s tím, aby byl zjištČn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, a to navrhovatel a) ve funkci obchodního zástupce a rozpotá e podle pracovní smlouvy z 19.1.2011 s mČsíní mzdou 16.000,--K splatnou vždy 21. dne následujícího mČsíce, navrhovatel b) v pozici zámeníka podle pracovní smlouvy z 31.8.2004 se mzdou 15.500,--K mČsínČ, splatnou vždy 21. dne následujícího mČsíce a navrhovatel c) v postavení zámeníka a svá ee podle pracovní smlouvy z 20.9.2011 s mČsíní mzdou 16.000,--K splatnou vždy 21. dne následujícího mČsíce. Všichni rozvázali s dlužníkem pracovní pomČr okamžitČ podle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce, nebo jim nebyla vyplacena mzda za mČsíc kvČten 2012 s výzvou k úhradČ nevyplacené mzdy a dále náhrad v související s rozvázáním pracovního pomČru. Tak za dlužníkem mají pohledávky, a to navrhovatel a) ve výši 57.968,--K, navrhovatel b) ve výši 48.818,--K a navrhovatel c) ve výši 41.920,--K. Insolvenní soud správnČ dovozoval, že z tvrzení navrhovatel neplynula platební neschopnost dlužníka, nebo pohledávky navrhovatel byly splatné k 21.6.2012 a napadené usnesení vydal již 5. zá í 2012, zatímco domnČnka platební neschopnosti dlužníka podle § 3 odst. 2 písm. b) InsZ mohla nastat nejd íve 22.9.2012. Navrhovatelé neuvedli nic k majetkovým pomČr m dlužníka, a proto nebylo možné z nabídnutých tvrzení dovodit ani dlužník v úpadek ve formČ p edlužení.

V souasnosti však, po uplynutí více než p l roku, na základČ tvrzení navrhovatel lze p ijmout závČr, že má dlužník více vČ itel s pohledávkami déle než 30 dn po lh tČ splatnosti (§ 3 odst. 1 a 2 InsZ), že tyto pohledávky dlužník neplní po dobu delší t í mČsíc po lh tČ splatnosti a je tak založena domnČnka podle § 3 odst. 2 písm. b) InsZ, že dlužník úhrady tČchto závazk není schopen [§ 3 odst. 1 písm. c) InsZ].

Navrhovatelé v insolvenním návrhu nabídli dostatená skutková tvrzení pro závČr, že se dlužník nachází v úpadku ve formČ insolvence podle § 3 InsZ, a protože tento návrh nepostrádá ani jiné p edepsané obsahové náležitosti již není d vod pro jeho odmítnutí.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s. . zmČnil tak, že se insolvenní návrh neodmítá.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné ve lh tČ dvou mČsíc ode dne jeho doruení k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím soudu prvního stupnČ, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 28. ervna 2013

JUDr. Michal K u b í n, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva