3 VSPH 1500/2011-A-96
MSPH 95 INS 4090/2011 3 VSPH 1500/2011-A-96

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: HRBS, a.s. se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, IČO 25483871, zast. JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 38, o insolvenčním návrhu navrhovatelů: a) CB PROFIL, a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, Křižíkova 1762, IČO 26107074, zast. Mgr. Danielem Hájkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 2, b) STEKO, spol. s r.o. se sídlem v Blansku, Na Brankách 2, IČO 16343786, c) TECHFLOOR, spol. s r.o. se sídlem v Roztokách, 17. listopadu 454, IČO 25350650, zast. JUDr. Josefem Neštickým, advokátem se sídlem v Praze 2, Ječná 1, d) Roman Karhan, bytem a místem podnikání ve Velkých Hošicích, Nová 244, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.listopadu 2011, č.j. MSPH 95 INS 4090/2011-A-79,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.listopadu 2011, č.j. MSPH 95 INS 4090/2011-A-79, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zjistil dlužníkův úpadek (bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Gabrielu Jandovou (bod II. výroku) a konstatoval, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku (bod III. výroku). Věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzval, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku na formuláři s poučením, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (bod IV. výroku), osoby mající závazky vůči dlužníkovi vyzval napříště plnění poskytovat insolvenčnímu správci (bod V. výroku), věřitele vyzval, aby sdělili jaká zajišťovací práva uplatní (bod VI. výroku), nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů s určeným předmětem jednání, insolvenčnímu správci uložil předložit ve stanovené lhůtě seznam přihlášených pohledávek, aby je insolvenční soud mohl zveřejnit nejpozději 15 dnů přede dnem konání přezkumného jednání, a dlužníkovi uložil, aby ve stanovené lhůtě odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (bod VII.-X. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu věřitele CZO Morava, spol. s r.o., IČO 26851971 (původní navrhovatel), který se domáhal zjištění dlužníkova úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek, a že v jeho průběhu navrhovatelé a), b), c) a d) přistoupili k insolvenčnímu řízení podle § 107 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ); usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 4090/2011, 2 VSPH 396/2011-A-19 z 25.5.2011 byl insolvenční návrh původního navrhovatele odmítnut.

Navrhovatel a) uvedl, že mu svědčí splatná pohledávka za dlužníkem ve výši 6.656.552,35 Kč, neboť podle kupní smlouvy CB 1000445 z 28.5.2010 a CB 1000704 ze 14.6.2010 dodával trapézové plechy společnosti Optimo Ventura, spol. s r.o. (společnost Optimo), v souvislosti s plněním smlouvy o dílo č. 007/026/2010 uzavřené 20.5.2010 mezi touto společností jako zhotovitelem a dlužníkem v postavení objednatele, že vystavil za své dodávky společnosti Optimo faktury v celkové výši 6.656.552,35 Kč, společnost Optimo své závazky v této výši prohlášením z 8.11.2010 uznala, že k zajištění pohledávek byly vystaveny tři směnky a že v dodatku smlouvy o dílo z 8.11.2010 se dlužník (objednatel) dohodl se společností Optimo, že závazky odpovídající uvedené pohledávce převezme, s čímž vyslovil souhlas. Uvedl, že dalšími dlužníkovými věřiteli jsou původní navrhovatel s pohledávkou ve výši 1.839.685,--Kč za provedené stavební práce a společnost IET-STAVBY, spol. s r.o., IČO 27300005, mající za dlužníkem pohledávku v celkové výši 60.961.506,05 Kč. Dlužníkův úpadek dovozoval z plurality jeho věřitelů s peněžitými pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp. 3 měsíce po splatnosti; k insolvenčnímu návrhu připojil přihlášku své pohledávky. Doplnil, že na základě dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo, přestala být jeho dlužníkem společnost Optimo, nýbrž se jím stal dlužník, který mu uhradil celkem částku 1.500.000,--Kč. Další dodatek ke smlouvě uzavřené jen mezi společností Optimo a dlužníkem ze 17.12.2010 zhodnotil jako neplatný a odmítl dlužníkovu argumentaci, že mu zaplatil uvedenou částku k zajištění dodávky potřebného materiálu, neboť ten již byl předtím společnosti Optimo dodán. Za další věřitele dlužníka označil Ladislava Ščuku (věřitel č. 16), společnost Frýdecká skládka, a.s. (věřitel č. 19), společnost STUDIO-D Opava spol. s r.o. (věřitel č. 20) a společnost Tošenovjan, spol. s r.o. (věřitel č. 21).

Navrhovatel b) uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ze smlouvy o dílo č. 011/026/2010 ze 7.6.2010, jejímž předmětem je prosklená fasáda, venkovní ocelové dveře a vrata na obchodním centru Trmice-II.etapa, požární rolety, vnitřní ocelové a dřevěné dveře a systém generálního klíče, fakturovanou ve výši 2.830.502,--Kč se splatností 7.1.2011, na níž uhradil dlužník jen 500.000,--Kč a ve výši 120.000,--Kč s termínem splatnosti 7.3.2011 v celkové výši 2.489.719,67 Kč. Za další dlužníkovy věřitele označil původního navrhovatele a společnost GMV Martini CZ, spol. s r.o., IČO 46995293. Dlužníkův úpadek dovozoval z plurality jeho věřitelů s pohledávkami po lhůtě déle než 30 dnů, resp. 3 měsíců; k insolvenčnímu návrhu připojil přihlášku své pohledávky za dlužníkem.

Navrhovatel c) uvedl, že má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy o dílo č. 010/026/2010 ze 7.7.2010, jejímž předmětem je dodání průmyslové podlahy pro Obchodní centrum Trmice-II. etapa, v celkové výši 823.878,70 Kč, sestávající z fakturované pohledávky ve výši 520.156,50 Kč s termínem splatnosti 6.12.2010, na níž dlužník uhradil pouze 100.000,--Kč, a ve výši 403.122,20 Kč se splatností 28.12.2010, na níž neuhradil dlužník nic. Za další věřitele označil ostatní navrhovatele a připojil přihlášku své pohledávky za dlužníkem.

Navrhovatel d) uvedl, že na základě dlužníkových objednávek z 12.10.2010 a 29.10.2010 provedl dodávku a montáž kanalizací, zpevněných ploch a dalších stavebních prací na akci Obchodní centrum Opava-IV. etapa a že dlužník dílo převzal. Vyúčtoval dlužníkovi cenu díla pěti fakturami znějícími na celkovou výši 2.261.949,--Kč se splatností 26.10.2010, 30.11.2010 a 14.8.2011 a přestože dlužník svůj závazek 28.7.2011 uznal co do důvodu a výše v dohodě o uznání závazku, ničeho na uvedenou pohledávku nezaplatil. Dlužníkův úpadek dovozoval z plurality věřitelů dlužníka, mezi nimiž uvedl i navrhovatele a), b) a c), a ze skutečnosti, že dlužník není schopen své peněžité závazky plnit déle než 30 dnů, resp. 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti.

Dlužník popřel pohledávky navrhovatelů a), b) a c). Poukazoval na neexistenci jakéhokoliv právního vztahu k navrhovateli a), neboť dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo byl zrušen dalším dodatkem ze 17.12.2010, a pokud uhradil navrhovateli a) částku 1.500.000,--Kč, pak se tak stalo z cílem zajistit další dodávky pro společnost Optimo, tj. zhotoviteli díla. Pohledávky navrhovatelů b) a c) zpochybnil s odkazem na vady prováděných děl.

Insolvenční soud vyšel ze zjištění učiněných na základě shodných tvrzení účastníků insolvenčního řízení a na základě dlužníkova ekonomického stavu, jednak na základě předložených listinných důkazů. Uvedl, že svým usnesením č.j. MSPH 95 INS 4090/2011-A-69 z 26.9.2011 vyzval dlužníka k předložení seznamu majetku a závazků podle § 128 odst. 3 a § 104 odst. 1 InsZ, že usnesení bylo doručeno dlužníkovi do vlastních rukou s účinky 4.10.2011 a že dlužník v reakci na výzvu doručil soudu podání ze 7.10.2011 obsahující seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka, jež však přes poučení postrádají některé nezbytné náležitosti předpokládané v ustanovení § 104 odst. 2 až 4 InsZ, že podle seznamu majetku z 3.10.2011 dlužníkův majetek spočívá pouze v pohledávkách v celkové výši 27.059.426,98 Kč, přičemž u jednotlivých pohledávek dlužník neuvedl, na kterých skutečnostech se zakládají, a nevyjádřil se k jejich dobytnosti, že jiný majetek dlužník nemá a že podle seznamu závazků z téhož dne má 85 věřitelů s pohledávkami ve výši 22.200.551,96 Kč, z toho splatných 14.875.982,33 Kč a že nemá žádné zaměstnance.

Cituje ustanovení § 3, § 103, § 136 InsZ a § 531 a § 532 ObčZ, učinil následující právní závěry. Uvedl, že navrhovatel a) doložil své splatné pohledávky, neboť ty mají svůj původ v kupních smlouvách z 28.5.2010 a 14.6.2010 a představují cenu dodaného zboží. Obsah těchto pohledávek se nezměnil poté, co v dodatku ke smlouvě o dílo č. 007/026/2010 z 8.11.2010 srozumitelně a určitě je vyjádřeno převzetí závazku společnosti Optimo (zhotovitele) dlužníkem vůči navrhovateli a) s jeho souhlasem. Dovozoval, že na základě tohoto ujednání došlo ke změně závazkového vztahu na straně dlužníka, jímž se stal dlužník namísto původního dlužníka, tj. společnosti Optimo, a upozornil s odkazem na závěry Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 Cdo 2632/2000, že tím, že věřitel vyslovil souhlas s převzetím dluhu a povinností dlužníka jej uhradit, přešla tato z původního dlužníka na dlužníka nového, čímž byla tato smlouva konzumována a nelze již od ní odstoupit. Uzavřel proto, že navrhovatel a) má pohledávku za dlužníkem ve výši 6.656.552,35 Kč sníženou o částku 1.500.000,--Kč toliko za dlužníkem, uzavřel, že má pohledávku navrhovatele a) za dlužníkem ve výši převyšující 5 mil. Kč za doloženou. K pohledávkám navrhovatelů b) a c) uvedl, že vyplývají ze smluv o dílo, proti nimž se dlužník kvalifikovaně bránil a jedná se tudíž o pohledávky sporné, k jejichž prokázání by bylo třeba provádět důkazy výpověďmi účastníků a svědků, ohledáním, případně znaleckým dokazováním, a že jejich prováděním by insolvenční řízení fakticky nahrazovalo řízení sporné. Z tohoto důvodu dále pohledávky navrhovatelů b) a c) podrobněji nezkoumal a své závěry postavil na doložení pohledávky navrhovatele a). K závěru o tom, že úpadek dlužníka je osvědčen, uvedl, že ze seznamu závazků předložených dlužníkem vyplývá, že dlužník má 85 věřitelů s pohledávkami ve výši 22.200.551,96 Kč, z tohoto po splatnosti ve výši 14.875.982,33 Kč. Neschopnost tyto závazky plnit insolvenční soud dovozoval jednak z toho, že dlužník nesplnil soudem uloženou povinnost předložit řádné seznamy majetku a závazků podle § 104 odst. 2 až 4 InsZ, jednak z toho, že dlužník v seznamu majetku potvrdil nedostatek disponibilních finančních prostředků. Na základě uvedeného proto dovodil, že dlužník má více věřitelů, není schopen po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti plnit své peněžité závazky, a že jsou splněny i ostatní zákonem stanovené podmínky. Poznamenal, že za uvedené situace postrádají námitky dlužníka proti pohledávkám navrhovatelů b) a c) z hlediska osvědčení jeho úpadku právní význam.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že rozhodnutí o zjištění jeho úpadku nemělo být vydáno, protože jeho úpadek není osvědčen za situace, kdy insolvenční soud vycházel z existence pohledávky navrhovatele a) za ním ve výši 5.156.552,23 Kč na základě smlouvy z 8.11.2010 o převzetí dluhu, neboť se fakticky o převzetí dluhu nejedná, neboť v dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo č. 007/026/2010 uzavřené mezi zhotovitelem společností Optimo a jím jako objednatelem byl sjednán výlučně způsob, kterým bude hrazena část ceny díla do částky 6.656.552,35 Kč, a tato dohoda byla předložena navrhovateli a) jen z toho důvodu, aby platbu třetí osobou byl schopen identifikovat a započíst ji na svou pohledávku za společností Optimo. Zdůraznil, že navrhovatel a) nebyl účastníkem smlouvy o dílo a nemohl jí v dodatku č. 1 měnit. Uvedl, že pokud by chtěly strany smlouvy o dílo uzavřít podle § 531 odst. 1 ObčZ smlouvu o převzetí dluhu, pak v ní musel být závazek, který je předmětem převzetí identifikován způsobem, vylučujícím jeho záměnu se závazkem jiným, avšak taková identifikace závazku v dodatku ke smlouvě chybí. Je tak zřejmé, že účastníci smlouvy o dílo neměli v úmyslu uzavřít dohodu o převzetí dluhu a podpis navrhovatele a) na tomto dodatku nelze vykládat jako souhlas s převzetím dluhu věřitelem. K pohledávkám navrhovatelů b) a c) namítl, že se jedná o požadavky jeho dodavatelů, kterým pozastavil platby pro nekvalitně provedené práce, zpoždění při výstavbě apod., že žádnou neuznal, neboť nemíní platit těmto navrhovatelům pohledávky, které nevznikly nebo jsou sporné. Za situace, kdy navrhovatel a) nedoložil svou splatnou pohledávku a pohledávky dalších navrhovatelů nebyly prokázány, závěr o tom, že byl osvědčen jeho úpadek, neobstojí.

Navrhovatel a) zopakoval své argumenty na podporu závěru, že mu svědčí pohledávka za dlužníkem, neboť ten převzal závazky za původního dlužníka, tj. společnost Optimo, jíž dodával zboží, což podporuje i platba dlužníka v celkové výši 1.500.000,--Kč.

Navrhovatel b) se k odvolání nevyjádřil.

Navrhovatel c) navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodů jeho věcné správnosti. Uvedl, že do insolvenčního řízení přihlásil 3 pohledávky v celkové výši 2.087.158,20 Kč, z níž byla zjištěna pohledávka do výše 208.029,20 Kč, zatímco v částce 879.129,--Kč byla popřena insolvenčním správcem a je podávána incidenční žaloba na určení její pravosti.

Navrhovatel d) se k odvolání nevyjádřil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací z podnětu odvolání dlužníka přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a po provedeném jednání a doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 InsZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 InsZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 InsZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Podle § 141 odst. 1 a 2 InsZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Ze spisu plyne, že ve věci proběhlo jednání 26.9.2011 a 17.10.2011, kdy jednání z důvodu souhlasu účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání odročil za účelem rozhodnutí ve věci na neurčito a že tohoto jednání se nezúčastnil navrhovatel b). Poté podal 10.11.2011 insolvenční návrh i navrhovatel d), který tak dle § 107 InsZ k řízení přistoupil. Tvrdil, že má pohledávky za dlužníkem ve výši 2.261.949,--Kč s tím, že se dlužníkem 28.7.2011 uzavřel dohodu o uznání dluhu podle § 323 ObchZ, již k návrhu připojil. Jeho návrh však již insolvenční soud dlužníkovi nezaslal k vyjádření a bez nařízení jednání vydal napadené usnesení.

Insolvenční soud vycházel pouze z pohledávky navrhovatele a), když pohledávkami navrhovatelů b) a c) se nezabýval pro jejich spornost a pohledávku navrhovatele d) nehodnotil nijak. K pluralitě věřitelů dlužníka se soud výslovně nevyjádřil, závěr o jeho platební neschopnosti dlužníka učinil na základě domněnky platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm.d) InsZ s tím, že seznamy majetku a závazků, které k jeho výzvě dlužník předložil, neshledal odpovídajícími ustanovení § 104 odst. 2 až 4 InsZ, aniž by ovšem uvedl, kterými nedostatky tyto seznamy trpí. Současně vycházel z toho, že ani podle seznamu majetku dlužník žádné disponibilní finanční prostředky nevlastní.

Odvolací soud předně nesouhlasí se závěrem insolvenčního soudu, že navrhovatel a) doložil svou pohledávku za dlužníkem. Svou pohledávku dovozuje z dohody společnosti Optimo jako zhotovitele díla a úpadce jako jeho objednatele obsažené v čl. II. dodatku č. 1 jejich smlouvy o dílo č. 007/026/2010 z 18.11.2010. Z tohoto dodatku odvolací soud zjistil, že se v něm dlužník a společnost Optimo dohodli na změně smlouvy o dílo tak, že dlužník uhradí daňové doklady vystavené navrhovatelem a) na účet společnosti Optimo v celkové výši 6.656.552,35 Kč a že takto provedené platby budou započítány ve prospěch dlužníka na cenu objednaného díla s tím, že toto účinnost tohoto ujednání je podmíněna souhlasem navrhovatele, který s ujednáním vyslovil souhlas. Z uvedeného je zřejmé, že předmětná dohoda je jen dodatečným ujednáním účastníků smlouvy o dílo, jímž navrhovatel a) není. Formulace, že úpadce provede ve prospěch navrhovatele a) platby, které byly fakturovány společnosti Optimo, vystavené na účet této společnosti [navrhovatelem a)], zjevně neodpovídá dikci ustanovení § 531 ObčZ, podle níž předpokladem převzetí dluhu je dohoda třetí osoby s dlužníkem, že přejímá její dluh a nastupuje na jeho místo, jestliže s tím vysloví věřitel souhlas. V předloženém dodatku se nejedná o převzetí dluhu společnosti Optimo dlužníkem, nýbrž jen o dohodu účastníků smlouvy o dílo o tom, kdo uhradí vystavené faktury, tedy pouze o způsobu úhrady navrhovatelem a) vystavených faktur s tím, že toto plnění bude započítáno ve prospěch zaplacení ceny díla dlužníkem. Tomuto závěru se neprotiví ani ujednání o podmíněnosti této dohody souhlasem navrhovatele a), neboť ten nebyl k dlužníkovi v žádném právním vztahu, a bylo namístě respektovat jeho stanovisko. Naopak jej potvrzuje tvrzení navrhovatele a), který ve svém insolvenčním návrhu uvedl, že společnost Optimo uznala své závazky vůči němu ve shodný den, kdy byl uzavřen výše uvedený dodatek ke smlouvě o dílo, neboť pokud by se jednalo o převzetí závazku, bylo by logické, aby toto uznání učinil dlužník sám.

Odvolací soud nesdílí ani závěr insolvenčního soudu o tom, že domněnka platební neschopnosti dlužníka byla založena podle § 3 odst. 1 písm.d) InsZ tím, že dlužník nesplnil uloženou procesní povinnost předložit seznamy svého majetku a závazků, protože jím předložené seznamy postrádají předepsané náležitosti. Nejenže insolvenční soud v napadeném usnesení neobjasnil, v čem mají závady těchto seznamů spočívat, ale odvolací soud z provedeného důkazu těmito seznamy zjistil, že žádné ze zákonných náležitostí nepostrádají, jsou opatřeny i dlužníkovým prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. Jako takové jsou tyto seznamy způsobilým důkazem k osvědčení skutečností, jež jsou pro posouzení tvrzeného dlužníkova úpadku rozhodné.

V předloženém seznamu závazků dlužník vykázal své závazky vůči vícerým věřitelům v celkové výši 22.200.551,96 Kč, z toho po lhůtě splatnosti v celkové výši 7.324.569,63 Kč. U každého závazku označil osobu jeho věřitele firmou nebo jménem s adresou a identifikačním číslem osoby, výši závazku, datum jeho splatnosti, označení, zda je věřitel osobou mu blízkou, a také vyjádření, zda pohledávku věřitele uznává. Dlužník v tomto seznamu mimo jiné uvedl, že uznává svůj závazek vůči společnosti AUTO PALACE Vysočany, spol. s r.o. ve výši 8.565,--Kč, 14.802,--Kč a 2.570,--Kč se lhůtou splatnosti vždy 8.4.2011, vůči Filipu Závišovi ve výši dvakrát 8.145,--Kč s termínem splatnosti 7.4.2011, vůči společnosti FINAL PUR, spol. s r.o. ve výši 84.000,--Kč se lhůtou splatnosti 3.7.2011, vůči Františku Bebelákovi ve výši 29.142,--Kč a 16.605,--Kč se lhůtou splatnosti 30.10.2010, ve výši 129.060,--Kč se lhůtou splatnosti 23.11.2010, ve výši 142.200,--Kč se lhůtou splatnosti 23.12.2010 a ve výši 70.560,--Kč se lhůtou splatnosti 20.2.2011, vůči společnosti Frýdecká skládka, a.s. ve výši 37.392,--Kč se lhůtou splatnosti 31.1.2011, vůči Gejzu Davidovi ve výši 60.000,--Kč se lhůtou splatnosti 22.7.2011, vůči společnosti Generali Pojišťovna, a.s. ve výši 88.409,--Kč se lhůtou splatnosti 21.6.2011 a vůči společnosti Geodézie-GON, spol. s r.o. ve výši 6.360,--Kč se lhůtou splatnosti 21.1.2011, a že se jedná o závazky déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti ke dni rozhodnutí o dlužníkově úpadku.

Podle seznamu majetku je dlužníkův majetek tvořen jen pohledávkami za jeho dlužníky v celkové výši 27.095.416,98 Kč.

Z těchto zjištění vyplývá, že dlužník má nejméně 8 věřitelů s pohledávkami splatnými nikoli jen 30 dnů, ale dokonce déle než 3 měsíce. Tím je současně-vedle osvědčení plurality dlužníkových věřitelů a jejich pohledávek splatných déle než 30 dnů-naplněna podle § 3 odst. 2 písm.b) InsZ i domněnka, že tyto své závazky dlužník není schopen plnit. Tuto domněnku přitom dlužník nijak nevyvrátil, když podle seznamu majetku nevlastní žádné volné finanční prostředky, a nic takového netvrdil ani v odvolacím řízení.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že dlužníkův úpadek ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) InsZ byl osvědčen, neboť v řízení bylo prokázáno, že má více věřitelů, a že vůči nim má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Za takové situace-vzhledem k mezím odvolacího přezkumu vytyčeným ve výše citovaném ustanovení § 141 InsZ-nemá pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení významu, že existenci splatné pohledávky za dlužníkem nelze mít u žádného z navrhovatelů, tedy ani u navrhovatele a), za doloženou.

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného proti rozhodnutí ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 14.března 2012 JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová