3 VSPH 1490/2016-B-12
KSUL 46 INS 7392/2016 3 VSPH 1490/2016-B-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužnice Zuzany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Trmicích, Za Humny 719/3, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 7392/2016-B-6 ze dne 12. července 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 7392/2016-B-6 ze dne 12. července 2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) neschválil oddlužení dlužnice (bod I. výroku), prohlásil na dlužničin majetek konkurs, který projedná jako konkurs nepatrný (body II. a III. výroku), vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval osoby mající dluh vůči dlužnici, aby napříště plnění neposkytovaly jí, nýbrž insolvenčnímu správci (bod V. výroku), vyslovil, že působnost věřitelského orgánu bude vykonávat soud ve smyslu § 61 odst. 2 a § 66 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, pozdějšímu návrhu věřitelů jmenuje prozatímní věřitelský výbor a jeho náhradníky, nebo svolá schůzi věřitelů k ustanovení věřitelského výboru (bod VI. výroku) a uložil insolvenčnímu správci podávat každé tři měsíce pravidelné zprávy o stavu insolvenčního řízení s tím, že další bude podána ve lhůtě nejpozději do 30.9.2016 (bod VII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesení m č.j. KSUL 46 INs 7392/2016-A-9 z 11.4.2016 zjistil dlužničin úpadek, ustanovil jí insolvenčního správce a nařídil první přezkumné jednání. Uvedl, že seznam přihlášek pohledávek sestavený insolvenčním správcem byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku 25.5.2016, tj. v zákonem stanovené lhůtě před konáním přezkumném jednání. Při přezkumném jednání 29.6.2016 byly přezkoumány přihlášky pohledávek všech 9 věřitelů s pohledávky o úhrnné výši 230.608,08 Kč. isir.justi ce.cz

Insolvenční správce ve zprávě předložené 25.5.2016 uvedl, že dlužnice je vlastnicí nemovitostí zapsaných LV č. 626 a LV 4. 8498 pro kat. úz. Trmice, zatímco v insolvenčním návrhu dlužnice žádnou nemovitost nevlastní, neboť ji darovala své dceři, jak uvedla v insolvenčním návrhu a stalo se tak 24.3.2016, tj. necelý týden před podáním insolvenčního návrhu. Dále insolvenční správce uvedl, že má pochybnosti o hodnotě nemovitostí sepsaných v majetkové podstatě (patrně ve výši uváděné dlužnicí), a má za to, že jejich hodnota bude poloviční. Jednání dlužnice před podáním insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení označil jako nestandardní, avšak nedovodil, že by se tak stalo z důvodu nepoctivého záměru.

Dlužnice svůj dar dceři vysvětlila tím, že tak chtěla vyřešit zbytek života. Dceři věnovala svůj podíl na nemovitosti stejně jako její manžel, s nímž vlastnila celkem podíl ve výši 50%, zatímco zbývající spoluvlastnický podíl je ve vlastnictví třetí osoby. Dlužnice uvedla, že podala insolvenční návrh z toho důvodu, že jí manžel, s nímž se hodlá rozvést, přestal finančně přispívat. První darovací smlouva z 24.3.2016 nebyla vložena do katastru nemovitostí, neboť v ní nebyl řádně dar označen, a proto byla opětovně uzavřena 17.6.2016. S cenou nemovitosti uvedenou insolvenčním správcem nesouhlasí stejně jako s hodnotou garáže ve výši 150.000,-Kč. Insolvenční návrh sepisovala za pomoci třetí osoby.

Cituje § 149 odst. 1, § 150, § 395 a § 405 InsZ insolvenční soud dospěl k závěru, že svým chováním dlužnice sledovala při podání insolvenčního návrhu nepoctivý záměr, když převedla bezplatně na svou dceru svůj jediný hodnotný majetek, tj. nemovitosti sepsané pod č. 2 v soupisu majetkové podstaty a s nimiž je spojeno právo užívat bytovou jednotku, v níž dlužnice společně s manželem žijí. Dovodil, že dlužnice svým jednáním chtěla poškodit své nezajištěné věřitele v situaci, kdy její dcera má své potřeby bydlení zajištěny jinak a dlužnice si s obdarovanou sjednala věcné břemeno k darované nemovitosti spočívající v doživotním právu ji užívat. Dlužnice pobírá starobní důchod, z něhož lze provádět srážky měsíčně jen ve výši 198,-Kč a při plnění splátkového kalendáře je odkázána na plnění třetích osob. Výše uvedený závěr pak učinil, přestože zároveň konstatoval, že na základě předložených darovacích smluv by byla dlužnice schopna uspokojit za dobu trvání splátkového kalendáře pohledávky svých nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 %. Z uvedených důvodů proto podle § 405 InsZ neschválil oddlužení dlužnice a současně prohlásil na její majetek konkurs. Zároveň s odkazem na ustanovení § 246 InsZ uvedl, že darování bylo ze zákona neúčinné, neboť se tak stalo v době, kdy dispoziční oprávnění k předmětu darování měl pouze její insolvenční správce. Podle § 245 InsZ deklaroval okamžik nabytí účinků prohlášení konkursu a zároveň také rozhodl o tom, že bude vykonávat působnost věřitelského orgánu ve smyslu § 61 odst. 2 a § 66 odst. 1 InsZ. V rámci výkonu dohledu ve smyslu § 11 InsZ uložil insolvenčnímu správci v souladu s § 36 odst. 2 InsZ předkládat písemné zprávy o průběhu insolvenčního řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvolání a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Vyjádřila nesouhlas se závěrem insolvenčního soudu, podle kterého při podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení jednala se nepoctivým záměrem, neboť darovala své dceři nemovitost. Zdůraznila, že podávala návrh na povolení oddlužení s tím, že jí bude umožněno je realizovat v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, byť za pomoci třetích osob, tj. její dcery a syna. Souvislost mezi darováním nemovitosti dceři a podáním návrhu na povolení oddlužení proto vnímala jako dvě zcela nesouvisející věci. Akcentovala nadto, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře by byly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 %.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 7 nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 395 InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat mimo jiné, že jím je sledován nepoctivý záměr (odst. 1 písm. a/). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže výsledky dosavadního řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Podle § 405 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 402 odst. 3 InsZ o způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně to platí pro hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů (odst. 3). Jestliže ani jeden ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů podle odstavce 3, rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení (§ 406).

Z výše uvedené právní úpravy plyne, že zatímco vyřešení otázky, zda povolit navrhované oddlužení je výlučně v působnosti insolvenčního soudu, otázka způsobu oddlužení je v rukou nezajištěných věřitelů, případně soudu, a dlužník navrhující povolení oddlužení musí počítat s tím, že oddlužení může být schváleno v kterékoliv formě (plnění splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty) bez ohledu na to, jaká z nich je v návrhu na povolení oddlužení navrhována.

Usnesení o neschválení oddlužení je rozhodnutím ve věci, a přestože se jedná formálně o usnesení, musí mít náležitosti rozsudku (§ 167 odst. 2 o.s.ř.).

Předně odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného usnesení postrádá náležitosti (§ 157 odst. 2 o.s.ř.), jež by umožnily dlužnici proti němu kvalifikovaně brojit.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud v podstatě učinil závěr, podle kterého darováním nemovitosti dceři poškodila své věřitele, avšak zároveň konstatuje, že plněním splátkového kalendáře je dlužnice s to uspokojit pohledávky svých nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 %. Není zřejmé, zda důvodem pro neschválení oddlužení je také okolnost, že její nabídka věřitelům je generována výlučně z pomoci třetích osob. Tyto závěry insolvenční soud učinil, bez uvedení svých zjištění z konkrétních důkazů, na základě kterých by teprve své právní závěry dovodil. Z odůvodnění napadeného usnesení neplyne konkrétní označení nemovitosti, kterou dlužnice měla darovat dceři, není tu žádné zjištění, z něhož by plynulo, že nabídka dlužnice nezajištěným věřitelům je výlučně od třetích osob a postačovala by na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 %, ani to, že darování nemovitosti dceři bylo opakované, což by jistě mohlo mít s ohledem na časové souvislosti význam pro posouzení nepoctivého záměru dlužnice při podávání návrhu na povolení oddlužení. Nebyla učiněna ani žádná zjištění z konkrétních důkazů k závěru, že dcera dlužnice má zajištěno bydlení a že dlužnice má sjednáno věcné břemeno doživotního užívání v nemovitosti, kterou darovala. Odvolací soud uzavírá, že insolvenční soud žádná zjištění z konkrétních důkazů neučinil, což závěr o nepoctivém záměru dlužnice při podání návrhu na povolení oddlužení činí nepřezkoumatelným stejně tak jako závěr, který lze z formulace odůvodnění dovodit, že nelze plnit splátkový kalendář na základě jen pomoci třetích osob.

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost uvážit a posoudit všechny pro věc významné okolnosti. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí pod č.j. KSPH 55 INS 316/2008, 29 NSČR 14/2009-B-65, publikovaném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ (které stanoví poctivý záměr jakožto podmínku přípustnosti oddlužení) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem nevymezeného okruhu okolností. Přitom závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závisí vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Ve svém rozhodnutí č.j. KSOS 31 INS 12026/2010, 29 NSČR 32/2011-B-37 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být obtížné, avšak podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku.

Odvolací soud doplňuje, že v projednávané věci, je-li nabídka dlužnice nezajištěným věřitelům dostatečná k uspokojení jejich nezajištěných pohledávek v rozsahu 100 % a je-li doloženo, že dlužnice v darované nemovitosti má sjednáno doživotní právo jejího užívání, pak je zjevné, že z tohoto jediného dlužničina majetku by v konkursu nebyly uspokojeny z výtěžku jejího prodeje pohledávky nezajištěných věřitelů v míře, v jaké to lze předpokládat při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Není v rozporu s právní úpravou InsZ připouštějící oddlužení plněním splátkového kalendáře, jsou-li jediným příjmem dlužníka pro splátkový kalendář jen příspěvky třetích osob.

Na základě výše uvedeného odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu, v němž soud znovu posoudí předpoklady dlužnice pro schválení oddlužení, resp. učiní zjištění, na základě něhož dovodí, že dlužnice při podání návrhu na povolení oddlužení postupovala s nepoctivým záměrem ve všech souvislostech.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 31. října 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková