3 VSPH 1485/2013-A-15
MSPH 94 INS 22407/2013 3 VSPH 1485/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Ing. Ondřeje Daniševského, nar. 1.2.1967, bytem Běžecká 2407/2, 169 00 Praha 6-Břevnov, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 22407/2013-A-8 ze dne 20. srpna 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 22407/2013-A-8 ze dne 20. srpna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 94 INS 22407/2013-A-8 ze dne 20. srpna 2013 odmítl insolvenční návrh dlužníka Ing. Ondřeje Daniševského (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o jeho úpadku insolvenčním návrhem, který ale ve smyslu § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat. Soud odkázal na § 3 odst. 1 až 3 a § 103 odst. 2 a 3 IZ a konstatoval, že se dlužník v insolvenčním návrhu fakticky omezil jen na obecné tvrzení, že má více věřitelů se závazky, které není schopen uhradit, aniž uvedl důvod vzniku svých závazků, včetně data jejich splatnosti. Nepředložil ani seznamy závazků, majetku a zaměstnanců s náležitostmi dle § 104 IZ. Soud tak dospěl k závěru, že na základě tvrzení obsažených v insolvenční návrh nelze učinit spolehlivý závěr o úpadku dlužníka dle § 3 odst. 1 a 2 nebo § 3 odst. 3 IZ. Proto postupoval dle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že je jednatelem a jediným společníkem společnosti Dannplan, s.r.o. Vůči té bylo dne 26.7.2013 zahájeno insolvenční řízení (vedené pod sp. zn. MSPH 94 INS 20800/2013), v němž o insolvenčním návrhu a tedy ani o případném uspokojení věřitelů z majetku společnosti dosud nebylo rozhodnuto. Důvodem dlužníkových závazků je jeho ručení za závazky uvedené společnosti, které nyní věřitelé uplatňují i vůči němu samému. Tyto dlužníkovy závazky, jež uvedl v insolvenčním návrhu, jsou více než 30 dnů po splatnosti. Podáním insolvenčního návrhu dlužník za dané situace požádal o ochranu před věřiteli (před exekucí, která proti němu byla zahájena). Domnívá se, že prokázal existenci více věřitelů a tvrdil rozhodující skutečnosti svědčící o jeho úpadku. K tomu dodal, že soudem nebyl vyzván k doplnění návrhu a listinných důkazů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označení další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 13.8.2013, podaným téhož dne, domáhal zjištění svého úpadku, aniž navrhl způsob jeho řešení. Tvrdil, že není podnikatelem a nemá žádné zaměstnance. Má více věřitelů a splatné peněžité závazky zejména z titulu přijatých ručitelských závazků, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit; jeho majetek tvoří pouze obvyklé vybavení společné domácnosti a 100% obchodní podíl v společnosti Dannplan, s.r.o., vůči které bylo zahájeno insolvenční řízení pod sp. zn. MSPH 94 INS 20800/2013, nemá žádné pohledávky. Dlužník v návrhu řádně označil 3 společnosti, které jsou jeho věřiteli, jejich pohledávky specifikoval důvodem (směnečné ručení) a výší, aniž by uvedl jakýkoliv údaj o jejich splatnosti. K tomu dlužník zmínil další svůj závazek ve výši 3 mil. Kč, k jehož zaplacení byl společně s Dannplan, s.r.o. zavázán usnesením Městského soudu v Praze č.j. 50 Cm 251/2012-30 ze dne 12.11.2012 a který je po něm vymáhán soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou na základě exekučního příkazu č.j. 103 EX 01878/13-12 ze dne 8.8.2013, ovšem věřitele tohoto svého závazku neoznačil.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní údaje o své příjmové situaci a u těch závazků, u nichž označil věřitele, neuvedl žádné údaje o jejich splatnosti; ty nabídl (odkazem na exekuční titul a nařízenou exekuci) jen u závazku, u něhož neoznačil osobu věřitele. Seznamy majetku a závazků (ani žádné jiné přílohy) k návrhu nepřipojil.

Z toho plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu-ani prostřednictvím povinných seznamů, které nepředložil-nevylíčil řádně skutečnosti svědčící o tom, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ). Za takové situace je pojmově vyloučeno uvažovat o naplnění podmínky platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ, když ta se připíná teprve ke skutečnostem svědčícím o naplnění podmínek úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ, jež v daném případě absentují. Tvrzení obsažená v dlužníkově insolvenčním návrhu tak nemohou být podkladem pro závěr o jeho úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ. Jelikož dlužník není podnikatelem, nepřichází u něj v úvahu úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ. Lze tedy uzavřít, že dlužník neuvedl rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek osvědčovaly, přestože taková skutková tvrzení jsou obligatorní náležitostí insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužníku neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008 uveřejněné pod č. 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 12. února 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková