3 VSPH 1483/2015-A-14
KSUL 85 INS 12822/2015 3 VSPH 1483/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michal Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Luboše anonymizovano , anonymizovano , bytem v Dobkovicích 68, 407 03 Dobkovice, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 12822/2015-A-9 ze dne 8. července 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 85 INS 12822/2015-A-9 ze dne 8. července 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč bezhotovostně na uvedený účet soudu k označenému variabilnímu symbolu.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen 18.5.2015 dlužníkův insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Konstatoval, že usnesením z 28.5.2015 (dok. A-4) vyzval dlužníka o doplnění insolvenčního návrhu o seznam závazků, seznam veškerého majetku a zaměstnanců, o velký technický průkaz vozidla, který vlastní a výpis z listu vlastnictví týkající se jeho nemovitosti. Zároveň tímto usnesením vyzval dlužníka k odstranění vad návrhu na povolení oddlužení o jeho příjmy za poslední tři roky a o sdělení, že jeho nezletilé dítě žije ve společné domácnosti, resp. o předložení případného rozsudku ukládajícímu platit výživné k rukám jeho matky. Uvedl, že na tuto výzvu reagoval pouze částečně, když doložil seznam závazků a velký technický průkaz; na základě opakované výzvy z 8.6.2015 (dok. A-7) doplnil pouze neúplný seznam svého majetku, avšak neúplně, když neuvedl, že je vlastníkem obchodního podílu ve společnosti Secret agency, spol. s r.o. IČO 27798285. Na základě výše uvedeného insolvenční soud cituje § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že nebyl návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě doplněn (přestože byl poučen o tom, že v takovém případě bude návrh na povolení oddlužení odmítnut a prohlášen konkurs na jeho majetek), lze očekávat, že bude dlužníkův úpadek řešen konkursem. Vzhledem k tomu, že v insolvenčním řízení bude nutné zajistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, která činí minimálně 45.000,-Kč dospěl k závěru, že je třeba dlužníkovi uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení a při úvaze o její výši vyšel z toho, že nemovitý majetek dlužníka je zajištěn zástavním právem smluvním a soudcovským a sedmi zástavními právy exekutorskými stejně tak jako podíly dlužníka ve společnostech Secret agency, spol. s r.o. a Norotrans, spol. s.r.o. a že majetek dlužníka zjevně nepostačuje na úhradu nákladů na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Vyjádřil nesouhlas se závěry insolvenčního soudu, neboť své příjmy za poslední 3 roky jakož i žádost o převedení ostatních příloh ze spisu týkajícího se předchozího insolvenčního návrhu, zaslal poštou 5.6.2015 insolvenčnímu soudu, a proto není správný závěr o tom, že nedoplnil návrh na povolení oddlužení. K vlastnictví obchodního podílu ve společnosti Secret Agency, spol. s r.o. uvedl, že se o něm v seznamu majetku nevyjádřil proto, že tato společnost nevykonává činnost, nemá žádný majetek a je ve ztrátě. Akcentoval, že reálná tržní hodnota jeho movitého a nemovitého majetku je 1,1 mil. Kč, a odměna insolvenčního správce představuje necelé jedno procentu této částky.

Vrchní soud v Praze aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného usnesení.

Podle § 108 InsZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčnímu návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčním navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha náklady na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Podle § 169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 InsZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) InsZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 InsZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není zaměstnancem dlužníka uplatňujícím toliko pracovněprávní nároky či osobou uvedenou v § 368 odst. 1 InsZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. (dále jen Vyhláška) odlišně; tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 InsZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům insolvenční soud v napadeném usnesení zjevně nedostál, neboť jeho závěry o výši, v níž zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil, nejsou podloženy jeho zjištěními. Neformuloval své konkrétní skutkové závěry týkající se četnosti a výše dlužníkových věřitelů a oproti nim nezhodnotil řádně dlužníkovy majetkové poměry, aby mohl dovodit předpokládanou výši nákladů, jež si insolvenční řízení pravděpodobně vyžádá. Již z tohoto důvodu je napadené usnesení obtížně přezkoumatelné. Nadto třeba upozornit na to, že závěr insolvenčního soudu, že lze očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem ve stadiu rozhodování o záloze na náklady insolvenčního řízení jen proto, že dosud dlužník neodstranil vady návrhu na povolení oddlužení, je předčasný, neboť o tomto návrhu dosud rozhodnuto nebylo a do té doby jej dlužník může doplnit tak, aby projednatelný byl.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení tím, že v dalším rozhodnutí třeba respektovat pravidla obsažena v ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. srpna 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková