3 VSPH 1483/2013-B-2464
MSPH 96 INS 714/2009 3 VSPH 1483/2013-B-2464

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, sídlem Na Hutmance 300/7, 158 00 Praha 5-Jinonice, IČO 00033243, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání Vladimíra anonymizovano , anonymizovano a Renaty anonymizovano , anonymizovano , oba bytem U Pramene 429/1, 149 00 Praha 4-Újezd, zast. JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem Prvního pluku 320/17, 186 00 Praha 8-Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2181 ze dne 21. srpna 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2181 ze dne 21. srpna 2013 se mění tak, že se určuje odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána ve výši 5.082,-Kč vč. DPH za bezplatný převod bytové a nebytové jednotky uvedené v jeho návrhu ze dne 30. ledna 2012 (B-1701) do vlastnictví oprávněným osobám Vladimíru anonymizovano a Renatě anonymizovano a náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů s tím spojených ve výši 1.000,-Kč.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení vedeném na majetek Pražského stavebního bytového družstva (dále jen dlužník či družstvo) usnesením č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2181 ze dne 21.8.2013 v bodě I. výroku rozhodl, že odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána (dále jen správce) za postup dle § 285 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) při převodu bytové a nebytové jednotky popsané v jeho návrhu zveřejněném v insolvenčním rejstříku jako dokument B-1701 činí 14.375,-Kč plus DPH a v bodě II. výroku uložil správci, aby vyčíslil náhradu nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů k postupu dle § 285 odst. 4 IZ do 14 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení za předpokladu, pokud je bude požadovat.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně především uvedl, že se správce domáhal určení své odměny podle § 285 odst. 4 IZ za převod bytové jednotky a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemku (dále jen jednotka) do vlastnictví oprávněných osob Vladimíra a Renaty anonymizovano (dále jen odvolatelé) ve výši 47.952,-Kč a na nákladech s tím spojených účtoval 500,-Kč. Odvolatelé však návrh výše odměny neakceptovali. Správce v návrhu rozepsal své jednotlivé úkony, jež musel provést za účelem převodu jednotky, což si celkem vyžádalo 17 hodin a 15 min.

Odvolatelé nesouhlasili se správcem vykázaným počtem hodin, neboť měli za to, že jsou nadsazeny, že řada úkonů byla prováděna nadbytečně či duplicitně, že šlo o standardizované úkony stejné u všech oprávněných osob a že správci má náležet odměna pouze za převzetí a seznámení se s členskými složkami oprávněných osob a za vypracování smlouvy o bezúplatném převodu a zahájení řízení o vkladu včetně náhrady hotových výdajů.

Dle stanoviska Vrchního státního zastupitelství v Praze by mělo být měřítkem pro stanovení výše odměny insolvenčního správce množství účelně vynaložené námahy, tedy jak kvantitativní složka odvedené práce, tj. počet úkonů a jejich časová náročnost, tak i kvalitativní složka, tj. sazba, jakou by měla být hodinová práce odměněna.

Soud si opatřil řadu podkladů formou dotazů adresovaných různým subjektům (bytová družstva, realitní kanceláře, advokáti), z nichž část uvedla, že pro určení odměny za bezplatné převody jednotek nejsou kompetentní, a ostatní uvedli různou výši odměn, která se pohybovala v částkách 5.000,-Kč, 13.000,-Kč, 5.000,-Kč, 4.500,-Kč, 100.000,-Kč, 15.000,-Kč, 20.000,-Kč nebo 30.000,-Kč. Za účelem určení odměny správce ustanovil soud znalce, avšak k jím vypracovanému posudku (B-2028) nepřihlédl, neboť dle jeho názoru nebyl použitelný.

Soud podrobně rozebíral § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška), se závěrem, že při určení odměny insolvenčního správce je třeba přihlédnout zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti.

Ohledně délky doby konstatoval, že úpadek dlužníka byl zjištěn dne 17.4.2009, že první žádost o určení odměny správce obdržel 15.4.2010 (B-549), že první nesouhlas se správcem navrženou odměnou obdržel dne 30.12.2010 (B-769) a že poslední nesouhlas obdržel v červenci 2012 (B-1850), tedy že proces převodu jednotek trvá od prohlášení úpadku do července 2012. Proto uzavřel, že správcem kalkulovaných 17 hodin a 15 minut práce u oprávněných osob považuje za reálný.

Při posuzování rozsahu a náročnosti úkonů správce rozčlenil soud úkony správce podle stadií procesu převodu (shromažďování podkladů, posouzení obsahu dokumentů a vlastní převod) se závěrem, že jednotlivé věci oprávněných osob jsou v obdobném stadiu rozpracovanosti a že daná věc není žádnou výjimkou.

Dále vyjádřil insolvenční soud názor, že se odvolatelé mýlí, pokud měli zato, že správce nadbytečně kontroloval a ověřoval některé listiny. Dle soudu nelze totiž klást správci k tíži jeho pečlivost, když ověřoval, studoval a prověřoval doklady a listiny týkající se jednotlivých oprávněných osob, neboť v minulosti byly zaznamenány případy, kdy se některé osoby vydávaly za oprávněné osoby, ačkoli jimi nebyly nebo anuita jednotky nebyla řádně splacena anebo nebyly vypořádány vzájemné závazky apod. Připomněl, že správce u dlužníka postrádal výhodu spočívající ve vedení řádných záznamů a složek členů družstva. Proto byla na místě pečlivost správce, jak ve vztahu k jeho odpovědnosti, tak ve vztahu k věřitelům.

Soud vyšel z internetových nabídek právních služeb, jež se pohybují v rozmezí od 1.000,-Kč do 7.000,-Kč za hodinu práce, protože analogie profese insolvenčního správce a advokáta je v projednávané věci srovnatelně nejbližší, když se hodinová sazba práce nejčastěji pohybuje mezi 2.000,-Kč a 3.000,-Kč. V dané věci neměl důvod pochybovat o tom, že správce vynaložil na případ odvolatelů 17 hodin a 15 minut práce. Odhadl, že 2/3 z vykázaných hodin byla odborná práce, která vyžadovala specifické znalosti, zkušenosti, praxi a vzdělání, a že 1/3 z vykázaných hodin tvořila jen práce administrativního charakteru. Odbornou práci ocenil částkou 1.500,-Kč za hodinu. Ovšem s přihlédnutím k tomu, že správce musel evidentně důkladně nastudovat specifika dané problematiky včetně přiléhající judikatury, avšak takové nastudování je použitelné pro všechny obdobné kauzy (s výjimkou na každý případ naléhajících rozdílností) , a s přihlédnutím k opakujícím se faktorům, ji snížil na částku 1.000,-Kč za hodinu odborné práce. Jako přiměřenou odměnu za práce administrativního charakteru stanovil částku 500,-Kč za hodinu s rovněž přihlédnutím k tomu, že i tyto práce podléhají určité shodnosti ve více projednávaných kauzách. Při úvaze o výši odměny správce vzal soud úvahu i odpovědi vyzvaných respondentů, byť pouze z orientačního hlediska. Závěrem shrnuto: soud vzal v úvahu počet pracovních hodin vykázaných správcem, stadium rozpracovanosti převodu v případě odvolatelů a rozsah a náročnost prováděných úkonů v návaznosti na odborné, informační předpoklady a znalosti. Tak dospěl k závěru, že jako přiměřenou odměnu lze správci přiznat odměnu ve výši 14.375,-Kč sestávajících z 2/3 odborných hodin po 1.000,-Kč/hod. (11.500,-Kč) a z 1/3 administrativních hodin po 500,-Kč (tj. 2.875,-Kč).

Protože má správce vedle odměny též právo na náhradu nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů, vyzval ho soud k jejich uplatnění a doložení.

Proti tomuto usnesení se odvolatelé včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto odvolání (doplněném podáním ze dne 18.10.2013) se dovolávali stenografických záznamů ze schůzí Poslanecké sněmovny a pořadů České televize, z nichž shodně vyplývá, že insolvenční správce dělá normální advokátní úkon, který spočívá v jednoduchých kancelářských pracích při převodu jednotky, za což mu od oprávněných osob náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech úkonů a odměna v obvyklé výši, která dosahuje řádově několik tisíc Kč. Měli zato, že jejich nárok na bezúplatný převod jednotky byl dostatečně osvědčen listinami předloženými správci dlužníkem (šlo o seznam členů družstev, seznam jednotek dlužníka, úvěrové smlouvy k investičním úvěrům anuitám, knihy členů) a že správce jen předstírá, že mu dlužník neposkytl součinnost, což považovali za účelové s cílem navýšit jeho odměnu za údajně ztíženou administrativu převodů jednotek. Polemizovali s vykázaným počtem hodin, jež správce vynaložil na jejich věc, předkládali svoji představu o počtu hodin na jednotlivé úkony a na jednotlivých příkladech demonstrovali nadsazenost a nereálnost správcových tvrzení o časovém rozsahu úkonů, neboť v řadě případů šlo o rutinní úkony, které šlo zvládnout během několika minut (zasílání všeobecných výzev) a nikoliv hodin. K analýze jednotlivých úkonů správce uváděli konkrétní okolnosti a dokumenty, které měl správce k dispozici a nemusel si je duplicitně obstarávat nebo provádět složité analýzy. Za absurdní považovali, že správce strávil 6,75 hodiny studiem 5 dokladů, na což mu mohla stačit-při jeho odborné erudici-nejvýše 1 hodina. Poukazovali na to, že správce měl vše potřebné k převodům k dispozici již ke dni 1.11.2010 a že jím údajně spotřebovaný čas (při počtu 369 oprávněných osob) přesahuje fond možné pracovní doby, přičemž správce se nezabývá pouze tímto (jedním) dlužníkem, ale také dalšími časově náročnými insolvenčními věcmi. V této souvislosti odkázali na sdělení manželů Vrbíkových zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 11.11.2011 (B-1499), jimž představenstvo Stavebního bytového družstva Trutnov poskytlo na jejich žádost přehled o počtu provedených bezplatných převodů bytů do vlastnictví členů tohoto družstva za jednotlivá čtvrtletí v letech 2009 až 2011, počet administrativních zaměstnanců zabývajících se touto agendou a uvedlo konkrétní úkony prováděné v souvislosti s bezplatnými převody. Z poskytnutých informací vyplývá, že v průběhu čtvrtletí roku 2010 provedlo družstvo celkem 557 bezúplatných převodů, které administrativně zajišťovaly 2 pracovnice, jejichž fond pracovní doby za uvedené období činil dohromady 1024 hodin. Průměrná doba k realizaci jednoho převodu činila pouze 1,84 hodiny administrativních prací. Proto veškeré administrativní práce souvisejí s převodem, nemohou správci trvat déle než 2 hodiny.

Podle názoru odvolatelů by měl správce dostat odměnu za administrativní zpracování převodu . Připomněli, že dle zpráv blíže neurčených bytových družstev se pohybuje odměna za bezúplatný převod jednotky ve výši 4.500,-Kč až 6.000,-Kč včetně DPH s tím, že pokud by do nákladů měly být zahrnuty všechny nejnutnější činnosti, které by bylo třeba učinit, neměla by cena přesáhnout částku 5 až 7 tisíc Kč. Na základě soudem objednaného posudku by přitom cena za převod jednotek do vlastnictví manželů Čechových a Ing. Kolody činila jen 6.000,-Kč, což však soud neakceptoval a posudek označil za nevěrohodný. Vyjádřili názor, že výsledek práce znalce zřejmě neodpovídal představě soudu; to však nemůže být záminkou pro jeho odmítnutí. Vytýkali soudu prvního stupně, že nekriticky přijal správcem vykázaný počet hodin. Dále uvedli, že dlužník nebyl nikdy vyzván k doplnění údajně neúplných a nekompletních dokladů týkajících se osobních složek členů družstva. Nesouhlasili s tím, že soud nerozhodl o výši nákladů na provedení kroků potřebných k převodu, ačkoli je správce specifikoval v částce 500,-Kč, čímž je uvrhl do stavu nejistoty, jaká bude jejich konečná výše, když ve 260 jiných případech, o nichž soud prvního stupně již rozhodoval, jejich výše činila právě 500,-Kč. Rovněž namítali, že správce ve své žádosti neuvedl zálohu 1.000,-Kč, kterou uhradili dne 10.11.2003 na úhradu nákladů spojených s převodem, když ta je řádně evidovaná v účetnictví dlužníka, což plyne z inventury účtu 315-60 ze dne 9.6.2004 (název účtu-Jednorázové poplatky ke krytí nákladů spojených s převodem do vlastnictví) a inventury účtu 324-500 ze dne 28.2.2009 (název účtu-Poplatky za převod). Z uvedených dokladů je zřejmý převod zůstatku účtu 315-60 ve výši 294.135,35 Kč na účet 324-500, na kterém ke dni 28.2.2009 nevyčerpané zálohy činily celkem 336.870,35 Kč a ke dni prohlášení úpadku byly v této výši připraveny k úhradě nákladů spojených s bezúplatnými převody jednotek do vlastnictví členů dlužníka. Závěrem shrnuli, že za administrativní úkon bezúplatného převodu by měla být stanovena odměna obvyklá, a to ve výši zjištěné soudem prvního stupně ze zpráv bytových družstev a advokáta i znalce, což soud ignoroval.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k odvolání ze dne 10.10.2013 (B-2359) navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že správci určí odměnu za převod jednotky ve výši, kterou považovalo za přiměřenou v rozmezí 7 až 8 tisíc Kč s akceptací původního požadavku správce na náhradu nákladů ve výši 500,-Kč. Připomnělo svůj dřívější názor, podle něhož má být měřítkem odměny správce za činnost spojenou s převodem bytu nikoli hodnota bytu, nýbrž množství jím účelně vynaložené námahy s ohledem na kvantitu jeho práce (tj. např. kolik hodin se jednotlivým případem zabýval) a její kvalitu (tedy, kolik peněz může např. za 1 hodinu práce požadovat). Vodítkem v tomto směru by neměl být ani (modifikovaný) advokátní tarif nebo odhadem stanovený hodinový výtěžek práce správce při samotném spravování podstaty, ale skutečnost, že bezplatné vydání bytu bytového družstva jeho členovi představuje nejen určité množství práce, ale je též určitým produktem majícím na tuzemském trhu relativně ustálenou cenu, jež je v ČR dosti frekventovaná. Ačkoli si soud prvního stupně v souladu s pokyny odvolacího soudu obstaral potřebné podklady pro své rozhodnutí, na výpočet odměny správce podle nich prakticky rezignoval a odměnu vypočetl vynásobením nekriticky převzatého údaje správce o počtu nutných hodin práce a sazby stanovené volnou úvahou s použitím snížených cen advokátních služeb. Dále zopakovalo, že honorována má být účelně vynaložená námaha a konečným a rozhodujícím kritériem by měla zůstat cena obvyklá, neboť není ospravedlnitelné, aby za tutéž práci (resp. za týž výsledek) měl jeden družstevník platit správci diametrálně více než jiný u normálního družstva. Z odvolání podaných v obdobných případech poukazovalo na výstižné a rozsahem přiměřené odvolání na č.d. B-2074.

Správce ve svém vyjádření k odvolání ze dne 14.10.2013 (B-2407) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Uvedl, že ačkoli považuje jím vyčíslenou odměnu za bezúplatný převod jednotky ve výši 47.952,-Kč za zcela odpovídající časové i odborné náročnosti úkonů provedených v souvislosti s realizací převodu, proti napadenému usnesení, jímž mu byla přiznána částka podstatně menší, se přesto neodvolal. Deklaruje tím nejen ochotu ke kompromisu, ale i snahu převody jednotek do vlastnictví oprávněných osob co nejvíc urychlit a ukončit. To i za situace, kdy znalecký posudek na určení odměny správce za realizaci právních úkonů učiněných v souvislosti s převodem jednotek do vlastnictví oprávněných osob (pro vzorový případ ), který si nechal na své náklady zpracovat u soudního znalce Ing. Pavla Nádvorníka (a který k odvolání připojil), došel k jiným závěrům, než znalecký posudek, který si nechal vypracovat soud prvního stupně. Ing. Nádvorník ve svém posudku konstatoval, že vzhledem k absenci předpisu pro stanovení způsobu vyčíslení předmětné odměny, považuje za vhodné vyčíslit ji za činnosti vykonané dle § 285 odst. 4 IZ v analogii s výší odměny za činnost advokáta a k vyčíslení použít Sazebník odměny advokáta. Správce se dále ztotožnil s výhradami soudu prvního stupně vůči znaleckému posudku vypracovanému soudem ustanoveným znalcem s tím, že ten ho nijak nekontaktoval, ani nezjišťoval odbornou náročnost a rozsah provedené práce. K výhradě stran spotřebovaného času konstatoval, že potřebné práce spolu s ním vykonávaly i další osoby, jejichž odměnu hradil výlučně ze svých osobních prostředků. Tato činnost přitom byla časově i odborně náročnější než úkony realizované standardně při zpeněžení zajištěného nemovitého majetku ve veřejné dražbě, kdy je odměna správce podstatně vyšší. Soud blíže nevysvětlil, proč jeho odměnu za postup dle § 285 odst. 4 IZ nelze stanovit analogicky za použití pravidel pro určení odměny při zpeněžení jednotek a nakolik byla jeho činnost při jejich bezplatném převodu méně náročná.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou odvolatelé subjektivně legitimováni k podání odvolání proti napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť určení odměny insolvenčního správce a náhrady jeho nákladů podle § 285 odst. 4 IZ se dotýká jejich práv či povinností (§ 15 IZ) a napadeným usnesením by jim mohla být způsobena újma na jejich majetkových právech.

Vrchní soud v Praze, aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 285 odst. 4 IZ je insolvenční správce při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu. Nakládání s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví bytového družstva je omezeno právem fyzických osob-členů družstva, již jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, a insolvenční správce je proto musí nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Insolvenční správce je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů a nebytových prostor potřebné. Za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k výlučnému nabytí vlastnictví takovou nabídku do tří měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení, přičemž ustanovení zvláštního zákona o ochraně práv nájemců se v těchto případech již nepoužijí.

Odvolací soud již ve své rozhodovací praxi, např. v usnesení č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1068/2010-B-874 ze dne 31.1.2011, opakovaně vyložil, že nárok oprávněné osoby na bezplatný převod bytu či nebytového prostoru do jejího vlastnictví dle výše citovaného ustanovení je zvláštním druhem zákonného předkupního práva. Okolnost, že jde o převod bezplatný, v poměrech insolvenčního práva znamená, že ačkoli se tak děje v rámci zpeněžování majetkové podstaty, není tu výtěžek použitelný pro uspokojení pohledávek věřitelů. Zákon současně podmiňuje nárok na převod tím, že oprávněná osoba je povinna zaplatit jak náklady, jež si vyžádají všechny k tomu potřebné úkony insolvenčního správce, tak odměnu insolvenčního správce za toto zpeněžení majetkové podstaty.

Insolvenční správce přitom není oprávněn (a to ani zálohově) hradit náklady spojené s převodem z majetkové podstaty, proto je nezbytné, aby je oprávněná osoba uhradila předem. Rozsah a výše těchto nákladů bude záviset na tom, v jakém stadiu se proces uspokojování nároků oprávněných osob v insolvenčním řízení nalézá, např. zda byl započat proces vyčleňování bytových jednotek nebo prostor či zda byly připraveny návrhy smluv o převodu.

Ze shora uvedeného lze dovodit, že převod bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby je činností správce při zpeněžování majetkové podstaty. Tomuto závěru odpovídá i to, že § 285 IZ je součástí dílu pátého, jenž upravuje právě zpeněžování majetkové podstaty. Odměnu správce za zpeněžování majetkové podstaty upravuje vyhláška, která je tím zvláštním právním předpisem, jenž zmiňuje § 285 odst. 4 IZ.

S přihlédnutím k tomu, že-jak zdůrazněno výše-zde není výtěžku zpeněžení, je odvolací soud přesvědčen o tom, že se odměna správce za provedení úkonů potřebných k bezplatnému převodu bytů a nebytových prostor do vlastnictví oprávněných osob podle § 285 odst. 4 IZ-v případech, kdy se na ní oprávněná osoba se správcem nedohodla-určí podle § 5 vyhlášky.

Právo na výplatu této odměny vzniká rozhodnutím insolvenčního soudu, jenž ji určí podle kritérií stanovených právě v § 5 vyhlášky, není-li o její výši uzavřena dohoda mezi správcem a oprávněnou osobou. Při úvaze o výši odměny soud přihlédne zejména k rozsahu a náročnosti úkonů správce potřebných k převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví každé z oprávněných osob. Její výše bude (logicky) záviset i na tom, v jakém stadiu se bude proces uspokojování nároku konkrétní oprávněné osoby v insolvenčním řízení nalézat.

V dané věci soud prvního stupně určil správci jeho odměnu za úkony potřebné k převodu jednotky do vlastnictví odvolatelů vycházeje z toho, že správcem vykázaná skladba jeho úkonů i jejich časová náročnost (17 hodin a 15 minut práce) je věci odpovídající, přičemž 2/3 hodin vykázané práce honoroval správci hodinovou sazbou 1.000,-Kč a zbývající 1/3 hodinovou sazbou 500,-Kč.

Tuto soudem zvolenou metodu jakéhosi normování úkonů správce hodinovou sazbou ale nepovažuje odvolací soud za odpovídající (použitelný) způsob určení jeho odměny za úkony potřebné k převodu bytové či nebytové jednotky do vlastnictví oprávněné osoby. V tom směru je-jak plyne z povahy věci-rozhodné především to, jaké konkrétní úkony daná správcova činnost objektivně vyžádala a jaká byla (s přihlédnutím ke všem okolnostem věci) jejich faktická a odborná náročnost.

Odvolací soud-ve shodě se soudem prvního stupně-nemá důvod pochybovat o věcné správnosti (opodstatněnosti) jednotlivých činností správce (doložených příslušnými listinami) popsaných v jeho návrhu ze dne 30.1.2012 (B-1701), dle něhož správce: -sepsal a odeslal výzvu odvolatelům k předložení dokladů, -převzal složku odvolatelů od dlužníka, -převzal a zaevidoval podklady předložené odvolateli, -analyzoval podklady převzaté od odvolatelů a od dlužníka a zjišťoval, zda odvolatelům svědčí právo na převod (tj. zda odvolatelé jsou členy družstva k okamžiku vzniku nájemního vztahu, zda splatili členský podíl, zda učinili výzvu k převodu jednotky ve lhůtě do 30.6.1995, zda jsou členy družstva i nadále a zda trvá jejich nájemní vztah), -sepsal a odeslal nabídku k bezúplatnému převodu, -sepsal výzvu k doplnění, -sepsal a odeslal návrh na rozhodnutí soudu o odměně, -vyhotovil smlouvu o převodu vlastnictví jednotky, -vyhotovil výzvu k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotky, -vyhotovil návrh na zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, -sepsal prohlášení o zániku zajišťovacích práv, -vedl celkovou evidenci oprávněných osob.

Odvolací soud proto neshledal důvodnou tu část odvolací argumentace, jíž odvolatelé zpochybňují věcný rozsah činnosti správce, neboť také odvolací soud shledal shora popsané úkony nezbytnými k převodu jednotky podle § 285 odst. 4 IZ.

Současně však z výše uvedených důvodů nepovažoval za zásadně významné řešit, zda správce vskutku strávil provedením těchto úkonů 17 hodin a 15 minut, jak tvrdí, či zda to byla ve skutečnosti doba kratší, popř. jak dlouho by taková činnost měla tomuto (či jinému) správci při jeho odbornosti a maximální efektivitě práce trvat. Určování zcela konkrétního časového rozsahu předmětných úkonů správce je kritériem v zásadě spekulativním a povaha věci ani nevyžaduje, aby bylo vymezeno; takovým způsobem se v praxi při úvaze o přiměřené odměně insolvenčního správce dle § 5 vyhlášky nepostupuje ani při určování odměny za celkovou správcovu činnost v insolvenčním řízení (tedy z hlediska zde sledovaného kritéria délky doby trvání správcem vykonávané činnosti).

Při shora vymezené věcné skladbě úkonů správce potřebných k převodu jednotky do vlastnictví odvolatelů tak zbývá určit, jaká odměna je komplexu těchto úkonů s ohledem na jejich rozsah a náročnost (danou povahou věci a jejími okolnostmi) odpovídající.

V tom směru odvolací soud-obdobně jako Vrchní státní zastupitelství v Praze (B-2359)-považuje za rozhodující východisko obvyklou cenu spojenou s převodem jednotek do vlastnictví oprávněných osob s event. přihlédnutím k poněkud větší pracnosti, jde-li o družstvo, na jehož majetek byl prohlášen konkurs. Ačkoliv v dané věci činnost správce spočívala na individuálním posouzení podkladů vztahujících se k právnímu postavení odvolatelů, v další fázi řízení se již vesměs jednalo o typizovanou činnost, při které správce vycházel ze šablonovitých formulářů včetně znění výzev, nabídek k převodu, znění smluv nebo návrhů soudu na určení své odměny, které používal univerzálně vůči všem oprávněným osobám podle jednotně vytvořeného vzoru. Z uvedeného je zřejmé, že nikoliv veškerá činnost správce byla činností čistě odbornou, ale v podstatném rozsahu šlo o činnost administrativní, jejíž hodnota práce je výrazně nižší, a o činnost typizovanou a rutinní, vzhledem ke značnému počtu opakujících se případů (družstvo má 369 členů). Ostatně odvolatelé (stejně jako někteří další členové družstva) správci iniciativně dodávali potřebné podklady, čímž mu jeho činnost do určité míry usnadnili.

Kompletní cena za zpracování bezúplatného převodu vlastnictví bytové jednotky ze strany bytového družstva (či jiného vlastníka) se pohybuje v rozmezí 4.000,-Kč až 6.000,-Kč (bez DPH) na území hl.m. Prahy (B-2074), jak lze zjistit především z relevantních odpovědí soudem prvního stupně dotázaných bytových družstev. Tak např. SBD POKROK dle svého sdělení ze dne 2.11.2012 (B-1931) účtuje oprávněným osobám za takový převod poplatek ve výši 5.000,-Kč včetně DPH a Stavební bytové družstvo Praha dle svého sdělení ze dne 12.11.2012 (B-1963) účtuje svým členům 4.500,-Kč. Ze sdělení Svazu českých a moravských bytových družstev ze dne 12.11.2012 (B-1965) odvolací soud zjistil, že se dle jeho neoficiálních informací pohybuje cena převodu jednoho bytu zhruba mezi 3.500,-Kč až 5.000,-Kč. K obdobným závěrům dospěla též Ing. Irena Votavová ve znaleckém posudku ze dne 25.5.2013, č. 190/04/2013, jejž si soud prvního stupně za tím účelem objednal (a k němuž následně nepřihlédl) a dle něhož hodnota práce správce za úkony potřebné k bezúplatnému převodu bytů a nebytových prostor do vlastnictví oprávněných osob Jaroslava Čecha, Magdaleny Čechové a Ing. Pavla Kolody činí maximálně 6.000,-Kč včetně DPH a včetně dostatečné rezervy. Důvody pro zadání takového znaleckého posudku ovšem zjevně nebyly dány. Odborného znaleckého posudku podle § 127 o.s.ř. lze užít jen k posouzení pro věc rozhodných skutečností, k němuž je třeba odborných znalostí, tedy k posouzení skutkového stavu, k němuž soudce sám není odborně způsobilý. O nic takového se ale nejedná při úvaze o přiměřené výši odměny insolvenčního správce dle § 5 vyhlášky. Proto nemá v této věci žádného významu ani správcem dodatečně nabídnutý znalecký posudek Ing. Pavla Nádvorníka.

Pokud jde o soudem prvního stupně dotazované realitní či advokátní kanceláře, jež se bezúplatnými převody bytových jednotek do vlastnictví oprávněných osob podle zvláštního zákona standardně nezabývají a které se výlučně vyjadřovaly ke komerčním-úplatným převodům, nepovažoval odvolací soud jejich sdělení za rozhodující. Ostatně, již ve svých dřívějších kasačních rozhodnutích (např. v usnesení č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 1 VSPH 88/2011-B-1005 ze dne 3.5.2011) odvolací soud vyložil, proč pro výpočet odměny nelze použít způsob výpočtu odměny podle advokátního tarifu (z tarifní hodnoty vycházející z tržní ceny převáděné jednotky), neboť takový postup zjevně neodpovídá zákonné konstrukci tohoto nároku správce, jenž je honorován především za administrativní zpracování převodu. Rovněž z tohoto hlediska je pro rozhodnutí ve věci, a opakovaně to budiž řečeno, nevýznamný znalecký posudek Ing. Pavla Nádvorníka ze dne 16.8.2013, jenž dospěl k závěru, že by odměna správce za bezplatný převod jednotky měla být honorována částkou odpovídající 2 advokátním úkonům z hodnoty převáděné jednotky.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem věci tak odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že přiměřená odměna správce za bezúplatný převod jednotky do vlastnictví odvolatelů činí dle § 5 vyhlášky částku 4.200,-Kč, což s připočtením 21% DPH činí 5.082,-Kč. Pokud jde o náklady nezbytně vynaložené na provedení všech potřebných úkonů (jedná se toliko o hotové výdaje správce spojené s vkladovým řízením, jiné správce neúčtoval), došlo ode dne 1.1.2012 ke zvýšení správního poplatku za přijetí návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí z částky 500,-Kč (jak správce původně požadoval) na částku 1.000,-Kč (položka 120 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích). Proto odvolací soud rozhodl též o jejich náhradě v předepsané výši tak, aby i v této otázce byla nastolena potřebná jistota. Jestliže odvolatelé-jak tvrdí-uhradili zálohu na odměnu správce či na jeho hotové výdaje, bude proti jejich výši určené odvolacím soudem zúčtována.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. října 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová