3 VSPH 1482/2015-A-14
MSPH 76 INS 16432/2015 3 VSPH 1482/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 4, Mezipolí 1234/2, zast. Mgr. Jaroslavem Kazbundou, advokátem se sídlem v Brně, Bohunická 67, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 16432/2015-A-7 ze dne 29. června 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 16432/2015-A-7 ze dne 29. června 2015 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí bezhotovostně na uvedený účet soudu k označenému variabilnímu symbolu nebo hotově do pokladny soudu na pracovišti ve Slezské.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl 23.6.2015 doručen insolvenční návrh dlužnice s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Vyšel ze zjištění, že dlužnice byla v posledních 5 letech na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 119/2013, jež nabylo právní moci 26.3.2014 odsouzena za úmyslný trestný čin majetkové povahy (§ 211 odst. 1 a odst. 5 písm. c/ tr.zák.) k odnětí svobody na dobu dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu do 26.3.2016. Insolvenční soud dovodil, že dlužnice při podání návrhu na povolení oddlužení byla vedena nepoctivým záměrem, a že lze očekávat, že dlužničin úpadek bude řešen konkursem. Při vědomí, že je dlužnice nemajetná, jak plyne z návrhu na povolení oddlužení insolvenční soud odkazem na § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a na vyhlášku č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška) dospěl k závěru, že při řešení úpadku dlužníka konkursem činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč, a proto uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši, neboť jen tak budou zajištěny finanční prostředky pro činnost insolvenčního správce bezprostředně po zjištění úpadku a úhradu jeho odměny a hotových výdajů.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvolání a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Namítl, že prostá existence pravomocného rozsudku odsuzujícího ji k trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin majetkové povahy ještě neznamená, že při podání insolvenčního návrhu byla vedena nepoctivým záměrem. Upozornila na to, že s takovým výkladem nepoctivého záměru nepočítal ani zákonodárce při změně InsZ, když do něj včlenil ustanovení § 416 upravující režim uspokojování pohledávek při oddlužení vzniklých trestněprávní činností. Doplnila, že insolvenčním návrhem se snaží vyřešit svou neuspokojivou finanční situaci a zjevný úpadek, co je i v zájmu věřitelů poškozených její trestnou činností, neboť režimu osvobození dlužníka po splnění splátkového kalendáře se nedotýká jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) InsZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 InsZ ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužním nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jeho insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Předpokladem povolení oddlužení osobě, jež splňuje podmínky přípustnosti oddlužení podle § 389 InsZ, je nabídka dlužníka nezajištěným věřitelům v rozsahu 30% jejich pohledávek (ledaže by tito věřitelé souhlasili s nižším plněním) za dobu 5 let, měsíčními splátkami z dosahovaného příjmu ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, nebo ze zpeněžení jeho majetku (§ 395, § 398 InsZ) a dále to, že dlužník nebyl veden při podání insolvenčního návrhu nepoctivým záměrem. Právní úprava tohoto ustanovení do 31.12.2013 pak obsahovala ustanovení § 389 odst. 3 písm. b) InsZ, podle které na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat jestliže podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Zároveň do uvedeného data podle § 416 InsZ osvobození podle § 414 a § 415 InsZ se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti; tato úprava však nedoznala změnou InsZ účinnou k 1.1.2014.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužnice podala k insolvenčnímu soudu insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře na předepsaném formuláři, že má 21 závazků vůči 15 věřitelům a že 17 závazků je po lhůtě splatnosti a 2 z nich jsou vykonatelné a jeden vymáhán v exekučním řízení. Dlužnice tvrdí svůj čistý průměrný příjem 10.500,-Kč a dále pomoc třetí osoby po dobu trvání splátkového kalendáře ve výši 1.500,-Kč měsíčně. Je nemajetná, neboť má pouze mobilní telefon nepatrné ceny a postel-letiště včetně matrací v ceně 4.500,-Kč. Podle výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob byla dlužnice odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 37 T 119/2013, který nabyl právní moci 26.3.2014 odsouzena odnětí svobody na dobu dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu do 26.3.2016 za spáchání trestného činu podle § ě11 odst. 5 písm. c) tr.zák. Z příloh připojených dlužnicí plyne, že dlužnice předložil smlouvu o darování uzavřenou s Jaroslavou anonymizovano bytem jako dlužnice 22.6.2015 s ověřenými podpisy, avšak bez uvedení výše závazku dárkyně a lhůty jeho měsíčního plnění.

Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že okolnost, že byla dlužnice nedávno odsouzena pro úmyslný trestný čin majetkové povahy podle § 211 odst. 5 písm. c) tr.zák., tedy pro úvěrový podvod, při němž došlo ke značné škodě, je rozhodující pro objektivní závěr, o nepoctivém záměru dlužnice při podání insolvenčního návrhu. Ostatně na tuto situaci přímo pamatovala právní úprava ustanovení § 389 odst. odst. 3 písm. c) InsZ účinného do 31.1.2013 a není důvod uvedenou okolnost vnímat jinak podle právní úpravy účinné od 1.1.2014 při nezměněné dikci ustanovení § 416 InsZ jen proto, že změnou ustanovení § 389 InsZ zákonodárce jen vytvořil prostor pro širší uvážení všech okolností, jež mohou na nepoctivý záměr ukazovat a výslovně insolvenčním soudům umožnil podle nich definovat vlastní hypotézu nepoctivého záměru. Odvolací soud má za to, že výše uvedená okolnost naplňuje objektivně závěr, že byla dlužnice při podání insolvenčního návrhu vedena nepoctivým záměrem, a proto insolvenční soud správně dovodil, že lze očekávat řešení dlužničina úpadku konkursem, v němž odměna insolvenčního správce činí vždy nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 nebo § 2a Vyhlášky).

Bez ohledu na výše uvedené však odvolací soud zároveň dospěl k závěru, že nabídka dlužnice k uspokojení pohledávek svých nezajištěných věřitelů není dostatečná. Nezajištění věřitelé mají za dlužnicí pohledávky o celkové výši 482.808,-Kč, 30% této částky činí 144.842,-Kč, k níž třeba připočíst 65.340,-Kč (odměna insolvenčního správce a náhrada jeho hotových výdajů za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře včetně DPH pod 1.089,-Kč měsíčně). Jinak řečeno, aby dlužnice dostála předpokladu uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 30% za dobu trvání splátkového kalendáře po odečtení odměny insolvenčního správce a náhrad jeho hotových výdajů, musí její nabídka být ve výši nejméně 210.182,-Kč. Z částky 10.500,-Kč lze srazit dlužnici částku v rozsahu jako při výkonu rozhodnutí k uspokojení přednostních pohledávek měsíčně 2.922,-Kč, za 60 měsíců tak činí její nabídka 175.320,-Kč, po odečtení 65.340,-Kč pro nezajištěné věřitele zbývá 109.980,-Kč představující uspokojení jejich nezajištěných pohledávek jen v rozsahu 22%. Avšak i kdyby byl prokázán závazek třetí osoby přispívat dlužnici na plnění splátkového kalendáře měsíčně 1.500,-Kč (tento závazek však doložen nebyl), činila by nabídka dlužnice 4.422,-Kč měsíčně, za trvání splátkového kalendáře 265.320,-Kč. Po odečtení 65.340,-Kč by pak zbylo na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů 199.980,-Kč, zatímco jejich nároky v oddlužení představují celkem 210.182,-Kč, tj. méně než 30 % jejich nezajištěných pohledávek.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

V Praze dne 26. srpna 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková